Jak se zjistí roztroušená skleróza?
Zajímá vás, jak se pozná roztroušená skleróza a zda má roztroušená skleróza test, který by toto onemocnění spolehlivě odhalil? Vzhledem k velkému množství příznaků, které jsou navíc velice individuální, je diagnostika v tomto případě skutečně obtížná. Další problém pak spočívá v tom, že jednotlivé projevy často připomínají jiná onemocnění.
Jelikož prvotní příznaky roztroušené sklerózy bývají často mírné, přechodné a omezené, pacient jim nevěnuje dostatečnou pozornost. Tyto obtíže ho většinou nepřimějí vyhledat lékařskou pomoc, a nemoc tak zůstává nediagnostikována. Teprve ve chvíli, kdy člověk zjistí, že trpí roztroušenou sklerózou, si pak lékaři tyto symptomy dodatečně spojí s daným onemocněním.
Velkým rizikem je tedy v tomto případě pozdní stanovení diagnózy, ale i záměna s jiným onemocněním. Lékař si totiž může špatně interpretovat morfologické a laboratorní nálezy, kvůli čemuž pak nedojde k včasnému zahájení léčby. To samozřejmě souvisí také se zhoršením kvality pacientova života a mnohdy i s časnějším nástupem disability.
Někdy také může být roztroušená skleróza odhalena náhodně, a to během neurologického vyšetření, které je indikováno ze zcela jiného důvodu. Takové případy se pak někdy označují jako subklinická RS. Jindy mohou do lékařské ordinace člověka přivést obtíže, které se objevily náhle a nepříjemně ho zaskočily, ale často se lidé vydávají k lékaři až ve chvíli, kdy zaznamenají zhoršení zrakových, senzorických či motorických funkcí. [1, 2, 3, 4]
Roztroušená skleróza diagnostika
Ani v dnešní době nemá roztroušená skleróza vyšetření, které by tuto nemoc spolehlivě odhalilo. Místo toho se lékaři při diagnostice v minulosti spoléhali na několik různých metod, jako byla například Schumacherova kritéria z roku 1965 nebo Poserova kritéria z roku 1983, která jsou dnes už ale považována za zastaralá a nepřesná.
Roku 2001 je proto nahradila McDonaldova kritéria (revidovaná v letech 2005 a 2010), která jsou založena na prokázání diseminace lézí v prostoru a čase pomocí laboratorních, klinických a radiologických dat. Kromě atak postihujících různé systémy je tedy pomocí magnetické rezonance nutné zaznamenat léze různého stáří v odlišných lokalitách centrální nervové soustavy.
Základem pro stanovení správné diagnózy je samozřejmě rozhovor s lékařem, kterého bude zajímat vaše osobní i rodinná anamnéza. Měli byste mu co nejdetailněji popsat, jaké obtíže vás trápí, jak dlouho se s nimi potýkáte nebo třeba jak intenzivní vám připadají. Následně může provést fyzikální vyšetření a pravděpodobně vám doporučí návštěvu neurologa.
Jelikož musí být stanovení diagnózy provedeno velice pečlivě a zároveň je nutné vyloučit jiná onemocnění s podobnými příznaky, lékaři se soustředí nejen na pacientovu anamnézu, ale využívají také řadu zobrazovacích a laboratorních vyšetření. Mezi prováděné testy se tedy řadí například:
- magnetická rezonance,
- počítačová tomografie,
- neurologické vyšetření,
- oftalmologické vyšetření,
- elektromyografie,
- vyšetření mozkomíšního moku,
- vyšetření evokovaných potenciálů.
K nejčastěji využívaným diagnostickým nástrojům patří magnetická rezonance (MRI), analýza mozkomíšního moku a evokované potenciály. Pomocí magnetické rezonance mozku a páteře jsou lékaři schopní odhalit místa, kde proběhla demyelinizace (tedy léze a plaky). Ty aktivní je možné zvýraznit prostřednictvím podání kontrastní látky označované jako gadolinium.
Vyšetření mozkomíšního moku (testování přítomnosti oligoklonálních proužků), který se získává pomocí lumbální punkce, pak může lékařům poskytnout důkaz o probíhajícím chronickém zánětu centrální nervové soustavy. Pomocí vizuálních a senzorických evokovaných potenciálů je dále možné posoudit odezvy mozku, jelikož pacientův nervový systém vlivem demyelinizace nedostatečně reaguje na stimulaci očního nervu a smyslových nervů.
Kromě samotného odhalení roztroušené sklerózy je pak důležité také sledování toho, jak nemoc postupuje. K tomu se používá Kurtzkeho stupnice postižení (Kurtzkeho škála či EDSS), jejímž autorem je americký neurolog John F. Kurtzke. Tato stupnice má rozpětí od 0 do 10 a soustředí se na stav pacientovy invalidity. [5, 6, 7, 8, 9, 10, 11]
Zdroje: mayoclinic.org, onlinelibrary.wiley.com, neurologiepropraxi.cz, solen.cz, nfimpuls.cz, medicinapropraxi.cz, erestymcr.cz