SUMMARY I think that it is very important to know the system of values of people of all ages, to know how this system changes with life experiences, how it is influenced by the society and the environs the person lives in. There is a close connection between the values and human needs. We must not forget to satisfy needs a child, to respect his value hierarchy, his developmental stage. We have to see the child as a bio-psychosocialspiritual unit.
„Potřeby mají všichni lidé – potřeba dýchání, spánku, jídla, zdraví, komunikace. K uvědomění si potřeby nejčastěji dochází až při jejím narušení. Zdraví není neměnná hodnota, proto bychom o něm měli uvažovat a pečovat o něj mnohem dříve, než se dostaví nemoc.“ (J. Langmeier, Z. Matějček – Člověk známý neznámý)
Pro svoji absolventskou práci jsem si vybrala téma týkající se hodnotového systému z hlediska zdraví a nemoci u dětí staršího školního věku. Pokusila jsem se zabývat se více touto problematikou a zkoumat formou dotazníku, jak se děti staršího školního věku vypořádávají s nemocí, jaké mají zájmy, jaké uznávají hodnoty ve svém životě i ve společnosti, na co kladou největší důraz a čeho by chtěly dosáhnout. Také jsem se zabývala otázkou, jak vnímají své onemocnění a hodnotu zdraví, s kým si povídají o svých problémech a kdo jim bývá největší oporou. Snažila jsem se zjistit, čeho se nejvíce obávají v souvislosti se svým onemocněním, zda nemoc a její prožívání a tím i nově vzniklé potřeby, vyplývající z nemoci, vedou k odlišnému pohledu na důležitost některých hodnot před ostatními.
Hodnoty a uspokojování potřeb
Člověk je ve svém jednání a usilování řízen cíli a hodnotami a snaží se dosáhnout uspokojení svých potřeb. Naše hodnoty nejsou trvalé a neměnné. Jsou úzce spjaty s vývojem osobnosti jedince, s jeho zkušenostmi, prožitky a poznatky. Můžeme tedy říct, že jsou v neustálém procesu přehodnocování.
V procesu uspokojování potřeb je důležitým bodem dosažení homeostázy, což znamená vytvořit rovnováhu stálého vnitřního prostředí v oblasti bioPsycho-sociálně-spirituální. Pokud dojde k narušení jedné nebo více oblastí, vzniká potřeba a člověk se snaží ji uspokojit. Podle Maslowa je každá potřeba individuální a také je to základní prvek chování člověka, který se snaží o nastavení homeostázy. Uspokojování potřeb v náročných životních situacích se děje tzv. vnitřními intrapsychickými procesy, kdy se snažíme přehodnotit situaci. Dochází ke změně žebříčku hodnot, nalezení jiné cesty řešení, může docházet k obrácení se na druhé lidi s žádostí o pomoc, radu, útěchu a posilu. V neposlední řadě je důležitá i komunikace, neboť při ní toho druhého informujeme o našem vztahu k němu, o svých pocitech, motivech, cílech, přáních a hodnotách, které uznáváme.
Potřeby dělíme na:
* biologické, které jsou nezbytné pro náš život (tj. potřeba kyslíku, vody, spánku, výživy, tepla, vyhýbání se bolesti, hygiena…), * psychické (např. pocit důvěry, bezpečí, jistoty, potřeba kultury, estetična…), * sociální, které souvisejí s našimi vztahy k ostatním lidem v našem okolí a k prostředí, ve kterém žijeme (tj. přátelství, láska, rodina, komunikace, zájmy…), * spirituální, které jsou stejně nezbytné jako předchozí tři kategorie potřeb. I člověk, který tvrdí, že je ateista a v nic nevěří, v něco věří. Patří sem např. víra v uzdravení, v pokrok medicíny a vědy, víra v nadpřirozenou bytost a síly, víra v posmrtný život, náboženství, víra v přírodní síly…
Přitom platí, že biologické potřeby musíme uspokojovat co nejdříve, jinak dochází ke krizi. Psycho-sociálně-spirituální potřeby lze určitou dobu zanedbávat, avšak při dlouhodobější absenci dochází k frustraci, deprivaci a krizi. Musíme také pamatovat na to, že u dětí je uspokojování potřeb obtížnější, neboť mnohdy není samostatné uspokojení potřeby v jejich silách a také často nedovedou přesně a konkrétně popsat, vyjádřit a pojmenovat některé své pocity a potřeby. V nemocničním prostředí to také může být umocněno strachem a uzavřením do sebe. Úkolem zdravotnických pracovníků je tedy předvídat možné potřeby dítěte a aktivně vyhledávat kontakt s dítětem a jeho rodinou a snažit se potřeby dítěte uspokojit.
