Při pádech na záda u sjezdového lyžování nebo jízdě na snowboardu dochází k poranění páteře, a to nejen samotných obratlů, ale také k poškození míchy. Nebezpečí v zimním období hrozí také starším lidem, kteří velmi často trpí osteoporózou a zraní se při chůzi na zledovatělém povrchu.
Poranění končetin
Podvrtnutí – distorze: Je poranění kloubních vazů nebo kloubního pouzdra nepřímým úrazem, nejčastěji prudkým pohybem. Nejvíce postiženými klouby jsou kotníky a zápěstí. Projevuje se omezením hybnosti postiženého kloubu, bolestivostí, otokem a v závažnějším případě i krevním výronem.
První pomoc: Poraněnou končetinu nezatěžujeme, přiložíme elastický obvaz a ledujeme (lze použít igelitový sáček naplněný vodou a kostkami ledu). Pokud se stav nelepší, je nutné dopravit poraněného k lékaři, aby se vyloučila případná zlomenina nebo závažnější poškození měkkých tkání.
Vykloubení – luxace: Jedná se o poranění kloubu, ke kterému dochází při působení velkého násilí. Kloubní plochy se dostanou mimo kontakt a nedotýkají se. Vykloubení postihuje nejčastěji rameno, palec ruky, prsty. Projevuje se bolestivostí, nemožností pohybu v postiženém kloubu, nepřirozeným postavením končetiny, otokem, hematomem v okolí kloubu, ztrátou funkčnosti. Může být velmi obtížné odlišit vykloubení od zlomeniny. Obě poranění mohou být přítomna současně.
První pomoc: Postižený kloub zafixujeme v tzv. úlevové poloze, která je pro poraněného nejméně bolestivá, končetinu nenapravujeme, chladíme a zajistíme transport do zdravotnického zařízení.
Zlomenina – fraktura: Je poranění, při kterém dochází k porušení kontinuity kosti vlivem působení velkého násilí. Zlomená kost může velmi závažně poranit cévy, měkké tkáně a nervy. U zlomenin dlouhých kostí dochází ke krvácení z cév okolní tkáně a z dřeně poraněné kosti.
Příznaky zlomeniny: * nejisté – bolestivost, otok, hematom, porucha funkčnosti, deformace * jisté – úlomky kosti v ráně, patologická pohyblivost v periferní části, krepitace (chrastění) při pohmatu První pomoc: Poraněnou končetinu provizorně zafixujeme vždy v celém rozsahu (přes dva klouby), k fixaci lze použít tělo poraněného (ruku fixujeme k trupu a u dolních končetin nám zdravá končetina slouží jako dlaha pro poraněnou). U otevřené zlomeniny nikdy neodstraňujeme z rány cizí tělesa ani úlomky kosti, ránu pouze zakryjeme. Defigurované končetiny NIKDY nenapravujeme. Poraněnému NIKDY nepodáváme tekutiny a léky per os!!! Stále sledujeme vitální funkce a celkový stav poraněného a zajistíme transport do zdravotnického zařízení.
Poranění páteře a míchy
K poranění páteře dochází nejčastěji při působení extrémního násilí. V zimním období se s těmito úrazy nejčastěji setkáváme u lyžařů a snowboardistů. Při těchto sportovních aktivitách by proto mělo být samozřejmostí používání ochranných pomůcek, které výrazně snižují riziko zranění.
Hlavní nebezpečí u poranění páteře spočívá v následném poškození míchy zhmožděním, krvácením nebo jejím přerušením. K poškození míchy však může dojít i bez zjevného poranění páteře.
Každé poranění páteře považujeme za velmi závažné a snažíme se zajistit maximální šetrnost při ošetřování. Nejzranitelnější oblastí je oblast krční páteře a přechod mezi hrudní a bederní páteří.
Příznaky poranění páteře a míchy: * U pacienta při vědomí – silné bolesti v poraněné oblasti, deformity, krevní podlitiny, v případě poranění míchy nastupují k těmto příznakům i neschopnost pohybu, porucha citlivosti (mravenčení), změna vnímání (teplo jako chlad, šimrání jako bolest…), ztížené dýchání, inkontinence.
Pokud je poraněný v bezvědomí, je nutné po úrazu VŽDY myslet na možné poranění páteře a míchy a podle toho s poraněným manipulovat, aby nedošlo k poškození nešetrným vyprošťováním nebo transportem.
První pomoc: Poraněného při vědomí se snažíme verbálně uklidnit a požádáme ho, aby se nehýbal, manipulujeme s ním pouze nezbytně nutně (uvolnění dýchacích cest, přerušení úrazového děje…). Do příjezdu ZS stabilizujeme krční páteř – klekneme si za hlavu poraněného, uchopíme ji oběma rukama a udržujeme v neutrální poloze, kdy je vyrovnána s krkem a páteří, předloktí si opřeme o stehna, abychom ruce udrželi v klidu.
