Poporodní deprese může trápit i novopečené otce. Jak rozpoznat příznaky?

Negativní pocity, které zdánlivě připomínají depresi, postihnou v horizontu několika dní po porodu valnou většinu žen. Některé zdroje uvádějí, že se tento problém týká dokonce až 80 % z nich. Takzvaný poporodní blues, jak se obtížím také říká, často provází stres, obavy o dítě i pocit vlastní neschopnosti. Veškeré symptomy však obvykle do několika dní samovolně odezní.

V některých případech (udává se asi 15 %) ale negativní myšlenky dlouhodobě přetrvávají a objevuje se i celá řada dalších příznaků. V takové chvíli mluvíme o poporodní depresi, která může trvat v rozmezí několika týdnů, ale i let, přičemž tyto stavy se mohou dostavit kdykoli v období od početí do jednoho roku od porodu.

Statisticky se s poporodní depresí po porodu setká zhruba 13 % matek. Mnoho žen se ale se svými problémy nikomu nesvěří a bojí se o svých pocitech mluvit. Jiné ženy se za své problémy stydí a mají pocit, že je okolí odsoudí a označí za špatné matky. Reálné číslo nemocných tak ve finále může být ještě vyšší.

Kromě poporodní deprese, která je charakteristická dlouhodobými emočními výkyvy, rozlišujeme také výše zmíněnou mírnější formu obtíží známou jako poporodní blues, ale také závažnou poporodní psychózu (známou také jako laktační psychóza), která vážně ohrožuje život matky i dítěte.

Je důležité si uvědomit, že ani jeden z psychických problémů není odrazem schopnosti matky pečovat o své dítě. Neznamená ani to, že svého potomka nemiluje.

Jaké jsou příčiny poporodní deprese?

Náhlá změna nálad je po porodu typicky zapříčiněná prudkým poklesem hormonů estrogenu a progesteronu. Určitý vliv hrají ale také psychosociální stresy, které se mohou objevit už v průběhu těhotenství či po porodu. O něco častější je poporodní deprese u prvorodiček a také u žen, jež před těhotenstvím trpěly premenstruačním syndromem. Výrazně vyšší výskyt obtíží je rovněž pravidelně zaznamenáván u adolescentních matek. Rozvoji obtíží dále nahrává:

• velký stres,
• nedostatek spánku,
• snaha o přizpůsobení se nové roli matky,
• strach o potomka,
• pocit velké životní změny.

Výrazný rizikový faktor představuje rovněž dědičnost. Pokud se tedy v rodinné anamnéze vyskytuje jakákoli forma deprese, riziko té poporodní se automaticky zvyšuje. Stejné pravidlo platí i v případě, že se deprese nachází v osobní historii jedince. Poporodní depresí jsou rovněž znatelně více ohroženy ženy, které byly před porodem vystaveny strachu, bezmoci, anebo měly pocit, že s nimi není dobře zacházeno. Mezi další rizikové faktory patří:

• vystavení stresové situaci nebo sociálnímu konfliktu,
• cukrovka,
• poruchy spánku,
• kouření,
• předchozí úmrtí plodu či přirozený potrat.

Příznaky poporodní deprese

Mezi nejčastější příznaky patří v případě poporodní deprese stavy smutku a pláče. Plačtivost bývá dokonce nejzřetelnějším projevem obtíží. Pacientky mívají pocit, že se porodem spustil pláč, který nelze zastavit a vyvolá jej každá malichernost. Smutek a pláč bývají v zásadě důsledkem hormonálních změn, kterými si matky po porodu procházejí. Roli však hraje i nedostatek spánku a vyčerpání.

Poporodní depresi velmi často provází také úzkostné pocity, které se zpravidla týkají strachu o novorozence, o jeho bezpečí i vlastní schopnost se o dítě postarat. Spolu s obavami se u nemocných žen vyskytuje také zlost. Rozčilují je maličkosti, mají pocit, že chtějí házet věcmi a křičet, přičemž tento stav často postrádá jakýkoli důvod. U některých forem depresí, včetně té poporodní, může záchvaty hněvu doprovázet zrychlené bušení srdce, pocení a tíseň na hrudi.

