Nejprve si mysleli, že jejich bývalý učitel je tak dojatý. Když se totiž bostonský profesor John Stadford před sedmi lety zúčastnil abiturientského večírku, celou dobu jen seděl a tiše se usmíval. Potom si slil černou kávu a víno do jedné sklenice. „Je dementní!“ zděsili se jeho žáci.
O čtyři roky později Stadford zemřel. V úmrtní zprávě stálo: Alzheimerova choroba. Tehdy se v žertu tvrdilo, že zatímco ostatní svět trpí stařeckou sklerózou a demencí, přecitlivělá a alibistická Amerika tomu elegantně říká alzheimer. Dnes známe velmi dobře toto vážné degenerativní onemocnění mozku i u nás. „Mám nového přítele! Je moderní, populární a přitom mě nikdy neopustí.“ Pointa dámského vtipu je jasná: „A jmenuje se Alzheimer.“ Ve světě nemocí trpí skoro pětadvacet milionů lidí, u nás asi sto tisíc, ale číslo se neustále zvyšuje. Lékaři tvrdí, že ve vyspělých zemích se během následujících padesáti let stane alzheimer nemocí číslo jedna: dnes ohrožuje deset procent lidí starších 65 let a polovinu populace nad 85 let. Mohou jím ale trpět i třicátníci.
Něčím potažený mozek
Čím víc se zvyšuje průměrná délka života, tím víc přibývá dementních lidí. Už dnes umíme léčit nebo alespoň přibrzdit rakovinu, chirurgie a medikamenty si poradí s k ardiovaskulárními chorobami, AIDS se bude šířit hlavně v rozvojových zemích. Západní svět prý v tomto století bude umírat na demenci: zmatený, se slinou v koutcích úst a poté, co si uložil napařovací žehličku do mrazáku, aniž by věděl proč. Navíc dodnes nevíme, co Alzheimerovu chorobu vyvolává a jak ji léčit. Mozek nemocných paralyzují proteiny, známé jako amyloidní destičky. Plak dokáže během let mozek úplně ochromit. Vědci postupně odhadovali, co může nahromadění amyloidů - látek škrobovité povahy - způsobovat. Nevhodná strava bohatá na tuky, prodělaný úraz, dědičnost nebo snad i příliš časté používání mobilních telefonů… Čím pak tedy alzheimera léčit? U některých pacientů v počátečním stadiu zatím zabírají léky, díky nimž se alespoň částečně daří pozastavit nemoc a zlepšit paměť. Pomáhá také kvalitní péče. „S nemocnými je třeba cvičit, pouštět jim hudbu, mluvit s nimi, zajistit, aby se dobře stravovali,“ říká doktorka Iva Holmerová, předsedkyně České alzheimerovské společnosti. Ten, kdo objeví příčiny vzniku této nemoci a najde na ni lék, bude horkým kandidátem na udělení prestižní Nobelovy ceny.
Zatím nebude lépe!
Před několika dny vydaly společnosti Elan a Wyet Ayerst Laboratories zprávu o tom, že zastavují klinické zkoušky nové vakcíny proti Alzheimerově chorobě. Látka AN-1792, jež měla naučit imunitní systém, aby poznal a odstranil amyloidní plaky v mozku, totiž vyvolala u některých pacientů zánět centrálního nervového systému. V loňském roce vědci zjistili, že vakcína dokázala u laboratorních myší pozastavit tvorbu amyloidního plaku v mozku a tím i rozvoj Alzheimerovy choroby. Zdravotní stav zvířat se zlepšil, po mnoha týdnech se dovedla zase orientovat v prostoru. Po pokusech na zdravých dobrovolnících, kteří vakcínu dobře snášeli, přikročili loni lékaři k aplikaci látky u nemocných s alzheimerem. Profesorka Francoise Forettová, která řídila testování ve Francii, však varovala před přehnaným optimismem. „Nedávejme nemocným falešnou naději,“ řekla už tehdy, „nevíme přesně, jak bude látka působit.