Před mnoha sty milióny let se vyvinuly mikroby, kterým se podařilo díky novým genům získaným od virů proniknout ze střevní dutiny živočichů do vnitřního prostředí organismu a v něm se zdařile ukrýt.
Za svoji dlouhou existenci se jeden druh bakterií musel adaptovat na trojí, zcela rozdílný způsob života: nejprve na drsné podmínky přírodního prostředí, pak na trávicí trakt rozmanitých živočichů, až posléze na naprosto odlišné poměry uvnitř některých typů buněk, a to jako naschvál těch, které zajišťují imunitní funkce organismu. Tito úspěšní parazité byli nazváni jejich objevitelem K. J. Eberthem v roce 1880 salmonely, a to na počest amerického bakteriologa D. E. Salmona, (1850 až 1914).
Cíl: hlavně člověk
Salmonely jsou živou kronikou koevoluce, společného vývoje mikrobů a mnohobuněčných organismů. Některé se specializovaly na drůbež či prasata, jiné parazitovaly na více druzích zvířat, dokonce studenokrevných, ale tyfová salmonela, pro většinu zvířat neškodná, se za poslední milión let zaměřila pouze na člověka. Pro lidstvo byla kdysi „bičem božím“ a dodnes představuje závažný zdravotnický i ekonomický problém.
V hospodářsky vyspělých zemích s rozvinutým zdravotnictvím a vysokou úrovní hygieny jsou to hlavně netyfové salmonely, které vyvolávají horečnaté střevní záněty - salmonelózy. Zdrojem infekce jsou nakažená zvířata i lidé, ale zejména kontaminovaná potrava.
Salmonely jsou hlavními viníky tzv. alimentárních nákaz, nemocí vyvolaných potravinami a nápoji. Neničí je chlad lednic ani hluboké zamražení, ale jenom náležitá tepelná úprava jídla, tedy teplota nejméně 60 řC po dobu 20 minut.
Průběh salmonelózy může být vážný u dětí i dospělých, jejichž imunita byla oslabena předchozí nemocí nebo úrazem či stresem. Ze zdravých dospělých osob onemocní jen asi polovina nakažených. Těm stačí k vyléčení většinou en-diaron nebo podobná střevní antiseptika, anebo jen živočišné uhlí a zavodnění čajem, případně iontovými nápoji.
Onemocnění vyvolávají poměrně vysoké infekční dávky salmonel, řádově nad 100 miliónů bakterií. To znamená, že lokální epidemie zaviňují špatné hygienické podmínky nebo nedodržování hygienických předpisů zejména při výrobě, zpracování a prodeji potravin. Proto je třeba důsledně provádět hygienické kontroly a neporušovat základní pravidla hygieny.
O důležitosti plnit tyto požadavky svědčí počty hlášených případů salmonelóz, které za posledních deset let vzrostly v České republice z 12 tisíc na 50 tisíc ročně. Tak například loni onemocnělo při jediné velké epidemii ve městě Slaný, okres Kladno, a jeho okolí 301 osob salmonelózou. Původcem byla Salmonella enterica serotyp Enteridis, nejčastější vyvolavatel salmonelových epidemií u nás, která byla zachycena ve vzorcích knedlíku, vařené rýže a pasterovaného bílku. V souvislosti s tímto onemocněním došlo také k úmrtí 70letého muže na kardiopulmonální selhání.
V rozvojových zemích je situace zcela odlišná. Ročně onemocní přes 16 miliónů lidí jen břišním tyfem, který vyvolává Salmonella typhi (typhos znamená řecky obluzení, mlhu), z nichž 600 tisíc lidí umírá převážně na proděravění (perforaci) střevní stěny. Toto onemocnění je nutné léčit antibiotiky a rekonvalescence je dlouhodobá. Pro cestovatele do států Jižní a Střední Ameriky, subsaharské Afriky, na indický subkontinent a do Tichomoří představuje vážné riziko.
V těchto zemích se nedoporučuje jíst syrové či ohřívané jídlo, nemytou zeleninu a ovoce, ani pít nápoje chlazené kostkami ledu. Tyfovou infekci tu vyvolává už několik desítek tisíc bakterií.
