Co je alergie?
Jedná se o nepřiměřenou (patologickou) reakci imunitního systému na vnější podněty, které jsou běžnou součástí našeho okolí a pro alergiky jsou naprosto neškodné. Alergikům však může kontakt s těmito podněty způsobit řadu zdravotních obtíží, které se liší v závislosti na typu alergie, její intenzitě a době, po kterou byl pacientův organismus konkrétnímu alergenu vystavený.
Na vině jsou v tomto případě protilátky typu IgE (imunoglobuliny E), jejichž aktivace při setkání s alergenem vede k rozvoji nepřiměřené imunitní reakce. Zároveň dochází k uvolnění histaminu a dalších chemických látek do pacientova krevního oběhu, což vede k rozvoji nepříjemných symptomů, kam patří alergická rýma, zánět spojivek nebo třeba svědící vyrážka.
Co se týče konkrétních podnětů (alergenů), které u pacienta vyvolávají nepříjemnou alergickou reakci, ty mohou člověka dráždit různými způsoby. Zatímco některé jsou nebezpečné hlavně při vdechnutí, jiné pacienta ohrožují při pozření a další zase při kontaktu s pokožkou.
Nejčastější alergeny:
- pylová zrna,
- zvířecí alergeny,
- prach a roztoči,
- plísně,
- léky,
- latex,
- hmyzí jed (bodnutí),
- potravinové alergeny.
Podle toho, jakým způsobem se alergie u pacienta projeví, rozlišujeme reakce lokální a celkové. V případě lokální alergické reakce jde o symptomy, které jsou u alergiků poměrně běžné a omezují se pouze na konkrétní oblasti těla, kde alergen pacienta dráždí. Při vdechnutí se objevuje senná rýma, astma, dušnost nebo kašel a zasaženy mohou být také oči, při pozření alergenu pak bývá postižen trávicí trakt.
Jak již samotný název napovídá, celková alergická reakce zasahuje celý systém. K tomu dochází hlavně v momentě, kdy alergen vstoupí přímo do krevního oběhu (například při bodnutí hmyzem), nebo když pacient pozře jídlo, na které je alergický (například ořechy). Příznaky se pak objevují velice rychle, přičemž může dojít až k rozvoji anafylaktického šoku, který ohrožuje člověka na životě. [1, 2, 3]
Pylová alergie
S nějakým druhem alergie se v současné době potýká zhruba každý čtvrtý nebo pátý člověk v České republice. Zdaleka nejčastější a nejrozšířenější je však alergie na pyl, což je nepřiměřená reakce organismu na větrem šířená pylová zrna různých druhů rostlin. Pacient přitom může být alergický pouze na jeden konkrétní druh pylu, ale většinou je tato přecitlivělost smíšená.
U nemocného se příznaky objevují pouze ve chvíli, kdy rostliny, na které je alergický, kvetou (jsou v reprodukční fázi). Na našem území se jedná o období od konce ledna či února zhruba do října. Vzhledem k sezónnímu charakteru onemocnění se pak někdy alergie na pyl označuje také jako senná rýma nebo sezónní alergická rýma.
Nejnižší prevalence pylové alergie je v raném dětství (u pacientů do 5 let). Se zvyšujícím se věkem nicméně prudce stoupá, přičemž svého maxima dosahuje v období adolescence a časné dospělosti, ale ve vyšším věku opět klesá. Co se týče rozšíření pylové alergie v závislosti na geografických podmínkách, ve městech je prevalence pylové alergie vyšší než na vesnicích. [4, 5, 6, 7]
Zkřížené alergie
Většina osob, které se potýkají s pylovou alergií, je citlivá hned na několik druhů pylů. Kromě toho se však u nich může objevit také zkřížená alergie, kdy organismus nereaguje pouze na pylové částice, ale také na některé potraviny s obsahem podobných proteinů. Tělo pak tyto látky není schopné rozlišit a vyvolá stejnou alergickou reakci při kontaktu s pylem i vybranými potravinami.
Typickým příkladem zkřížené alergie je třeba situace, kdy pacient špatně reaguje na pyly břízy, ale zároveň mu dělá špatně i konzumace jablek, hrušek, peckovin nebo lískových ořechů. Pylová alergie na pelyněk se pak zase často vyskytuje spolu s alergií na kořenovou zeleninu (celer, petržel) nebo některé druhy koření (anýz, koriandr, tymián, fenykl). [8, 9]
Příčiny pylové alergie
Co stojí za vznikem alergie na pyly, lékaři přesně nevědí. Tento problém se nicméně často vyskytuje v rodině, takže zde svou roli hraje dědičnost, ačkoliv se nedědí přímo konkrétní alergie, ale spíše dispozice k jejímu rozvoji. Kromě toho pak mohou mít svůj vliv na vznik pylové alergie také faktory životního prostředí, změny životního stylu, pacientova strava nebo kouření.
