Krátkozrakost dnes lidé často považují za civilizační chorobu. Jak se léčí?

Co je krátkozrakost?

Pod názvem krátkozrakost (myopie) se ukrývá refrakční oční vada, pro kterou je typické špatné vidění do dálky. To znamená, že člověk vidí blízké předměty jasně a ostře, ale ty vzdálenější vnímá rozmazaně či zamlženě. Opakem je poté dalekozrakost, kdy člověk špatně vidí blízké předměty, zatímco ty vzdálené jsou pro něj ostré.

Koho trápí krátkozrakost?

Myopie se v současné době řadí mezi nejčastější oční vady. Jelikož se s ní potýká až třetina populace, někteří lidé ji označují za civilizační chorobu. Jedná se navíc o problém vrozený, který bývá typicky odhalen v dětském věku, kdy dítě nastoupí do školy a zjistí, že nedokáže přečíst text na tabuli, nebo během dospívání. Rozvinout se ale samozřejmě může i o něco později, nebo naopak dříve. K tomu dochází hlavně u nedonošených dětí, které prodělaly retinopatii (ROP) či dětskou mozkovou obrnu.

Problém se typicky zhoršuje až do časné dospělosti, kdy se vývoj krátkozrakosti zcela nebo částečně zastaví. To se stává zhruba kolem 20.–25. roku života. Poté se již hodnoty dioptrií většinou nemění a pacientův stav se stabilizuje. Ve vážnějších případech se nicméně krátkozrakost s věkem může zhoršovat. Na základě toho rozlišujeme dva typy myopie, kam patří:

• stacionární myopie (jednoduchá) – tento typ zahrnuje školní krátkozrakost, která je nejčastějším typem myopie, začíná se projevovat kolem 6. nebo 7. roku života a vrcholí během puberty, přičemž ve většině případů se již po 25. roce nestupňuje a dosahuje maximálně 5–6 dioptrií,
• progresivní myopie (degenerativní) – jde o progredující onemocnění, které pacientům způsobuje výrazné problémy, kdy často dochází k degeneraci a odchlípení sítnice, což může vést k těžkému poškození zraku. [1, 2, 3, 4]

Příčiny krátkozrakosti

Za rozmazané vidění na dálku je ve většině případů zodpovědná délka pacientovy oční bulvy, což se označuje jako axiální myopie. Zjednodušeně lze říci, že oko krátkozrakého člověka je „příliš dlouhé“, takže vzdálenost od rohovky a čočky k sítnici bývá větší než u oka zdravého. Paprsky procházející rohovkou a čočkou se pak nestřetávají na sítnici, ale již před ní. Z místa, kam paprsky dopadají, se následně opět rozbíhají, což způsobí, že se na sítnici obraz nepromítne tak ostře, jak by měl.

Kromě nadměrně protažené oční bulvy ovšem může mít tento problém na svědomí i přílišné zakřivení čočky nebo kombinace obou zmiňovaných faktorů. Výjimečně pak může být na vině také zvýšená lomivost optického aparátu oka. Je-li za krátkozraké oko zodpovědné zvýšené zakřivení rohovky, čočky nebo sklivce (porucha lomivosti optických médií), hovoříme o myopii indexové (lomivé).

Příčiny myopie nejsou dodnes přesně objasněny. Vznik krátkozrakosti nicméně souvisí především s genetickými dispozicemi, ale svou roli zde hrají také environmentální faktory. Problém může z tohoto pohledu představovat třeba nedostatek pobytu venku, dlouhá práce na počítači nebo nadměrné sledování mobilního telefonu, kdy lidé namáhají oči jen na krátkou vzdálenost.

