Co je E507?
Co se dozvíte v článku
E507 je též známý jako kyselina chlorovodíková. Ta je anorganickou, viskózní, bezbarvou kapalinou s výrazně štiplavým zápachem. Ve vysokých koncentracích se jedná o vysoce žíravou chemickou látku. E507 se ale v nízké koncentraci hojně uplatňuje v potravinářství, a to jako potravinářská přísada či pomocná látka při produkci jistých surovin. V některých případech se nahrazuje kyselinou octovou, umožňují-li podmínky použít slabší kyselinu.
Tato potravinářská ingredience vzniká spalováním chloru ve vodíku a následnou absorpcí ve vodě. Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) a Úřad pro kontrolu léčiv (FDA) schválily její užití jako potravinářského aditiva. Úřad pro potraviny a léčiva k tomu uvedl, že během konzumace a trávení E507 pufruje a neutralizuje se a v takovém případě se pokládá za bezpečný.
MUDr. Daniel Petr k tomu dodává: „Kyselina chlorovodíková se běžně vyskytuje v našem žaludku, kde je nezbytnou součástí procesu zpracování potravy. Pokud konzumujeme cokoliv s jejím obsahem, část se neutralizuje již během požití a část společně s kyselými žaludečními šťávami během trávení.“ Do potravin se přidává jako regulátor kyselosti. E 507 patří mezi acidulanty, což jsou látky dodávající potravině kyselost. Pro kyselinu chlorovodíkovou je zároveň charakteristické, že hydrolyzuje proteiny.[1, 2, 3, 4, 5]
Chemické vlastnosti
Vzorec kyseliny chlorovodíkové zní HCl, přičemž tato sloučenina vzniká rozpuštěním chlorovodíku ve vodě. Jedná se o jednoduchou dvouatomovou molekulu, kdy atomy chloru a vodíku spojuje jediná kovalentní vazba. Tato vazba se vyznačuje tím, že je polární, jelikož atom chloru vykazuje oproti atomu vodíku více elektronegativity.
Její fyzikální vlastnosti (pH, hustota, bod tání a varu) se odvíjí od koncentrace či molarity HCl. Molární hmotnost kyseliny chlorovodíkové činí 36,46 g/mol. Reakcí kyseliny chlorovodíkové spolu se solemi, např. uhličitany, hydrogenuhličitany, siřičitany atp., vznikají plyny oxidu uhličitého a oxidu siřičitého. Chlorovodíková kyselina se také uplatňuje při produkci chloridu amonného a vápenatého, cínu, kyseliny fosforečné a vinylchloridu.
Směs koncentrované kyseliny chlorovodíkové a koncentrované kyseliny dusičné (HNO3) v poměru 3:1 se označuje latinsky jako Aqua regia, jde o lučavku královskou. Ta dokáže rozpouštět kovy, a to zlato i platinu.
Co se týče chlorovodíku, obvykle v laboratorních podmínkách vznikal zahříváním chloridu sodného s koncentrovanou kyselinou sírovou (H2SO4). Kyselina chlorovodíková se dále uplatňuje při neutralizaci zásaditých systémů, také jako laboratorní činidlo či katalyzátor a rozpouštědlo při organických syntézách, ale rovněž ke galvanickému pokovování. Chlorid vápenatý se pak vytváří při reakci kyseliny chlorovodíkové s vápencem. Zmiňujeme ho zejména proto, že se jedná o další potravinářské aditivum, jako stabilizátor se přidává především do pečiva. [6, 7, 8, 9]
Použití E507
V potravinářském průmyslu se kyselina chlorovodíková využívá při zpracování rozličných surovin, jako například při produkci glutamátu sodného a želatiny, při rafinaci cukru, ale také během procesu přeměny kukuřičného škrobu na sirup s vysokým obsahem fruktózy.
Její funkcí při produkci želatiny je rozpustit částečky rozdrcených kostí. Vedle toho se v cukrářském průmyslu podílí na výrobě potravinářských barviv a invertního cukru. V pivovarnictví se zas díky ní například zvyšuje obsah chloridu ve vodě. Při domácí výrobě piva může kyselina chlorovodíková pomoci snížit pH rmutu (směs sladového šrotu s vodou), někdy ji v tomto ohledu může zastoupit kyselina mléčná nebo fosforečná. Podle zjištění Evropského úřadu pro bezpečnost potravin není třeba se potravinářského aditiva obávat. [10, 11, 12]
Potraviny obsahující kyselinu chlorovodíkovou
Kyselinu chlorovodíkovou najdeme tedy v obilovinách, pečivu, krekrech, kečupu, sušenkách, ale i mléčných výrobcích. Kromě toho se za účelem zlepšit chuť a prodloužit trvanlivost potravin nachází také v omáčkách, polévkách, konzervách nebo pasterizované zelenině, ale i v mořských řasách.
