Roztroušená skleróza postihuje hlavně mladé dospělé. Jaké má příznaky?

Roztroušená skleróza

Zdroj: Shutterstock

Ačkoliv lidé neustále hledají nové terapeutické možnosti, roztroušená skleróza patří mezi onemocnění, která lékaři ani ve 21. století nemají plně pod kontrolou. Stále navíc není jasné, co za rozvojem tohoto autoimunitního onemocnění stojí, a situaci ztěžuje i skutečnost, že projevy mohou být u každého člověka jiné. Léčba se dělí na akutní, dlouhodobou a symptomatickou.

Co je roztroušená skleróza?

Roztroušená skleróza (anglicky multiple sclerosis, latinsky sclerosis multiplex, lidově ereska, zkráceně RS) je chronické autoimunitní onemocnění, které postihuje bílou hmotu centrálního nervového systému, tedy mozek, míchu a obaly zrakového nervu. Nejčastěji se rozvíjí u mladých dospělých a způsobuje řadu příznaků, které se však mohou u jednotlivých pacientů výrazně lišit.

Proces demyelinizace

U roztroušené sklerózy hraje důležitou roli imunitní systém pacienta, který za normálních okolností chrání organismus před infekcemi, ale v tomto případě naopak poškozuje vlastní orgány a tkáně. Postupem času tak dochází ke ztrátě myelinu v zánětlivých ložiscích, ale také k difúzní ztrátě axonů. Tento proces se pak odborně označuje jako demyelinizace nebo rozpad myelinových pochev.

Myelinové obaly nervových vláken (axonů) slouží jako ochranná bariéra, která je vyživuje a izoluje. Zároveň zajišťuje rychlejší vedení nervových vzruchů z CNS do jednotlivých částí těla a brání jejich přenosu na okolní vlákna a struktury, což by vedlo ke „zkratu“. Vzhledem k tomu, že myelin umožňuje efektivní komunikaci mozku a míchy, je klíčový pro správné fungování celé CNS.

Rozvoj roztroušené sklerózy spočívá v tom, že se agresivní autoimunitní buňky dostanou přes hematoencefalickou bariéru do CNS a začnou produkovat zánětlivé látky. Následně dochází k porušení myelinových obalů nervových vláken a jednotlivé axony již nejsou dále schopné efektivně přenášet nervové vzruchy. Kromě toho dochází k jejich úbytku, což se označuje jako axonální ztráta.

Demyelinizace ztěžuje ovládání svalů a u pacientů vyvolává celou řadu senzorických, motorických i psychologických obtíží. Příznaky mohou časem ustoupit, ale opakovaná vzplanutí nemoci navozují nepřetržitý proces demyelinizace a remyelinizace, při němž dochází k nevratnému poškození nervových vláken. To pak vede k postupné invalidizaci.

Proč právě roztroušená skleróza?

Pro místa, kde dochází k porušení myelinového obalu, se vžil název plaky. Buňky centrálního nervového systému jsou schopné porušený obal do jisté míry obnovit, ale v bílé hmotě, kde zánět již odezněl, postupně vznikají jizvy. K tomu odkazuje také označení „skleróza“, které pochází z řeckého slova skleros, což znamená tuhý. Poškozené myelinové pochvy jsou totiž nahrazeny tuhou jizevnatou tkání.

Se zvyšováním počtu přítomných jizev se nervové přenosy zpomalují a jednotlivé příznaky roztroušené sklerózy nabývají na síle. Přídomek „roztroušená“ si nemoc získala díky tomu, že se ložiska zánětu objevují na různých místech bílé hmoty centrálního nervového systému. S tím souvisí i velké množství různorodých projevů daného onemocnění.

Výskyt roztroušené sklerózy

Skleróza multiplex postihuje hlavně mladé dospělé ve věku od 20 do 40 let, přičemž její prvotní příznaky pacienti zaznamenají obvykle mezi 20. a 30. rokem života. Ženy bývají postiženy častěji než muži, a to zhruba v poměru 2:1, což podle lékařů pravděpodobně souvisí s hormonálními vlivy na imunitní systém pacientek. Výjimkou ale samozřejmě není ani roztroušená skleróza u dětí.

