Meningokokové infekce nejsou nové, vyskytují se odedávna. Tak jako většina vyvolavatelů infekcí i ony jsou schopny různých změn a mohou vyvolat různě těžká onemocnění. Vyskytují se téměř na celém světě, třebaže v různých druzích. V České republice jsou důležité dva typy, a to typ B a C. Naopak například v Číně nebo Africe je to typ A. Pokud se vydávají poutníci do Mekky, musejí mít povinně očkování proti typům jiným (W, Y).
Příčina nemoci
Vyvolavatelem onemocnění je tedy bakterie meningokoka, latinský název je Neisseria meningitidis. Tato bakterie se vyskytuje, jak již bylo řečeno, v několika druzích. Jejím nositelem je pouze člověk. Není tedy možná nákaza od zvířete, z vody nebo z jídla. Meningokok je přítomen v nosohltanu, pokud je tam delší dobu, je tento stav označován jako nosičství. Avšak právě lidé, kteří jsou nosiči, onemocní vzácně. Většina bakterií u nosičů totiž nemá schopnost vyvolat těžká nebo smrtelná onemocnění. Je udáváno, že dokonce 10 až 15 % mladých lidí jsou nosiči meningokoka.
Tedy pokud lékař provede výtěr z nosohltanu (krku, mandlí) a je nalezen meningokok, není to žádná tragédie. Meningokok může být součástí běžných nálezů v této oblasti. Existují však také typy meningokoků, které mají jiné vlastnosti, a pokud napadnou člověka, mohou ho i zahubit. V našich podmínkách se vyskytuje především meningokok typu B a C. Klinické průběhy, které vyvolává, jsou totožné. Některý rok převládají typy B, některý C. Počet onemocnění během roku se pohybuje v desítkách, většinou kolem sta onemocnění za kalendářní rok. Jde ale o těžké průběhy, které jsou spojeny se zánětem mozkových blan nebo celkovým zaplavením organismu bakteriemi (sepse). Úmrtnost na tyto formy, které jsou vyvolány takzvanými virulentními kmeny, se pohybuje od 6 % až do 25 %.
Kdo je ohrožen
Kdo se může meningokokem nakazit? Nejrizikovější jsou dvě skupiny. Jde jednak o malé děti mezi dvěma až pěti lety, zde jde častěji o typ B, jednak o dospívající osoby mezi patnácti až dvaceti lety. Zde je častější typ C. U žádného člověka v kterémkoli věku tedy nelze říci, že nemůže meningokokem onemocnět. Bylo však prokázáno, že lidé, kteří mají těžké průběhy meningokokových infekcí, mají určitou poruchu ve své imunologické výbavě. Ta se však projeví až po setkání s touto bakterií a dítě, které například do svých patnácti let nebylo téměř nemocné, náhle onemocní těžkým průběhem meningokokové infekce.
Známe několik typů, respektive forem onemocnění. K těm mírným patří zánět nosohltanu, kloubů nebo vzácně plic. Avšak ta onemocnění, která mají dramatický průběh, postihují vlastně celý organismus, jenž na infekci bouřlivě reaguje. Inkubační doČas ba se pohybuje mezi jedním až sedmi dny. Onemocnění se označují jako invazivní meningokoková onemocnění a patří k nejrychleji a nejdramatičtěji probíhajícím infekcím vůbec. U zánětu mozku dojde k dramatickému zhoršení během několika hodin. Z plného zdraví náhle dojde ke zvracení, bolestem hlavy, nemocný je malátný, může naříkat na bolesti celého těla. Velmi brzy dojde k poruše vědomí. Nemocný nepoznává okolí, brání se ošetření, může být i fyzicky agresivní. Brzy upadá do bezvědomí a nereaguje na podněty okolí. Na kůži se už na začátku onemocnění objevují krvavé skvrnky, které mohou být malé jako špendlíková hlavička, ale mohou dosahovat i několika centimetrů. Říká se jim petechie, těm větším sufuze. Tento stav je vždy alarmující a vede k rychlému přivolání odborné pomoci.
Při zaplavení organismu bakteriemi bez postižení mozku jsou tyto krvácivé projevy ještě větší, ale stav vypadá paradoxně pro laika lépe, protože nemocný může být dlouho při plném vědomí a komunikuje s rodinou. Opak je však pravdou. U tohoto typu onemocnění rychle dochází k celkové otravě organismu a výhled na uzdravení je horší. Jednoznačným doporučením je okamžitý transport do nemocnice.
Možnosti léčby
Dá se tedy onemocnění meningokokem léčit? Onemocnění, jakkoli je závažné, je léčitelné. Jednoznačná poučka zní: čím dříve, tím lépe. Léčba je komplexní a musí být prováděna na odděleních, která jsou vybavena pro intenzivní péči. Základem léčby jsou antibiotika a řada dalších léčivých přípravků. Nezřídka je nutná i umělá plicní ventilace, připojení na dialýzu, protože v těle selhávají plíce, ledviny i další orgány. Většinu nemocných se podaří zachránit. Některé formy však mají výhled nepříznivý a stav spojený s poškozením nadledvin má velmi vysokou úmrtnost, lze říci až 100 %. Průměrně se pohybuje úmrtnost kolem 10 % u všech forem.
Komplikacemi může být zánět srdce, kloubů, postižení kůže, která se po krvácení už neobnoví, takže jsou nutné i její transplantace, v nejtěžších případech může dojít až k amputacím končetin, částí nosu, ucha, pokud tkáně podlehnou nevratným změnám.
Jak se tedy infekci bránit? Především se doporučuje zdravý životní styl, dostatek vitaminů ve stravě, která má mít racionální složení, vyhýbat se kouření i zakouřeným prostorám. Dostatek spánku a odpočinku. Právě u mladých lidí po probdělých nocích, diskotékách apod. jsou tato onemocnění popisována. Ne vždy i při dodržování těchto zásad se podaří onemocnění zabránit.
Očkování V současné době však existuje specifická ochrana a tou je očkování. Bohužel, zatím pro naše podmínky je vhodným očkováním očkovací látka proti typu C. Proti typu B zatím k dispozici není, i když se na ní intenzivně pracuje a měla by být k dispozici během několika málo let. Předpoklad je již za jeden až dva roky. Na rozhodnutí každého rodiče je však to, zda dítě nechá očkovat nyní, tedy alespoň proti typu C.
O autorovi: Připravila: MUDr. Hana Roháčová, Ph. D., Klinika infekčních, parazitárních a tropických nemocí, FN Na Bulovce