“ Pacienti s alzheimerem, ti v počátečním stadiu, si naději ale dali sami: zprávy o nové vakcíně se nesly rychlostí světla. Bude konec s demencí! Po několikaměsíčním testování, k němuž bylo vybráno 375 nemocných (300 náhodně vybraným byla podávána látka AN1792 a zbývajícím pouze placebo), onemocněli čtyři lidé zánětem nervového systému a u jedenácti se projevily lehčí příznaky. To byl tak závažný důvod, že zklamaní lékaři experiment zastavili. „Budeme teď zkoumat, proč došlo ke komplikacím, na AN-1792 pracujeme stále,“ uvedli v pro hlášení. „Co je to jablíčko?“ zamyslel se bývalý profesor Stadford, když mu sestra v ústavu přisunula misku s nastrouhaným ovocem. Vzala dětské leporelo a ukázala patřičný obrázek. Jablko! Po kýval hlavou, že rozumí, vzal misku a položil ji před ústavního psa, který v pokoji vylehával jen proto, aby nemocným zlepšoval náladu. Ošetřovatelka hned radostně zavolala profesorově dceři, která bydlela přes půl Států: „Tatínek dnes báječně reaguje! Ví, že pes žere z misky!“ V té chvíli už ale Stadford jedl strouhané jablko sám: rukama. Měl prostě dobrý den. Amerika zná pojem „Reaganův efekt“. Tamní lékaři se netají tím, že intenzitu výzkumu Alzheimerovy choroby podnítila nemoc bývalého prezidenta USA. Ve Státech a ve vyspělých evropských zemích rychle vznikají centra pro nemocné s alzheimerem, školí se pečovatelky… Sehnat pro Johna Stadforda dobrý ústav nebyl pro jeho rodinu problém. Mohl zůstat na východním pobřeží, kde žil celý život. Sice příliš nevnímal, kde se nachází, ale lékaři upozornili příbuzné, že člověk nikdy neví, co do mozku pronikne. Profesorova rodina si s ústavem smluvila, že bude o tatínkovi dostávat zprávy třikrát týdně, pokud se nebude dít nic mimořádného. Sestry tedy pravidelně telefonovaly. Nebo také mimořádně, například když si nemocný vzpomněl, z čeho žere pes. Rychle volaly i v roce 1999, když Stadford po třech letech strávených v ústavu umíral. Klientovi a jeho rodině, která za ním přiletěla, přidělil ústav speciální pokoj, kde mohli příbuzní i několik dní přespávat. Tento nadstandard byl údajně jediné, co za celou dobu platili.
Počkejte si na proleženiny
Zatímco jednaosmdesátiletý John Stadford mohl odejít důstojně, jeho kolega, bývalý pražský učitel, dodýchal v léčebně dlouhodobě nemocných. Když se před několika lety začal toulat ulicemi, neschopný trefit domů, hlídala ho nejdříve jeho snacha. Jenže sama měla před penzí a pusťte v takové chvíli zaměstnání. „Snažili jsme se k dědovi sehnat pečovatelku, jenže ty se dnes zaměřují jen na donášku nákupů a oběda,“ říká jeho syn. Zaplatit agenturu domácí péče nebo „paní na hlídání“ si rodina nemohla dovolit. „Chtěli jsme otce umístit v nějakém ústavu sociální péče, ale bylo nám řečeno, že je nemocný, dementní a patří do zdravotnického zařízení. V nemocnici ho nechtěli, nabídli nám jen psychiatrickou léčebnu. Tam jsme ho odmítli odvézt.“ Rodina bývalého učitele nakonec sehnala místo v léčebně dlouhodobě nemocných. „Stejně jsme tam ale chodívali otce krmit a umývat. Když jsme viděli, že je přikurtovaný k posteli, aby neutíkal, a ještě omámený léky, bylo nám ho moc líto,“ vzpomíná jeho syn. Starý pán nakonec zemřel na naše podmínky tradičně: proležel se a dostal zápal plic. Prý to tak pro něj bylo lepší.
