Co je ortorexie?
Co se dozvíte v článku
Ortorexie je, když se někdo až nezdravě snaží jíst zdravě. Stravovat se zdravě je samozřejmě žádoucí, člověk s ortorexií to však přehání a činí mu potíže sníst cokoli nezdravého. Například úzkostlivě usiluje o to vyvarovat se zelenině s pesticidy, konzervačním látkám či hormonům v mléčných produktech. A pokud nějakou zdánlivě špatnou potravinou zhřeší, dostavuje se vina.
Pojem zavedl lékař Steven Bratman v roce 1997 a překládá se volně formulací fixace na správné stravování. Termín odkazuje na řecká slova orthos čili správný a orexis, česky chuť k jídlu. Soudí se přitom, že je 2× větší pravděpodobnost výskytu ortorexie u žen než u mužů.
Nejedná se o oficiální poruchu příjmu potravy, proto se neví, jestli jde o samotnou poruchu příjmu potravy či součást některé jiné. Člověk postižený ortorexií se každopádně vyhýbá potravinám, které nepokládá za dostatečně kvalitní. Následně zavrhuje veškerá jídla, co si sám nepřipravil a nesplňují jeho standardy. To může mít paradoxně negativní vliv na zdraví, jelikož takový jedinec může kvůli své posedlosti vyloučit ze svého jídelníčku základní živiny, které však potřebuje.
Jistí odborníci nacházejí paralely mezi ortorexií a obsedantně kompulzivní poruchou či poruchami příjmu potravy, jako je mentální anorexie a bulimie. Poruchy příjmu potravy se řadí mezi závažná duševní onemocnění, a proto je třeba začít problém řešit co nejdříve.
Někdy dochází k záměně ortorexie za bigorexii. Ta se také řadí k poruchám příjmu potravy a vyznačuje se stejně jako ortorexie péčí o své zdraví, jen z jiné stránky. Lidem postiženým bigorexií se zdá, že jsou drobní a slabí, což se snaží vykompenzovat posilováním, na kterým se stávají závislými.
Touha po nabrání svalové hmoty jim nedá odpočinku a přetížení může vést k potížím s pohybovým aparátem. Gastrointestinální trakt, játra a ledviny pak mohou zatěžovat anabolické steroidy, které dotyční často berou kvůli podpoře tvorby svalstva. Ze stejného důvodu konzumují nadměrně i potravinové doplňky s vysokým obsahem bílkovin a aminokyselin. [1, 2, 3, 4, 5]
Jaké má ortorexie příznaky?
Příznaky ortorexie lze roztřídit do tří kategorií, a to na behaviorální, psychické a fyzické. Mezi psychické a behaviorální symptomy řadíme:
- obsesi zdravou stravou,
- nemožnost upustit od svých nastavených pravidel ohledně stravy,
- úzkost, stres či vinu po nedodržení svých zásad či dostavení se pocitu nečistoty, tedy odvíjení se emocionální pohody od zdravého stravování,
- špatnou náladu či depresi,
- narušení různých oblastí života kvůli přehnané péči o vhodnou stravu (vztahy, práce, např. vyhýbání se společenským událostem spojeným s jídlem),
- postupné vyloučení potravin hypoteticky zdravotně závadných,
- nesoustředěnost,
- neustálou kontrolu etiket výrobků a jejich nutričních údajů, nutkavou potřebu sledovat vše o zdravém životním stylu,
- dlouhou dobu strávenou nad plánováním, nákupem a přípravou jídla, ale i třeba zdlouhavé prohlížení si jídelního lístku,
- uzpůsobení si teorie o zdravém stravování vlastním přesvědčením,
- odsuzování stravovacích návyků jiných osob.
Co se týče fyzických příznaků ortorexie, je možné si u dotyčného všimnout:
- úbytku hmotnosti (vlivem vyřazení určitých skupin potravin),
- zesláblosti,
- únavy a nedostatku energie,
- pocitu chladu,
- delší doby potřebné k zotavení se z nemoci.
