Péče o pacienta s Alzheimerovou nemocí

Alzheimerova nemoc přichází potichu, nenápadně, nebolí. O to víc však trpí nejbližší, před jejichž zraky se vynikající rodič, uznávaný odborník, milovaný prarodič mění na „velké malé dítě“. Odborníci ji nazývají chorobou příbuzných, tichou epidemií, časovanou bombou. Lék na ni zatím neexistuje. Alzheimerova nemoc je destruktivní onemocnění mozku a patří mezi choroby nazývané demence. Nejprve zasáhne krátkodobou paměť, později trvale poškozuje i dlouhodobou. Pacient si nepamatuje datum svého narození, ztrácí orientaci v čase, v místě, v osobě, není schopen myslet a uvažovat, dodržovat základní hygienu, později přestává komunikovat a nejbližší se pro něj stávají neznámí, cizí lidé. Po infarktu myokardu, rakovině a mozkové příhodě je Alzheimerova nemoc čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí. Pacienti s ní žijí od 2 do 20-25 let. V zemích, kde je průměrná délka života 70 let, je jí postiženo 1 % obyvatel (Hrdličková, 1999). Poprvé ji popsal německý lékař A. Alzheimer (1864-1915) (Kolektiv autorů, 2007. Výkladový ošetřovatelský slovník). Donedávna se tvrdilo, že toto onemocnění postihuje zejména starší osoby. Na základě studií se však zjistilo, že první příznaky AN se začínají vyskytovat už v 50.-60. roce života, v ojedinělých případech i u čtyřicátníků. Podle odborníků může vzniknout i na genetickém podkladě (Jirák, Obenberger, 2001). Dědičná forma se vyskytuje v 8-10 % případů, v 90 % genetický fak