Podle některých teorií navíc může k rozvoji alergie přispět také přehnaná hygiena (což souvisí se změnami životního stylu), která vede k nedostatečnému zatěžování imunitního systému. Ten pak nemá dostatek věcí na práci a spouští alergické reakce při kontaktu s látkami, které se v okolním prostředí běžně vyskytují (například pyly). [10, 11, 12]
Rizikové faktory
Pylová zrna, která jsou za rozvoj tohoto typu alergie zodpovědná, jsou velice malá a mohou se šířit i na vzdálenost 50–100 km. Vznikají přitom v samčích orgánech květů (v tyčinkách) nahosemenných a krytosemenných rostlin. Do ovzduší se pak dostávají především pylová zrna větrosprašných druhů, ale v menším množství také pyly hmyzosprašných druhů či rostlin opylovaných jiným způsobem.
Největší množství pylových zrn se ve vzduchu pohybuje v momentě, kdy venku panuje suché a větrné počasí. Jejich množství pak většinou klesá po déletrvajících deštích, ale po větších bouřkách si někdy pacienti stěžují na zhoršení obtíží, protože prudký déšť rozbíjí pylová zrna a tyto alergeny dobře pronikají do dýchacích cest.
Pylové alergeny se přitom dělí na několik typů, konkrétně na ty stromové, bylinné, obilné a travní. V případě stromových alergenů jsou nejagresivnější pyly břízy, lísky a olše (čeleď bukovitých), ale i pyly jasanů a olivovníků (čeleď olivovníkovitých) nebo cypřišů. V oblasti bylin pak lidem problémy způsobují hlavně druhy z čeledi kopřivovitých (kopřivy, drnavce) a hvězdnicovitých (pelyněk).
Složení jednotlivých pylů a jejich množství se může na konkrétních místech lišit v závislosti na několika faktorech, jako je například nadmořská výška, teplota nebo povětrnostní situace dané oblasti. Zatímco v nížinách dochází k uvolňování pylů do ovzduší poměrně brzy, v horském pásmu může být maximum posunuté až o měsíc.
Kromě nadmořské výšky pak svou roli hraje i prostředí, v němž se alergik pohybuje. Rostliny jsou totiž schopné adaptovat se na znečištěné ovzduší, vlivem kterého u nich dochází ke změnám v produkci pylu. Jejich pylová zrna pak mají jinou strukturu obalových vrstev a rychleji uvolňují alergeny, kterých je ve znečištěném prostředí více než na místech s čistým ovzduším. [13, 14, 15]
Doba kvetení v ČR
Pro alergiky je velice důležité znát dobu kvetení jednotlivých rostlin, které jim působí potíže, aby se mohli na tento čas dopředu připravit. Obvyklou dobu květu najdete například v našem pylovém kalendáři, který se soustředí na nejproblematičtější rostliny. V České republice přitom rozlišujeme tři specifická období, kdy dominují různé alergeny, a to konkrétně:
- jarní měsíce – pyly dřevin (stromů a keřů),
- letní měsíce – pyly trav a obilovin,
- podzimní měsíce – pyly plevelných rostlin.
Začátek alergické sezóny se vždy odvíjí od toho, jaké venku daný rok panuje počasí. Vzhledem k některým klimatickým změnám se navíc pylová sezóna na našem území v posledních letech stále prodlužuje. Typicky trvá od února/března do září/října, ale stává se, že lísky a olše vykvetou vlivem přechodného oteplení již během ledna.
Jarní období (doba kvetení stromů) začíná v únoru a končí na přelomu dubna a května. Vše ale samozřejmě závisí na počasí. Nejprve vykvétají lísky, poté se přidávají olše a následně kvetou také břízy, které jsou hlavním alergenem dané sezóny. Z alergologického hlediska se mezi méně podstatné (ale stále problematické) stromy řadí jasany, cypřiše, platany nebo topoly.
Letní období (doba kvetení trav a obilovin) trvá od května do července. Na území České republiky jsou travní pyly nejčastější příčinou obtíží, přičemž pylová zátěž bývá největší za příznivého počasí. Mezi hlavní alergeny se v tomto případě řadí bojínek, lipnice, srha, kostřava nebo jílek a z řad obilovin pak pšenice, ječmen, žito či oves. Od května do září navíc kvete i jitrocel a šťovík.