Čechy to nezajímá
„Je to skutečně typický obrázek,“ říká Mgr. Petr Veleta, tajemník České alzheimerovské společnosti. „Nemáme vyškolené pečovatelky ani síť ústavů, kde by mohli dementní lidé důstojně dožít. Z medicínského hlediska jsou postižení lidé skutečně nemocní, a nepatří tudíž do sociálních ústavů. Nemocnice je většinou neberou, nejsou pro ně atraktivní. Pacienti končí v psychiatrických léčebnách, kde čekají na proleženiny.“ Česká alzheimerovská společnost musela dokonce až donedávna bojovat s ministerstvem zdravotnictví; to až do loňska odmítalo prosazovat, aby zdravotní pojišťovny hradily léky zlepšující stav pacientů s alzheimerem. Argument ministra Bohumila Fišera tehdy zněl: „Léky stojí pro jednoho nemocného čtyři tisíce měsíčně a v podstatě nic neléčí, snad jen pozastavují.“ Po dlouhých tahanicích dnes pacienti dostávají léky zdarma. „Na péči srovnatelnou s vyspělými evropskými státy si ovšem budou muset ještě dlouho počkat,“ říká Iva Holmerová. „Alzheimer zatím u nás nikoho nestraší, a tudíž ani moc nezajímá.“ Možná snad kdyby začal trápit někoho významného…
* * *
Alois a Augusta
Podivnou demenci popsal v roce 1906 německý neurolog Alois Alzheimer a od té doby nemáme o příčinách onemocnění o moc víc nových poznatků. „Jmenuje se Augusta, a to je také jediné slovo, na které reaguje,“ píše Alzheimer o své pacientce ve spise, který v polovině 90. let nalezl ve sklepě univerzitní kliniky ve Frankfurtu německý psychiatr Konrad Maurer. Alzheimer přesně popisuje, jak Augusta vypadá a jak myslí; ke zprávě přiložil i několik fotografií dementní ženy, která zemřela v roce 1906 ve věku 55 let. „Žije hluboko v minulosti, má dojem, že je rok 1800,“ líčí. Když Augusta dostala papír, byla schopná napsat pouze jedno slovo: Frau (paní). Žena byla většinu času mimo a občas vydávala zvířecí zvuky. Ubývala na váze a nepomáhaly žádné tehdy známé prostředky: polstrovaná místnost, léky, skotské střiky. Po Augustině smrti objevil Alzheimer při její pitvě podivný povlak na mozku, „nahromadění celistvé látky na mozkové kůře“. Lékař odhadoval, že je způsobilo zauzlení nervových vláken, a hned o tom informoval na vědeckém kongresu. Z Alzheimerových závěrů vycházejí vědci dodnes.
Alzheimer pod mikroskopem
Alzheimerova choroba se vyznačuje výskytem lepkavého povlaku a shluků zamotaných vláken v mozkové kůře. Dochází tak k narušení jemné struktury nervových buněk, jež přestávají navzájem komunikovat a následně atrofují. To se projevuje ztrátou paměti a mentálních schopností pacienta:
* nejprve se shluky vláken a povlak objeví v entorhinální kůře (centrum paměti)
* následně pronikají do hippocampu, části mozku vytvářející komplexní vzpomínky na situace či objekty
* v poslední fázi povlak a shluky vláken napadají neokortex, který je zodpovědný za zpracovávání vjemů a reagování na podněty Alzheimer pod mikroskopem Alzheimer pod mikroskopem
Test
Následující test ukáže, jak dobrá je vaše krátkodobá paměť. Podobné testy se používají při vyšetření na alzheimera. Plynulost řeči Kolik zvířat dokážete vyjmenovat během šedesáti vteřin? Seznam slov 1. Požádejte někoho, aby vám nahlas přečetl následujících deset slov: noha, známka, sýr, šálek, stan, král, motor, les, květina, nabídka. 2. Zkuste si je zapamatovat. 3. Opakujte tento postup ještě dvakrát, slova však čtěte pokaždé v jiném pořadí. Kolik slov se vám vybaví napotřetí? Test fixace v paměti Počkejte pět minut. Kolik z oněch slov si dokážete vybavit nyní? Rozeznání slov 1. Požádejte někoho, aby napsal na samostatné kartičky dvacet slov: deset z předchozího seznamu a libovolných deset jiných. 2. Nechte přítele, ať vám ukazuje jednu kartičku po druhé. 3. U kolika slov jste správně určili, že pocházejí z předchozího seznamu? Sečtěte získané správné odpovědi. Pokud je výsledné skóre nižší než 29, máte pravděpodobně problémy s krátkodobou pamětí. Možná by byla žádoucí konzultace s lékařem.
Jak se můžete bránit
Ačkoliv na Alzheimerovu chorobu zatím neexistuje ani lék, ani zaručený způsob prevence, je možné snížit riziko na minimum:
* vyvarujte se nárazů do hlavy a ztráty vědomí
* investujte do vzdělání; při učení nových schopností a poznatků vznikají dodatečné spoje mezi neurony
* posilujte mozek myšlenkovými hrami, luštěním křížovek apod.
* jezte chléb, obilniny a listovou zeleninu; kyselina listová zabraňuje úbytku nervových buněk v klíčových oblastech mozku
* udržujte kontakt s rodinou a přáteli; konverzace a styk s lidmi zpomaluje snižování mentálních schopností, k němuž ve vyšším věku dochází
* pokud se ve vaší rodině vyskytují případy Alzheimerovy choroby, požádejte lékaře o genetické vyšetření; v případě, že se u vás zjistí vrozená náchylnost k tomuto onemocnění, můžete mu výše popsanými způsoby předejít nebo alespoň oddálit okamžik, kdy propukne naplno
Marcela Kašpárková, Týden, 18.3.2002