Jedinečnost a individualita konceptu bazální stimulace dává ruku v ruce s prováděním jednotlivých výkonů v práci sestry naději pacientovi i jeho rodině na opravdu kvalitní a holisticky založenou péči.
Komunikace patří v bazální stimulaci k základním náležitostem ošetřovatelské péče všeobecné sestry. Významnou a nenahraditelnou součástí komunikace je dotek, kterým je vyjadřován zájem o pacienta, zmírňuje napětí ve stresových situacích, redukuje úzkost, podtrhuje sblížení s nemocným člověkem a vzbuzuje důvěru.
Sestra používá dovednost komunikovat s pacientem jako součást profesionálního vybavení. Schopnost komunikovat slouží k navázání a rozvíjení kontaktu s pacientem. Ke zprostředkování komunikace v rámci bazální stimulace je zapotřebí nejenom orientace v jednotlivých typech stimulace a jejich prvcích, ale velice důležitou roli hraje empatie a schopnost sestry rozpoznat reakce pacienta, které nejsou vždy zcela zřetelné a jasné. Nikdy bychom se neměli snažit vnucovat pacientovi své pocity, měli bychom respektovat hranice uspokojování jeho potřeb a brát v úvahu jeho individuální schopnosti a předpoklady. K umění patří i adekvátní reakce na případné změny spojené s aplikací bazální stimulace.
Prostřednictvím verbální a neverbální komunikace je navázán a rozvíjen kontakt mezi pacientem a sestrou. Verbální komunikace je ovlivňována úrovní vnímání a dalšími komunikačními faktory. Nonverbální komunikace závisí na stavu vědomí, možnosti vykonávat pohyb a schopnosti využít i jiné komunikační alternativy než auditivní. V konceptu bazální stimulace se využívají všechny komunikační kanály. Komunikace potřebuje určité médium (v podobě vůní, doteků, chuťových vjemů, změny polohy a jiné podněty působící na smysly člověka), které má transportní roli při komunikaci. Bazální stimulace využívá podle stavu a schopností pacienta těchto komunikačních kanálů: auditivního, vestibulárního, vibračního, somatického, taktilně haptického, olfaktorického a optického.
Pro ošetřovatelský personál je nejobtížnější komunikace s pacienty, kteří nevykazují žádné reakce. V minulosti panoval názor, že pacient ve stavu kómatu není schopen vnímat. Toto tvrzení již v dnešní době neplatí. Při komunikaci s pacienty, kteří mají poruchu vědomí či vnímání, a proto je jejich vyjadřování velmi ztížené, je důležité znát danou problematiku a mít schopnosti zaznamenat reakce pacienta, i když jsou pouze nepatrné. Zvláštní pozornost je třeba věnovat například rytmu dýchání nebo též mrknutí očí, což může být jediný signál schopnosti se vyjádřit. Dar zaregistrovat takové reakce klienta je v konceptu bazální stimulace velmi žádoucí. Dává ošetřovatelství zcela jinou dimenzi, kompetenci a umožňuje velkou kreativitu ošetřovatelského personálu. Má velmi kladný dopad nejen na pacienta a rodinu, ale přispívá i k celkové prestiži ošetřovatelské profese.
Komunikace s pacienty v konceptu bazální stimulace:
Přivítat se a rozloučit s pacientem vždy stejnými slovy.
Dodržovat iniciální dotek.
Hovořit zřetelně, jasně a ne příliš rychle.
Nezvyšovat hlas a hovořit přirozeným tónem.
Dbát, aby naše mimika, tón hlasu a gestikulace odpovídaly významu našich slov.
Používat takovou formu komunikace, na kterou byl klient zvyklý.
Nepoužívat v řeči zdrobněliny.
Nehovořit s více osobami najednou.
Při komunikaci redukovat rušivý zvuk okolního prostředí.
Umožnit pacientovi reagovat na naše slova.
Průzkum v Nemocnici Frýdlant
Cílem realizovaného průzkumu bylo zmapovat míru a nástroje komunikace sester v rámci bazální stimulace s pacienty a jejich příbuznými na oddělení DIOP a mezioborové JIP. Šetření se celkem zúčastnilo 34 všeobecných sester. V době realizace průzkumu byla zhruba polovina sester proškolena v konceptu bazální stimulace.