Podzimní období (doba plevelů), které již mnozí považují z pohledu alergií za bezpečné, trvá od července do září nebo října. K dominantním alergenům se řadí především pelyněk, ale v posledních letech problémy způsobuje také ambrosie. Kromě toho se může objevit také alergie na kopřivy, drnavec, lebedu nebo merlík. [16, 17, 18, 19]
Jaké má pylová alergie příznaky?
Pokud se pacient alergický na pyl pohybuje přírodou v okamžiku, kdy látky, které ho dráždí, zrovna kvetou, rozvíjí se u něj alergická reakce různé intenzity. Pyl rostlin, který je přítomný ve vzduchu, se přitom může usazovat na pokožce, v nose, v průduškách nebo třeba v očích a potíže se většinou objevují krátce po kontaktu s alergenem (v řádu minut).
Přemýšlíte, jak poznat alergii na pyl? Ačkoliv mohou být její příznaky v některých případech poměrně mírné, obvykle jsou celkem nepřehlédnutelné, takže byste si daný problém neměli s ničím splést. Patří sem především tyto projevy alergie:
- alergická rýma (senná rýma),
- záchvatovité kýchání,
- zduření nosní sliznice a ucpaný nos,
- slzení, pálení a svědění v očích,
- zánět spojivek a oteklá víčka,
- svědění v krku, ústech nebo uších,
- suchý, dráždivý kašel,
- světloplachost,
- dýchací obtíže.
Nejčastějším příznakem alergie na pyl je vodnatá alergická rýma. Imunitní buňky nosní sliznice, které přichází do kontaktu s alergenem, totiž produkují dráždivé látky, což se projeví typickými symptomy. Kromě svědění v nose a častého kýchání se přidává také vodnatá sekrece, výtok z nosu, zduření sliznice a přetrvávající pocit ucpaného nosu. Pylovou alergii navíc často doprovází také astma.
Podle intenzity projevů lékaři rozlišují mírnou, středně silnou a silnou alergickou rýmu. Vyskytuje-li se problém pouze příležitostně, označuje jej termínem intermitentní. Trvá-li však dlouhodobě, jde o rýmu perzistující. S těžkou formou alergické rýmy se dnes potýká zhruba 15–20 % alergiků, jejichž život sice tyto zdravotní komplikace neohrožují, ale mohou výrazně snižovat jeho kvalitu.
Ačkoliv mezi nejčastější příznaky alergie na pyl patří rýma, kýchání, slzení, pálení a zarudnutí očí nebo dýchací obtíže, objevit se mohou i jiné problémy. Pacienti si hodně stěžují třeba na celkovou únavu, zvýšenou teplotu, bolesti kloubů nebo svědící vyrážku. Polykáním pylových zrn, která se zachytila na sliznici horních dýchacích cest, nebo konzumací potravin s obsahem pylových zrn (med) navíc někdy vznikají i zažívací obtíže, jako jsou bolesti břicha, křeče, průjmy a nadýmání. [20, 21, 22, 23]
Možné komplikace
Pylová alergie často ovlivňuje schopnost koncentrace, pracovní výkonnost a celkovou duševní pohodu. Objeví-li se alergie na pyl u dětí, pacienti mohou zaznamenat také problémy s učením. Typické příznaky alergie na pyl navíc často doprovází i další zdravotní obtíže, kam se řadí například záněty dutin, spánková apnoe, problémy se spánkem nebo nepříjemné ušní infekce.
Není-li alergická rýma správně léčena (což se stává poměrně často, protože lidé tento problém podceňují), rýma se může postupem času zhoršovat. Obvykle vede k rozvoji dalších nepříjemných komplikací, jako jsou dechové obtíže, kašel či stavy dušnosti. U pacientů trpících pylovou alergií navíc existuje mnohem vyšší riziko rozvoje průduškového astmatu (s hvízdáním na prsou a dalšími symptomy) než u zdravé části populace. [24, 25, 26]
Diagnostika
Vzhledem k tomu, jak se projevuje alergie na trávy, stromy a plevele, většinou není těžké poznat, o jaký problém se jedná. Příznaky jsou totiž poměrně nepřehlédnutelné. Na základě obtíží, jako je zvýšená teplota, rýma, kašel nebo bolest kloubů, si ovšem pacienti, u nichž se dané komplikace objevily poprvé, často myslí, že jde o běžné nachlazení.
Na rozdíl od nachlazení však mají alergické obtíže delší trvání a meziročně se opakují ve stejném časovém období (v závislosti na výskytu pylového alergenu). Typické je pak i kolísání obtíží podle toho, jaké zrovna panuje počasí. Proto bude lékaře zajímat hlavně anamnéza, tedy příznaky, jejich intenzita, doba výskytu, pacientovy návyky, prostředí, ve kterém žije, i alergie v rodině.