Lidé s ortorexií se zaměřují na čistotu a kvalitu potravin, jídelníček se tím zužuje hlavně na ty čerstvé, syrové a veganské. Naopak se z něj většinou postupně vytrácí cukry, maso, mléčné výrobky, lepek či sacharidy. Jedinci postižení touto poruchou totiž leckdy věří, že v případě požití dle nich neplnohodnotného jídla se u nich rozvine nějaké onemocnění. Nejspíše i proto někteří z nich přímo nesnesou být v přítomnosti takových potravin.
Od dodržení svých stanovených pravidel ohledně jídla se odvíjí jejich sebeúcta. Na okraji pozornosti pak přitom zpravidla stojí kvantita jídla (ta bývá naopak ve středu pozornosti u anorexie), pochybnosti o svém vzhledu se tedy nemusí, ale i mohou v rámci ortorexie objevit. [6, 7, 8, 9]
Příčiny
Nebyly identifikovány přesné příčiny, jež by vedly k této poruše. Nicméně k rizikovým faktorům, které by se mohly podílet na rozvoji nezdravého vztahu k jídlu, patří nevyřešené trauma v minulosti, toxické vztahy, nízké sebevědomí, perfekcionismus, společenský tlak, dlouhodobé držení diety, deprese či úzkost, užívání návykových látek nebo posedlost cvičením.
K rozvoji ortorexie může také dojít, pokud se nějaká porucha příjmu potravy vyskytuje v rodinné anamnéze či si dotyčný dříve prošel onemocněním spojeným se stravou, ale i jestliže ho v minulosti trápily zažívací obtíže. Taktéž k ní vede např. diagnostikovaná obsedantně kompulzivní porucha, cukrovka I. typu či generalizovaná úzkostná porucha.
Tomuto problému neprospívají ani veřejnoprávní či sociální média, jež šíří obraz štíhlosti jako ideálu krásy. K tomu se vážou i další aspekty, jako je představení údajně rychlých řešení k úpravě biologické predispozice těla, zastírání projímadel a diuretik v koktejlech a jiných produktech prezentovaných coby doplňky stravy na hubnutí, ale i užití Photoshopu či různých filtrů k úpravě zevnějšku. Pravděpodobnost výskytu ortorexie se zvyšuje i s mírou znalostí o výživě a vyšším příjmem.
Jak je vidno, příčiny ortorexie se dotýkají různých oblastí (psychologické, sociální biologické). Oproti jiným poruchám příjmu potravy se liší v tom, že může vzniknout za podpory okolí či schválení takového smýšlení a ze stejných důvodů v ní může daný člověk pokračovat. Prohlubující se ortorexie může však paradoxně vést k vážným zdravotním obtížím, ale odrazit se i na duševním zdraví.
Následky ortorexie
Pokud se naopak zaměříme na to, k čemu by neřešení problému mohlo vést, pak dlouhodobý nedostatek živin může stát za podvýživou, hormonální nerovnováhou, metabolickou acidózou a celkovým oslabením imunitního systému či selháním orgánů.
Mimoto může způsobit potíže s ledvinami, srdeční onemocnění, osteoporózu (vlivem snížení hustoty kostí), narušit menstruační cyklus a vést až k problémům s plodností. Co se týče psychiky, u postiženého se může objevit zvýšená emoční dysregulace, tedy rozvoj deprese, úzkosti a jiných stavů. Zároveň se s větší četností mohou vyskytovat sebevražedné myšlenky a sebepoškozování. [10, 11, 12, 13]
Diagnostika
Navštívit lékaře či odborníka na výživu by měl každý, kdo u sebe pozoruje známky narušeného vztahu k jídlu. Objednat se lze i přímo k registrovanému dietologovi. Je možné, že ti vás poté odkážou k odborníkovi na duševní zdraví. Jelikož se nejedná o oficiálně uznanou poruchu, nejsou pro ni stanovena ani oficiální kritéria. Nicméně k tomu účelu slouží jedno dvoufázové, které sestavili v roce 2016 Bratman a Thomas Dunn.
Zaprvé se dle nich dotyčný s ortorexií s přehnanou úzkostí zabývá zdravým stravováním a cítí se nesvůj při zkonzumování nezdravého pokrmu, plus tráví i více než 3 hodiny denně přemýšlením o jídle (plánování, příprava). Dále u něj může dojít ke ztrátě hmotnosti, aniž by to bylo jeho záměrem, jde spíše o důsledek vyhýbání se určitým potravinám. Nastavená pravidla se přitom podle všeho postupem času zpřísňují.
