Vojtova metoda reflexní lokomoce je vhodná pro děti i dospělé. V čem spočívá?

Vojtova metoda

Doporučil vám lékař, abyste s vaším miminkem začali cvičit Vojtovu metodu? Tento soubor cvičebních technik označovaný také jako metoda reflexní lokomoce vychází z poznatků o optimálním vývoji dítěte do jednoho roku života a napomáhá vyvolat pohybové vzory, které jsou narušeny nebo zcela chybí. Prozradíme, kdy se Vojtova metoda používá a v čem dané cvičení vlastně spočívá.

Co je Vojtova metoda?

Jedná se o soubor diagnostických a terapeutických postupů, jehož objevitelem je český neurolog prof. MUDr. Václav Vojta, DrSc. Ten během 50. let 20. století pracoval na konceptu léčby malých pacientů s dětskou mozkovou obrnou a přišel na to, že existují jisté geneticky zakódované vrozené pohybové vzory, které lze aktivovat tlakem na konkrétní místa nebo protahováním určitých svalů.

Na základě vlastního pozorování a empirických zkušeností pak Václav Vojta vyvinul techniku reflexní lokomoce, která využívá reflexní vzory typické pro raný dětský věk. Tou je pak možné aktivovat centrální nervový systém a dochází k utužení vrozených fyziologických vzorů, které jsou potlačeny nebo u dětí zcela chybí.

Václav Vojta totiž zjistil, že i v případě pacientů s poškozenou centrální nervovou soustavou lze pohybové reakce vyvolat, a to nejprve v jakési neúplné formě, ale později ve větším rozsahu a mnohem celistvěji. Proto se Vojtova metoda začala využívat hlavně při léčbě pacientů s dětskou mozkovou obrnou, ale dnes má své místo i ve fyzioterapii a často je indikována u dětí s poruchami psychomotorického vývoje.

Diagnostické testy

Současně s metodou reflexní lokomoce vytvořil Václav Vojta také diagnostický set, kdy jsou pohybové projevy dítěte hodnoceny nejen při spontánním projevu, ale také při určitých předem daných polohových zkouškách (provokovaná hybnost). Zároveň se zkoumá také dynamika neonatálních reflexů. Díky tomu pak lékaři dokáží odhalit poruchy motorického vývoje ve velice časných stádiích a při brzkém zahájení má terapie vysokou šanci na úspěch.

Terapeutický postup

Vojtova metoda je založena na znalosti vývoje pohybových vzorců v průběhu dětského života. Ten je určen geneticky, probíhá zcela automaticky a představuje pokračování vývoje, k němuž došlo již v matčině děloze. Terapeut se pak snaží pomocí nastavení dítěte do optimálních poloh a stimulací konkrétních bodů na těle (tzv. spoušťové zóny) vyvolat ideální pohybové vzory.

Při patologii centrálního nervového systému bývají fyziologické pohybové vzorce potlačeny. Lze je ovšem opět vyvolat, a to prostřednictvím znovuvytvoření reflexních nervových drah v mozku. Proto je nutné navést dítě k tomu, aby daný pohyb vykonalo a dále jeho vykonávání opakovalo, čímž se jeho správné provedení postupně zafixuje.

Reflexní lokomoce podle Vojty je založena na tom, že přesný zásah z periferie, který se označuje jako aferentace, vyvolá u pacienta konkrétní motorickou odpověď, tedy eferentaci. Tento princip se přitom aktivuje ze tří základních poloh, kam patří:

  • poloha na břiše,
  • poloha na zádech,
  • poloha na boku.

Aby bylo možné pohybové vzorce aktivovat, terapeut u pacienta musí vytvořit cílený tlak na určitá místa na těle. Dohromady lze využít deset různých spoušťových zón, které se nachází na horních a dolních končetinách a na trupu. Takovéto podněty pak u člověka bez jejich vlastního přičinění vyvolávají dva základní pohybové komplexy, konkrétně:

  • reflexní plazení (v poloze na břiše),
  • reflexní otáčení (z polohy na zádech a na boku).

Kromě toho pak důležitou roli hrají také optimální úhlová nastavení končetin a využití odporů. Terapeut zde klade odpor proti dílčím pohybům příslušného pohybového modelu, čímž svalstvo v okolí daného místa vyvine větší napětí, aniž by se dále zkracovalo. Tím pádem pak zesílí také svalová aktivita vzdálenějších částí těla.

