Od smysluplných věcí se neutíká

Vojtovu metodu, se kterou spojila své celoživotní působení, se fyzioterapeutka Hana Haplová (51) učila také přímo u profesora Václava Vojty. Zažila počátky jejího uplatňování v předrevolučním Československu, léta stála v čele Vojtovy společnosti a metodu, označovanou i jako reflexní lokomoce, dodnes považuje za to nejefektivnější, co v oboru rehabilitace poznala. Navzdory tomu, že třicet let působí ve zdravotnictví, nikdy neměla žádnou smlouvu se zdravotní pojišťovnou. A ačkoli pracuje jako solitér, tvrdí, že Vojtova metoda je vlastně týmová práce. Za jakých okolností jste se poprvé setkala s Vojtovou metodou? Po maturitě na gymnáziu jsem usilovala o to, abych mohla studovat medicínu. Neměla jsem ale patřičné kádrové materiály, takže mě nevzali a nastoupila jsem na rehabilitační nástavbu. To bylo pomaturitní studium zaměřené na odborné předměty související s rehabilitací. Už ve škole jsme se dozvěděli, že nějaká Vojtova metoda existuje. Dokonce jsme se byli v rámci výuky podívat na pracovišti, kde se na tomto principu s pacienty cvičilo. S dnešní Vojtovou metodou se tyto počátky ale nedají srovnat, tenkrát neexistovala ani žádná literatura, podle které bychom se mohli učit. Profesor Vojta žil v té době v emigraci v Německu. Jak je možné, že se v komunistickém Československu mohlo pracovat metodou, kterou vymyslel? Nic takového by tehdejší režim samozřejm