Manipulaci s poraněným by mělo provádět více lidí, aby byla znehybněna podélná osa těla a nedocházelo k ohýbání nebo k rotacím v průběhu podélné osy těla.
U poraněného v bezvědomí zajistíme průchodnost dýchacích cest, stále sledujeme reakce poraněného a vitální funkce, v případě nutnosti neodkladně zahájíme KPR, která má vždy přednost před stabilizací páteře.
Poranění hlavy a mozku
Nejčastější příčinou poranění hlavy a mozku je působení velkého násilí na tuto oblast. Zranění jsou ohroženi přímým (primárním) nebo nepřímým (sekundárním) poškozením mozku. Tato poranění lze rozdělit na poranění obličeje a měkkých tkání a poranění lebky a CNS.
Poranění obličeje a měkkých tkání vznikají obvykle přímým působením síly na oblast obličeje (úder, prudký náraz). Může přitom dojít k rozlámání obličejových kostí s následným krvácením z nosu a úst. Poraněný je ohrožen vdechnutím krve nebo cizích těles (zuby, kostní úlomky…) do dýchacích cest.
Příznaky: Viditelné deformity na obličeji, vadný skus při zlomenině dolní čelisti, masivní krvácení, výrazný otok, zvýšená sekrece tkáňové tekutiny, částečná nebo úplná neprůchodnost dýchacích cest – částečná neprůchodnost se projevuje namáhavým zrychleným dýcháním, které může být doprovázeno „bubláním“ nebo tzv. stridorem; u úplné neprůchodnosti neslyšíme a necítíme dech poraněného, bezprostředně po úrazu můžeme pozorovat velmi namáhavé dýchací pohyby hrudníku, které se vytrácejí, poraněný upadá do bezvědomí, nastupuje zástava dýchání a oběhu.
První pomoc: * vyčištění dutiny ústní * zástava krvácení * při bezvědomí a bezdeší neodkladně zahájíme KPR, pokud se opakovaně nepodaří zajistit dýchací cesty a poraněného prodechnout, provádíme bez přerušení nepřímou srdeční masáž * zajistíme transport do zdravotnického zařízení Poranění lebky a CN S: Vznikají působením hrubého násilí (náraz, úder, pád, tlak…).
Přímé (primární) poškození – je způsobeno přímo úrazem mozku a vede k bezprostředním škodám.
Nepřímé (sekundární) poškození – vzniká jako následek nitrolebních komplikací. Některým poškozením je možné cílenou neodkladnou péčí zabránit nebo je zmírnit.
Příznaky poranění lebky a CN S: * hlavním příznakem je porucha vědomí, může se objevit tzv. lucidní interval, kdy po počátečním bezvědomí dochází k přechodnému zlepšení stavu, poraněný je při vědomí a může působit zcela normálním dojmem a poté dochází ke zhoršení stavu s hlubokým bezvědomím, * zvracení, porucha dýchání, oběhu, nestejné zornice (širší zornice je obvykle na straně utlačení mozku), poruchy hybnosti a citlivosti, křeče nebo ochrnutí končetin a obličejového svalstva.
První pomoc: * U pacienta při vědomí – poloha na boku se zvýšenou horní polovinou těla, ošetření otevřených poranění, trvalé sledování vitálních funkcí, rychlý transport do zdravotnického zařízení.
U pacienta v bezvědomí – zástava krvácení, zajištění vitálních funkcí, příp. neodkladné zahájení KPR, transport do zdravotnického zařízení.
Závěr
Z uvedených informací vyplývá, že nejdůležitějším faktorem v souvislosti se zimními úrazy zůstává prevence. V praxi to znamená umět přizpůsobit chování dané situaci. U zimních sportů je to důsledné používání ochranných pomůcek, které dokážou zmírnit následky úrazu nejen u dětí, ale i u dospělých. U seniorů se to týká zejména jejich pohybu venku. Měli by využívat pomůcky usnadňující pohyb (např. protiskluzové nástavce na hůl atd.) nebo doprovod jiné osoby.
Souhrn Autorka článku systematicky a souhrnně sumarizuje typy traumatických poranění způsobených při zimních sportech. Předkládá stručnou charakteristiku poranění a zásady první pomoci. Klíčová slova: poranění končetin, poranění páteře a míchy, poranění lebky a mozku
O autorovi| Bc. Martina Eliášová, ABC první pomoc s. r. o. (elpim@tiscali.cz) Literatura k dispozici u autorky.