V našich zemích byl tyfus běžný v 19. století. Poslední epidemie vypukla v Terezíně ještě roku 1945. Tehdejší očkovací látka připravovaná z usmrcených tyfových bakterií chránila jen krátkodobě, a to jen asi polovinu očkovaných, navíc vyvolávala nepříznivé vedlejší reakce. Účinnější živá vakcína byla získána chemickou mutací až v sedmdesátých letech minulého století a poté byla s úspěchem použita v Egyptě a v Chile. V současné době se klinicky zkoušejí tři živé tyfové vakcíny nové generace s defektem důležitých genů.
Snaživí bacilonosiči
Salmonely mohou u některých lidí přetrvávat po dlouhou dobu ukryty uvnitř orgánů, například ve žlučníku. Takoví lidé mohou salmonelové nákazy dále rozšiřovat. Vzpomeňme si na bacilonosiče z románu Vizita od Adolfa Branalda, kterého zvěčnil na stříbrném plátně pan Hrušínský.
Zřejmě neproslulejší přenašečkou tyfu se ale stala Mary Mallonová, řečená Typhoid Mary. Narodila se roku 1869 v irském Cookstownu a zemřela v roce 1938 nikoliv na tyfus, ale na zápal plic. V patnácti letech se vystěhovala do Spojených států, kde pracovala jako služka a později kuchařka. George Soper ze Zdravotní služby USA ji od začátku dvacátého století sledoval plných sedm let, kdy v sedmi domácnostech stihla nakazit tyfem dvaadvacet lidí.
Než však stačil zareagovat, Mary Mallonová utekla z Long Islandu do státu New York. Policie ji sice zadržela, musela se podrobit léčbě kvasnicemi a projímadly, ale bez úspěchu. Očkovat proti tyfu se začalo až v roce 1911. Poté utekla opět. Změnila si jméno na Brownová a v roce 1915 nakazila 15 lidí, z nichž dva zemřeli. Nakonec ji chytili na Long Islandu a konečně internovali. Celkem se jí podařilo nakazit kolem padesáti lidí, z nichž tři zemřeli.
Ve stejné době jistý Toni Labella nakazil tyfem 122 lidí, z nichž zemřelo pět, ale slávy Mallonové ne-dosáhl.
Roku 1984 v oregonském městě The Dalles jistá Ma Amand Sheelová rozprášila na saláty ve čtyřech restauracích kultury salmonel. Následek - těžké průjmové onemocnění sedmi set padesáti lidí. Anarchistka byla odsouzena ke dvěma a půl roku a poté vyhoštěna z USA.
Proměnlivost - zápor i klad
Charakteristickým rysem salmonel je jejich ohromná proměnlivost - dnes rozlišujeme na tisíce typů. Jejich rychlý vývoj přináší mnoho nemilých překvapení. Objevují se nové kmeny, které jsou rezistentní na řadu antibiotik. Na druhé straně však tato vlastnost umožňuje využít salmonely jako přenašeče nových genů.
Studují se zároveň možnosti přenosu látek s léčebnými vlastnostmi, zejména posilujících imunitu. Neškodné, tzv. vakcinální salmonely by mohly vnášet do organismu ochranné látky používané k očkování proti různým infekčním nemocím. Tyto kombinované vakcíny by nás mohly ochránit proti závažným chorobám vyvolaným prvoky, které ročně zahubí statisíce lidí, proti stále nebezpečnému tetanu, streptokokovým nákazám i chřipce.
Některé z těchto „salmonelových“ vakcín už byly úspěšně testovány na laboratorních zvířatech, probíhají klinické zkoušky „tyfových“ vakcín proti malárii, která, stejně jako tuberkulóza, představuje největší metlu tropických zemí - podle posledních statistik na malárii i na tuberkulózu umírá na světě každou hodinu 200 lidí.
Salmonely se díky své obrovské přizpůsobivosti asi nepodaří nikdy vymýtit. V blízké budoucnosti však bude jistě možné využít jejich schopnosti přijímat cizí geny a přenášet je do organismu, třeba jen pouhým požitím. Nebo nahradit drahé klasické očkování sirupy obsahujícími geneticky vhodně pozměněné salmonely. Neboť jak napsal básník Ivan Blatný ve své sbírce Pomocná škola v Brixley: „Mikroorganismy jdou s námi…“
Ilja Trebichavský, Petr Šíma (Autoři jsou imunologové z Mikrobiologického ústavu AV ČR), Hospodářské noviny, 19.6.2001