Močovou infekcí rozumíme situaci, kdy se v moči nachází významné množství bakterií (bakteriurie) a současně jsou přítomny typické příznaky, především řezavka, pálení a časté nucení na močení. Obě tyto podmínky musí být splněny současně: pokud je kultivačním vyšetřením prokázána bakteriurie a pacientka nemá močové obtíže, mluvíme o tzv. kolonizaci močových cest, která ve většině případů nepotřebuje léčbu antibiotiky. Naopak, jejich nasazení může být v takové situaci škodlivé.
Příznaky se liší
Pro močové infekce jsou charakteristické recidivy, tedy opětovné vzplanutí typických příznaků s opakováním nálezu bakterií v moči. Nastat mohou i několikrát do roka, v úporných případech jsou mezi nimi jen několikatýdenní intervaly. Postiženy bývají především ženy, což je dáno anatomickými poměry v oblasti zevního genitálu a močových cest. Infekce, která přichází zvnějšku (obvykle jde o střevní bakterie, které přes hráz putují vzhůru), musí totiž u mužů urazit mnohem delší a komplikovanější cestu, takže se u nich močové infekce vyskytují spíše sporadicky.
Příznaky močových infekcí se klinicky liší podle toho, zda jsou postiženy horní (ledviny, ledvinová pánvička, močovody), či dolní močové cesty (močový měchýř a trubice). V případě infekce dolní můžeme pozorovat jen místní nepříjemné projevy (tj. pálení, řezavku, časté nucení na močení až pocit neudržení moče, někdy kalnou a páchnoucí moč, v případě akutního zánětu močového měchýře močí nemocní i krev). Tyto příznaky při správné léčbě do 3–5 dnů zcela ustupují.
Kdo je ohrožen?
Mnohem častěji jsou těmito problémy postihovány ženy se sníženou obranyschopností dolních močových cest, které trápí i některá přidružená onemocnění, jež mohou vznik těchto infekcí usnadňovat. Patří sem i některé vrozené odchylky (např. zúžení močové trubice) a gynekologické choroby, především vleklé záněty čípku a vaječníků.
Ohroženy jsou i ženy, které musely podstoupit ozařování malé pánve anebo se souběžně léčí na onkologii. Paradoxně však nejčastěji onemocní ženy, které nemají zjevné odchylky na močových cestách, a navíc přísně dodržují hygienická pravidla. Opakované recidivy onemocnění je vyřazují z pracovního a sexuálního života a vedou k nadužívání a nesmyslnému střídání léků, včetně přípravků k léčbě bolesti.
Tyto ženy mohou být zasaženy i po psychosexuální stránce, vyhýbají se intimnímu životu a každé vymočení je pro ně nepříjemným, bolestivým zážitkem. Mohou trpět i chronickými bolestmi (iritacemi) v malé pánvi, které je limitují a neumožňují jim plnohodnotný život. Špatně léčený zánět může z močového měchýře přestoupit na horní močové cesty, opakované záněty ledvin mohou dokonce dlouhodobě vést až k poklesu či ztrátě jejich funkcí.
Správná terapie
V první řadě by měly být užívány takové protibakteriální léky, u nichž můžeme očekávat, že zaberou na nejčastější původce močových infekcí – tedy na běžné střevní bakterie (bakteriální kmeny E. coli). Lékaři jich mají k dispozici několik a patří mezi ně i antibiotika z řady aminopenicilinů, u nichž ovšem narážejí na problém jejich rezistence. Pokud jsou totiž nesprávně předepisována tzv. systémová antibiotika, mají naše střevní bakterie možnost si je dlouhodobě „osahat“ a získat proti jejich účinkům odolnost (rezistenci).
Jestliže jsou tato antibiotika opakovaně a zbytečně předepisována, ztrácejí na účinnosti. Měla by být proto vždy podávána s velkým rozmyslem a rozhodně ne jen proto, „aby se něco nestalo“ či v rámci „preventivních opatření“. A už vůbec by nemělo platit heslo „čím novější a dražší lék, tím lépe“ – naopak, prostor by měla dostávat tradiční a osvědčená léčiva, která mohou být stále velmi účinná. Léky by měly být užívány asi pět dní, pak by měl následovat dostatečný pitný režim a správné hygienické návyky.
Jak léčit opakované infekce?
Opakované močové infekce vyžadují systematické posilování obranyschopnosti (imunity) dolních močových cest neboli imunoterapii. Nejvhodnější je pro ženy v reprodukčním věku, ale mohou ji bez obav užívat i děti od čtyř let. Předepsat a podávat ji však může pouze lékař. Jejím cílem je zvýšit produkci imunoglobulinů třídy IgA – molekuly, která umí zabránit bakteriím, aby se zachytily na povrchu sliznic močových cest a způsobily infekci.
„Předepisují se takzvané bakteriální lyzáty, snadno použivatelné a účinné směsi nejčastěji se vyskytujících a imunitním systémem výborně rozpoznatelných bakterií či jejich částí. Dlouhodobě se osvědčuje lék, který je v České republice dostupný jen na lékařský předpis. Je připraven z 18 kmenů bakterie E. coli, jež je z více než 80 procent případů příčinou vzniku infekcí močových cest,“ uvádí MUDr. Miroslav Louda, Ph. D., z Urologické kliniky Fakultní nemocnice a Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové.
Přípravek stimuluje oslabený imunitní systém, ten se stává efektivnějším a lépe reaguje na bakteriální útoky zvenčí. Aby byla imunoterapie úspěšná, musí být zkušeným odborníkem podávána systematicky několik měsíců (nejčastěji tři) až jeden rok.
U silně poškozených sliznic a těžkých, déletrvajících recidiv onemocnění s narušenou obranyschopností lze užívat bakteriální lyzáty ještě déle. Chce to trpělivost, každou imunoterapii je třeba individuálně „ušít na míru“ konkrétnímu pacientovi. Takto léčené pacientky mohou normálně sportovat a sexuálně žít, a pokud otěhotní, nejsou ničím ohroženy. Pokračování či ukončení imunoterapie je pak plně v rukou
imunoterapie Nedílnou součástí plánované léčby opakovaných močových infekcí je systematické posilování obranyschopnosti (imunity) dolních močových cest neboli imunoterapie. Může ji předepsat a podávat pouze lékař a nejvhodnější je pro ženy v reprodukčním věku, mohou ji však bez obav užívat i děti od čtyř let. Cílem imunoterapie je zvýšit produkci imunoglobulinů třídy IgA – molekuly, která umí zabránit bakteriím, aby se zachytily na povrchu sliznic močových cest a způsobily tak infekci.