Bazální stimulace pomáhá zkvalitnit život pacientů. Podporuje percepci, komunikaci a pohybové schopnosti

Co je bazální stimulace?

Bazální stimulace představuje vědecký pedagogicko-ošetřovatelský koncept, jenž v té nejzákladnější rovině podporuje vnímání, komunikaci a pohybové schopnosti pacientů. Soustředí se na všechny lidské potřeby a může pomoci každému, kdo je v těchto oblastech jakýmkoliv způsobem omezený. Nevyžaduje navíc žádné nadstandardní pomůcky a nebývá ani příliš finančně náročná.

Péče o pacienty v rámci bazální stimulace bývá obecně strukturována tak, aby podporovala či aktivovala jejich zachovalé komunikační a pohybové schopnosti. S tím samozřejmě úzce souvisí také udržování a upevňování vztahů. U klientů s nezvratnými změnami, které se týkají jejich tělesného nebo duševního stavu, pak výrazným způsobem podporuje kvalitu života.

Důležitým předpokladem je v tomto případě práce s pacientem jako s individuální osobností, která má nějakou historii, návyky, hodnoty, záliby a životní zkušenosti. Významnou součástí celého procesu je pak samozřejmě i spolupráce s rodinou a nejbližšími přáteli pacienta, díky čemuž pak může být daný koncept dostatečně efektivní. [1, 2, 3, 4, 5]

Historický kontext

Autorem konceptu bazální stimulace je speciální pedagog Andreas D. Fröhlich. Ten během 70. let 20. století pracoval v Rehabilitačním centru Landstuhl v Německu, kde se staral o malé pacienty s těžkým kombinovaným somatickým a intelektovým postižením. V rámci svého doktorandského studia pak sestavil koncept bazální stimulace, jenž měl podpořit rozvoj schopností u těžce postižených dětí.

Ve své práci vycházel Fröhlich z prenatální vývojové psychologie a soustředil se především na podporu senzomotorické komunikace. U dětí s velmi závažnými změnami vnímání totiž nebylo možné navázat klasickou verbální komunikaci, protože byly jejich možnosti v této oblasti výrazně omezené nebo dokonce vůbec žádné.

Fröhlich nicméně tvrdil, že i tyto děti jsou vzdělatelné, a to v různých oblastech (vnímání těla, nácvik pohybových vzorců nebo třeba základní prvky sebeobsluhy). Snažil se tak umožnit lidem s těžkým kombinovaným postižením alespoň trochu samostatný život, přestože to bude možné pouze ve velmi omezené podobě.

Svůj koncept pak Fröhlich založil na tom, že lidské tělo je schopné vnímat, přijímat signály a reagovat skrze komunikační kanál somatického, vibračního a vestibulárního vnímání. Díky tomu se mu podařilo úspěšně navázat komunikaci se zmiňovanými dětmi. Později se stal profesorem a o bazální stimulaci napsal řadu dalších publikací.

Do ošetřovatelské péče se koncept bazální stimulace následně podařilo přenést německé zdravotní sestře jménem Christel Bienstein. Ta nejprve mnoho let pracovala ve Vzdělávacím centru německého profesního svazu pro ošetřovatelská povolání v Essenu. V rámci své profese se věnovala především intenzivní medicíně a koncept bazální stimulace začala aplikovat do ošetřovatelské péče u pacientů ve vigilním kómatu.

Během 80. let 20. století pak začala Christel Bienstein úzce spolupracovat s profesorem Fröhlichem, a to konkrétně v oblasti péče o klienty, kteří vykazují změněnou schopnost vnímání, pohybu a komunikace. Kromě toho však spolupracovala také s dalšími odborníky z různých oblastí, jako je neonatologie, geriatrie nebo paliativní medicína.

