Neverbální chování seniorů při zooterapii

V dnešním přetechnizovaném světě západní společnosti se do popředí znovu „dere“ zájem o zvířata a přírodu obecně a tento trend se objevuje také ve zdravotní a sociální sféře. Zooterapie – pozitivní až léčebné působení zvířete na člověka – leží na pomezí několika disciplín, například psychologie, ergoterapie, ošetřovatelství, pedagogiky, a stále častěji je diskutován její přínos v souvislosti s péčí o seniory. Pozitivní vliv zooterapie na psychosociální i fyzický stav jedince je neustále potvrzován novými studiemi (1). Podstata pozitivního efektu je dokazována zejména na fyziologické úrovni, např. snížení krevního tlaku (2), zpomalení tepové frekvence, snížení svalového napětí, dlouhodobě pak také snížení cholesterolu aj. V případě psychosociálních funkcí je poukazováno především na snížení úzkosti a osamělosti, navození pocitů radosti, zlepšení nálady a mimo jiné také na podporu komunikace (3, 4). Nejčastěji využívanými zvířaty v zooterapii jsou psi, koně a kočky. V odborné literatuře jsou dále zmiňována i méně běžná zvířata, např. okrasní ptáci, akvarijní ryby, drůbež, králíci, morčata, ovce, kozy, prasata, plazi, obojživelníci, hmyz, fretky, lamy, delfíni, poštovní holubi (5, 6, 7). V současnosti sice existuje relativně velké množství zooterapeutických studií, většina z nich však využívala terapeutické psy, popř. koně, a navíc jejich výsledky jsou často nejednoznačné. Z praktických důvodů by přit