Není to však výjimka, podobně postupují i jiní starostové, na strany nehledě. A přesto poplatky neboli „julínkovné a cikrtné“, jak jim říkají zlomyslné poslanecké jazyky, zatím přinášejí přesně to, co by nést měly. Regulaci, a to přesně tam, kde by platit měla. Alespoň to dokládají zatím získaná čísla, která prezentuje ministerstvo zdravotnictví.
Jednoznačné je, že lidé už nestojí o to, aby jim lékaři předepisovali každou krabičku acylpyrinu nebo paralenu. Za takovou položku na receptu by zaplatili 30 korun, ve volném prodeji je to jen pár korun. Výdaje za léky na předpis v letošním prvním čtvrtletí poklesly o 18 procent a lze doložit, že se ušetřilo právě na těch nejlacinějších. Zkrátil se totiž seznam položek vypsaných na jednom receptu. Ve srovnání se stejným obdobím loňska o celých třiačtyřicet procent.
Před zavedením regulačních poplatků se podle údajů ministerstva zdravotnictví ročně předepisovalo 96,6 milionu receptů a poukazů. Za léky a zdravotnické prostředky se z veřejného pojištění utratilo téměř 60 miliard korun. Do lékáren se ročně vracely nepoužité prošlé léky za dvě miliardy korun. Odhadovaná celková hodnota nepoužitých léků se pohybovala mezi čtyřmi až deseti miliardami korun ročně.
Lidé také více zvažují, jestli jít či nejít kvůli zvýšené teplotě na pohotovost. Návštěv, za které se platí 90 korun, ubylo 40 procent. A doktoři potvrzují, že nyní za nimi večer přicházejí opravdu hlavně ti, kteří by si bez lékaře neporadili.
Méně času tráví pacienti i přímo v nemocnicích, už jim není lhostejné, jak dlouho trvá hospitalizace. A ptají se, jestli není zbytečná.
Takže, regulační poplatky, zdá se, navzdory kritikům, zabírají. I když nutno dodat, že s nejnovějšími daty je potřeba nakládat s rezervou. Nejde o konečné údaje o fungování zdravotnických poplatků za první čtvrtletí po jejich zavedení. Ministerstvo výsledky odhadlo po zpracování údajů o 300 tisících pojištěncích.
Jana Havligerová, E15
