Dalekozrakost se mnohdy projeví až po čtyřicítce. Její léčbu byste neměli podceňovat

Co je dalekozrakost?

Dalekozrakost, která se označuje také jako hypermetropie nebo hyperopie, je refrakční oční vada způsobující špatné vidění blízkých objektů. To znamená, že člověk vidí vzdálené předměty jasně a ostře, ale ty ve své bezprostřední blízkosti vnímá rozmazaně nebo dokonce zamlženě. Opakem je pak krátkozrakost, kdy pacient špatně vidí vzdálené předměty.

Krátkozrakost a dalekozrakost jsou problémy, které spadají mezi refrakční oční vady. To znamená, že zde dochází k chybné lomivosti dopadajících paprsků, které se nestřetnou na sítnici, ale mimo ní. Tím pádem se pak nevytvoří ostrý obraz a pacient vidí rozmazaně. Patří sem konkrétně dalekozrakost a krátkozrakost, ale také astigmatismus a případně vetchozrakost. [1, 2, 3, 4]

Kdo se potýká s dalekozrakostí?

Přestože se dalekozrakost řadí mezi poměrně časté oční vady, zdaleka není tak běžná jako krátkozrakost, která dnes trápí zhruba třetinu populace. Údajně se s ní dnes potýká 5–10 % populace, přičemž postihuje děti i dospělé pacienty. Největší riziko vzniku těchto potíží pak hrozí lidem, jejichž blízkým příbuzným byla také diagnostikována dalekozrakost.

Málokdo ovšem tuší, že tato refrakční oční vada po narození postihuje každého člověka. Když miminko přijde na svět, bývá dalekozraké, a teprve časem se vše urovná. Vývoj oka totiž po narození dítěte pokračuje a jeho zrak se ještě nějakou dobu mění. Jakmile oko doroste, vada by se měla vytratit, ale v některých případech přetrvává, jelikož je oko menší, než by být mělo.

Na rozdíl od krátkozrakosti dokáže lidské oko tuto vadu částečně nebo plně kompenzovat pomocí akomodace, což je zaostřovací schopnost nitrooční čočky. Nižší stupně dalekozrakosti pak zůstávají mnohdy až do dospělosti skryté, takže pacienti nemívají problémy s viděním na dálku ani na blízko. Zrak se jim pak obvykle zhorší teprve ve věku 35–40 let, kdy se pružnost čočky sníží. [5, 6, 7, 8]

Jaké má dalekozrakost příčiny?

Podstata této refrakční vady spočívá v tom, že se paprsky světla usměrněné oční čočkou sbíhají až za sítnicí, takže zde nevzniká ostrý obraz. Nejčastějším důvodem dalekozrakosti je přitom menší předozadní délka lidského oka (menší axiální délka), což znamená, že je pacientovo oko „příliš krátké“. Tento problém přitom vzniká již v průběhu embryonálního vývoje.

Je-li pacientovo oko příliš krátké, hovoříme o axiální hypermetropii. Méně často se pak oftalmologové ve svých ordinacích setkávají s refrakční hypermetropií, kdy má rohovka a/nebo oční čočka menší lomivost, což může být dalším důvodem, proč se rovnoběžné paprsky vstupující do oka lámou do ohniska, které se nachází až za oční koulí (za sítnicí).

Kromě různých vrozených vad rohovky nebo oční čočky, které způsobují změny v lomivosti světla, se pak mezi příčiny dalekozrakosti řadí i nižší optická hustota některé části zrakového orgánu. Na vině však samozřejmě může být i nějaké onemocnění, jako je například cukrovka, zánět očnice nebo nádor, což má na svědomí změny oka. Svou roli zde ovšem může sehrát také úraz.

Dalekozrakost bývá průvodním jevem mikroftalmie, tedy zmenšení oka, které často souvisí s dalšími defekty očních struktur nebo jiných částí těla. Problém tedy může spočívat například v rozštěpu obličeje, ale důvodem může být i Patauův syndrom nebo působení cytomegalovirů, viru herpes simplex či parazitického prvoka Toxoplasma gondii. Silná dalekozrakost ovšem doprovází i afakii, což je absence čočky (například po operaci šedého zákalu).

