Jaké má lichořeřišnice druhy?
Co se dozvíte v článku
Rostlinný rod lichořeřišnice dnes zahrnuje více než 90 různých druhů bylin. Některé z nich se pěstují pro své léčivé účinky, jiné pak plní hlavně okrasnou funkci. V minulosti byla oblíbená třeba lichořeřišnice menší, ale na evropském území se dnes pěstuje hlavně lichořeřišnice větší a v oblasti Jižní Ameriky hojně roste lichořeřišnice hlíznatá.
Nejznámější druhy lichořeřišnice:
- lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus),
- lichořeřišnice menší (Tropaeolum minus),
- lichořeřišnice hlíznatá (Tropaeolum tuberosum),
- lichořeřišnice cizí (Tropaeolum peregrinum),
- Tropaeolum tricolor,
- Tropaeolum magnificum,
- Tropaeolum polyphyllum,
- Tropaeolum speciosum. [1, 2, 3, 4]
Lichořeřišnice větší
Mezi nejoblíbenější druhy pěstované na našem území se řadí lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus), což je jednoletá bylina, která dorůstá do velikosti 15 až 40 cm. Ta pochází z Jižní Ameriky, ale v roce 1864 byla dovezena také do Evropy, kde se podařilo vyšlechtit řadu zajímavých kultivarů. Na zahradách či v parcích přitom plní hlavně okrasnou funkci.
Lichořeřišnice větší zplaňuje především na místech, kde panuje subtropické nebo tropické klima (například v USA, v Austrálii či na Havajských ostrovech). Dobře se jí daří v propustné vlhké půdě a dává přednost stanovištím na plném slunci. Z její poléhavé lodyhy, která se v příhodných podmínkách může plazit až do délky 5 m (u nás spíše 3 m), vyrůstají štítovité listy s ovíjivými řapíky. Ty jsou celokrajné, mělce laločnaté a lysé.
Souměrné oboupohlavné květy pak rostou na stopkách dlouhých 6 až 13 centimetrů. Obsahují 8 plodných nitkovitých tyčinek s prašníky. Korunních plátků je obvykle 7 až 10 a bývají uspořádány ve dvou přeslenech. Pětice kališních lístků může mít v závislosti na odrůdě různé zbarvení, takže jsou například červené, oranžové, krémově bílé, lososové, žluté i fialové.
V podmínkách, které panují ve středu Evropy, vykvétá lichořeřišnice větší od června do října. Po opylování hmyzem se objevuje třípouzdrá tobolka se semeny, kterými se tato rostlina rozmnožuje. Daný druh přitom lidé v současné době pěstují hlavně jako okrasnou bylinu, která se hodí do truhlíku i na venkovní záhony. Mezi oblíbené kultivary se pak řadí třeba ‘Alaska’, ‘Black Velvet’, ‘Gleam’, ‘Jewel’ či ‘Canary Creeper’. Své využití si však rostlina našla také v lidovém léčitelství. [5, 6, 7, 8, 9]
Lichořeřišnice hlíznatá
Jako lichořeřišnice hlíznatá (Tropaeolum tuberosum) se označuje vytrvalá užitková rostlina, která roste převážně v místech svého původu, tedy v horských oblastech And na území Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Chile nebo Argentiny. Kromě toho se však zkušebně pěstuje i na Novém Zélandu a na dalších vhodných místech.
Jde o bylinu s jedlými hlízami o velikosti 5 až 15 cm, které vyrůstají z prvního článku stonku. Povrch těchto hlíz je mírně voskovitý, přičemž jejich tvar i barva vždy závisí na konkrétní odrůdě dané lichořeřišnice. Dužnaté lodyhy po vyrašení nejprve rostou vzpřímeně, ale brzy se vyvrátí a začnou se plazit po zemi nebo pokryjí jiné rostliny. S oporou mohou dosáhnout do výšky 2 metrů.
Listy lichořeřišnice hlíznaté jsou ovíjivé, mají načervenalé řapíky a jejich zbarvení je na horní straně tmavě zelené, ale na spodní straně spíše světlejší. Květy pak mívají červenou nebo žlutou barvu, jsou bohaté na pyl a lákají hmyz i drobné ptactvo. Po ukončení produkčního cyklu lodyhy odumírají a usychají, ale hlízy v zemi přežívají klidně až do další sezóny, jelikož jsou odolné proti mrazu.
Pokud jde o využití této lichořeřišnice, důležité jsou především její hlízy, které se tepelně zpracovávají. Zatímco některé bývají sladké, jiné mohou mít nahořklou chuť. Podávají se vařené nebo dušené spolu s masem a bramborami, ale dají se jíst i pečené nebo smažené. Mladé listy, květy i výhonky se pak hodí pro přípravu zeleninových pokrmů, ale rostlina má i léčivé účinky.
Lichořeřišnice hlíznatá se běžně pěstuje společně s dalšími plodinami, jako jsou například brambory nebo merlík čilský. Lidé ji obvykle umisťují do řádků, které ohraničují jednotlivá políčka, protože tato rostlina odrazuje škůdce a brání ostatní plodiny proti napadení plísňovými chorobami. Po vysazení až do sklizně se o ni přitom nikdo nemusí starat. [10, 11, 12, 13, 14]
Lichořeřišnice cizí
Dalším zajímavým druhem je lichořeřišnice cizí (Tropaeolum peregrinum), která se označuje také jako lichořeřišnice stěhovavá. Na zahradě se pěstuje hlavně jako okrasná popínavá rostlina, která porůstá zdi, pergoly nebo ploty rodinných domů. Svou oblibu si získala pro jasně žluté až kanárkové květy. Dá se ovšem využít také jako půdopokryvná rostlina.
Plazivá až ovíjivá lodyha lichořeřišnice cizí, která bývá větvená a lysá, dorůstá zhruba do velikosti 4 až 5 m. Vyskytují se na ní listy modro-zelené barvy s jasnými zářezy, které jsou střídavé, řapíkaté, laločnaté a téměř okrouhlé. Květy této lichořeřišnice pak bývají stopkaté, vyrůstají z paždí listů, jejich kališní lístky mají trojúhelníkovitý tvar a ty korunní mívají žlutou barvu s červenými skvrnami.
V evropském podnebí se lichořeřišnice cizí pěstuje hlavně jako letnička. Dovezli ji sem pravděpodobně již v polovině 18. století, přičemž k růstu vyžaduje slunné či polostinné místo, které je dobře chráněné před větrem. Pokud budete rostlině věnovat dostatečnou péči, můžete vytvořit krásnou zástěnu se žlutými květy, ale hodí se i jako pozadí pro rostliny červenokvěté či modrokvěté. [15, 16, 17, 18]
Zdroje: botany.cz, atlasrostlin.cz, pladias.cz, biolib.cz, botanika.wendys.cz, kvetenacr.cz, powo.science.kew.org, gardenia.net, web.archive.org, sciencedirect.com, pacificbulbsociety.org, hort.extension.wisc.edu, theplantlist.org