Na rozdíl od jiných metod se v rámci Vojtovy metody neprocvičují jednotlivé pohybové funkce, jako je úchop, otáčení na břicho nebo chůze. Terapeutická aktivace reflexní lokomoce dle Vojty naopak zprostředkovává přístup k pohybovým modelům díky centrálnímu nervovému systému. Tyto modely jsou pak nutné k vykonání určitého pohybu nebo úkonu. Díky jejich pravidelnému opakování se navíc zabrání používání únikových pohybů, které jsou pouhou náhradou za žádoucí normální pohyby.

Cíle využití Vojtovy metody

Hlavním účelem, proč se reflexní lokomoce dnes v rámci terapie aplikuje, je zpřístupnění a možnost postupného využívání základních prvků lidského vzpřimování a pohybu vpřed. Nejdůležitější jsou přitom tyto funkce:

  • rovnováha těla při pohybech,
  • vzpřimování těla proti gravitaci,
  • cílené pohyby končetin (uchopovací a krokové).

Indikace k Vojtově metodě

U jakých pacientů je možné Vojtovu metodu použít? Reflexní lokomoce dle Vojty je vhodná u osob různého věku, tedy od kojenců až po dospělé, a používá se u celé řady diagnóz včetně těch ortopedických, interních nebo posttraumatických. Hlavní indikační skupinou jsou přitom děti, které trápí porucha motorického vývoje.

Dále pak bývají cviky Vojtovy metody aplikovány u pacientů potýkajících se s postižením periferních nervů (vrozeným nebo získaným) a pomáhají také při různých ortopedických poruchách, jako je skolióza, dysplazie kyčelního kloubu, skoliotické držení těla nebo třeba pes equinovarus, což je nejčastější nepolohová vrozená vada nohy.

Motorické reakce vyvolané prostřednictvím tlakových podnětů v konkrétním nastavení, které probíhají cyklicky a v pravidelných intervalech, lze aktivovat již u novorozence. Zároveň se dají reprodukovat tak často, jak je potřeba. Vojtova metoda je přitom u dětí indikována hlavně ve chvíli, pokud je trápí některé z následujících zdravotních komplikací:

  • dětská mozková obrna (DMO),
  • centrální koordinační poruchy (CKP),
  • asymetrický vývoj,
  • retardace motorického vývoje,
  • různá svalová onemocnění,
  • periferní parézy horních a dolních končetin,
  • zakřivení a onemocnění páteře (například skolióza),
  • vrozené vývojové vady pohybového systému,
  • ortopedické vady a problémy,
  • poruchy a nemoci v orofaciální oblasti,
  • poruchy dechových funkcí.

V případě dospělých pacientů se pomocí Vojtovy metody řeší například různé vertebrogenní poruchy, jako je výhřez ploténky, bolest a omezení hybnosti páteře nebo kloubů. Kromě toho je indikována také po úrazech pohybového systému, ale také u pacientů trpících dětskou mozkovou obrnou nebo roztroušenou sklerózou.

Mezi další obtíže, které mohou pacienta nasměrovat k Vojtově metodě, se dále řadí míšní léze, periferní parézy horních a dolních končetin a různá svalová onemocnění. Dále se pak doporučuje u cévních mozkových příhod s hemiparetickým nebo jiným závažným postižením.

Kontraindikace k terapii dle Vojty

Ačkoliv lze metodu reflexní lokomoce aplikovat během hospitalizace, ambulantně i v domácím prostředí, v některých případech se raději neprovádí. Kvalifikovaný terapeut by se měl nicméně vždy přizpůsobit aktuálnímu stavu pacienta a zvážit, zda je cvičení vhodné. Mezi kontraindikace patří například:

  • období 3-4 dnů po očkování,
  • maligní forma epilepsie,
  • těhotenství,
  • akutní infekce a zánětlivá onemocnění,
  • akutní horečnatá onemocnění,
  • akutní vodnatý průjem a zvracení,
  • metastazující zhoubné nádory,
  • medikace vysokými dávkami kortikoidů,
  • specifická lékařská vyšetření či zákroky,
  • vážné poruchy, srdeční vady a jiná onemocnění,
  • rekonvalescence po určitých terapeutických výkonech.