Koncept bazální stimulace se tak začal dostávat také do dalších oblastí medicíny. Profesor Fröhlich spolu s profesorkou Bienstein zároveň vypracovali program pro vzdělávání lektorů, čímž umožnili začlenění daného konceptu do každodenní ošetřovatelské péče. Kromě toho se stal součástí osnov na zdravotnických školách a v praxi představuje významnou součást péče o pacienty s různými obtížemi. [6, 7, 8, 9]

Základní myšlenka bazální stimulace

Koncept bazální stimulace vychází z poznatků v různých oblastech, kam patří pedagogika, anatomie, fyziologie, neurologie, ošetřovatelství a vývojová psychologie. Základním principem je v tomto případě stimulace pacienta a zprostředkování různých vjemů, díky kterým bude schopný lépe vnímat vlastní tělo i okolní svět, s nímž poté může navázat komunikaci.

S tím se samozřejmě pojí také respektování jedinečnosti každého klienta. Na pacienta je vždy pohlíženo jako na partnera, u kterého je nutné respektovat zachovalé schopnosti v oblasti vnímání, komunikace i lokomoce. Kromě toho se ovšem klade důraz také na podporu jeho příbuzných v těžké životní situaci, s níž se musí vyrovnat.

Jelikož není možné od sebe jednoduše oddělit tělo a duši, je nutné brát v potaz také požadavek celistvosti. Každá složka osobnosti, kam patří vnímání, sociální zkušenosti, myšlení, komunikace, pocity, pohyb a tělesná zkušenost, totiž ovlivňuje ty ostatní a teprve společně vytváří jeden velký celek. Všechny jsou tedy stejně důležité. [10, 11, 12, 13]

Co je podstatou bazální stimulace?

Bazální stimulace vychází z přirozenosti každého člověka, který už v období před narozením se svým okolím nějakým způsobem komunikuje. Již v matčině děloze plod přijímá řadu různých podnětů, například různé doteky nebo vibrace. Mozek tyto podněty dobře zná a právě díky nim je schopný vytvářet nové nervové dráhy, bez kterých se stav pacienta zhoršuje.

Každý člověk tedy vnímá sebe i své okolí prostřednictvím smyslů (smyslových orgánů), které se vyvíjí již v embryonální fázi, přičemž schopnost vnímání potom stimuluje také pohyb a komunikaci. Podstatou bazální stimulace je pak snaha o předávání takových podnětů, které člověk dokáže přijmout, což podporuje aktivování a udržování jeho zachovaných schopností.

Ačkoliv se poškození mozku jeví jako nevratná záležitost, není to úplně pravda. Lidský mozek je vysoce plastický, takže propojená síť neuronů může jednoduše přenášet informace do řady různých oblastí. Prostřednictvím vhodné stimulace je pak možné docílit toho, že poškozená část svou původní funkci obnoví, nebo její činnost přebere nějaká okolní část.

Bazální stimulace tedy využívá regeneračních vlastností mozku, jenž se dovede částečně přizpůsobit změnám, které jsou výsledkem úrazu, onemocnění nebo jiného poškození. Jeho činnost podporuje za pomoci vzpomínek, životních návyků a zkušeností, které jsou v pacientově paměti uložené. Jednotlivé stimuly pak slouží k obnovení narušených nervových spojů. [14, 15, 16, 17]

Co je cílem bazální stimulace?

Koncept bazální stimulace se soustředí na podporu percepce, lokomoce a komunikace. Zároveň se přitom orientuje na všechny oblasti lidských potřeb. Co se týče konkrétních cílů, ty formuloval samotný autor konceptu profesor Andreas Fröhlich spolu s profesorkou Christel Bienstein. I dnes jsou ovšem stále relevantní a odrážejí potřeby osob, pro které je bazální péče určena.

Institut Bazální stimulace uvádí tyto cíle:

• zachovat klientův život a zajistit jeho vývoj,
• umožnit klientovi pocítit vlastní život,
• poskytnout klientovi pocit jistoty a důvěry,
• pomoci klientovi s rozvíjením vlastního rytmu,
• umožnit klientovi poznat okolní svět,
• pomoci klientovi navázat vztah s okolím,
• poskytnout klientovi příležitost, aby zažil smysl a význam věcí nebo činností,
• pomoci klientovi s uspořádáním jeho života,
• poskytnout klientovi autonomii a zodpovědnost za vlastní život,
• pomoci klientovi objevovat okolní svět a rozvíjet se.