Zadruhé stav spěje k psychickým a fyzickým problémům. Způsobuje závažné snížení hmotnosti vedoucí k podvýživě a jiným zdravotním komplikacím. Kromě toho zasahuje do jeho společenského života (vytěsnění zálib, dosavadních hodnot), má vliv na vztahy a fungování v práci či škole.
K jejímu odhalení bylo rovněž navrženo několik testů. Jedním z nich je ORTO-15 zahrnující 15 otázek k identifikaci symptomů ortorexie či směřujících např. k rozřazení potravin na zdravé či nezdravé nebo odhadu procentuálního podílu myšlenek zabývajících se stravou během dne. Snesla se na něj však kritika, jelikož nedokáže rozlišit mezi patologickým stravováním a stravováním ovlivněným vírou či etickým přesvědčením (veganství) a překrývá se s jinými poruchami. Jeho modernější verzí je ORTO-R zaměřují se na 6 nejzásadnějších otázek.
Podobně je konstruován i Bratmanův test ortorexie (BOT). Obsahuje 10 uzavřených otázek týkajících se obsedantního uvažování o jídle, výživě, zdraví a dalších faktorech. Nebývá však příliš často využíván. Dotazník stravovacích návyků (EHQ) o 21 dotazech se pak soustředí kromě problematického chování na pozitivní a negativní pocity v rámci zdravého stravování. Je však nutné ho vylepšit, aby se mohl stát účinným nástrojem k diagnóze ortorexie. [14, 15, 16]
Znali jste termín ortorexie?
Léčba ortorexie
Ortorexie se obtížně zjišťuje, je komplikované rozpoznat hranici, kdy již jde o nepřiměřené počínání. Vzhledem ke snaze dotyčných starat se o své zdraví mohou být však po přiznání si problému více otevřeni léčbě než pacienti jiných poruch s příjmem potravy. Doporučuje se kombinovat přístup lékaře, psychoterapeuta a dietologa. Jedinec s ortorexií se může léčit ambulantně, výjimku představují osoby s podvýživou.
Jeden ze způsobů léčby zahrnuje kognitivně-behaviorální terapii. Prostřednictvím ní se dotyčný může vypořádat s perfekcionismem, kognitivním zkreslením situace a zmírnit projevy obsedantně kompulzivního chování. V terapii se dotyčný postupně učí znovu do jídelníčku zařazovat potraviny, kterým se vyhýbal. Rovněž se je možné v ní seznámit s přínosy intuitivního jedení a vybudovat si opět zdravý vztah k jídlu. Relaxační terapie pak pomáhá zvládnout úzkost vyvolanou jídlem, například praktikováním meditace, řízených představ či hlubokého dýchání, ale i jógy nebo taiči.
Uplatňuje se i strategie uvědomělého stravování, která spočívá v modifikaci chování, kognitivní restrukturalizaci, expozici a prevenci reakce. Posledně zmíněný bod je založen na tom, že čím frekventovaněji budete vystaveni situaci vzbuzující ve vás úzkost, tím spíše vás posléze ponechá v klidu.
Co se týče léků, mohly by inhibitory zpětného vychytávání serotoninu pomoci s úzkostí a obsedantně kompulzivními projevy. Hrozí však, že je pacienti budou odmítat jakožto umělé látky.
Vzdělávání v oblasti výživy na základě informací podložených důkazy může vést k nápravě postoje k různým potravinám, skrze něj si mohou dotyční uvědomit svá mylná přesvědčení a následně je zredukovat až se jich úplně zbavit. Doba léčby přitom nelze predikovat, u každého jedince se liší, navíc každému prospívá jiný přístup. [17, 18, 19, 20]
Zdroje: webmd.com, beateatingdisorders.org.uk, healthline.com, waldeneatingdisorders.com, nationaleatingdisorders.org, healthline.com, centerfordiscovery.com, eatingdisorderhope.com, news-medical.net, ncbi.nlm.nih.gov, psychologytoday.com, doktorweb.cz
