Co je akutní epiglotitida?
Co se dozvíte v článku
Jako akutní epiglotitida se označuje život ohrožující onemocnění, které postihuje epiglottis neboli příklopku hrtanovou. Jedná se o chrupavčitou destičku pokrytou sliznicí, jež se nachází za kořenem jazyka a při polykání uzavírá vstup do průdušnice. Tím brání vniknutí potravy a tekutin do horních dýchacích cest.
Při akutní epiglotitidě je hrtanová příklopka vlivem zánětu oteklá a několikanásobně se zvětší. Tím pádem překrývá celý hrtanový vchod nebo jeho značnou část, funguje zde jako mechanická překážka a způsobuje neprůchodnost nebo úplné uzavření průdušnice. Při podráždění může vyvolat také reflexní stahy svalů hrtanu (laryngospasmus) a pacient se začne dusit.
Výskyt
Zánět příklopky hrtanové nejčastěji trápí batolata a předškolní děti ve věku od 3 do 6 let. To vyplývá ze skutečnosti, že dýchací cesty malých pacientů mají částečně odlišné anatomické uspořádání. Hrtanová příklopka je v poměru k velikosti dýchacích cest větší než u dospělých a riziko obstrukce při zánětlivém postižení je tak mnohem vyšší.
Dětský imunitní systém na rozdíl od obranyschopnosti starších pacientů ještě není plně vyvinutý, což se pojí také se sníženou schopností produkovat protilátky typu IgG2 (obrana proti invazivním opouzdřeným bakteriím). Samozřejmě se však může objevit i akutní epiglotitida u dospělých, která ovšem bývá způsobena jiným druhem bakterií.
Příčiny epiglotitidy
Původcem akutní epiglotitidy je nejčastěji bakterie Haemophilus influenzae typu B, proti které dnes již existuje účinné očkování. K nákaze dochází obvykle vzdušnou cestou, přičemž po vdechnutí se bakterie usazují na sliznici dýchacích cest a rychle se množí. Dojde-li k napadení oblasti, kde je hrtanová příklopka, vzniká otok a u pacienta se rozvíjí dýchací obtíže.
Pokud jde o neinfekční příčiny, které způsobují epiglotitidu, vzácně může dojít k mechanickému poranění hrtanové příklopky nebo popálení příliš horkým nápojem. Někdy jsou pak za rozvoj zánětu hrtanové příklopky zodpovědné jiné druhy bakterií, kam patří například:
- Streptococcus pneumoniae,
- Streptococcus agalactiae,
- Streptococcus pyogenes,
- Staphylococcus aureus,
- Moraxella catarrhalis.
Jaké má epiglotitida příznaky?
Zdravotní obtíže, které souvisí s rozvojem akutní epiglotitidy, obvykle zastihnou pacienty a jejich rodiče nepřipravené. Začínají totiž náhle z plného zdraví a velmi rychle se zhoršují (v řádu hodin). Nejprve se objevují nespecifické projevy infekce horních dýchacích cest, přičemž prvním příznakem obvykle bývá řezavá bolest v krku spojená s polykacími obtížemi.
Kromě toho se v počátcích nemoci často dostavují vysoké horečky, děti bývají bledé, schvácené a nechtějí pít, přestože mají vlivem zvýšené teploty žízeň. Ústa však mají pootevřená, vytékají z nich sliny a pacienti mohou mít také mírně vyplazený jazyk. Někdy zároveň dochází k promodrávání rtů a okolí úst.
Postupně se objevuje dechová tíseň, a to hlavně v poloze na zádech. Pacienti proto většinou sedí v předklonu, opírají se o ruce, brání se položení a mají otevřená ústa s předsunutou čelistí. Kojenci, kteří leží na zádech, se snaží zaklonit hlavu dozadu, aby se zlepšil průchod vzduchu dýchacími cestami.
Dýchání je pomalé a pro pacienta velice namáhavé. Při nádechu může být slyšet bublavý zvuk, charakteristický je ale i huhňavý, monotónní tichý hlas, kterým dítě mluví. Postižený se brání kašli, který je příliš bolestivý, takže může docházet spíše k mírnému, opatrnému pokašlávání. Celkově však pacient bývá až nápadně klidný a apatický v důsledku nedostatečného přísunu kyslíku (hypoxie).
Příznaky epiglotitidy:
- bolest v krku,
- polykací obtíže,
- horečka,
- celková schvácenost,
- dechová tíseň,
- bublavé nádechy,
- tichý hlas,
- slintání,
- pokašlávání,
- hypoxie.
Rozvoj onemocnění je rychlý (v řádu několika hodin) a dramatický. Pokud se dítě nadechuje pouze s obtížemi a je přitom slyšet srkavý až bublavý zvuk, je nutné okamžitě kontaktovat rychlou záchrannou službu. Jinak totiž hrozí udušení v důsledku ucpání dýchacích cest.