Koordinační komplexy reflexní lokomoce

Jaké používá Vojtova metoda cviky? Jak již bylo zmíněno výše, při aplikaci Vojtovy metody se používají dva koordinační komplexy, konkrétně reflexní plazení a reflexní otáčení. Oba byly nejprve terapeuticky používány u dětí a dospívajících s již zafixovanými pohybovými poruchami, ale později se tyto specifické komplexy začaly aplikovat také při terapii kojenců.

Aby toho nebylo málo, terapii lze přizpůsobit individuální diagnóze konkrétního pacienta a samozřejmě i cílům dané terapie. Průběh pohybů reflexní lokomoce lze totiž vyvolat kdykoli a ke třem základním polohám navíc existuje i celá řada dalších variací. Ty je možné různě kombinovat za současné aktivace jednotlivých spouštěcích zón, používání odporů a obměňování směru tlaku nebo úhlového nastavení.

K provokaci pohybů se tedy používá:

  • polohování do výchozí pozice,
  • statický i dynamický tah a tlak v kloubu,
  • aktivační zóny (spoušťové zóny),
  • odpor kladený proti vznikajícímu pohybu.

Reflexní plazení

Jedná se o pohybový proces, který se soustředí na ty nejdůležitější součásti pohybu vpřed, tedy řízení polohy (posturální řízení), vzpřimování a cílené krokové pohyby horních i dolních končetin. Základní pozicí je přitom poloha na břiše, kdy je hlava pacienta na podložce otočena na bok. Zatímco u novorozence se dá reflexní plazení zaktivovat pouze z jedné zóny, u starších pacientů je třeba kombinace více bodů.

Pohyb probíhá hlavně ve zkříženém vzoru, kdy se současně pohybuje levá ruka a pravá noha nebo naopak pravá ruka a levá noha. Dolní končetina a k ní protilehlá horní končetina tímto způsobem podpírají celé tělo a nesou trup dopředu. Terapeut pak používá adekvátní odpor proti rotaci pacientovy hlavy, díky čemuž mohou vzniknout podmínky pro vzpřimování.

V čem reflexní plazení pomáhá?

  • aktivace svalových vzpřimovacích mechanismů, které jsou potřebné pro celou řadu různých pohybů, jako je opora, úchop, vertikalizace a chůze,
  • aktivace krokových pohybů horních i dolních končetin,
  • aktivace dýchacího svalstva,
  • aktivace břišního svalstva,
  • aktivace svalstva pánevního dna,
  • aktivace svalstva svěračů močového měchýře a konečníku,
  • polykací pohyby,
  • pohyby očí.

Reflexní otáčení

V rámci reflexního otáčení pacienti přechází z polohy na zádech do polohy na boku a v závěru se dostávají až k chůzi po čtyřech. Zdravé děti přitom část těchto pohybů vykonávají spontánně, a to zhruba v půl roce života, přičemž další následují kolem 8. – 9. měsíce věku. Pomocí Vojtovy metody lze nicméně daný proces vyvolat již u novorozenců.

První fáze startuje v poloze na zádech, kdy jsou horní a dolní končetiny natažené. Aktivací hrudní zóny v mezižeberním prostoru pod bradavkou je však dosaženo polohy na boku, zatímco terapeut klade odpor proti rotaci hlavy. Mezi nejdůležitější reakce přitom patří:

  • napřimování páteře,
  • flexe dolních končetin v kloubech,
  • udržování dolních končetin v poloze proti gravitaci mimo opěrnou bázi zad,
  • příprava dolních končetin na opěrnou funkci,
  • polykání,
  • pohyby očí do stran,
  • prohloubení dýchání,
  • aktivace břišního svalstva.

Druhá fáze poté začíná v poloze na boku, do které se pacient dostal v předchozím kroku. Jsou zde pak zahrnuty procesy, k nimž dochází také při spontánním otáčení, lezení nebo třeba při chůzi do strany. Horní a dolní končetiny na spodní straně se stávají jakousi oporou pro celé pacientovo tělo, zatímco jím pohybují proti gravitaci směrem dopředu a vzhůru.