Podobně jako dalekozrakost se pak projevuje i presbyopie, což je problém označovaný také jako vetchozrakost. Ve skutečnosti se jedná o fyziologický jev, kdy dochází k postupné degeneraci lidského oka vlivem věku. Oční tkáně totiž s přibývajícími roky ztrácí schopnost kvalitně zaostřovat na blízké objekty a světelné paprsky se pak protínají až za sítnicí. [9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16]

Hodnoty dalekozrakosti

Stupeň této vady se určuje měřením refrakce a následně se vyjadřuje počtem dioptrií, které jsou potřeba k její korekci. V případě dalekozrakosti bývá množství dioptrií navíc doplněno plusovým znaménkem. Obecně pak rozlišujeme následující kategorie dalekozrakosti:

• nízká dalekozrakost – do +3,00 dioptrií,
• střední dalekozrakost – od +3,00 do +6,00 dioptrií,
• vysoká dalekozrakost – nad +6,00 dioptrií.

Těžká vada, která je definována počtem dioptrií vyšším než +9,00, způsobuje kromě zhoršeného vidění blízkých objektů také problémy s viděním na dálku. Někdy pak hovoříme o dalekozrakosti patologické, která při zanedbání správné léčby může způsobit rozvoj tupozrakosti.

Většina pacientů trpících touto refrakční oční vadou potřebuje k její korekci maximálně 4–5 dioptrií. Existují ale samozřejmě i méně závažné, nebo naopak mnohem závažnější případy, kdy to nestačí. Je-li například na vině „příliš krátké“ oko, podle lékařů s každým chybějícím milimetrem potřeba korekce stoupá zhruba o tři dioptrie. [17, 18, 19, 20]

Jaké má dalekozrakost příznaky?

Dalekozrakost v současné době představuje poměrně běžnou poruchu, která způsobuje, že má člověk problém vidět ostře na krátké vzdálenosti. Tyto potíže bývají patrné například při čtení, psaní, kreslení nebo při práci na počítači. Často se navíc pojí s nepříjemnými bolestmi hlavy, které se objevují ve chvíli, kdy se pacient snaží soustředit na blízké objekty.

Typické projevy dalekozrakosti:

• rozmazané vidění blízkých objektů,
• mžourání ve snaze lépe vidět,
• pálení očí a bolest kolem nich,
• přílišné namáhání a velká únava očí,
• bolesti hlavy při soustředění na blízké objekty.

Někteří pacienti trpící dalekozrakostí se setkávají také s obtížemi při vnímání prostorové hloubky a ve snaze správně zaostřit se může objevit i dvojité vidění. Příznaky dalekozrakosti ovšem vždy závisí na jejím stupni a na věku pacienta. Zatímco u některých je možné pozorovat pouze zvýšenou únavu, jiní pociťují také řezání v očích, mají dojem cizího tělesa v oku a jeho oči bývají zarudlé.

Nižší stupně dalekozrakosti bývají plně kompenzované akomodací a často se projevují až později během života. Závažnější vady však bývají patrné již v dětství, kdy kompenzaci vady pomocí akomodace doprovází i konvergence. Pokud je tedy dítě nuceno velkou dalekozrakost výrazně přemáhat, jeho oči se začnou uchylovat směrem k nosu, takže dochází k šilhání. [21, 22, 23, 24, 25, 26, 27]

Možné komplikace

Pokud se léčba zanedbá a pacient je nucený vysokou dalekozrakost přemáhat příliš velkým akomodačním úsilím, jeho oči se začínají uchylovat směrem k nosu a rozvíjí se šilhání. Nedojde-li k nápravě, obvykle dochází ke vzniku tupozrakosti jednoho oka. Jedná se přitom o jakýsi ochranný mechanismus, jenž potlačuje vjem jednoho oka, aby nedocházelo k dvojitému vidění.

Když se podaří tupozrakost odhalit včas, dá se poměrně úspěšně léčit. K ukončení zrakového vývoje dochází kolem osmého roku věku dítěte, ale aby byly výsledky co nejlepší, doporučuje se ke korekci přistoupit již od tří let. Po osmém roce života je naděje na výraznější změnu minimální a tupozrakost se může stát trvalým problémem. Člověk tedy zůstává doživotně limitovaný.

Kromě toho pak dalekozrakost samozřejmě snižuje kvalitu pacientova života a může ho omezovat ve vykonávání některých běžných činností. Navíc se často pojí s dalšími problémy, jako je neustálá únava očí nebo silná bolest hlavy. Nekorigovaný problém navíc může ohrozit bezpečí pacienta nebo jeho okolí (například při řízení auta nebo obsluze některých strojů). [28, 29, 30, 31]

Diagnostika dalekozrakosti

Ať už se objeví dalekozrakost u dětí, nebo jde o dalekozrakost u dospělých, tento problém je samozřejmě nutné adekvátně řešit. Pokud tedy zaznamenáte některé z výše popsaných obtíží, měli byste co nejdříve vyhledat očního lékaře, který odebere vaši anamnézu. Kromě důvodu návštěvy ho budou zajímat i vaše další (nejen zrakové) potíže nebo třeba oční vady v rodině.