Kromě anamnézy a klinického obrazu se diagnóza opírá také o další vyšetření, pomocí kterých je možné prokázat přecitlivělost organismu na pylové alergeny. Sem patří konkrétně:
- vyšetření dechu (spirometrie a vyšetření oxidu dusnatého ve vydechovaném vzduchu) – indikováno u pacientů, které trápí kašel a dechové obtíže,
- alergologický „prick test“ – vyšetřovanému se na kůži vnitřní strany předloktí aplikují vzorky nejčastějších alergenů a po určitém čase lékař zkontroluje kožní reakci (vznikne-li pupenec, pacient je na danou látku přecitlivělý),
- krevní testy – průkaz specifických protilátek proti konkrétním pylovým alergenům ve třídě IgE a ECP proteinu.
Akutní vyšetření či ošetření specializovaným alergologem většinou není nutné, tedy až na výjimky, kdy jsou obtíže skutečně velice závažné. Kvalifikovanou pomoc je obvykle schopný poskytnout i ošetřující lékař, který teprve po zhodnocení příznaků odešle pacienta právě k alergologovi. Jeho návštěva je pak potřebná pro posouzení reakce organismu na konkrétní alergeny a řešení problému v dlouhodobém horizontu. [27, 28, 29]
Léčba alergie na pyl
Pylová alergie je v dnešní době velice rozšířená, ale někteří lidé stále mají tendenci její závažnost podceňovat. To se ale rozhodně nevyplatí, protože neléčená alergie může vést k rozvoji řady nepříjemných komplikací včetně průduškového astmatu. Pacient by proto měl ideálně navštívit alergologa, který zjistí, na co je jeho organismus přecitlivělý, a poradí ohledně vhodné léčby.
Jak se zbavit alergie? V současné době je možné alergii na pyl léčit různými způsoby, kam se řadí především režimová opatření, užívání doporučených léků nebo specifická imunoterapie. Výběr konkrétní metody (nebo jejich kombinace) nicméně vždy závisí na tom, jak intenzivní má v daném případě alergie projevy a co konkrétně pacienta trápí.
Režimová opatření
Pokud se člověk potýká s tím, že má na pyly alergii a s počátkem jara či léta se musí stále více omezovat, měl by dbát hlavně na dodržování preventivních opatření, která mu mohou alespoň částečně pomoci nepříjemným komplikacím předcházet. Nejdůležitější je přitom samozřejmě omezit kontakt s alergeny na minimum.
Úplná eliminace spouštěčů je v případě pylové alergie nemožná, ale pacient by se měl snažit veškerým alergenům co nejvíce vyhýbat. To znamená třeba nepodnikat návštěvy přírody v době zvýšeného výskytu konkrétních pylů (zvláště v suchém a teplém počasí) a zvýšené fyzické aktivitě (sporty, namáhavá práce) se nevěnovat ve venkovním prostředí.
Dobrým pomocníkem v boji s pylovou alergií je pylový kalendář, kde najdete informace o době kvetení jednotlivých stromů, keřů, trav, obilovin i plevelných rostlin. Kromě toho se vyplatí sledovat také aktuální pylové zpravodajství, které na týdenní bázi monitoruje výskyt pylů v ovzduší. Díky tomu se budeme moci lépe připravit na kritické období.
Do vnitřních prostor se pylová zrna nejčastěji dostávají otevřenými okny během větrání nebo díky samotným pacientům, na jejichž oblečení a pokožce ulpívají. Proto je dobré zavést režimová opatření, která pomohou kontaktu se spouštěči předcházet. Co pomáhá na alergii?
- Často si omývejte obličej a myjte si vlasy,
- chraňte si oči před pylem pomocí slunečních brýlí,
- větrejte krátce a intenzivně (ideálně brzy ráno či po dešti),
- do oken nainstalujte pylové sítě,
- při jízdě autem nechte okénka zavřená,
- vyhněte se sbírání a sušení léčivých bylin,
- trávu sekejte pouze s respirátorem,
- prádlo nesušte venku, protože na něm ulpívá pyl,
- z venkovního oblečení se převlékejte již v předsíni,
- venku pobývejte jen ve chvíli, kdy je ve vzduchu méně pylu,
- pravidelně utírejte prach, vysávejte (kvalitním vysavačem) a vytírejte,
- vyzkoušet můžete také čističky vzduchu, které pyly odstraňují.
