Pro test bylo zvoleno deset lékáren, od těch malých soukromých až po velké fakultní. Redaktoři deníku v chodili v roli pacientů nakupovat léky v kombinacích, před kterými by měl lékárník varovat, případně vůbec léky neprodat. Na testu se kromě lékárnické komory podílela i společnost Infopharm, která pro farmaceuty vyvinula program na kontrolu interakcí.
Byly vybrány tři modelové situace, kdy si redaktoři vyžádali léky s různě nebezpečnými interakcemi. Ve dvou případech se jednalo o „učebnicové“ příklady, na které by měl vystudovaný farmaceut okamžitě reagovat, v jednom šlo o chyták. Ve většině případů lékárnici zbystřili až po sugestivně formulovaných otázkách. Přesto prý letošní test dopadl lépe než ten, který deník provedl před třemi lety.
Warfarin versus ibuprofen
Jako alarmující příklad neznalosti lékárníků deník uvádí vydání Warfarinu společně s ibuprofenem, které dohromady významně zvyšují riziko krvácení a v extrémním případě by interakce těchto léků mohla mít i fatální důsledky.
Tyto dva léky by však nakonec vydala bez mrknutí oka pouze jedna z lékáren. Avšak ve většině případů prý lékárníci zareagovali až po opakovaném dotazu nebo po poradě s kolegou.
Panadol versus Paralen
Druhá modelová situace testovala pozornost lékárníků při hrozbě znásobení dávky jedné účinné látky. Panadol i Paralen obsahují paracetamol a oba léky jsou volně prodejné. Lékárník by měl na tento fakt zákazníka upozornit a případně doporučit jinou kombinaci účinných látek.
I v této situaci zareagovali lékárníci lékárníci často až po sugestivně položených otázkách falešného zákazníka.
Imodium versus živočišné uhlí
Tento případ byl drobný chyták, protože tato interakce se v žádném příbalovém letáku neuvádí. Zde se testovala obecná znalost mechanismu účinku léků. Živočišné uhlí snižuje vstřebávání všech společně podávaných léčiv a nemělo by se tedy podávat s dalšími léky bez patřičného časového odstupu.
V tomto případě lékárníci chybovali nejčastěji a v řadě případů doporučili kombinaci i po přímém dotazu figuranta. Nicméně tato kombinace má potenciál ohrozit pouze pacientovu peněženku a nikoliv zdraví, jako je tomu u předchozích dvou modelových situací.
Farmakolog není každý
Zdaleka ne každý, kdo vydává léky v lékárně, je vystudovaný farmaceut. Pouze u přepážky „výdej na recept“ musí stát vysokoškolsky kvalifikovaný lékárník, u léků volně prodejných může zákazníky obsluhovat i farmaceutický asistent či farmaceutický laborant.
Podle výzkumu agentury Median pro deník DNES většina pacientů nerozlišuje, kdo je v lékárně obsluhuje a obvykle se radí u té přepážky, u které právě stojí.
Z výzkumu dále vyplývá, že pacienti v případě léků stále nejvíce důvěřují svým lékařům (43, 6 %). Lékárníkům bezmezně důvěřuje 33,2 % respondentů a 15,7 % dotazovaných lékárníkům sice důvěřuje, ale získané informace si ještě raději prověří.
Necelá 4 procenta respondentů spoléhá na informace uvedené v letáku a přibližně stejný počet lidí čerpá informace o užívaných lécích především na internetu.