Otázky ohledně bezpečnosti očkování se objevovaly již dříve, ale v posledních letech zesílily. Problém spočívá zejména v tom, že internet a sociální sítě dávají prostor se k tomuto tématu vyjadřovat nejen odborníkům, ale i lidem bez medicínského vzdělání. Rozhodující slovo by však vždy měli mít lékaři a zdravotníci.
Co se dozvíte v článku
Očkování jako pilíř veřejného zdraví
Vakcinace zachránila během posledních desetiletí miliony lidských životů a dodnes představuje jeden z nejúčinnějších nástrojů prevence infekčních onemocnění. Díky ní se v mnoha vyspělých zemích lidé už téměř nesetkávají s nemocemi, které dříve způsobovaly těžké komplikace nebo smrt.
Ještě před několika desítkami let byly například nemoci jako spalničky nebo dětská obrna běžnou součástí života, zatímco dnes s nimi lidé ve vyspělých zemích téměř nepřijdou do styku. Právě tato úspěšnost ale paradoxně vede k tomu, že si část populace přestává uvědomovat jejich nebezpečnost.
V posledních letech se tak do popředí dostávají obavy z očkování samotného. Ty jsou způsobeny kombinací kulturních, sociálních i psychologických faktorů a často jsou živeny neúplnými informacemi nebo přímo dezinformacemi, které se šíří rychleji než kdy dřív. Některé z nich níže podrobněji rozebereme.
Zvládne tělo více vakcín najednou?
Jedním z častých omylů je představa, že podání více vakcín najednou může přetížit imunitní systém daného jedince. Ve skutečnosti je lidské tělo denně vystaveno obrovskému množství mikroorganismů, a je tedy schopno zvládnout mnohem větší zátěž, než jakou představuje očkování.
Očkovací kalendář je navíc sestaven tak, aby poskytoval ochranu právě v době, kdy je člověk nejzranitelnější. Například malé děti dostávají určité vakcíny ve chvíli, kdy přestává působit ochrana získaná od matky. Výhodou kombinovaných vakcín zase je, že snižují počet injekcí i návštěv lékaře.
Obsahují vakcíny nebezpečné látky?
Obavy často vyvolávají také některé složky vakcín, jejichž názvy mohou znít bez zasazení do kontextu nebezpečně. Jde například o látky, jako je hliník nebo formaldehyd. Ty se však běžně vyskytují v přírodě i v lidském těle, a to leckdy ve větším množství, než jaké obsahují vakcíny.
Jejich koncentrace ve vakcínách je pečlivě kontrolována regulačními úřady a považována za bezpečnou. Každá vakcína navíc prochází dlouhým a přísným testováním, než je schválena k použití. Její bezpečnost je pak sledována i po jejím uvedení na trh.
Očkování v těhotenství
Těhotenství představuje období, kdy je ochrana zdraví obzvlášť důležitá. Obecně platí, že těhotné ženy mohou většinu vakcín bezpečně podstoupit. V některých případech je to přímo doporučované. Ochrana proti nemocem, jako je chřipka nebo černý kašel, totiž chrání nejen matku, ale také novorozence. Data přitom ukazují, že tyto infekce mohou v těhotenství i u velmi malých kojenců způsobovat vážné komplikace, potažmo vést k jejich hospitalizaci.
Velké množství studií opakovaně potvrzuje, že očkování proti chřipce a černému kašli je v těhotenství bezpečné. Kupříkladu byly provedeny rozsáhlé kohortové studie, které neprokázaly žádnou souvislost mezi očkováním proti chřipce a zvýšeným rizikem vrozených vad, potratu, nízké porodní hmotnosti ani jiných komplikací (např. Kharbanda et al., 2013). Dokonce ani očkování v prvním trimestru nebylo spojeno s negativními dopady. Hlavní problém tak spočívá spíše v nedostatečné informovanosti veřejnosti.
Existují však výjimky, zejména u tzv. živých oslabených vakcín. Tyto vakcíny se během těhotenství obvykle nepodávají, protože obsahují oslabenou formu viru, a proto se jejich aplikace plánuje buď před otěhotněním, nebo až po porodu. Důvodem je preventivní opatrnost, i když riziko komplikací je při správném načasování minimální.