Nemoc a změny potřeb
Ke změně lidských potřeb dochází zvláště z hlediska věku, pohlaví jedince, typu nervové soustavy (cholerik, flegmatik, melancholik, sangvinik), hodnotového systému (zde hraje svou roli výchova, kultura, prožité zkušenosti) a také aktuálního stavu (v jaké situaci se nyní jedinec nachází, zda je zdravý, nebo nemocný, zda se potýká s nějakými problémy). Chronická onemocnění jsou dlouhodobou záležitostí a mají vliv nejen na nemocného jedince a jeho hodnotový systém, ale i na jeho rodinu. Onemocnění může ovlivnit hodnoty dětí, jejich přání, potřeby, obavy a ovlivnit i jejich sebehodnocení. Choroba také dítěti může znemožňovat pracovat na stejné úrovni jako stejně nadané, ale zdravému dítěti.
Nemoc se stává novou životní situací, při které vzniká řada nových potřeb a často dochází i k přehodnocení životních priorit. Potřeby biologické (potřeba jídla a pití, spánku, necítit bolest) stojí u nemocného pacienta na prvním místě. Pacient je vnímá velice intenzivně. Potřeba bezpečí a jistoty bývá výrazně ohrožena právě při hospitalizaci. Zejména při pobytu v nemocničním prostředí dochází u starších dětí k odloučení od rodiny (u kojenců a batolat je možné s dítětem hospitalizovat i matku) a kamarádů. Pocit bezpečí a jistoty bývá také narušen při provádění různých diagnostických a léčebných zákroků a léčebných režimech, kdy dítě může pociťovat nepříjemné pocity a bolest. Potřeba podnětů, změny a činnosti je v nemocničním prostředí potlačena, neboť v nemocnici se značně zužuje prostor, který má pacient k dispozici. Pacient nemůže chodit ven, mívá omezený kontakt s blízkými, může být omezen ve hrách, zájmové činnosti, je uzavřen do nemocničního prostředí a přichází k němu málo nových informací. Při dlouhodobém onemocnění se u pacienta objevuje nepříjemný pocit z nedostatku činnosti.
Obecně lze říci, že se změnou životních podmínek se objevují nové potřeby, mění se tedy i soustava našich hodnot. V lepších hmotných poměrech přisuzujeme větší cenu kulturním požadavkům, toužíme cestovat, studovat, věnovat se umění atd. Mnohé hodnoty předávané společností jsou relativní a spojené s dějinnými podmínkami společnosti. Člověka ovlivňuje společenské prostředí, jeho ideologie a výchova, která silně podněcuje rozvoj lidských potřeb. Lidské potřeby a hodnoty se celý život mění pod vlivem každodenní zkušenosti, osobní činnosti, závisejí také na úspěchu a nezdaru.
„Život je složitý, lidské potřeby jsou mnohočetně rozvité, proto i způsoby jejich uspokojení nemohou být vyřešeny jednoduchým receptem.“ (J. Langmeier, Z. Matějček – Člověk známý neznámý)
Výzkum
Z výzkumu vyplynulo, že nemocné děti by si přály být pořád zdravé a bez potíží. V jednom jsou si ovšem všechny děti podobné. Potřebují společnost, kamarády a blízké osoby okolo sebe. To jim přináší, bez ohledu na to zda jsou zdravé nebo nemocné, pocit bezpečí, jistoty, možnost dalšího vývoje, příjmu nových informací, pocit potřebnosti a prospěšnosti pro své okolí a ujištění, že nejsou samy.
Jaký je tedy rozdíl mezi zdravým a nemocným dítětem? Zdravé děti se nemusí tolik zaměřovat a starat o uspokojení základních (biologických) potřeb, neboť jim tato oblast nečiní větší potíže. Problémy v uspokojování potřeb nastávají, až když dítě onemocní. Pokud je tedy dítě zdravé, může se zaměřit na své tzv. vyšší cíle, seberealizaci v rámci svého okolí.
Oproti tomu nemocný jedinec nemůže, nebo spíše nemá možnost myslet na vyšší cíle, jako je úspěch, zábava, neboť mu to nemoc a potíže s ní související nedovolují. Cílem nemocného je v prvé řadě zbavit se potíží a nepříjemných pocitů z nemoci, uspokojit své biologické potřeby (spánek, ulevit bolesti, udržení fyziologické tělesné teploty atd.).
Výzkum také prokázal, že děti staršího školního věku se nejvíce obávají samoty! Obavu ze samoty respondenti dokonce uváděli ve stejné míře jako obavu z bolesti a vyšetření. Opět se tedy prokázalo, že je důležitý kontakt s blízkými lidmi (především s rodinou, vrstevníky), kteří jim poskytují oporu, možnost seberealizace, vytvářejí podmínky pro vznik sociálních a společenských rolí jedince. Prostřednictvím kontaktu s ostatními lidmi vzniká proces poznávání a začleňování do nových rolí ve společnosti.