U některých pacientů se navíc mohou objevit doprovodné komplikace v podobě zápalu plic, lymfadenopatie či septické artritidy. Výjimkou však není ani zánět osrdečníku, zánět mozkových blan nebo infekce podkoží a kloubů.
První pomoc při epiglotitidě
- Při zpozorování varovných příznaků co nejrychleji kontaktujte RZP.
- Důležité je zachovat rozvahu a pokusit se dítě uklidnit.
- Na krk je možné přiložit studený obklad a pomáhá i chladný, vlhký vzduch.
- Pacienta uložte do sedu či polosedu, nikdy ne do vodorovné polohy na zádech.
- Pokuste se zajistit všechny základní životní funkce.
- V případě potřeby zahajte resuscitaci.
Diagnostika
Při klasickém průběhu nemoci se dá diagnóza stanovit již díky klinickému nálezu a příznakům, které pacienta trápí, bez ohledu na důkladné prozkoumání hrtanové příklopky. Jestliže je však pacienta nutné vyšetřit, důležité je vyvarovat se položení dítěte na záda, protože jinak hrozí, že dojde k přiklopení epiglottis na laryngeální vchod, což úplně uzavře dýchací cesty.
Základem správné diagnostiky je pak důkladné laryngoskopické vyšetření, tedy prohlídka epiglottis. Klíčové je přitom umět rychle rozlišit, zda se jedná o akutní epiglotitidu, či laryngitidu. Lékař také může šetrně prozkoumat oblast hltanu tak, že mírně stlačí pacientovi jazyk pomocí špátle, ale pouze v přední třetině jazyka, aby se nedávil.
Pokud se skutečně jedná o zánět hrtanové příklopky, epiglottis bude zvětšená, zarudlá, prosáklá a může mít zvláštní tvar. Někdy ovšem epiglottis není patrná, protože se v jejím okolí stahují sliny a zánětlivý sekret. Kromě laryngoskopie se dále využívá i CT vyšetření, díky kterému lékaři přesně poznají velikost a stav hrtanové příklopky.
Prodělali jste někdy epiglotitidu?
Léčba epiglotitidy
Zánět hrtanové příklopky je závažné onemocnění, které je nutné včas rozpoznat, aby nedošlo k rozvoji komplikací nebo dokonce k úmrtí pacienta. Léčba se proto neobejde bez kvalifikované lékařské péče, přičemž nejdůležitější je kontaktovat záchrannou službu ihned, když zpozorujete varovné příznaky epiglotitidy.
Přenášení i transport pacienta se provádí zásadně v poloze vsedě, nikdy se nesmí pokládat. Pokud dojde ještě před transportem do nemocničního zařízení nebo v jeho průběhu ke kritické obstrukci dýchacích cest, je nutné zahájit urgentní intubaci. Jedná se o zavedení umělé rourky přes ústa či nos přímo do průdušnice, aby se zajistil dostatečný přívod vzduchu.
Další možností je pak tracheostomie, kdy se na přední straně krku udělá přes kůži otvor přímo do průdušnice, do kterého se zavede rourka, kterou je možné dýchat. Podobným výkonem je i koniotomie, otvor se však při tomto zákroku dělá výše než při tracheostomii. Po zvládnutí akutního stavu je pak možné rourku do dvou týdnů vyjmout.
Dítě je po převozu do nemocnice umístěno na oddělení JIP. Před aplikací léčby se provádí odběr krve na mikrobiologické vyšetření. Jakmile je průchodnost dýchacích cest zajištěna a pacient stabilizován, podávají se mu po dobu 7 až 10 dní nitrožilní cestou antibiotika, která pomáhají odstranit zánětlivý otok epiglottis.
Ke zmenšení otoku někdy slouží také kortikoidy a pro snížení horečky jsou vhodná antipyretika. Během léčby zánětu hrtanové příklopky je pak důležitý také monitoring základních fyziologických funkcí (například srdeční frekvence, počet dechů, saturace kyslíku) a podávání dostatečného množství tekutin.
Prevence
Účinným preventivním opatřením proti rozvoji epiglotitidy je očkování, které se u nás od roku 2002 provádí formou hexavakcíny. Ta obsahuje látky, které chrání pacienty před šesti typy nemocí, kam patří záškrt, tetanus, dávivý kašel, virová hepatitida typu B, dětská přenosná obrna a nákazy bakteriemi Haemophilus influenzae typu B. Díky tomuto očkování byl počet případů dříve relativně častého onemocnění snížen na minimum.
Zdroje: wikiskripta.eu, zzsmsk.cz, pediatriepropraxi.cz