Jak dlouho vakcíny v těle zůstávají?
Někteří lidé se dále obávají, že vakcíny zůstávají v těle dlouhodobě a způsobují pak člověku zdravotní problémy. Ve skutečnosti je organismus zpracuje během několika dní až týdnů. Krátkodobé reakce, jako je bolest v místě vpichu nebo mírně zvýšená horečka, jsou nicméně běžné. Ukazují, že imunitní systém na očkování reaguje. Oproti tomu onemocnění, proti nimž vakcíny chrání, mohou mít závažné a dlouhodobé následky.
Ve spojitosti s tím někdy vyvstává otázka, zda vakcíny mohou přivodit samotnou nemoc. Moderní vakcíny jsou většinou založeny na inaktivovaných složkách, které nemohou vyvolat plnohodnotné onemocnění. U některých živých vakcín se může objevit mírná forma příznaků. Ty jsou však neškodné, krátkodobé a svědčí o správné reakci organismu.
Mýtus o souvislosti s autismem byl vyvrácen
Jedním z nejrozšířenějších a zároveň nejznepokojivějších mýtů je údajná souvislost mezi očkováním MMR (proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám) a autismem. Tento názor vychází z dávno vyvrácené studie od Andrewa Wakefielda, která byla publikována v roce 1998 v odborném časopise The Lancelet a roku 2010 z něj stažena. Pozdější analýzy totiž odhalily závažné metodologické i etické problémy v této práci, včetně nesprávné interpretace dat a střetu zájmů. Její hlavní autor v důsledku toho přišel o lékařské oprávnění.
Studie zkoumala malou skupinu dětí s vývojovými poruchami a střevními potížemi a vyslovila hypotézu, že očkování mohlo vyvolat zánět ve střevech, který by teoreticky mohl vést k poruchám autistického spektra. Studie však pracovala s velmi malým vzorkem, neobsahovala srovnání očkovaných a neočkovaných dětí a její závěry byly založeny spíše na časové shodě než na prokázané příčinné souvislosti.
Následné rozsáhlé epidemiologické studie provedené na statisících dětí, kupříkladu v Dánsku (Madsen et al., 2002) nebo ve Velké Británii (Taylor et al., 1999), však tuto hypotézu jednoznačně vyvrátily. Neprokázaly žádnou souvislost mezi očkováním MMR a vznikem autismu, ať už z hlediska načasování očkování, samotného podání vakcíny, nebo výskytu diagnózy. Současný vědecký konsenzus je proto jasný, očkování MMR autismus nezpůsobuje.
Necháváte se očkovat?
Zdravý životní styl nestačí
Další rozšířený názor tvrdí, že zdravá strava, vitaminy nebo pohyb mohou očkování nahradit. Přestože tyto faktory hrají důležitou roli pro celkové zdraví, samy o sobě nedokážou zabránit infekci závažnými nemocemi, jako jsou spalničky, dětská obrna nebo černý kašel.
Vakcíny představují specifickou a cílenou ochranu, díky níž se imunitní systém připraví na konkrétní hrozbu. Tuto funkci nedokáže nahradit žádný doplněk stravy.
Autoimunitní onemocnění a vakcíny
Jako poslední zmíníme mýtus, který stavěl na tom, že očkování může vyvolat autoimunitní onemocnění. Tato hypotéza byla opakovaně zkoumána v řadě studií, které však neprokázaly žádnou příčinnou souvislost mezi vakcinací a onemocněními, jako je roztroušená skleróza nebo diabetes 1. typu.
Výjimkou je velmi vzácné mírné zvýšení rizika Guillain-Barrého syndromu po některých vakcínách proti chřipce. I zde je však riziko výrazně nižší než při samotném onemocnění chřipkou. Velká pozornost byla mimoto věnována vakcíně proti HPV.
Navzdory počátečním obavám o její bezpečnost a z možných nežádoucích účinků se opakovaně potvrdilo, že vakcína proti HPV je bezpečná a výrazně snižuje riziko některých typů rakoviny. V zemích s vysokou proočkovaností již přispívá k výraznému poklesu výskytu rakoviny děložního čípku.
Zdroje: pmc.ncbi.nlm.nih.gov, paho.org, aaaai.org