Přečtěte si také:

Šedý zákal zhoršuje pacientovo vidění. Léčí se prostřednictvím operace

Při hledání příčiny je tedy nutné vzít v potaz jak genetiku (obzvlášť u dětí, jejichž oba rodiče trpí krátkozrakostí), tak vnější faktory.  Problematické jsou hlavně poruchy stavby oční koule, abnormální tvar očnice a onemocnění rohovky nebo čočky. V některých případech pak může být za vznik krátkozrakosti zodpovědný také začínající šedý zákal. [5, 6, 7, 8]

Hodnoty krátkozrakosti

Stupeň zhoršeného vidění se vyjadřuje počtem dioptrií, které se v případě krátkozrakosti pojí se znaménkem mínus. Na základě toho, jak špatné je pacientovo vidění a jaké platí pro krátkozrakost dioptrie, se pak dají rozlišit tři samostatné typy krátkozrakosti:

• jednoduchá krátkozrakost (do –3,00 dioptrie) – tento problém obvykle začíná ve školním věku a po 20. roce života se typicky již nezhoršuje,
• mírná krátkozrakost (od –3,25 do –6,5 dioptrie) – také začíná ve školním věku a po 20.–25. roce života by již neměla progredovat,
• těžká krátkozrakost (nad –6,75 dioptrie) – sem patří středně těžká myopie, která se po 20. roce života obvykle zastaví, a progresivní myopie, která má každoročně na svědomí zhoršení zraku o 1–4 dioptrie, což se zastaví typicky až kolem 30. roku života. [9, 10, 11]

Typické projevy krátkozrakosti

Člověk trpící myopií při pohledu do dálky není schopný rozeznat některé předměty, nezvládá přečíst, co je napsané na tabuli, a může míjet své známé na ulici, aniž by jejich přítomnost zaznamenal. Zároveň je typické, že krátkozrací pacienti sledují televizi z velké blízkosti, píšou s nosem téměř zabořeným do papíru a při čtení si knihu neustále posouvají tak, aby byla nedaleko jejich obličeje.

Čím je krátkozrakost vážnější, tím je vzdálenost, na kterou pacienti vidí, kratší. Dané potíže pak mohou mít negativní vliv na pracovní, školní i sportovní výkony a zároveň pacientům například znemožňují řízení automobilu, jelikož nejsou schopní správně rozeznat dopravní značky. Schopnost vidět blízké předměty nicméně ovlivněna nebývá (pacient do určité vzdálenosti vidí dobře).

Neostré vidění při pohledu do dálky se pak lidé často snaží zlepšit mhouřením očí, s čímž souvisí i odborný název daného onemocnění. Myopie totiž v řečtině znamená zavřené oči. Kromě toho se mohou objevit také další obtíže, jako jsou například časté bolesti hlavy a pocit unavených očí. Pokud dané symptomy zaznamenáte, je na čase navštívit lékaře, který doporučí správnou korekci. [12, 13]

Možné komplikace

Pokud jde o komplikace, které se s krátkozrakostí pojí, patří sem hlavně snížená kvalita života. Člověk totiž často není schopný provádět zadané úkoly tak, jak by chtěl, a omezené vidění mu zároveň neumožňuje si některé věci užívat jako zdraví lidé. Kromě toho pak může být ohrožena jeho bezpečnost, především při řízení automobilu nebo při obsluze některých strojů.

Mezi další problémy, na které si pacienti trpící krátkozrakostí často stěžují, se řadí přílišné namáhání očí. Nekorigovaná či špatně korigovaná myopie vede k mžourání a snaze lépe zaostřit, což většinou způsobuje silné bolesti hlavy a zrakovou únavu. V případě těžké a degenerativní krátkozrakosti se však mohou objevit i další obtíže, kam patří například:

• odchlípnutí sítnice,
• zelený zákal,
• šedý zákal,
• myopická makulopatie,
• časté záněty,
• jizvení a krvácení,
• slepota (pokud se problém neřeší). [14, 15]

Diagnostika krátkozrakosti

Krátkozrakost a dalekozrakost rozhodně není radno podceňovat. Pokud člověk zaznamená jakékoliv obtíže, měl by v nejbližší době navštívit oftalmologa.  Rodiče například typicky odhalí krátkozrakost u dětí, které mají problém se čtením textu na tabuli, ale často bývá diagnostikována také u dospívajících. Že je něco v nepořádku, napoví třeba následující projevy:

• šilhání,
• přílišné mrkání,
• časté mnutí očí,
• čtení s knihou blízko obličeje,
• neschopnost rozeznat vzdálené osoby a předměty,
• nutnost posadit se blíže k televizoru nebo do přední části učebny.