Prevalence nemoci se v závislosti na sledované oblasti a dalších faktorech pohybuje v rozmezí od 2 do 150 postižených na 100 000 obyvatel. Častěji se přitom roztroušená skleróza vyskytuje mezi bělošskou populací severní Evropy než u jiných etnických skupin a největší počet případů lékaři zaznamenali u lidí žijících v mírném pásmu.

V současné době se s roztroušenou sklerózou celosvětově potýká zhruba 2,8 milionu lidí, což znamená, že se jedná o poměrně častou chorobu. Pokud jde o počet zaznamenaných případů na území České republiky, lékaři odhadují, že roztroušenou sklerózou zde trpí přibližně 20-25 000 obyvatel.

Jaké má roztroušená skleróza příčiny?

Onemocnění poprvé roku 1868 popsal francouzský lékař Jean-Martin Charcot, který byl jednou z předních postav neurologie a psychiatrie své doby. V následujících desetiletích se lékařům podařilo o roztroušené skleróze zjistit mnohem více, ale některé otázky stále zůstávají nevyřešené. Přestože umíme popsat mechanismy, které se na jejím rozvoji podílí, přesná příčina nemoci je stále neznámá.

Existuje mnoho různých teorií, které se snaží hodnověrně vysvětlit, co za rozvojem roztroušené sklerózy stojí. Žádná z nich se prozatím neukázala jako jednoznačně správná, ale mnozí vědci a lékaři se shodují na tom, že na vznik onemocnění má pravděpodobně vliv hned několik různých činitelů. Mezi tyto rizikové faktory se řadí:

  • genetické predispozice,
  • činitelé vnějšího prostředí,
  • nedostatek vitamínů,
  • virové infekce.

Faktory dědičnosti

Ačkoliv není možné říct, že je roztroušená skleróza dědičná, genetické faktory zde dozajista hrají svou roli. Pokud se v pacientově rodině vyskytuje někdo, kdo se s tímto onemocněním potýká, každému z jeho příbuzných pak hrozí vyšší riziko, že se u něj daná choroba také projeví. Toto riziko navíc ještě stoupá v případě, že jsou postiženi rodiče nebo sourozenci pacienta.

Když se roztroušená skleróza rozvine u některého z jednovaječných dvojčat, u druhého z nich pak hrozí zhruba 30-35% riziko, že dojde k výskytu stejného onemocnění. Molekulárně biologické výzkumy také odhalily, že rizikovým faktorem jsou v tomto případě i některé konkrétní genové formy (například změny v systému hlavního histokompatibilního komplexu).

Infekční příčiny

Spíše než vzácné patogeny se na rozvoji onemocnění podle lékařů mohou podílet běžné infekce. S roztroušenou sklerózou jsou spojovány například lidské herpes viry, virus Varicella zoster (původce planých neštovic), endogenní retroviry, bakterie Chlamydophila pneumoniae či virus Epstein-Barrové, který podle některých studií riziko rozvoj nemoci až zdvojnásobuje.

Neinfekční příčiny

Vzhledem k tomu, že se roztroušená skleróza častěji vyskytuje u lidí, kteří žijí dále od rovníku, lékaři spojují její výskyt také s nižší expozicí slunečnímu záření. Za hlavního rizikového činitele přitom považují sníženou produkci a nízký příjem vitamínu D. Někteří pak viní také vyšší míru stresu a kouření tabákových výrobků.

Významnou roli ovšem hraje i prostředí, v němž člověk vyrůstá. Studie jasně prokázaly, že pokud se dítě s rodiči přestěhuje na nové místo před tím, než oslaví 15. narozeniny, náchylnost k rozvoji roztroušené sklerózy se bude odvíjet dle nové oblasti. Dojde-li k přesunu až ve chvíli, kdy je dítě starší, riziko vzniku roztroušené sklerózy bude závislé na původní destinaci.

Formy roztroušené sklerózy

Pacienti se často ptají, jaké má roztroušená skleróza druhy a zda je některý z nich horší než ty ostatní. V souvislosti s rozvojem tohoto závažného onemocnění lékaři rozlišují čtyři samostatné formy roztroušené sklerózy, které se liší především svým průběhem a charakteristickými projevy. Sem patří tyto varianty nemoci:

  • relaps remitentní roztroušená skleróza,
  • sekundárně progresivní roztroušená skleróza,
  • primárně progresivní roztroušená skleróza,
  • relabující progresivní roztroušená skleróza.

Dle průběhu pak lékaři někdy roztroušenou sklerózu dělí na benigní typ a maligní typ. Pro první variantu je typické menší množství atak, které mají také minimální následky. Druhá varianta je pak mnohem závažnější. Objevuje se mnoho těžkých záchvatů, na magnetické rezonanci mozku postupuje atrofie a pacient potřebuje poměrně brzy invalidní vozík (rychlý nárůst invalidity).

Relaps remitentní forma

Zhruba pro 85 % případů je zpočátku typický relaps remitentní průběh. To znamená, že u pacientů dochází k charakteristickému střídání relapsů (ataky RS) a remisí. Během relapsů se objevují různé příznaky, kam patří brnění, slabost končetin, závratě, poruchy citlivosti, zrakové obtíže nebo třeba problémy s hybností.

U většiny pacientů dojde během několika týdnů k úpravě příznaků (spontánně či pomocí vhodné léčby) a dochází k remisi. Mezi jednotlivými atakami může uběhnout klidně i několik let, ale v průměru pacienti zažijí jednu až dvě za rok. Některé po sobě navíc zanechávají trvalý patologický neurologický nález a zánětlivá aktivita na MRI bývá v této fázi nejvyšší.

Sekundárně progresivní forma

Bez léčby dochází k sekundární progresi onemocnění, přičemž zhruba u poloviny pacientů se to stane v horizontu 10-15 let a po 25 letech bývá tato progrese patrná téměř u 90 % nemocných. Typickým znakem tohoto stádia je pozvolný a trvalý nárůst neurologického deficitu včetně výrazného zhoršování postižení. Jednotlivých atak sice ubývá, ale postupně narůstá invalidita.

V centrální nervové soustavě během sekundárně progresivní fáze převažují degenerativní pochody. Jedná se o jakési plynulé pokračování relaps remitentní fáze, přičemž ani lékaři často nejsou schopní od sebe jednotlivá stádia oddělit. Jen velice malému procentu pacientů je sekundárně progresivní roztroušená skleróza diagnostikována bez předchozí relaps remitentní formy (například pro přehlížení příznaků či záměnu RS za jiné onemocnění).

Primárně progresivní forma

Asi u 10-15 % nemocných na počátku chybí relapsy (v tomto případě tedy nemá roztroušená skleróza ataky) a dochází k pozvolnému zhoršování neurologických příznaků. Taková situace je známá jako primárně progresivní forma RS. Pacienty postihuje v pozdějším věku (kolem čtyřicítky) a častěji se v tomto případě objevuje roztroušená skleróza u mužů než u žen.

Pro primárně progresivní fázi je typická tendence ke zhoršování v jednom funkčním systému. Mezi charakteristické projevy se pak řadí spastická paraparéza a porucha chůze. Co se týče hybnosti, pacienti bývají limitováni podstatně dříve než v případě relaps remitentní varianty. MRI vyšetření většinou ukazuje menší množství zánětlivých změn a protizánětlivá léčba nebývá efektivní.

Relabující progresivní forma

Ve vzácných případech může mít roztroušená skleróza relabující progresivní průběh (zhruba 3 % nemocných). Pro ten jsou charakteristické těžké ataky, po nichž nedochází k úpravě obtíží do původního stavu. To pak vede k progresi neurologického nálezu a k výraznému zhoršování pacientova handicapu. Typická je také časná těžká invalidita.

Jaké má roztroušená skleróza příznaky?

Přemýšlíte, jak začíná roztroušená skleróza a podle jakých charakteristických projevů je možné toto závažné onemocnění včas rozpoznat? Jelikož roztroušená skleróza u každého pacienta postihuje jiné oblasti CNS (od optického nervu po míšní centra svěračů), symptomy mohou být velice různorodé. Každý případ je tedy nutné posuzovat individuálně.

Výskyt nových příznaků lékaři nazývají atakou, odeznění se označuje jako remise a pro návrat symptomů se používá termín relaps. Mezi počáteční projevy roztroušené sklerózy se obvykle řadí senzorické potíže (zhruba u 40-50 % nemocných). Dále se pak objevují vizuální příznaky, cerebrální obtíže nebo motorické poruchy.

Pacienti trpící roztroušenou sklerózou si obvykle stěžují na silnou únavu, která je doprovází po celou dobu trvání nemoci. Výjimkou pak není ani časté střídání nálad nebo rozvoj psychologických problémů. Nemocní mohou mimo jiné citlivě reagovat na změny teploty, přičemž horké počasí a pobyt v teple jejich příznaky výrazně zhoršuje.

Klinicky izolovaný syndrom

Pokud jde o to, jaké má roztroušená skleróza první příznaky, typický je hlavně klinicky izolovaný syndrom (CIS neboli clinical isolated syndrome). Jedná se o prvotní ataku daného onemocnění, kdy pacient zaznamená náhlý rozvoj ložiskových neurologických příznaků v důsledku probíhajícího zánětu a demyelinizace nervové tkáně.

Epizody klinicky izolovaného syndromu mohou být monofokální, kdy se ložiska projeví pouze na jednom místě v CNS, nebo naopak multifokální, což znamená, že existuje větší množství ložisek na různých místech. Rozvoj klinicky izolovaného syndromu nemusí nutně znamenat, že pacienta trápí roztroušená skleróza. Léze na mozku společně s CIS však tuto teorii výrazně podporují. Rychlý nástup příznaků navíc umožňuje diagnostikovat nemoc v časném stádiu.

Zrakové obtíže

Mezi prvotní příznaky roztroušené sklerózy, které pacienti zaznamenají, se často řadí zrakové poruchy. Jejich výskyt může pacientům způsobit nemalé problémy a omezit běžné fungování. Typicky se dostavuje bolest očí při pohybu a člověk mívá pocit, že jsou jeho oči mnohem unavenější než dříve. Kromě toho si pak lidé stěžují také na některé z následujících zdravotních komplikací:

  • Zánět zrakového nervu (optická neuritida) – až ve třetině případů je zánět zrakového nervu prvním příznakem roztroušené sklerózy, který pacienti musí řešit. Projevuje se bolestí za okem, zamlžením zraku nebo změnou vnímání barev.
  • Mimovolné trhavé pohyby očí (nystagmus) – jde o rytmicky konjugovaný kmitavý pohyb očních bulbů, tedy nekontrolované, rychlé pohyby očí do různých směrů. Zatímco mírné obtíže nemají vliv na kvalitu pacientova zraku, v závažnějších případech dochází k poruše vidění.
  • Centrální skotom (výpadek zorného pole) – jedná se o ohraničené výpadky uvnitř zorného pole, tedy konkrétně o místa, která nereagují na dopadající světlo. Centrální skotom může být absolutní, či relativní. Některým pacientům může vypadávat pouze jedno písmenko na řádku, u jiných je ale zachován pouze úzký prstenec světlocitu.
  • Dvojité vidění (diplopie) – tento stav se objevuje v důsledku postižení nervů ovládajících okohybné svaly. Pacient z toho důvodu v určitý moment jasně vidí dva obrazy jediného objektu.
  • Dočasná slepota nebo celková ztráta zraku – v období akutního vzplanutí zánětu někdy dochází k přechodné ztrátě zraku, což se obvykle vlivem léčby upraví (někdy však pouze částečně).

Poruchy hybnosti, koordinace a rovnováhy

Pokud jde o to, jaké má roztroušená skleróza projevy, typické jsou samozřejmě také různé motorické poruchy. Pacienti pociťují výrazně narušení koordinace pohybů a mají dojem, že jsou den ode dne více neobratní. Typická je svalová slabost způsobená poškozením nervových vláken, což vede k poruše přenosu nervových vzruchů ke konkrétním svalům. Často přitom bývají postiženy pouze dolní končetiny nebo jedna polovina těla.

Pacienti trpící roztroušenou sklerózou se potýkají s parézami centrálního typu a se zvýšeným napětím ve svalech, což se označuje jako spasticita. Tento problém doprovází zvýšené pnutí, bolestivost a ztuhlost svalů, což činí jakékoliv pohyby mnohem náročnějšími. Pokud jsou navíc postiženy také svaly dutiny ústní a patra, mohou se rozvinout polykací obtíže nebo obrna lícního nervu.

Dále pak nemocní zaznamenávají různé příznaky postižení mozečku, který zajišťuje koordinaci pohybů a stará se o udržování rovnováhy. Typický je třeba neocerebelární syndrom, který provází třes, ataxie a poruchy řeči (dysartrie), nebo paleocerebelární syndrom, s jehož rozvojem souvisí poruchy stoje a chůze.

Že byl v rámci roztroušené sklerózy postižen také mozeček, poznáte ve chvíli, kdy se objeví poruchy rovnováhy, nejistá chůze a problémy se zacílením jednotlivých pohybů. Kromě toho může nemocný zaznamenat také časté závratě, které se projeví pocitem nevolnosti a nejistoty, vrávoráním a motáním hlavy, což může připomínat pocit vyvolaný jízdou na kolotoči.

Poruchy citlivosti a smyslů

Mezi prvotní příznaky roztroušené sklerózy se často řadí také senzorické projevy, kam patří třeba hypestézie (snížení citlivosti těla), parestézie (porucha čití, která se projevuje jako brnění nebo mravenčení) či hyperestézie (zvýšená citlivost vůči bolesti, chladu, teplu a dalším podnětům). Problémy se přitom mohou objevit pouze na jedné polovině těla a někdy postihují samotný trup či prsty rukou a nohou.

Ačkoliv by se některým lidem tyto obtíže mohly zdát malicherné, ve skutečnosti bývají často velice nebezpečné. Snížená citlivost ke změnám teploty nebo k dotyku totiž může vést k poranění, protože si pacient těchto podnětů nevšimne včas. Necitlivost v oblasti genitálií poté přispívá k sexuální dysfunkci.

Kromě výše zmíněných projevů ovšem pacienti vnímají také neuropatické bolesti, které se rozvíjí na základě poruchy nervů. Objevuje se například neuralgie trojklanného nervu, pro kterou jsou typické silné bolesti, které postihují pouze jednu polovinu obličeje. Dále si pacienti stěžují také na bolesti kloubů a svalů, které souvisí s poruchami hybnosti, a někdy způsobuje roztroušená skleróza bolest nohou.

Poruchy orgánových funkcí

Pro roztroušenou sklerózu jsou kromě senzorických, zrakových a motorických obtíží typické také problémy s fungováním některých orgánů. U pacientů se projevují hlavně poruchy funkce střev a močového měchýře, které mohou být velice nepříjemné. Mezi charakteristické příznaky se řadí:

  • časté nucení na toaletu,
  • močové infekce,
  • inkontinence,
  • pocit neúplného vymočení (retence),
  • snížená kapacita močového měchýře,
  • problémy s udržením stolice,
  • zácpa a obtížné vyprazdňování.

Roztroušená skleróza ovšem může mít výrazný vliv také na fungování pohlavních orgánů, přičemž k ovlivnění sexuality dochází hned na několika úrovních. Problémy lidem činí změny citlivosti, poruchy hybnosti, svalová ztuhlost, únava i urologické obtíže. U žen se může projevit nedostatečná lubrikace a muži si zase stěžují na poruchy erekce. Sexuální funkce navíc negativně ovlivňuje i psychika.

Neuropsychiatrické obtíže

Zhruba 85 % pacientů se vlivem roztroušené sklerózy potýká se zvýšenou únavou, která nijak nesouvisí s fyzickou námahou. Tento problém je zapříčiněn zpomaleným vedením demyelinizovanými nervy a může významně narušit kvalitu života nemocných. Kromě toho se u pacientů projevují kognitivní poruchy, které mohou být různě závažné. Patří sem například:

  • zhoršená paměť,
  • problémy s myšlením,
  • zmatenost a zapomětlivost,
  • neschopnost se soustředit,
  • obtíže s jakýmkoliv plánováním,
  • pomalejší zpracování informací,
  • problém se pro cokoliv rozhodnout,
  • zhoršení funkcí ve zrakově-prostorové oblasti.

Dalším typickým znakem roztroušené sklerózy v pokročilejším stádiu je emoční labilita. U některých pacientů dochází k rozvoji záchvatovitých změn nálad, což se projevuje rychlým střídáním pozitivních a negativních emocí v reakci na běžné podněty. Stavy euforie se tak prolínají se stavy úzkosti a pro pacienty je charakteristická také emoční hyperexpresivita.

Mezi časté obtíže se u pacientů s roztroušenou sklerózou samozřejmě řadí také deprese, která se projevuje smutkem, zpomalením běžného fungování, výraznou únavou, pocity beznaděje nebo pocity viny a snížením zájmu o okolní svět. Tento problém samozřejmě částečně souvisí s tíživou životní situací, ale je také samostatným projevem roztroušené sklerózy.

Další charakteristické symptomy

Aby toho nebylo málo, existuje také několik specifických příznaků, které s rozvojem roztroušené sklerózy úzce souvisí. Patří sem třeba Lhermittův příznak, který způsobuje, že když nemocný předkloní hlavu, ucítí bolest podobnou elektrickému impulsu. Tato bolest, která lidem připomíná šlehnutí elektrickým proudem, probíhá po páteři a propaguje se do dolních končetin.

Dalším znakem, který je charakteristický pro roztroušenou sklerózu, je pak Unthoffův fenomén. Ten je založen na skutečnosti, že u nemocných dochází ke zhoršování neurologických symptomů vlivem zvyšování tělesné teploty. To se stává třeba po cvičení nebo z důvodu horké lázně, přičemž pacienti s optickou neuritidou například pociťují dočasné zhoršení zraku a typická je také velká únava.

Jak se zjistí roztroušená skleróza?

Zajímá vás, jak se pozná roztroušená skleróza a zda má roztroušená skleróza test, který by toto onemocnění spolehlivě odhalil? Vzhledem k velkému množství příznaků, které jsou navíc velice individuální, je diagnostika v tomto případě velice obtížná. Další problém pak spočívá v tom, že jednotlivé projevy často připomínají jiná onemocnění.

Jelikož prvotní příznaky roztroušené sklerózy bývají často mírné, přechodné a omezené, pacient jim nevěnuje dostatečnou pozornost. Tyto obtíže ho většinou nepřimějí vyhledat lékařskou pomoc a nemoc tak zůstává nediagnostikována. Teprve ve chvíli, kdy člověk zjistí, že trpí roztroušenou sklerózou, si pak lékaři tyto symptomy dodatečně spojí s daným onemocněním.

Někdy také může být roztroušená skleróza odhalena náhodně, a to během neurologického vyšetření, které je indikováno ze zcela jiného důvodu. Takové případy se pak někdy označují jako subklinická RS. Jindy mohou do lékařské ordinace člověka přivést obtíže, které se objevily náhle a nepříjemně ho zaskočily, ale často se lidé vydávají k lékaři až ve chvíli, kdy zaznamenají zhoršení zrakových, senzorických či motorických funkcí.

Roztroušená skleróza diagnostika

Ani v dnešní době nemá roztroušená skleróza vyšetření, které by tuto nemoc spolehlivě odhalilo. Místo toho se lékaři při diagnostice v minulosti spoléhali na několik různých metod, jako byla například Schumacherova nebo Poserova kritéria. Ta později roku 2001 nahradila McDonaldova kritéria, která jsou založena na prokázání diseminace lézí v prostoru a čase pomocí laboratorních, klinických a radiologických dat.

Jelikož musí být stanovení diagnózy provedeno velice pečlivě a zároveň je nutné vyloučit jiná onemocnění s podobnými příznaky, lékaři se soustředí nejen na pacientovu anamnézu, ale využívají také řadu zobrazovacích a laboratorních vyšetření. Mezi prováděné testy se řadí například:

  • magnetická rezonance,
  • počítačová tomografie,
  • neurologické vyšetření,
  • oftalmologické vyšetření,
  • elektromyografie,
  • vyšetření mozkomíšního moku,
  • vyšetření evokovaných potenciálů.

K nejčastěji využívaným diagnostickým nástrojům patří magnetická rezonance (MRI), analýza mozkomíšního moku a evokované potenciály. Pomocí magnetické rezonance mozku a páteře jsou lékaři schopní odhalit místa, kde proběhla demyelinizace (tedy léze a plaky). Ty aktivní je možné zvýraznit prostřednictvím podání kontrastní látky označované jako gadolinium.

Vyšetření mozkomíšního moku (testování přítomnosti oligoklonálních proužků), který se získává pomocí lumbální punkce, pak může lékařům poskytnout důkaz o probíhajícím chronickém zánětu centrální nervové soustavy. Pomocí vizuálních a senzorických evokovaných potenciálů je dále možné posoudit odezvy mozku, jelikož pacientův nervový systém vlivem demyelinizace nedostatečně reaguje na stimulaci očního nervu a smyslových nervů.

Kromě samotného odhalení roztroušené sklerózy je pak důležité také sledování toho, jak nemoc postupuje. K tomu se používá Kurtzkeho stupnice postižení (Kurtzkeho škála či EDSS), jejímž autorem je americký neurolog John F. Kurtzke. Tato stupnice má rozpětí od 0 do 10 a soustředí se na stav pacientovy invalidity.

Léčba roztroušené sklerózy

Ačkoliv vědci toto onemocnění neustále zkoumají a snaží se odhalit přesný mechanismus jeho vzniku, prozatím stále neexistuje žádný lék, který by byl schopný roztroušenou sklerózu úplně vyléčit. Terapie se místo toho soustředí na zmírňování jednotlivých symptomů, na zpomalení progrese nemoci a na možnosti, jak zamezit vzniku invalidity. Léčbu proto rozdělujeme na:

  • akutní – potlačení ataky RS,
  • dlouhodobou – v klidovém období,
  • symptomatickou – cílená na konkrétní potíže.

Zejména dlouhodobá léčba roztroušené sklerózy zaznamenala v průběhu 20. století prudký vývoj, který neustále pokračuje. Objevují se nové léky a do popředí se dostala biologická léčba roztroušené sklerózy, která využívá tzv. chorobu modifikující léky (DMD). Ty mohou obraz nemoci výrazně změnit.

Léčba akutního zánětu

Ke zvládnutí akutní ataky roztroušené sklerózy se využívají vysoké dávky kortikosteroidů, jako je například metylprednison. Tato léčiva mají protizánětlivé účinky a urychlují zotavení. Podávají se buď nitrožilně, nebo ústy a často je nutné užívat zároveň také draslík a léky, které chrání žaludeční sliznici.

Problém spočívá v tom, že dané léky mohou mít řadu vedlejších účinků, jako je osteoporóza, vysoký tlak, dočasná porucha paměti nebo vznik žaludečních vředů. U těžké ataky pak může pomoci také plazmaferéza, která spočívá v odebrání škodlivých látek z plazmy.

Roztroušená skleróza: biologická léčba

Cílem dlouhodobé terapie je snížit počet atak na minimum a zároveň zpomalit nebo úplně zastavit průběh onemocnění. Na rozdíl od akutní terapie je proto nutné věnovat se dlouhodobé léčbě pravidelně, a to i ve chvíli, kdy pacient zažívá období klidu (remise). K tomu slouží léky modifikující průběh choroby (DMD), jejichž užívání se označuje také jako biologická léčba.

Tento způsob terapie cíleně ovlivňuje určité složky imunitního systému. Zatímco dříve se dané léky používaly pouze v případě relaps-remitentní formy roztroušené sklerózy, poměrně nově může být využívána u všech forem onemocnění. Jde přitom hlavně o injekční léky a léčiva podávaná infuzí, ale během posledních let je možné sáhnout také po DMD v podobě tablet.

Mezi používané léky se řadí například natalizumab, teriflunomid, konkrétní verze interferonu beta-1a a beta-1b či imunosupresivum mitoxantron. U klinicky izolovaného syndromu pak může být lékem první volby také glatirameracetát. Také užívání těchto medikamentů s sebou však může přinášet některé vedlejší účinky. Jedná se například o návaly horka, dušnost, bušení srdce či chřipkové příznaky.

Symptomatická léčba

Ačkoliv biologická léčba dokáže rychlost rozvoje onemocnění výrazně snížit, zcela nemoc zastavit neumí. Postupně tedy dochází ke zhoršování symptomů a objevuje se řada progresivních postižení. Součástí léčebného plánu by proto vždy měla být také symptomatická terapie, která se soustředí na tlumení jednotlivých příznaků roztroušené sklerózy. Konkrétní přístup lékařů se pak vždy odvíjí od individuálních obtíží každého pacienta. Pomoci mohou:

  • antidepresiva,
  • léky proti bolesti a parestéziím,
  • produkty s obsahem CBD,
  • léky, které brání závratím,
  • léky pro uvolnění svalstva,
  • léky proti problémům s močením,
  • léky proti sexuálně-funkčním poruchám,
  • vitaminoterapie (léčba pomocí vitamínů),
  • fyzioterapie, rehabilitace a pravidelný pohyb,
  • podpůrná psychoterapie,
  • zdravé stravování,
  • dostatek spánku.

Alternativní možnosti léčby

Ačkoliv není k dispozici dostatek vědeckých studií, podle kterých by se jednalo o vhodný způsob terapie, podle některých na roztroušenou sklerózu funguje alternativní léčba. Sem patří například dodržování určitých dietních opatření, užívání aloe vera, mleziva a lékařské marihuany nebo hyperbarická kyslíková terapie.

Roztroušená skleróza prognóza

Pacienti trpící tímto onemocněním i jejich blízcí se často ptají, jaký bude mít roztroušená skleróza průběh, zda je roztroušená skleróza smrtelná a jak ovlivňuje roztroušená skleróza délku života. Jak bude nemoc postupovat, však závisí na několika důležitých faktorech, kam patří forma onemocnění, příznaky a jejich intenzita, pohlaví pacienta, rasa nebo věk.

Lehčí průběh onemocnění je typický například pro relaps remitentní formu roztroušené sklerózy, která postupuje pomalu, lékařům se ji podaří rychle diagnostikovat a dostanou ji pod kontrolu pomocí vhodné léčby. Existují ovšem také případy, kdy u pacientů dochází k rychlé progresi onemocnění i přes jakoukoliv nasazenou terapii. Pacienti pak kvůli závažnosti svého postižení již často nejsou schopní chodit, psát, mluvit ani vykonávat jiné běžné činnosti.

Střední délka života pacientů s roztroušenou sklerózou je během posledních let velice podobná jako u jedinců, kteří se s tímto onemocněním nepotýkají. Téměř 40 % pacientů se podle studie dožívá 70 let. Polovina úmrtí však přímo souvisí s důsledky roztroušené sklerózy a poměrně velké množství pacientů se rozhodne pro sebevraždu, jelikož nejsou schopní vyrovnat se s průběhem a projevy nemoci.

Ačkoliv onemocnění nemusí nutně zkrátit délku pacientova života, může výrazně ovlivnit jeho kvalitu. Až 90 % nemocných trpí únavou a časté jsou i potíže s chůzí nebo problémy se zrakem. Zhruba 40-70 % pacientů postihnou také kognitivní poruchy a polovina z nich se v průběhu nemoci potýká s psychickými problémy. Život s roztroušenou sklerózou tak s sebou často přináší také deprese a úzkostné stavy.

Roztroušená skleróza a těhotenství

Vzhledem k tomu, že se toto onemocnění nejčastěji rozvíjí právě u žen v plodném věku, není divu, že se pacientky zajímají, jak ovlivňuje roztroušená skleróza těhotenství. Dle dosavadních poznatků daná choroba nemá nepříznivý vliv na ženskou plodnost ani na zdraví plodu, ale při snaze o početí se pacientky mohou potýkat se sníženým libidem nebo s nedostatečnou lubrikací.

S ohledem na postup nemoci a probíhající léčbu doporučují lékaři těhotenství raději dopředu plánovat. V optimálním případě by alespoň rok před otěhotněním mělo být onemocnění stabilní, což znamená, že během posledních 12 měsíců nedošlo k atace ani ke zhoršení neurologického postižení. Léky, které by mohly ohrozit vývoj miminka, je pak nutné vysadit s dostatečným předstihem.

Během gravidity je průběh roztroušené sklerózy většinou poměrně příznivý, jelikož dochází k hormonálním změnám, které mají zásadní vliv na funkci pacientčina imunitního systému. Počet atak bývá během těhotenství často nižší než v posledním roce před početím. Porod pak může probíhat přirozenou cestou, ale měl by být veden co nejšetrněji.

Zdroje: ereska-aktivne.cz, medicinapropraxi.cz, labtestsonline.cz

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top