Pro nás jako pro zdravotnické pracovníky z tohoto zjištění vyplývá, že bychom měli také myslet na to, že se pacient může cítit v nemocnici osamělý více než kdy jindy. Na pocit osamění působí mnoho faktorů, jako je omezený kontakt s blízkými, pobyt v neznámém cizím prostředí, boj s nepříjemnostmi spojenými s nemocí aj.
Nemocné děti také dále ve výzkumu uváděly, že je pro ně důležitý úspěch ve škole. Z toho vyplývá, že i nemocné děti přemýšlí o svém budoucím povolání a možnostech výběru škol. Také jsou si často vědomy toho, že mají omezení ve výběru školy a povolání vzhledem k onemocnění. V dotazníku část dlouhodobě nemocných dětí staršího školního věku uváděla obdobnou větu: Bojí se toho, že se nedostanou kvůli svému onemocnění na školu, kterou by chtěly studovat. U těchto dětí je důležité ukázat jim jinou a novou cestu a řešení, jak se uplatnit i se svými omezeními v jiných oborech a oblastech lidské činnosti. Nastínit jim možná řešení situace a ukázat jim, že nic není ztraceno a že vždycky existuje nějaká možnost.
Nemocným dětem se komplikuje i celá školní docházka a často i edukační proces. Je zřejmé, že nemocné dítě bude v prvé řadě pociťovat nepříjemnosti spojené s onemocněním, jako je únava, bolest hlavy, nesoustředěnost, nepozornost aj.
Další, co jsem do svého výzkumu zahrnula, byla otázka komunikace dětského pacienta se „spolupacienty“, pokud tedy měl respondent možnost se s ostatními pacienty setkat nebo s nimi pobývat na společném pokoji. Zkoumala jsem mimo jiné i to, o čem si spolu nejčastěji povídají a jaká témata rozvádějí. Z výzkumu vzešlo, že si nemocné děti nejčastěji s ostatními pacienty povídají o sobě a svých zálibách a běžných zážitcích ze života, ale také si často povídají i o nemoci a vyšetřeních souvisejících s onemocněním. Zde je tedy důležité, aby mělo dítě dostatek informací o své nemoci a plánovaných diagnostických a léčebných vyšetřovacích postupech. Tyto informace by ovšem měly být přizpůsobeny věku a chápání jedince. Tím, že bude dětský pacient přiměřeně informován, můžeme předejít nadměrným obavám, stresu, odmítání apod. Pokud totiž dětský pacient není informován, může si vytvořit na základě subjektivních informací od ostatních pacientů nesprávný obrázek o vyšetřeních, léčebném režimu apod., a způsobit si tak někdy neopodstatněný stres, obavu, může se chovat odmítavě a mít potíže s dodržováním léčebného režimu. Musíme ale také pamatovat na to, že informace týkající se lékařských diagnóz a lékařských postupů by měl poskytovat lékař a informace týkající se ošetřovatelských diagnóz by měla podávat sestra.
Závěr
Závěrem bych chtěla dodat, že jako setry se musíme snažit pobyt v nemocnici dítěti ulehčit, pomoci překonat nepříjemné zážitky související s nemocí. K tomu všemu nám může pomoct i znalost hodnotového systému různých vývojových období lidského života. Může nám pomoct lépe pochopit pohnutky a jednání dětí, měla by nám pomoct k vzájemnému porozumění, rychlejšímu a přesnějšímu rozpoznání a uspokojení potřeb nemocného dítěte a také předvídat některé problémy, které mohou při hospitalizaci a dlouhodobých onemocněních nastat. Mezi hodnotami a potřebami existuje úzká spojitost. Nesmíme zapomínat na uspokojování všech potřeb člověka, respektovat jeho žebříček hodnot, vývojové období, kterým prochází, a brát ho především jako bio-psycho-sociální-spirituální jednotu.
LITERATURA
Marešová, G.: Absolventská práce VOŠ E. Pöttinga v Olomouci, květen 2004. Langmeier, J., Krejčířová, D.: Vývojová psychologie s úvodem do vývojové neurofyziologie. Praha, H+H 1998. 132 s. Langmeier, J., Matějček, Z.: Člověk známý neznámý. 1. vyd. Praha, Mladá fronta 1959. 469 s. Matějček, Z.: Co děti nejvíc potřebují. Praha, Portál 1994. 108 s. Křivohlavý, J.: Psychologie zdraví. Praha, Portál 2001. 279 s. Křivohlavý, J.: Psychologie nemoci. Praha, Grada + Psyché 2002. 198 s.
Gabriela Marešová, DiS. Novorozenecké oddělení FN Olomouc, studentka Pedagogické fakulty UP Olomouc, Katedra antropologie a zdravovědy (gabrielamares@seznam.cz)