Pokud se člověk rozhodne vyhledat očního lékaře, ten se nejprve zaměří na konkrétní problémy a jejich možnou příčinu. Zajímat ho budou nejen symptomy, s nimiž se pacient potýká, ale také jeho rodinná anamnéza, jelikož vznik krátkozrakosti úzce souvisí s genetickými predispozicemi. Kromě toho pak pomocí různých měřicích přístrojů prohlédne jednotlivé struktury oka:

• vyšetření sklivce, který udržuje tvar oční bulvy,
• vyšetření předního segmentu oka pomocí štěrbinové lampy,
• vyšetření očního pozadí pomocí oftalmoskopie,
• vyšetření reakce zornice a pohybu očí,
• měření ostrosti zraku a parametrů oka (refrakce) pomocí refraktometru,
• měření oční vady pomocí brýlového nosiče a skel (případně foropteru),
• měření zraku s brýlemi i bez brýlí za využití tabulek a speciálního projektoru,
• měření nitroočního tlaku pomocí tonometru.

Co se týče krátkozrakosti u dětí, v tomto případě by měl dětský lékař zrak kontrolovat při každé pravidelné návštěvě. Pokud se neobjeví žádné zjevné obtíže, první vyšetření obvykle probíhá do 1 roku věku a další následují v předškolním i školním věku. Obzvláště důležité je to pak u dětí, které mají krátkozrakost v rodinné anamnéze. Objeví-li se nějaký problém, dětský lékař malého pacienta odešle k odborníkovi. [16, 17, 18, 19]

Léčba krátkozrakosti

Jestliže se u pacienta krátkozrakost potvrdí, léčba spočívá ve správné korekci této refrakční vady. Problém se lékaři obvykle snaží napravit dioptrickými pomůckami s umělými optickými čočkami, které jsou v případě myopie rozptylné. První z možností je nošení brýlí s rozptylkami a druhou využití kontaktních čoček. Kromě mechanické nápravy se dá myopie ovšem řešit také pomocí operace.

Brýle

Mezi nejčastější způsoby, jak řešit krátkozrakost, se samozřejmě řadí nošení brýlí. V současné době existuje široká nabídka obrouček, s jejichž výběrem pacientovi poradí oční optik, a rozptylné čočky se zároveň dají vylepšit o antireflexní vrstvu nebo UV filtr. Pokud máte vyšší počet dioptrií, můžete si skla také nechat ztenčit (tzv. vysokoindexové brýlové čočky), aby se pohodlně vešla do rámů a nepůsobila tak mohutně.

Kontaktní čočky

Ke korekci krátkozrakosti se používají kontaktní čočky konkávního tvaru, což znamená, že jsou uprostřed užší než na okrajích. Stejně jako v případě brýlí jsou i zde k dispozici různé druhy čoček, které mohou být tvrdé, měkké, jednorázové, měsíční nebo třeba bifokální. Nejlepší variantu pacientovi s ohledem na jeho stav pomůže vybrat oční lékař.

Operace krátkozrakosti

Pokud se chcete krátkozrakosti zbavit úplně, jelikož vás nebaví neustále nosit brýle nebo čočky, pomoci může některá z metod refrakční oční chirurgie. Nejčastěji se provádí laserový zákrok, ale v některých případech (u pacientů s vysokou krátkozrakostí) je možné přistoupit také k zavedení umělé čočky přímo do postiženého oka (nitrooční operace ICL neboli implantable collamer lens).

