Bércovým vředům většinou předchází hromadění krve v dolních končetinách, tedy konkrétně v oblasti bérce, kde následně vzniká přetlak a dochází k takzvané žilní nedostatečnosti. Průtok krve se zpomaluje a z přeplněných žil prosakuje do podkoží, což má za následek otok a porušení výživy kůže. Vřed pak vzniká v důsledku kožního poranění nebo infekce.
Pravděpodobnost onemocnění se zvyšuje s věkem a mnohem častěji se týká žen. Ohrožena jím jsou ale také sedavá zaměstnání, kuřáci a lidé s obezitou. Negativní vliv může mít i užívání hormonální antikoncepce. Nejčastěji se vředy vyskytují v oblasti kotníku, mohou ale postihnout i celý obvod bérce.
Příznaky
V počátečním stádiu je místo bércového vředu zarudlé. Kůže nad postiženým místem se postupně ztenčuje, je suchá a může být pokryta svědivým ekzémem. Vznikající defekt kůže bývá ohraničený rovnými okraji. Vřed je zpravidla rozsáhlý, vlhký a je doprovázený značným otokem. Okolí rány pak vykazuje známky žilní nedostatečnosti, která se projevuje hromaděním pigmentu a ztrátou ochlupení. Vředy velmi často doprovází bolest a nepříjemný zápach.
Léčba
Velkou nevýhodou bércových vředů je častá recidiva, což znamená, že mají tendenci se vracet. Jejich léčba je proto dlouhodobá a vyžaduje plnou spolupráci pacienta s odborníkem. Zapojit by se měla také rodina.
Úspěch spočívá hlavně v nalezení a následném odstranění příčiny vzniku bércového vředu. Obvykle se jedná o zamezení hromadění krve v dolních končetinách a přetlaku v povrchovém systému žil. K tomu efektivně pomohou elastická obinadla nebo kompresní punčochy. V některých případech se volí i chirurgický zákrok, pomocí kterého se odstraní křečové žily, ošetří se nefunkční spojky nebo se podvážou žilní kmeny.
Obecně však existují tři druhy léčby:
- Systémová
- Místní
- Fyzikální
V případě systémové léčby se řeší hlavně příčina vzniku vředů, záleží ale také na dalších případných onemocněních a celkovém zdravotním stavu nemocného. Místní léčba se soustředí na postiženou oblast. Přímo na vřed se tedy nanášejí vhodné léčivé přípravky a moderní krytí, které se nelepí ke spodině rány a jeho výměna je díky tomu téměř bezbolestná.
Poslední fyzikální léčba spočívá v kompresní terapii. Jde tedy o užití elastických bandáží či kompresních punčoch. Kromě nich lze použít také přístroje střídající přetlak a podtlak. Pozitivně působí také masáž okolí rány či léčba biostimulační lampou.
Hojení bércových vředů probíhá ve třech fázích:
- Čistící fáze, během které se odstraňuje nekróza a čistí se spodiny rány
- Granulační fáze, kdy se rána chrání před znečištěním
- Epitelizační fáze, která spočívá v podpoře hojení a udržení vlhkého prostředí
Domácí léčba
Jako podpůrnou léčbu lze použít mast z měsíčku lékařského či kostivalu lékařského. K léčbě může přispět také konzumace borůvek, šípků, černého rybízu, červeného zelí a křenu. Nápomocné jsou také obklady z přesličky rolní.
Rizika bércového vředu
Jendou z možných komplikací onemocnění je zánět či ucpání cév, které může vést až k amputaci končetiny. Následkem infikace streptokokem může dojít také k rozvoji erysipelu neboli takzvané růže. Důležitou roli v tomto případě hrají antibiotika.
Prevence
Vzniku bércových vředů lze předejít dostatečným pohybem, vyváženou stravou a udržováním přiměřené váhy. Za prevenci lze považovat i cévní gymnastiku. Lidé by se měli navíc vyvarovat kouření, které k rozvoji nemoci rovněž přispívá.
