Poranění menisku může být velmi nepříjemné. Odstranit ho lze domácí léčbou, ale i operací

Co je to meniskus?

Koleno krom jiného sestává ze dvou vazivových chrupavek srpkovitého tvaru, jež zčásti vedou až do kloubní štěrbiny. Tyto chrupavky s gumovitou tkání nazýváme meniskus a nacházejí se mezi stehenní (femur) a holenní kostí (tibia). Obvod menisku je spojen s kloubním pouzdrem, přičemž jeho tenký vnitřní okraj se přimyká ke kloubním plochám, vůči nimž je pohyblivý. Úlohou chrupavek je přitom stabilizovat kloub a ochránit ho před zraněním tím, že tlumí nárazy. 

Jsou známy dva typy menisků, a to:

• meniscus medialis (vnitřní meniskus), 
• meniscus lateralis (vnější meniskus).

Meniscus medialis se nachází na vnitřní straně kolene, konkrétně mezi mediálním (vnitřním) kondylem stehenní kosti a mediální částí kloubní plochy kosti holenní. Oproti vnějšímu menisku je o něco větší a zároveň méně pohyblivý. Na jeho pohyblivost může mít vliv musculus semimembranosus (poloblanitý sval), jenž je připojen ke kloubnímu pouzdru ve stejném místě jako meniskus. 

Meniscus lateralis se naproti tomu vyskytuje na vnější straně kolene, přesněji mezi laterálním kondylem stehenní kosti a laterální částí kloubní plochy holenní kosti. Na rozdíl od vnitřního menisku je menší a pohyblivější. Působí na něj musculus popliteus (sval zákolenní).

Ve vzácných případech může mít meniskus tvar kvádru či disku, pak ho označujeme za diskoidní meniskus. U tohoto typu je pravděpodobnost jeho natržení vyšší a objevuje se obvykle u dětí. [1, 2, 3, 4]

Co je příčinou natrženého menisku?

K poškození menisku může dojít při náhlém či rotačním pohybu kolene. Může k němu vést i zvedání těžké váhy, klečení, ale také obezita. 

Na podrážděný meniskus v koleni trpí především starší populace. Objevuje se u více než 40 % osob starších 65 let. S přibývajícím věkem se totiž chrupavky opotřebovávají a slábnou, což vede k jejich ztenčení. U takové chrupavky může snáze dojít k poranění. Příčinou prasklého menisku může být i artritida, jež má za následek postupnou degradaci chrupavky, popřípadě její úplný rozpad. 

Prasklý meniskus kolene se však netýká jen starších lidí. Toto zranění může postihnout i děti a mladistvé, respektive všechny, co se aktivně zabývají sportem. Ti totiž při svých výkonech vystavují koleno velké fyzické zátěži. Běžně se tak s tímto problémem potýkají sportovci provozující kontaktní sporty, jako je například  fotbal, ale i ti, kteří mají zálibu v bezkontaktních sportech, kam se řadí třeba volejbal a tenis, při nichž se neobejdete bez skákání nebo otáčení se. [5, 6,  7, 8, 9]

Jaké má prasklý meniskus příznaky?

Při natržení menisku se někdy dostaví ostrá bolest okamžitě, jindy se ale mohou první příznaky poranění projevit až za 24 hodin a déle, zvlášť pokud je trhlina malá. Poraněný meniskus se pak nejčastěji vyznačuje těmito symptomy:

• pocit praskání při poranění,
• otok nebo ztuhlost,
• bolest nebo citlivost kolene (zejména při jeho otáčení),
• neschopnost koleno zcela narovnat nebo ho ohnout,
• pocit zablokovaného kolene při snaze pohnout s ním,
• kulhání,
• pocit povoleného kolene.

Je nutné myslet na to, že příznaky poškození menisku se mohou u každého člověka lišit. Zároveň je třeba zmínit, že výše jmenované symptomy se vyskytují i u jiných zdravotních problémů, a proto je vždy namístě pro stanovení diagnózy navštívit lékaře. Kromě toho se objevují také společně s jinými poraněními kolene, jako je například zranění předního zkříženého vazu (ACL). [10, 11, 12, 13]

Vyšetření menisku 

Ke zjištění diagnózy vás musí lékař důkladně vyšetřit. Zřejmě bude pokládat za důležité především to, za jakých okolností ke zranění došlo. