Co je Hamiltonův hmat?
Hamiltonův hmat je metoda, jejímž cílem je vyvolání porodu. Jde o lékařský úkon, který se v některých případech provádí v konečném stádiu těhotenství a slouží k nastartování porodních kontrakcí. Poprvé tento postup roku 1810 popsal skotský lékař James Hamilton, podle kterého je dnes také pojmenován.
Pokud jde o to, jak se provádí Hamiltonův hmat, daná technika spočívá v tom, že lékař zavede prsty jedné ruky co nejhlouběji do vagíny a krouživými pohyby uvnitř středu čípku odloupne od děložní sliznice vak blan. Druhou rukou přitom tlačí na břišní stěnu. Po uvolnění části plodových obalů dojde k vyplavení prostaglandinů, což jsou hormony, které spouští mechanismus porodu.
Po zákroku cítí nastávající maminka bolesti břicha. Pokud nepříjemnosti sílí, jedná se zpravidla o porodní bolesti po Hamiltonově hmatu, které se obvykle rozjíždí do 48 hodin od vyšetření. Přestože se o metodě mluví jako o bezbolestné, zkušenosti některých žen mluví jinak. Některé z nich během ní pociťovaly pálení, štípání či bolest různé intenzity.
Je důležité vědět, že Hamiltonův hmat na vyvolání porodu může být proveden pouze s vaším souhlasem. Lékař by vás měl rovněž poučit o všech přínosech a rizicích. Přesto se na internetových diskuzích dočtete o situacích, kdy byla metoda lékařem provedena bez předchozí konzultace s pacientkou a nastal porod po Hamiltonově hmatu. Takové jednání je však protiprávní. [1, 2, 3, 4, 5]
Jakou má Hamiltonův hmat účinnost?
Aby byl Hamiltonův hmat účinný musí být tělo ženy připraveno k porodu. Pokud by byla metoda použita před termínem, tedy v okamžiku, kdy porodní cesty připraveny nejsou, vedla by pouze k rozvoji obtíží. Dostavit se může například špinění po Hamiltonově hmatu a v některých případech způsobuje Hamiltonův hmat krvácení či poslíčky, což jsou děložní kontrakce, které však neznamenají porod.
Metoda nemusí být efektivní ani v případě, že je žena na porod připravená. V takové situaci může účinnost Hamiltonova hmatu zvýšit jeho opakování s odstupem času. Pokud ani v tomto případě nedojde ke zlepšení situace, nebo nechcete použít k vyvolání porodu Hamiltonův hmat, lékař může přistoupit k jiným metodám, jako je například:
Rizika Hamiltonova hmatu
Nastávající maminky ve spojení s touto metodou většinou nejvíce zajímá, jaká s sebou nese Hamiltonův hmat rizika a zda by mohl být nějakým způsobem nebezpečný pro miminko. Ačkoliv se o této technice mluví jako o nejšetrnějším způsobu vyvolání porodu, který by měl být neškodný a ohleduplný jak vůči matce, tak vůči jejímu plodu, existuje zde samozřejmě určité riziko.
V některých případech je možné při provádění Hamiltonova hmatu do dělohy zavést infekci a při nesprávné manipulaci s plodovými obaly může navíc dojít k jejich úplnému protržení. Ve srovnání s farmakologickými metodami indukce porodu je ovšem Hamiltonův hmat stále o mnoho šetrnější. Pokud je tedy k vyvolání porodu důvod, doporučuje se tuto metodu upřednostnit a vyzkoušet jako první. [10, 11, 12, 13]
Podstoupila jste Hamiltonův hmat?
Kdy se k Hamiltonově hmatu přistupuje?
Lékaři k indukci porodu obecně přistupují v momentě, kdy žena přenáší déle než týden. Nejpozději se však Hamiltonův chvat na vyvolání porodu provádí počátkem 42. týdne těhotenství. Placenta má totiž jen omezenou životnost, a pokud přestane plnit svou funkci, může plod ohrozit. U přenášených dětí navíc hrozí riziko velké porodní váhy a s ní spojené komplikace. Dalšími důvody indukce jsou:
- rodičce odtekla plodová voda, ale kontrakce samovolně nenastaly, takže miminku hrozí infekce,
- během těhotenství nastaly komplikace (cukrovka, vysoký krevní tlak, infekce…),
- plod má vyšší hmotnost (obvykle více než 4000 gramů). [14, 15, 16, 17]
Kdy se metoda nesmí provádět?
K Hamiltonově hmatu (také označovaný jako tzv. Hamilton porod) se nesmí přistupovat, pokud se zjistí, že má žena abnormální placentu (například placenta praevia neboli vcestné lůžko) nebo u ní při poševním stěru, který se provádí kolem 36. týdne, došlo k nálezu streptokoka skupiny B. Stejně tak je metoda vyloučená v případě, pokud žena nerodí přirozenou vaginální cestou. [18, 19, 20, 21]
Zdroje: wikiskripta.eu, healthline.com, medicalnewstoday.com, pardubice.nempk.cz, my.clevelandclinic.org, mayoclinic.org, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, nhs.uk