Nepříjemným příznakem, který obtíže často provází, jsou pak také vtíravé až děsivé myšlenky týkající se bezpečí dítěte. Ačkoli pro většinu matek je pomyšlení na ublížení vlastnímu dítěti naprosto nepřijatelné a šokující, pacientky trpící poporodní depresí tyto myšlenky mohou přepadat, ačkoli se s nimi ve skutečnosti neztotožňují. Některé ženy mohou rovněž přepadat náhlé touhy celou rodinu opustit.

Tyto myšlenky se označují jako intruzivní, jsou naprosto nežádoucí a v rozporu s tím, co člověk cítí. A přestože se mohou zdát alarmující, u pacientek s poporodní depresí nejsou nijak neobvyklé.

V některých případech se ovšem u pacientek nemusí vyskytnout ani jeden z hlavních projevů. To jinými slovy znamená, že:

• nepláčou,
• nekřičí,
• nehádají se,
• netrápí je intruzivní myšlenky.

Poporodním obdobím je ale může provázet pocit prázdnoty či otupělosti. Mohou se cítit osaměle, ačkoli jsou obklopené lidmi, anebo nejsou schopné cítit radost a potěšení. Tyto negativní pocity mohou být pro matky zvláště nepříjemné, a to z toho důvodu, že ke svému dítěti necítí žádnou vazbu. Trápit je může rovněž beznaděj z toho, že se tento stav nezmění. Emoce, které pacientky pociťují, je válcují a berou jim sílu. Mohou mít navíc pocit, že jim s příchodem dítěte skončil život. Činnosti, které jim doposud dělaly radost, najednou vidí v negativním světle a nedokáží se z nich radovat. Kromě toho je trápí také:

• roztěkanost,
• nesoustředěnost,
• úzkost,
• smutek,
• bezmoc,
• strach,
• náladovost,
• zapomětlivost.

Co se týče fyzických příznaků, pacientky velice často provázejí problémy se spánkem, které mohou být zcela rozdílného charakteru. A tak zatímco některé matky bojují s únavou a mají potřebu spánku zvýšenou, jiné nejsou schopné usnout ani v momentě, kdy jejich potomek po náročném dni konečně spí. Nedostatek spánku pak vede k vyčerpání a neschopnosti vykonávat běžné denní aktivity.

U pacientek trpících poporodní depresí se lze velmi často setkat také s některou ze stravovacích poruch. Některé ženy nejsou kvůli špatnému psychickému stavu schopné přijímat dostatečné množství živin, jiné naopak jedí téměř neustále. Větší příjem potravin však nemusí být nutně příznakem poporodní deprese. Za zvýšeným apetitem může být rovněž produkce mateřského mléka, která je pro tělo energeticky náročná.

Že se jedná o poporodní depresi, může rodičce napovědět také fyzické vyčerpání a celková nepohoda. Porod je pro celý organismus samozřejmě obrovská zátěž, je tedy přirozené, že ženám trvá, než se z celého procesu fyzicky zotaví. Pokud však problémy přetrvávají i několik měsíců po porodu, mohlo by se jednat o příznak poporodní deprese. Typická je například:

• bolest hlavy,
• bolest zad,
• žaludeční nevolnost.

Poporodní deprese u mužů

Ačkoli je deprese po porodu o poznání častěji skloňována ve spojitosti s ženami, vyskytnout se může také u mužů. Podle vědců z Univerzity v Indianě trpí vedle matek stejnými depresemi i 4,4 % otců. Průběh onemocnění u nich však bývá odlišný. Zatímco v případě žen za rozvojem onemocnění často stojí hormonální změny, u mužů jsou na vině převážně existenční starosti. Typicky se jedná o strach z velké změny životního stylu, ztráty svobody, starosti o budoucnost a sociální i finanční zabezpečení rodiny.

Za obtížemi může rovněž stát:

• nedostatek pomoci a podpory,
• rozdíl v očekávání a realitě,
• finanční obtíže, partnerské obtíže,
• ztráta blízké osoby,
• negativní či traumatická zkušenost s porodem.

Tyto nepříjemné myšlenky mohou mít za následek to, že otec s dítětem tráví méně času a věnuje mu i méně péče. To se pak může podepsat na dalším vývoji potomka. Celou situaci otcům komplikuje ještě fakt, že se o poporodní depresi u mužů téměř nemluví, a tak oproti ženám výrazně méně často vyhledávají pomoc lékaře.