Žádný obecný test dalekozrakosti neexistuje. Následovat proto bude komplexní vyšetření zraku, kdy lékař pomocí různých testů a měřicích přístrojů zhodnotí jednotlivé oční struktury, jako je sítnice, rohovka a sklivec. To mu umožní zaznamenat jakékoliv změny, které mohou mít na svědomí rozvoj zrakové vady. Kromě toho také změří celkovou ostrost zraku. Obecně se tedy provádí především:

• vyšetření sklivce,
• vyšetření předního segmentu oka štěrbinovou lampou,
• vyšetření očního pozadí pomocí oftalmoskopu,
• kontrola reakce zornic a pohybu očí,
• měření zrakové ostrosti refraktometrem,
• měření nitroočního tlaku.

Pomocí těchto vyšetření a testů je lékař schopný odhalit jednotlivé refrakční vady nebo organické příčiny, které mají na svědomí zhoršené vidění. Také dokáže vyloučit přítomnost jiných zdravotních potíží, jako jsou například makulární edémy způsobené diabetickou makulopatií či makulární degenerací.

Pokud máte podezření na dalekozrakost u malých dětí, doporučuje se situaci nejprve konzultovat s dětským lékařem (pediatrem). Ten malého pacienta prohlédne a poté jej může odeslat na podrobnější testy k odborníkovi. Při vyšetření dětí se pak často používají speciální oční kapky, které po omezenou dobu zabrání zaostřování oka a pomohou rozšířit zornici. [32, 33, 34, 35]

Léčba dalekozrakosti

Jak už bylo řečeno výše, slabší vrozená dalekozrakost (tzv. latentní hyperopie) se v mládí nemusí nijak projevovat, jelikož ji oko kompenzuje prostřednictvím akomodace čočky (smršťování). Mnohdy se pak projeví až ve vyšším věku, kdy se pružnost čočky výrazně snižuje, takže oko již není schopné danou refrakční vadu vykompenzovat.

Správná korekce dalekozrakosti je samozřejmě možná pouze na základě komplexního oftalmologického nebo optometrického vyšetření. Vždy je přitom nutné vzít v potaz velikost vady, věk pacienta, práci, kterou vykonává, nebo třeba jeho životní styl, aby bylo možné korekci přizpůsobit individuálním potřebám konkrétního člověka.

Dalekozrakost se běžně kompenzuje spojkami neboli spojnými čočkami, které mají zvětšující efekt. Jejich tradičním nosičem jsou brýle, ale dají se využít také kontaktní čočky. Kromě toho pak může vyřešit dalekozrakost operace (laserová nebo nitrooční), o jejíž nezbytnosti rozhoduje vždy lékař v závislosti na individuálních potížích a potřebách každého pacienta. Dále je nutné dbát na pravidelné kontroly.

Brýle se spojkami

Jedním z nejčastějších způsobů korekce dalekozrakosti je samozřejmě využití brýlí. Jak už jsme zmínili výše, běžně řeší dalekozrakost spojky, což jsou umělé čočky se zvětšujícím efektem. Lékař vám přitom sdělí, kolik budete potřebovat dioptrií, jejichž hodnoty jsou v případě dalekozrakosti kladné. Ty pak budou přesměrovávat paprsky světla tak, aby dopadly přímo na sítnici a vaše vidění bylo ostré.

Brýle na blízko se někdy označují také jako čtecí brýle, protože dalekozrakost bývá patrná právě při činnostech, jako je čtení, psaní, práce na počítači nebo třeba kreslení. Tento způsob korekce představuje poměrně rychlé a jednoduché řešení problému. Pokud se váš stav postupem času změní, brýle se navíc dají snadno upravit.

Kontaktní čočky

Pokud u vás z nějakého důvodu nemohou řešit dalekozrakost brýle, nebo vás zkrátka nebaví je nosit, můžete vyzkoušet také kontaktní čočky. Ty musí mít v případě dalekozrakosti konvexní tvar, což znamená, že uprostřed jsou silnější než na okrajích. Díky tomu je možné zajistit, aby se světelné paprsky setkávaly přímo na sítnici a pacientovo vidění bylo opět ostré.

Za hlavní výhodu kontaktních čoček mnozí považují skutečnost, že jsou prakticky neviditelné. Dají se navíc nosit i při sportu nebo jiných činnostech, kde lidem brýle mnohdy překáží. Čočky jsou přitom dostupné v různých variantách, takže můžete zvolit buď jednorázové, nebo opakovaně použitelné. Přesto se však doporučuje mít pro jistotu po ruce alespoň jedny brýle.

Laserová operace

Moderní řešení refrakčních vad představují zákroky, které slouží k úplnému odstranění dalekozrakosti nebo třeba krátkozrakosti. V současné době se nejčastěji jedná o laserové operace očí, jejichž cílem je především úprava pacientovy rohovky, aby se potom světelné paprsky setkávaly přímo na sítnici. Obecně se jedná hlavně o následující zákroky:

• Metoda LASIK – při této operaci lékař pomocí laseru nejprve vytvoří na oku pacienta tenkou vrstvu rohovkové tkáně (flap) a následně upraví křivky rohovky, což pomůže zkorigovat dalekozrakost. Zotavení bývá poměrně rychlé a méně nepříjemné než u jiných operací rohovky.
• Metoda LASEK – v tomto případě vytvoří lékař tenkou chlopeň ve vnějším ochranném krytu rohovky, pomocí laseru přetvoří její vnější vrstvy, čímž změní zakřivení, a následně nahradí epitel.
• Metoda PRK (fotorefrakční keratektomie) – tento postup je podobný jako u metody LASEK, ale lékař kompletně odstraní epitel a poté použije laser k přetvoření rohovky. Epitel se zde nenahrazuje. Místo toho se nechá přirozeně dorůst, aby se přizpůsobil novému tvaru rohovky.
• Konduktivní keratoplastika (CK) – lékaři přetvoří rohovku pomocí radiofrekvenční sondy umístěné na jejím okraji, což způsobí mírné smrštění periferního kolagenu.

Korekce dalekozrakosti ve vyšším věku

U pacientů starších 45 let, které kromě dalekozrakosti trápí také vetchozrakost, se pak korekce provádí několika různými způsoby. Léčba může vypadat následovně:

• používání několika párů brýlí určených pro různé činnosti,
• používání multifokálních či bifokálních brýlí nebo kontaktních čoček,
• výměna nitrooční čočky za umělou multifokální čočku.  

Zákrok, během kterého se provádí výměna nitrooční čočky, byl dříve určený pouze pro pacienty trpící šedým zákalem nebo pro osoby staršího věku s extrémně těžkými dioptrickými vadami. Dnes se však tato operace dalekozrakosti poměrně běžně provádí také u jedinců mladších 50 let, kteří se chtějí zbavit své oční vady a opět vidět ostře i na blízké vzdálenosti. [36, 37, 38, 39, 40, 41, 42]

Prevence dalekozrakosti

Pokud jde o možná preventivní opatření, v první řadě se doporučuje docházet na pravidelné prohlídky k očnímu lékaři a v případě jakýchkoliv potíží co nejrychleji vyhledat odbornou pomoc. S tím pak samozřejmě souvisí i řešení dalších zdravotních problémů, jako je například cukrovka nebo vysoký krevní tlak, které mohou zrak výrazně ovlivnit.

Ať už trpíte jakoukoliv refrakční vadou, měli byste vždy používat správné korekční pomůcky, které pomohou váš zrak optimalizovat. Zaznamenáte-li ztrátu zraku v jednom oku, nepříjemnou bolest, záblesky světla, černé skvrny či jakousi svatozář kolem světel nebo třeba náhlé mlhavé, rozmazané či dvojité vidění, okamžitě kontaktujte lékaře.

Dále se doporučuje chránit své oči před sluncem, a to například pomocí slunečních brýlí, které blokují UV záření. Vždy byste pak měli při čtení nebo při práci používat správné osvětlení a při nebezpečných činnostech (některé sportovní aktivity, obsluha strojů nebo manipulování se toxickými látkami) nosit ochranné brýle.

Kromě toho byste se samozřejmě měli zdravě se stravovat a konzumovat potraviny, které mají na zrak pozitivní vliv. Jde například o různé druhy ovoce a zeleniny, jako je špenát, kadeřávek nebo mrkev, ale také o ryby s vysokým obsahem omega-3 mastných kyselin (tuňák, losos). Také byste se měli vyhnout kouření, které může nepříznivě ovlivnit váš zrak. [43, 44, 45, 46]

Zdroje: nzip.cz, wikiskripta.eu, stefajir.cz, neovize.cz, optikskrbkova.cz, grandoptical.cz, rehabilitace.info, mayoclinic.org, my.clevelandclinic.org, healthline.com, medicalnewstoday.com, nei.nih.gov