O tom, jaký zákrok je v pacientově situaci vhodný, vždy rozhoduje ošetřující lékař. Laserová chirurgie dnes nabízí celou řadu různých zákroků, kam patří povrchové metody rohovkové chirurgie (pomocí excimerového laseru), lamelární rohovková chirurgie či refrakční operace, které se provádí femtosekundovým laserem. Konkrétně pak může člověk trpící krátkozrakostí podstoupit některou z těchto operací:

• LASIK – nejčastější metoda operace krátkozrakosti, kdy chirurg mikrokeratomem vytvoří na povrchu rohovky tenkou vrstvu (epitelovou lamelu neboli flap) a odhrne ji stranou, excimerovým laserem pak odstraní část rohovky a vrátí flap do původní polohy,
• femtoLASIK – operace LASIK prováděná za asistence femtosekundového laseru,
• PRK (fotorefrakční keratektomie) a transPRK (transepiteliální fotorefrakční keratektomie) – v tomto případě se zcela odstraní malý kousek povrchové vrstvy rohovky, a to buď mechanicky, nebo laserem,
• LASEK – po uvolnění povrchové vrstvy rohovky (flapu) za pomoci alkoholu a následném odsunutí na stranu dojde k laserovému ošetření rohovky a navrácení flapu do původní pozice,
• Epi-LASIK – chirurg nejprve vytvoří flap a ošetří rohovku laserem, poté přiloží flap zpátky na ošetřenou plochu,
• SMILE – lékař pomocí dvou řezů femtosekundovým laserem vyřízne uvnitř rohovky lentikulu (kousek rohovky ve tvaru čočky) a vytáhne ji ven.

Ne každý ovšem může tyto zákroky podstoupit. Laserová operace určená ke korekci krátkozrakosti se vždy provádí u pacientů, kteří překročili 18 let věku, protože do té doby se jejich oči stále vyvíjí. Lékaři by ji přitom neměli povolit, pokud se u pacienta objeví jakékoliv chronické onemocnění rohovky, keratokon, šedý zákal, zelený zákal, makulární degenerace nebo oční infekce. [20, 21, 22]

Možnosti prevence

Pokud se potýkáte s krátkozrakostí, nezapomeňte chodit na pravidelné prohlídky k oftalmologovi, který vždy zkontroluje, zda je situace stabilizovaná, nebo se problém naopak zhoršuje. Zvláště u dětí je pak nutné nošení brýlí či kontaktních čoček hlídat, naučit je správně čočky aplikovat a dbát na dodržování hygienických pravidel i předepsané délky nošení.

Samotnému rozvoji krátkozrakosti není možné přímo zabránit. Existují ovšem způsoby, jak její progresi zmírnit a oči alespoň částečně ochránit. Podle lékařů je vhodné dodržovat tato opatření:

• pokuste se trávit více času venku,
• snažte se nečíst a nepracovat v tlumeném světle,
• omezte čas strávený sledováním počítačové, televizní či mobilní obrazovky,
• při práci s počítačem si každých 20 minut dejte přestávku a zkuste se po dobu 20 sekund dívat do dálky,
• používejte sluneční brýle s ochranou proti ultrafialovému záření,
• při práci s chemikáliemi používejte ochranné brýle,
• chraňte své oči při nebezpečných sportovních aktivitách,
• konzumujte stravu bohatou na vitamíny, minerály a omega-3 mastné kyseliny,
• pokud zaznamenáte jakékoliv problémy, okamžitě kontaktujte svého lékaře. [23, 24, 25]

• 
• 
• 

Dalších 5 fotografií

Zdroje: healthline.com, my.clevelandclinic.org, nzip.cz, neovize.cz, detskeoci.cz, pediatriepropraxi.cz, webmd.com, allaboutvision.com, mayoclinic.org