Koncept bazální stimulace je velmi důležitý, jelikož umožňuje poskytovatelům péče lépe uspořádat životní podmínky osob využívajících zdravotní či sociální služby. Díky tomu mohou podpořit jejich autonomii, uspokojit jejich základní fyziologické potřeby a zaměřit se také na potřebu vztahů a sounáležitosti. Zároveň umožňují pacientům vést kvalitní život (v rámci jejich možností). [18, 19, 20, 21]

Pro koho je bazální stimulace určená?

Bazální stimulace je vhodná pro pacienty všech věkových kategorií, kteří se potýkají s různými zdravotními problémy. Může se jednat například o jedince s poruchou vědomí, osoby, které prodělaly nějaký závažný úraz, ale i umírající osoby. Pozitivní vliv má ovšem také na klienty v kómatu, na dezorientované a neklidné osoby nebo na jedince dlouhodobě upoutané na lůžko.

Okruh příjemců péče v rámci konceptu bazální stimulace je dnes velmi široký, přičemž kromě dospělých pacientů zahrnuje také novorozence a malé děti nebo třeba seniory. Nejčastěji se pak tento ošetřovatelský koncept uplatňuje u následujících skupin osob:

• lidé s vrozeným kombinovaným tělesným a mentálním postižením,
• děti a dospělí pacienti v intenzivní péči (vlivem neuromuskulárních deficitů z důvodu onemocnění nebo nějakého úrazu),
• pacienti v paliativní ošetřovatelské péči (hospic, oddělení paliativní péče),
• klienti dlouhodobě upoutaní na lůžko či lidé v komatózním stavu,
• senioři (především jedinci trpící demencí nebo imobilitou),
• předčasně narozené děti (neonatologická intenzivní péče),
• žáci se speciálními vzdělávacími potřebami (speciální pedagogika). [22, 23, 24, 25]

Jak vypadá bazální stimulace v praxi?

Bazální stimulace je jedinečným konceptem díky tomu, že ji mohou u jednoho klienta praktikovat různí odborníci. Jde konkrétně o lékaře a ošetřovatelský personál, dále pak o fyzioterapeuty a ergoterapeuty, sociální pracovníky, logopedy nebo speciální pedagogy. Zároveň se však dbá na to, aby byla v celém procesu zapojena i pacientova rodina a nejbližší.

V současné době se v rámci bazální stimulace využívají základní a nástavbové prvky, které bývají součástí ošetřovatelské a terapeutické péče, ale i pedagogických konceptů. Také ovšem představují komunikační kanály, které pomáhají navázat vztah s lidmi trpícími změnou vědomí nebo kognitivních schopností.

Stimulace smyslů pomáhá pacientovi uvědomit si své tělo, jeho hranice i okolní svět. Schopnost vnímání pak stimuluje pohyb a komunikaci. Pohyb přitom představuje jednu ze základních potřeb každého člověka a je předpokladem pro rozvoj vnímání, které naopak podporuje rozvoj pohybu. Tyto dvě složky následně rozvíjí komunikaci, která recipročně povzbuzuje zase jejich další rozvoj.

Základní prvky bazální stimulace:

• Somatická stimulace – zprostředkovává vnímání vlastního těla a jeho hranic. Provádí se prostřednictvím doteků, které by neměly být traumatizující, ale naopak musí být klidné a prováděné celou plochou ruky (stálým tlakem). K hlavním metodám se pak řadí iniciální dotek, zklidňující či osvěžující koupele, masáže a také polohování.
• Vestibulární stimulace – člověk je neustále v pohybu a mění své polohy podle prováděných činností, přičemž sluchový orgán s rovnovážným ústrojím získává přísun odpovídajících podnětů. Cílem dané stimulace je tedy podpořit vnímání rovnováhy a pohybu, orientace a tělesné polohy. Pomoci mohou houpací pohyby nebo třeba otáčení hlavy.
• Vibrační stimulace – v tomto případě jde hlavně o vnímání vibrací směřujících od periferie do středu těla a chvění lidského hlasu. Tento typ stimulace umožňuje pacientům pocítit vlastní tělo a tělesnou hloubku, vnitřní stabilitu a tělesné hranice, a to prostřednictvím hlasu, rukou nebo různých elektrických přístrojů.