Díky svalové aktivaci poté dojde k vytvoření opory o dlaň a druhá fáze reflexního otáčení následně končí lezením po čtyřech. Důležité reakce přitom zahrnují napřímení páteře v průběhu celého otáčení, držení hlavy v poloze na boku proti gravitaci, ale i posílení opěrné funkce. I po této terapii navíc zůstane program pohybových modelů v mozku pacienta aktivní a při jejím častém opakování má pacient spontánní přístup k těmto aktivovaným modelům a dosahuje trvalého zlepšení.

Intenzita terapie a spolupráce s rodiči

Pokud je terapie pomocí Vojtovy metody indikována dítěti, měl by ho terapeut před zahájením cvičení komplexně vyšetřit a spolu s rodiči nastavit dosažitelné cíle. Terapeutem se následně stává i samotný rodič. Terapeut totiž společně s rodiči nebo jinými osobami, které se o dítě starají, sestaví individuální program a naučí je, jak jednotlivé cviky provádět, aby mohli Vojtovu metodu sami aplikovat v domácím prostředí. To je nutné pro zajištění její pravidelnosti.

Intenzita, frekvence i přesnost cvičení mají výrazný vliv na jeho celkovou efektivitu. Jedna terapeutická jednotka přitom trvá zhruba pět až dvacet minut a pacient by měl ideálně cvičit až 4x denně. Pokud jde o celkovou dobu, po kterou je nutné podle Vojtovy metody cvičit, vždy jde o individuální záležitost. Může to trvat týdny nebo měsíce, ve zvláštních případech dokonce i roky. Terapeut by měl být rodičům neustále nápomocen a terapii v pravidelných intervalech přizpůsobovat.

Účinky Vojtovy metody

Reflexní lokomoce podle Václava Vojty má široké spektrum účinků a přináší užitek pacientům všech věkových kategorií, které trápí nejrůznější typy onemocnění, jako jsou například parézy, skoliózy, dysplazie nebo luxace kyčelních kloubů. Zejména u rozvinutých cerebrálních pohybových poruch pak tato metoda pozitivním způsobem ovlivňuje vzpřimovací mechanismy, opěrné funkce i komunikaci.

Vlivem Vojtovy metody dochází k pozitivním změnám koordinace pohybů při uchopování, vzpřimování, řeči i chůzi. Tím pádem je následně pacient schopný lépe a snáze vyjadřovat své potřeby nebo přání a spontánně se snažit o jejich dosažení. Pacienti jsou zároveň méně frustrovaní, pohybují se s větší lehkostí a posilují své komunikační schopnosti.

Terapií podle Vojty lze v centrálním nervovém systému zaktivovat funkce držení těla a pohybu. Kromě velkých motorických reakcí ale dokáže reflexní lokomoce ovlivnit také další procesy a funkce, jako je například motorika očí, pohyb jazyka, pohyb čelistí, regulace funkce močového měchýře a střev, sání, polykání nebo třeba dýchání. Cílem je pak vývoj k větší samostatnosti a nabytí jistoty.

Vojtova metoda může pomoci v některé z následujících oblastí:

  • Páteř se napřimuje a je funkčně pohyblivější.
  • Pacient může volně pohybovat hlavou.
  • Dochází k centraci kloubů.
  • Terapie eliminuje vadné držení kyčlí a ramen.
  • Ruce i nohy je možné použít cíleněji a rozsáhleji.
  • Zlepšuje se opěrná i úchopová funkce.
  • Sací, polykací i žvýkací pohyby jsou pro pacienta snazší.
  • Oči se pohybují cíleněji, nezávisle na pohybech hlavy.
  • Hlas zesiluje, je usnadněna modulace řeči a výslovnost bývá srozumitelnější.
  • Dochází k lepšímu prokrvení pokožky.
  • Aktivuje se regulační funkce střev i močového měchýře.
  • Dýchání se prohlubuje a je mnohem stálejší.
  • Zlepšuje se střídání fází spánku a bdění.
  • Zlepšuje se orientace v prostoru, rovnováha i schopnost soustředit se.
  • Zlepšuje se rozeznávání struktur a tvarů pomocí hmatu.
  • Pacient je celkově spokojenější a lépe se vyrovnává s emoční zátěží.

Zdroje: vojtovametoda.com, vojta.com, wikiskripta.eu

Vojtova metoda reflexní lokomoce je vhodná pro děti i dospělé. V čem spočívá?
5 (100%) 1 hlasování

Napsat komentář

Your email address will not be published.

top