Dysplazie kyčelního kloubu je vývojová vada. Pokud se neléčí, může způsobit trvalé následky

Co je dysplazie kyčelního kloubu?

Dysplazie kyčle představuje jednu z nejčastějších vrozených malformací, kdy do sebe kosti v kyčelním kloubu správně nezapadají. Zpravidla se přitom vyskytuje dysplazie kyčelního kloubu u dětí, ale ve vzácných případech se může projevit až v dospělosti. V některých zdrojích se lze setkat s pojmy vývojová a vrozená dysplazie kyčle. Jedná se však o různé názvy pro stejný stav.

Kloub je pohyblivé spojení mezi dvěma nebo více kostmi. Kyčelní kloub je pak spojení mezi stehenní kostí a pánví. Pokud se u vás projevila dysplazie kyčle, znamená to, že vaše stehenní kost nezapadá správně do pánve. Toto špatné umístění může mimo jiné poškodit chrupavku, která rozšiřuje kloubní jamku. Vedle příznaků spojených s tímto problémem, jako je bolest a ztuhlost, hrozí lidem s dysplazií navíc také vyšší riziko dislokace kyčle.

Pakliže pociťujete bolesti v kyčelním kloubu, které se v průběhu několika dnů nezlepšují, měli byste navštívit svého lékaře a zdravotní stav s ním konzultovat. Stejně tak vyhledejte odbornou pomoc, pokud se vám zdá, že vaše dítě trpí bolestí, nebo v případě, že vzhled jeho nohy se výrazně liší od jeho druhé končetiny. [1, 2, 3, 4]

Příčiny dysplazie kyčelního kloubu

K rozvoji potíží může dojít za předpokladu, že je kyčelní jamka pacienta příliš mělká nebo je horní část stehenní kosti tvarována jinak než obvykle. Dysplazie se často rozvine během těhotenství, když poloha plodu vyvíjí tlak na jeho boky. Proto se ve většině případů pacient s tímto postižením už narodí. Může k němu však také docházet kvůli genetickým předpokladům.

Co se týká nějakých rizikových faktorů, dysplazie kyčelního kloubu se může vyvinout prakticky u každého. Obecně se však uvádí, že vyšší pravděpodobnost výskytu tohoto stavu mají ženy a prvorozené děti. Postiženy mohou být přitom buď obě dvě kyčle, nebo pouze jedna z nich. Častěji se však u pacientů dysplazie vyskytuje na levé končetině. [5, 6, 7, 8]

Jaké má dysplazie kyčelního kloubu příznaky?

Většině dětí je dysplazie kyčelního kloubu diagnostikována, když jsou staré méně než 6 měsíců. Díky novorozeneckému screeningu se na tento stav většinou přijde hned po narození. Někdy ale pacient nemusí vykazovat žádné příznaky a dané potíže zjistí až lékař při pravidelné prohlídce. Pokud se však symptomy dostaví, obvykle se projevují následujícími způsoby:

• bolestí kyčle (obvykle v přední části třísel),
• ztuhlostí kloubu,
• kulháním,
• různou délkou končetin,
• pocitem nestabilního kyčelního kloubu,
• asymetrií stehenních a gluteálních rýh.

U dětí narozených s dysplazií kyčle, které ještě nejsou dost staré na to, aby mohly chodit, lékař zpravidla zaznamená nepřirozenou polohu končetiny, kdy se jedna noha vytáčí od středu těla více než druhá. Stejně tak může být u novorozenců a kojenců signálem, že něco není v pořádku, když jednou nohou pohybují méně než druhou a mají odlišně zvrásněnou kůži kolem stehen a hýždí. [9, 10, 11, 12]

Komplikace spojené s dysplazií kyčle

Osobám, které se potýkají s dysplazií kyčelního kloubu, hrozí vyšší riziko, že u nich dojde k luxaci kyčle. Obvykle k tomuto jevu dochází pouze při vážných traumatech, jako jsou autonehody nebo těžké pády, ale v případě, že trpíte dysplazií, je váš kyčelní kloub přirozeně slabší, a tím pádem i náchylnější k vykloubení. Lékař by proto měl pacientovi poskytnout doporučení, jak předcházet zraněním a snížit riziko dislokace.

Mezi další možné komplikace dysplazie kyčelního kloubu pak patří také natržení kyčelního labra, což je chrupavčitý lem nacházející se na okraji jamky kyčelního kloubu. Kromě toho může pacient s dysplazií trpět také osteoartritidou způsobenou opotřebením kloubní chrupavky a chronickou bolestí kyčelního kloubu. [13, 14, 15]

Diagnostika

Aby se zjistilo, zda má dítě kyčle v pořádku, provádí se v rámci standardního screeningového vyšetření novorozence jejich kontrola do 72–120 hodin po narození. Poté následují další dvě vyšetření, a to v šesti až devíti týdnech a mezi 12. a 16. týdnem života dítěte. Základní fyzická prohlídka pak probíhá tím způsobem, že lékař jemně pohybuje dolními končetinami dítěte, aby odhalil případné abnormality a potíže. Prováděné pohyby by pacientovi přitom neměly způsobovat žádné nepohodlí.