Co se týče nápojů, přidává se do šťáv, sirupů a piva. Zároveň je složkou některých potravin pro děti a kojence či dietních produktů. Vyrábí se za jejího přispění totiž aspartam, což je umělé sladidlo. Pokud vás zajímá, jestli se objevuje v produktech určených pro kojence, neměla by se vyskytovat v dětské výživě. Nicméně ke konzumaci E507 kojenci MUDr. Daniel Petr uvádí: „Děti konzumují kyselinu chlorovodíkovou v potravinách běžně a podle EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) ani konzumace potravin s E507 kojenci nevyvolává žádné bezpečnostní obavy.“ [13, 14, 15]
Další využití kyseliny chlorovodíkové
Kyselinu chlorovodíkovou však nenajdeme jen v jídle, je součástí i některých hnojiv či chemikálií používaných do bazénů, přičemž její úlohou zde je udržovat optimální pH vody. Dále nachází využití při zpracování kůže, okyselování ropných vrtů nebo k odstraňování vodního kamene z kotlů.
Kyselině chlorovodíkové se naskýtá použití i v domácnosti. Právě kvůli tomu, že se jedná o žíravou kapalinu, se používá jako složka mnohých čisticích prostředků, jelikož dokáže účinně vyčistit i odolné skvrny. Najdete ji tedy v čisticích prostředcích aplikovaných na porcelán, dlaždice v koupelně, ale i toaletní mísy.
Ve stavebnictví se uplatňuje k odstranění rzi a dalších nečistot ze slitiny či nerezové oceli. Jako bělicí činidlo se užívá v textilním, gumárenském, kovodělném, ale i potravinářském průmyslu a navíc má široké využití i ve zdravotnictví. Zároveň se uplatňuje také jako dezinfekční prostředek k likvidaci virů, plísní a bakterií. [16, 17, 18]
V čem jste věděli, že se E507 (kyselina chlorovodíková) vyskytuje?
Kyselina chlorovodíková v těle
Kyselina chlorovodíková je obsažena spolu s dalšími látkami v žaludeční šťávě, jejíž funkcí je ochrana žaludeční sliznice. Kyselinu chlorovodíkovou tvoří parietální buňky, přičemž přímo kyselina chlorovodíková je zodpovědná za rozklad potravin a ničí žaludeční bakterie a viry, čímž zabraňuje vniknutí infekce.
Jelikož způsobuje vážné popáleniny, izoluje ji žaludek od zbytku těla ochrannou vrstvou hlenu. Pokud se v žaludku tato vrstva naruší či se tvoří nadměrné množství kyseliny chlorovodíkové, může to vést k žaludečním vředům. Její nedostatek naopak může stát za zhoršeným trávením a anémií z nedostatku železa. [19, 20, 21]
Intoxikace kyselinou chlorovodíkovou
Pokud člověk nedopatřením požije kyselinu chlorovodíkovou, bude nejspíše pociťovat bolestivé pálení v ústech a krku či ostrou bolest v břiše. Také může požití vyvolat dýchací potíže v důsledku otoku hrdla či krvavé zvracení a vlivem šoku prudký pokles krevního tlaku.
Také může dojít ke kontaktu kyseliny chlorovodíkové s kůží, což se projevuje např. bolestí, zarudnutím, puchýři či popáleninami a v případě zasažení očí hrozí i ztráta zraku. Jestliže ji člověk vdechne, většinou nastává dušení, vykašlávání krve, jedinci se počnou rty či nehty zbarvovat domodra, zrychlí se mu pulz a cítí se slabý. Ve všech těchto případech je nutné co nejrychleji vyhledat lékaře.
Některá opatření však lze učinit ještě před jeho příjezdem. Pokud došlo ke kontaktu kyseliny chlorovodíkové s kůží a očima, doporučuje se postižené místo vyplachovat velkým množstvím studené vody po dobu nejméně 15 minut. Také by se z dotyčného mělo sundat oblečení zasažené kyselinou a na postižené, vypláchnuté místo přiložit sterilní gáza.
Zároveň by se při jejím požití měla osobě podat voda či mléko. To ovšem neplatí v případě, jestliže mu v jejich požití brání příznaky, jako je zvracení nebo snížený stav bdělosti. Při nadýchání se kyseliny chlorovodíkové se má daná osoba okamžitě přenést na čerstvý vzduch. Zdůrazňujeme, že je při manipulací s ní vždy třeba dbát bezpečnostních opatření, jelikož může zapříčinit život ohrožující popáleniny.
MUDr Daniel Petr dále popisuje, jak postupuje při intoxikaci kyselinou chlorovodíkovou lékař: „Pokud došlo k požití většího množství kyseliny chlorovodíkové, první pomocí je okamžitý a důsledný výplach dutiny ústní vodou s následným požitím 100–300 ml vody nebo mléka v případě, že je to možné. Následně lékař zavede intravenózní vstup, začne podávat tekutiny, případně kortikoidy, a odveze vás do nemocnice, kde budou provedena další vyšetření. Nevyvolává se zvracení a nepodává se žádná potrava. Další postup již závisí na intenzitě poškození trávicího traktu.“ [22, 23, 24]
Zdroje: medlineplus.gov, dcceew.gov.au, byjus.com, medicinenet.com, healthline.com, epa.gov, rinoe.org, fmtmagazine.in, chemicalsafetyfacts.org, digilib.k.utb.cz, is.muni.cz, foodcom.pl