Deprese u mužů: příznaky

Co se týče projevů, bývají velmi podobné těm, které se vyskytují u žen. Otce zpravidla trápí:

• smutek,
• úzkost,
• pocit beznaděje,
• změna spánkového režimu,
• pocity nedostatečnosti,
• vyčerpání,
• otupělost,
• nemožnost se uvolnit a relaxovat,
• pocity viny, ostudy, frustrace,
• vztek,
• podrážděnost,
• neklid,
• změny nálad.

Otec může mít také pocit, že pro svou partnerku přestal být potřebný. Výjimkou pak není ani ztráta libida či nezájem o dříve oblíbené aktivity. Pacientovi se rovněž nemusí vyhnout ani vtíravé myšlenky týkající se bezpečnosti dítěte, nebo touhy ublížit sobě, partnerovi či novorozenci.

Diagnostika

Diagnostiku lékař provádí na základě jednotlivých symptomů poporodní deprese, přičemž aby mohla být stanovena její těžká forma, musí být u pacientky přítomno alespoň 5 příznaků. Minimálně jeden z nich musí být depresivní nálada anebo anhedonie, tedy neschopnost prožívat kladné pocity. Dalšími symptomy pak mohou být například poruchy spánku, únava, ale i sebevražedné sklony.

Lékař musí rovněž rozlišit, zda se skutečně jedná o poporodní depresi, či o závažnější poporodní psychózu, která je provázena halucinacemi, neschopností spát i několik nocí po sobě a celkovou zmateností. K diagnostice se používá především Edinburská škola poporodní deprese, ale také další metody, jako je třeba Škála poporodních depresí či Beckův depresivní inventář. Nastávající rodiče se doporučuje otestovat při návštěvě lékaře hned po porodu, ale také průběžně před porodem pomocí standardizovaných testů na úzkost a deprese.

Léčba poporodní deprese

K léčbě poporodní deprese lékaři zpravidla využívají tři základní postupy, a sice léčbu farmakologickou, hormonální a psychoterapii.

Léčba farmaky, tedy typicky antidepresivy, se volí především v případě těžké poporodní deprese. Komplikaci může v tomto případě představovat dávkování. Ženy po porodu bývají totiž citlivé na vedlejší účinky léků, proto je důležité, aby byla léčba zahájena jen s polovinou doporučené denní dávky. Ta se v případě potřeby dále navyšuje. Další nevýhodou antidepresiv je fakt, že látky, které obsahují, pronikají do mateřského mléka. Jejich uživatelky proto nemohou kojit.

Léčba antidepresivy by měla skončit nejdříve 6 měsíců po vymizení příznaků. V opačném případě hrozí jejich opětovný návrat. V případě předčasného ukončení terapie se s minimálně jednou další těžkou depresivní epizodou potýká 50-80 % pacientů. I z toho důvodu je dlouhodobá léčba nutná kvůli prevenci recidivy, a to zejména u žen, které prodělaly tři nebo více epizod těžké deprese

Pomocí farmakologické léčby by mělo ke zlepšení projevů dojít do 6 týdnů od jejího začátku. V případě, že se tak nestane, je na místě zvážit doporučení návštěvy psychiatra.

Další alternativu představuje hormonální léčba, ke které se rovněž přistupuje v případě těžších depresí. Konkrétně se jedná o estrogenovou terapii, jejíž účinky jsou znát zhruba po 12 týdnech. Tato léčba je ale poměrně kontroverzní. Podání estrogenu totiž není povolené, pokud má pacientka zvýšené riziko tvorby krevních sraženin, což má po porodu každá žena.

Pro ženy s mírnou až střední depresí pak představuje nejvhodnější alternativu psychoterapie, která může být prováděna samostatně anebo v kombinaci s antidepresivy. Psychologická intervence v tomto případě zahrnuje jak skupinovou, tak individuální terapii. Konkrétně se jedná například o interpersonální psychoterapii či kognitivně behaviorální terapii. Nevýhodu této léčby představuje její délka. Může trvat i několik měsíců, než bude možné pozorovat jakékoli zmírnění obtíží.

Prevence poporodní deprese

Co se týče prevence poporodní deprese, ta je vhodná především u žen, které patří do rizikové skupiny, anebo již dříve jakoukoli epizodu deprese prodělaly. Důležité je v jejich případě především pečlivé pozorování po porodu. K prevenci je rovněž vhodná prenatální i postnatální psychologická intervence, která riziko vzniku obtíží výrazně snižuje. Efektivní je rovněž poporodní psychoedukace.

Zdroje: nzip.cz, cpzp.cz, idnes.cz, frekvence.cz