Včasná diagnostika je nezbytná, neboť kyčelní kloub zraje pouze do druhého roku života. Součástí fyzikálního vyšetření je proto i takzvaný Ortolaniho test, při kterém se zjišťuje, zda hlavice kyčelního kloubu vypadne z kloubní jamky. Pokud se tak stane, dojde ke slyšitelnému lupnutí v postižené oblasti. Kromě toho se v rámci zmíněných třech kontrol provádí ještě také ultrazvukové vyšetření.

Přečtěte si také:

Pes equinovarus je častá ortopedická vývojová vada. Diagnostikovat se dá hned po narození

Ultrazvuk je přitom vhodné provést zejména v případě, že se u někoho z členů rodiny malého pacienta vyskytly podobné problémy. Kromě toho se toto vyšetření doporučuje, pokud dítě přišlo na svět v poloze koncem pánevním (tzn. nohama a zadečkem napřed) po 28. týdnu těhotenství. Pakliže má lékař pochybnosti o výsledcích screeningu, může jej doplnit ještě o rentgen kyčlí. [16, 17, 18, 19]

Jak se léčí dysplazie kyčelních kloubů?

Pokud lékař na základě výše uvedených vyšetření zjistí, že dítě trpí dysplazií kyčle, měl by pro malého pacienta navrhnout léčbu, která nejen zmírňuje bolest, ale také zajišťuje ochranu kloubu a napravuje vzniklou vadu. Aby byla léčba co nejefektivnější, je potřeba zahájit ji co nejdříve. Díky tomu je zároveň možné zamezit případným trvalým následkům. Mezi nejčastější metody léčby dysplazie kyčelního kloubu přitom patří:

• Široké balení plen: v prvních týdnech života dítěte je možné napravit dysplazii kyčle pomocí speciálního způsobu balení plen. To spočívá ve vložení složeného ručníku (na šířku asi 15 cm) mezi plenu a oblečení nebo v používání dvou plenek najednou. 
• Nošení ortézy: děti mohou nosit speciální ortézu, která drží jejich boky na místě (tzv. abdukční kalhotky). Tento nástroj pomůže udržet klouby ve správné poloze v průběhu jejich růstu a vývoje. Pakliže je léčba zahájena dříve, než dítě dovrší věku 6 měsíců, bývá často ortéza jedinou potřebnou pomůckou pro napravení dysplazie.
• Nošení Pavlíkových třmenů: aby hlavice kyčle správně nasedala do kloubní jamky, využívá se někdy speciální postroj skládající se ze dvou bércových a jednoho hrudního pásu, který se připevní na nohy a tělíčko malého pacienta. Nastavení délky Pavlíkových třmenů přitom pravidelně kontroluje a upravuje pediatr.
• Sádrová spika: používá se v závažnějších případech, kdy se sádrou zafixují nožičky dítěte v oblasti od spodního žeberního oblouku po bérce, přičemž se nechává volné místo na plenku.
• Fyzikální terapie: někdy může lékař pacientovi doporučit návštěvu fyzioterapeuta, který s ním bude provádět cvičení pro posílení svalů kolem kyčelního kloubu a zlepšení flexibility.
• Operace dysplazie kyčelního kloubu: pokud jiné léčebné metody nezabírají, může malý pacient podstoupit operaci k nápravě dysplazie kyčle. Nejběžněji se jedná o osteotomii a artroskopii kyčle. Osteotomie představuje chirurgický zákrok, při kterém dochází k přeskupení a přetvoření kostí. Artroskopie kyčle je pak minimálně invazivní technika, při níž dochází k opravení poškozeného kloubu. Lidé s těžkou dysplazií kyčelního kloubu a artritidou mohou v krajním případě potřebovat dokonce náhradu kyčelního kloubu. [20, 21, 22, 23, 24]

Prevence dysplazie kyčle

Vzhledem k tomu, že je dysplazie kyčle vrozenou vadou, není možné jí předem nijak zabránit, a proto neexistuje žádná prevence proti jejímu rozvoji. Je ale možné předejít případnému vzniku luxace kyčle, k níž dochází právě v důsledku dysplazie. K tomu, aby se luxaci předešlo, je potřeba zachovat ohnutí kyčelního kloubu tak, jako tomu bylo, když se miminko ještě nacházelo v děloze. Některé zdroje doporučují nosit dítě v šátku, zabalovat jej do zavinovačky tak, aby byl kyčelní kloub ohnutý, a nepokládat jej příliš brzy na bříško. [25, 26]

Zdroje: nzip.cz, childrenshospital.org, mayoclinic.org, my.clevelandclinic.org, emlib.cz, pennmedicine.org, nhs.uk, healthdirect.gov.au