V pylové sezóně také můžete vyrazit na dovolenou někam, kde problematické rostliny kvetou jindy než u nás nebo v menším množství. Nemocným často uleví pobyt na horách (tedy v nadmořské výšce nad 1500 m). Během kritického období by se navíc pacienti měli vyhýbat také různým dráždivým látkám, které by mohly problém ještě zhoršit (cigaretový kouř, prach, těkavé látky, čisticí prostředky). [30, 31, 32, 33]
Farmakologická léčba
Dalším způsobem, jak zmírnit alergickou reakci, je užívání lékařem doporučených medikamentů. K léčbě pylové alergie se přitom nejčastěji používají tato léčiva:
- antihistaminika – tyto léky reverzibilně blokují receptor pro histamin, což brání vazbě daného mediátoru a následnému rozvoji tkáňových účinků na místě alergické reakce, takže dochází ke zmírnění nepříjemných projevů, jako je vodnatá rýma, slzení, pálení očí, škrábání v krku nebo časté kýchání,
- dekongestiva – často používané nosní spreje a kapky, které pomáhají v boji proti ucpanému nosu tím, že snižují prokrvení sliznice a zlepšují jeho průchodnost (ale neměly by se používat dlouhodobě),
- lokální kortikoidy – jde o nosní spreje, které mají protizánětlivý účinek, snižují otok sliznic a zmírňují vodnatou rýmu, přičemž jejich účinek nastupuje poměrně pomalu (v řádu dnů až týdnů) a dají se používat dlouhodobě v nižších dávkách (celosezónně),
- celkové kortikoidy – perorální forma kortikoidů se používá v těžších případech pylové alergie a pouze krátkodobě k překlenutí akutního stavu,
- kromony – léky působící proti alergickému zánětu, které se podávají lokálně v podobě nosních a očních roztoků (při alergickém zánětu spojivek) nebo ve formě tablet, ale jejich účinek je omezený,
- antileukotrieny – medikamenty ve formě tablet, které blokují tvorbu a fungování leukotrienů zodpovědných za příznaky alergie, a díky tomu pomáhají u lehčích forem astmatu i alergické rýmy kombinované s astmatem.
Antihistaminika jsou dnes dostupná v mnoha různých podobách, například ve formě tablet, které ovlivňují pacientův organismus celkově, nebo ve formě očních kapek a nosních roztoků, které mají lokální účinek. Některá z nich jsou pak volně prodejná a jiná naopak vázaná na lékařský předpis. V mnoha případech se navíc antihistaminika kombinují s nosními kortikosteroidy, aby se dosáhlo co nejlepšího výsledku.
Pokud jde o konkrétní léky, které se dají sehnat bez lékařského předpisu, alergickou rýmu zmírňuje například ANALERGIN nebo ZYRTEC. Co se týče přípravků, které pomáhají uvolnit nos, prospěšný může být třeba OTRIVIN, a na alergický zánět spojivek můžete vyzkoušet LIVOSTIN. Nezapomeňte si ovšem před využitím těchto medikamentů vždy pečlivě přečíst příbalovou informaci nebo se o jejich využití poradit s lékařem. [34, 35, 36]
Alergenová imunoterapie
Pokud přemýšlíte, jak se zbavit alergie na pyl, z dlouhodobého hlediska se jako nejúčinnější způsob léčby jeví specifická alergenová imunoterapie. Jde o léčebný postup, kdy lékaři do pacientova organismu v pravidelných časových intervalech vpravují malé dávky konkrétního alergenu, na nějž je pacient přecitlivělý. To se provádí pomocí injekcí, kapek nebo tablet.
Cílem specifické alergenové imunoterapie je postupně navodit u pacienta snášenlivost konkrétních alergenů, což znamená, že si jeho tělo na přítomnost daných spouštěčů zvykne a nebude na ně reagovat tak přehnaně, jako tomu bylo doposud. Navíc významně snižuje riziko rozvoje průduškového astmatu.
Léčbu pomocí této metody vždy indikuje alergolog, který ji také nadále řídí. Nejlepší efekt se obvykle dostaví v případě, že je imunoterapie pylovým alergenem indikována krátce po rozvoji alergických obtíží (tedy ne až několik let po tom, kdy se u pacienta poprvé objevily). Pokud je pacient pečlivý a dbá na pravidelnost aplikace vakcín či kapek, úspěšnost léčby se pak pohybuje až kolem 80 %. [37, 38, 39]
Zdroje: nzip.cz, pyly.cz, pylovasluzba.cz, praktickelekarenstvi.cz, internimedicina.cz, stefajir.cz, bez-alergie.cz, alergie.cz, alphega-lekarna.cz, alergologie-brno.cz