Tyto projevy také bývají nazývány dolním dyspeptickým syndromem. Specialisté v našich podmínkách tento syndrom, kromě forem atypických či neúplných, dále dělí na dráždivý tračník s podtypy, spastickou zácpu a funkční průjem.
Dyspepsie může být v zásadě trojí: organická, za jejímž vznikem jednoznačně stojí jasně popsané onemocnění trávicího traktu, sekundární, která provází řadu stavů s trávením vůbec nesouvisejících (například nežádoucí účinky léčiv či otravy), a konečně funkční, kterou nelze vysvětlit organickými nebo biochemickými odchylkami.
U této dyspepsie pacienti velmi jednoznačně popisují všechny důležité příznaky, objektivně toho však lékaři mnoho nenajdou, naopak – vliv psychiky nemocných na rozvoj příznaků bývá v tomto případě mimořádně silný.
Příčiny většinou zůstanou skryty
Jaké jsou příčiny dolního dyspeptického syndromu (DDS)? Dvěma slovy: pestré a neznámé. Za jeho vznikem může stát narušená pohyblivost střev, porucha rovněž může ležet někde na ose mozek–trávicí trakt. Kromě psychosociálních a kulturních vlivů zvažují lékaři také působení potravy (alergeny, žlučové soli) a infekci, která může být příčinou zánětlivých změn střevní sliznice.
Profesor MUDr. Zdeněk Mařatka u nás kdysi zavedl klasifikaci DDS, která, někdy mírně modifikovaná, platí dodnes. Rozlišuje dráždivý tračník (s hlavními podtypy), spastickou zácpu a funkční průjem. Dráždivý tračník je podle této klasifikace funkční porucha tlustého střeva, která se projevuje bolestmi břicha a často nutkavým vyprazdňováním (defekací).
Má tři hlavní podtypy s jasnými příznaky – ranní frakcionované defekace, kdy se řídká stolice může objevit ihned po probuzení a další po snídani, dále postprandiální defekace, což je nutkavé vyprazdňování vodnaté stolice po jídle spojené s křečemi a bolestmi (které typicky po defekaci zmizí) a konečně debakl, což je imperativní nucení, kdy se v sérii defekací vyprázdní celé tlusté střevo, stolice je nejprve konzistentní, pak už silně vodnatá.
Spastická zácpa se projevuje bolestmi břicha a zácpou, stolice je hrudkovitá či stužkovitá a úplně chybějí nutkavé defekace. Funkční průjem je pak nepravidelná průjmovitá defekace bez jindy výrazných průvodních bolestí typických pro „klasický“, například infekční, průjem.
Jak stanovit diagnózu
Nemocní přicházejí k lékaři s obligátní hláškou: „Je mi špatně.“ Subjektivně pociťují řadu příznaků, některé jsou jen obtížně měřitelné. Například nepříjemné pocity v oblasti břicha, které nedosahují hladiny bolesti, či slyšitelné kručení a škroukání v břiše, různé pocity neúplného vyprázdnění po defekaci a flatulence, tedy odchod střevních plynů, někdy ovladatelný vůlí, jindy nikoli.
Častými stesky jsou zácpa nebo naopak průjem, pocity tlaku a plnosti v břiše, různě silné bolesti a nadýmání.
A co udělá lékař? Především si musí vyslechnout pacientovy stesky, v žádném případě je nebagatelizovat. Diagnóza může být jasná už po několika větách pacienta, přesto však musí vyloučit možné organické postižení a musí vědět, zda nejsou přítomné takzvané alarmující příznaky, především kvůli možnému onkologickému problému (například krvácení z konečníku, úbytek na váze, horečka, hmatný útvar v břiše).
K určení správné diagnózy mohou lékaři pomoci základní laboratorní testy, tedy krevní obraz, vyšetření krve a moči, výhodné může být i bakteriologické vyšetření stolice a test na parazity. Při průjmu a zácpě je indikována endoskopie, při funkční zácpě je lepší rentgenové vyšetření s baryovou kaší. Velmi důležité je také ultrazvukové a gynekologické vyšetření. Často bývá pacientům doporučována návštěva psychologa či psychiatra, málokdy jsou ale rady lékařů vyslyšeny.
Léčba nebývá snadná
V rámci terapie musí být nemocní řádně poučeni o příčinách svého onemocnění, měli by být zároveň ujištěni, že se nejedná o život ohrožující stav. Mezi dietní opatření patří zvýšení četnosti jídel, zmenšení velikosti porcí, přidání vlákniny a vyloučení dráždivých přísad. Výborné je, když se podaří odstranit vyvolávající moment, doporučována je změna prostředí a tělesný trénink. Pacienti téměř vždy vyžadují léky, jejich efekt je však vzácný. Při průjmu bývá doporučován loperamid a živočišné uhlí, u zácpy vláknina v dávce 25 gramů na den.
Při nadýmání někdy pomohou antibiotika, jindy probiotika. Relativně často jsou užívána antidepresiva. Obecně však platí, že léčba zaměřená na jeden příznak DDS ještě nemusí přinést celkové zlepšení.
Následky onemocnění Prognóza z pohledu úmrtnosti a vzniku vážných komplikací bývá příznivá, z hlediska kvality života u dlouhotrvajících obtíží (v řádu let) ale velmi nejistá.