Nástavbové prvky bazální stimulace:

• Zraková stimulace (optická bazální stimulace) – pomocí zraku se lidé orientují v prostoru, pomáhá jim vnímat okolní prostředí, dává jim pocit bezpečí a mohou se díky němu učit. V rámci zrakové stimulace se tedy používají především fotografie blízkých (rodiny, přátel), ale i různé barevné podněty (například barevné povlečení, předměty v kontrastních barvách), dekorace (výzdoba okolního prostředí) nebo dokonce televize.
• Sluchová stimulace (auditivní bazální stimulace) – další důležitou složkou daného konceptu je snaha o stimulaci sluchového vnímání a rozlišovací schopnosti jednotlivých zvukových podnětů. Právě pomocí sluchu je totiž často možné navázat s pacientem kontakt (pojí se s iniciálním dotekem). Mezi možné stimulační prvky se pak řadí hudba, zpěv, vyprávění nebo třeba užívání různých nástrojů.
• Čichová stimulace (olfaktorická bazální stimulace) – nejrůznější vůně a pachy pomáhají lidskému organismu vyvolat kladné i negativní vzpomínky. Lidé si s nimi asociují různé situace, jedince nebo třeba roční období. Čichové stimuly se přitom pacientům podávají v přiměřených dávkách, protože jinak by si na ně mohli až příliš zvyknout.
• Hmatová stimulace (taktilně-haptická bazální stimulace) – hmat pomáhá lidem rozpoznat předměty a získat různé zkušenosti, které si pamatují i nadále. V rámci hmatové stimulace se proto používají oblíbené předměty nebo věci, s nimiž pacient pravidelně přicházel do kontaktu. Může se jednat například o různé hračky, předměty denního používání (hrnečky, ručníky, kartáčky) nebo věci nutné k výkonu povolání.
• Ústní stimulace (orální bazální stimulace) – ústa patří mezi nejaktivnější a nejcitlivější tělesné zóny, jsou místem, kudy člověk přijímá potravu, ale zároveň pomáhají člověku zprostředkovat pocity požitku a rozkoše. V rámci stimulace je možné využít například oblíbené nápoje a potraviny působící na receptory chuti. [26, 27, 28, 29, 30]

Co je iniciální dotek?

Koncept bazální stimulace intenzivně pracuje s tělesným dotekem, přičemž klade důraz především na jeho kvalitu. Jakékoliv nečekané či špatně cílené doteky by totiž mohly u pacientů vyvolat pocit nejistoty a strachu. Proto je nutné dát člověku jasně najevo, co má očekávat (kdy dotek začíná a končí, o jakou činnost se jedná).

Právě z toho důvodu se využívá takzvaný iniciální dotek. Ten působí na vhodné místo, které ošetřovatel volí na základě biografické anamnézy pacienta (vhodné je například rameno, paže či ruka), a musí být pevný a zřetelný. Zároveň je potřeba pacienta informovat o tom, co se přesně bude dít, tedy o počátku i ukončení doteku a jakékoliv činnosti s jeho tělem.

Iniciální dotek tedy sám o sobě nestačí. Ošetřovatel jej musí podpořit také verbálně, a to tak, že pacienta pozdraví, informuje ho o prováděných úkonech a provede jej celým procesem. Na každého člověka je totiž nutné pohlížet jako na partnera a respektovat jeho zachovalé schopnosti v různých oblastech. [31, 32, 33, 34]

Jaké využívá bazální stimulace pomůcky?

