Časná diagnostika hraje v prognóze RS klíčovou roli

Jedním z rozhodujících momentů, které ovlivňují prognózu roztroušené sklerózy, je včasné stanovení diagnózy a rychlé zahájení léčby. Roztroušená skleróza (RS) patologickými autoimunitními mechanismy v centrálním nervovém systému poškozuje obaly nervových vláken (tzv. myelin) nebo je dokonce přerušuje. Poškození ale často nevedou k jasnému klinickému projevu. Pacient o nemoci tedy neví a nemá ani důvod vyhledat lékaře. Stanovení diagnózy je logicky možné až ve chvíli, kdy se první klinický příznak objeví – nejčastěji jde o optickou neuritidu (zánět zrakového nervu), která se projevuje poruchou zrakové ostrosti a často bývá spojena s bolestí okolo oka. Jiným příznakem může být porucha citlivosti nebo hybnosti části těla, závrativý stav, nejistá chůze a dvojité vidění. Často již ve chvíli prvního klinického projevu mají pacienti četná zánětlivá ložiska na mozku či míše, ze kterých již lze usuzovat na delší rozvoj choroby, a tedy i na relativně dlouhé období bez klinických příznaků. Čekání na první ataku Často tedy zahajujeme léčbu pacienta, jenž má chorobu, která se mohla rozvíjet již několik let. K dispozici nemáme žádný jednoduchý test, který by uměl onemocnění v běžné populaci preventivně odhalit. Zahajovat terapii v období prvního klinického příznaku je vlastně už téměř „pozdě“, a pokud se tedy první příznak