Položené otázky a výsledky šetření:
1. Myslíte si, že je využití bazální stimulace v ošetřovatelské péči pro pacienta přínosné? Všech 34 (100 %) respondentů se domnívá, že využití bazální stimulace v ošetřovatelské péči je pro pacienta přínosem.
2. Jaké stimulační (komunikační) techniky během péče o pacienta využíváte? Somatickou a auditivní stimulaci provádí na pracovištích intenzivní péče Frýdlant všech 34 (100 %) dotazovaných. Jeden (2,94 %) respondent uvádí, že provádí stimulaci vestibulární, 26 (76,47 %) zdravotnických pracovníků aplikuje orální stimulaci, olfaktorickou využívá 25 (73,52 %) respondentů, 30 (88,23 %) uvádí optickou stimulaci, taktilně haptickou aplikuje 19 (85,29 %) dotazovaných. Vibrační stimulace neměla v odpovědích žádné zastoupení.
3. Iniciální dotek je? 28 (82,35 %) respondentů sdílí názor, že je to informace pro pacienta, kdy u něho začíná a končí naše činnost a přítomnost. 6 (17,65 %) sester ho označilo jako jemný dotek, doprovázející příchod personálu k pacientovi.
4. Jaká jsou nejvhodnější místa pro iniciální dotek? Rameno, paže a ruka odpovědělo 33 (97,06 %) respondentů. Jedna (2,94 %) sestra uvedla rameno, paže, hlavu a žádný z respondentů nepotvrdil odpověď „kdekoli na těle“.
5. Komunikujete s pacientem s poruchou vědomí? Všech 34 (100 %) sester odpovědělo, že s pacientem v bezvědomí komunikuje.
6. Zapojujete rodinné příslušníky do spolupráce při ošetřování v konceptu bazální stimulace? Na tuto otázku odpovědělo kladně 33 (97,06%) respondentů a odpověď „ne“ zvolila pouze jedna (2,94 %) sestra.
7. Jakou formou zapojujete do spolupráce rodinné příslušníky? 33 (100 %) respondentů odpovědělo, že spolupráce je v podobě komunikace s pacientem, 14 (42,42 %) sester zapojuje rodinné příslušníky do rehabilitace, 8 (24,24 %) do hygienické péče, 28 (84,84 %) respondentů požádá příbuzné o donesení pomůcek běžného života a 23 (69,69 %) uvedlo jako spolupráci donesení oblíbených pochutin.
Z výzkumného šetření vyplývá, že komunikace je nejen součástí ošetřovatelské péče u vnímajícího pacienta, ale i u nemocného s poruchou vědomí. K tomuto zjištění se vztahuje pozitivní informace, že na pacienty s poruchou vnímání hovoří všechny sestry pracující na DIOP a mezioborové JIP. Při navazování kontaktu s pacientem, který je handicapován kvalitativní či kvantitativní poruchou vědomí, je nejčastěji aplikován auditivní a tělesný komunikační kanál. Trendem moderního ošetřovatelství je aktivní zapojování příbuzných do léčebného procesu. Zejména od nich, prostřednictvím zpětné vazby, získává zdravotnický personál informace o těžko rozpoznatelných pokrocích pacientů, které zdravotníci v tu chvíli ještě nejsou sami schopni zaznamenat. LITERATURA
Alzheimercentrum: Bazální stimulace. [online]. c2013 [cit. 2013–06–06]. Dostupné z: http://www.alzheimercentrum. cz/poskytovana-pece/bazalni-stimulace/komunikace FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 168 s. ISBN 978–80–247–1314–4.
VENGLÁŘOVÁ, M.; MAHROVÁ, G. Komunikace pro zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 144 s. ISBN 80–247–1262–8.
HÁJKOVÁ, V. Bazální stimulace, aktivace a komunikace v edukaci žáků s kombinovaným postižením. 1. vyd. Praha: Epocha, 2009. 160 s. ISBN 978–80–904464–0–3.
ŠPATENKOVÁ, N.; KRÁLOVÁ, J. Základní otázky komunikace. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 128 s. ISBN 978–807262–599–4.
O autorovi| Bc. Lenka Václavíčková mezioborová JIP, Nemocnice Frýdlant (lenkavaclavickova@seznam.cz)
R