Jak je patrné ze základních a nástavbových prvků bazální stimulace, tento koncept obvykle nevyžaduje žádné speciální a nadstandardní pomůcky. Pracuje se zde například s dotekem nebo hlasem a svou roli hrají také různé předměty, které jsou pacientovi blízké. To je pak možné doplnit také o další pomůcky, což je ale vždy velmi individuální.

Existují například polohovací pomůcky pro bazální stimulaci, kam patří různé polohovací válce, polštáře, klíny, vaky, sedáky, podhlavníky, zdravotní podložky, ale i fixační, zátěžové a tvarované pomůcky. Pomoci ovšem mohou i senzorické rukavice, hmatové kruhy a čtverce, míčky, vibrační polštáře, gelové podložky, projektory a podobně. [35, 36, 37, 38]

Desatero bazální stimulace

Kromě výše zmiňovaných principů a mechanismů je dobré znát i takzvané desatero bazální stimulace. Jak už název napovídá, jedná se o deset důležitých bodů, kterými by se lidé při používání daného konceptu v praxi měli řídit. Toto desatero je pak uvedeno v řadě publikací o bazální stimulaci, ale najdete ho i na webových stránkách nemocnic a dalších institucí. Dle příručky Vademecum Bazální stimulace od Fakultní nemocnice Brno vypadá desatero následovně:

1. Přivítejte a rozlučte se s klientem pokud možno vždy stejnými slovy.
2. Při oslovení se ho vždy dotkněte na stejném místě.
3. Hovořte zřetelně, jasně a ne příliš rychle.
4. Nezvyšujte hlas, mluvte přirozeným tónem.
5. Dbejte, aby tón vašeho hlasu, vaše mimika a gestikulace odpovídaly významu.
6. Při rozhovoru s klientem používejte takovou formu komunikace, na kterou byl zvyklý.
7. Nepoužívejte v řeči zdrobněliny.
8. Nehovořte s více osobami najednou.
9. Při komunikaci s klientem se pokuste redukovat rušivý zvuk okolního prostředí.
10. Umožněte klientovi reagovat na vaše slova. [39, 40, 41, 42, 43]

Bazální stimulace v ČR

Na našem území se koncept bazální stimulace začal uplatňovat v roce 2003, kdy došlo k zaučení prvních pracovišť. Během následujících let došlo k proškolení stovek poskytovatelů zdravotní péče a sociálních služeb, ale i pracovníků speciálních škol. Dnes je díky tomu tento koncept integrován na mnoha různých místech, kam patří především:

• nemocnice,
• léčebny dlouhodobě nemocných,
• odborné léčebné ústavy,
• domovy pro seniory,
• domovy pro osoby se zdravotním postižením,
• rehabilitační ústavy,
• hospice.

Kromě toho se bazální stimulace využívá také u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a setkávají se s ní studenti různých vysokoškolských oborů (například ošetřovatelství, fyzioterapie, speciální pedagogika nebo ergoterapie). Samozřejmě je pak i součástí výuky zdravotnických asistentů a všeobecných sester.

V našich končinách vznikl také Institut Bazální stimulace podle Prof. Dr. Fröhlicha (konkrétně ve Frýdku-Místku), což je vzdělávací instituce akreditovaná Ministerstvem zdravotnictví ČR, Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Ministerstvem zdravotnictví SR. Zároveň je i členem Mezinárodní asociace Bazální stimulace.

Pracoviště, která dostatečně proškolila svůj personál a v praxi aplikují koncept bazální stimulace, mohou projít odborným auditem, jenž poskytne zpětnou vazbu o implementaci konceptu a také o kvalitě poskytované péče. Je-li audit úspěšný, Institut Bazální stimulace jim může udělit certifikát „Pracoviště Bazální stimulace“. [44, 45, 46]

Zdroje: bazalni-stimulace.cz, is.muni.cz, nemho.cz, dop-hc.cz, web.archive.org, basale-stimulation.de, fnbrno.cz, clovekuclovekem.cz, ose.zshk.cz, domov-letokruhy.cz, dsdacice.cz, aro.fnplzen.cz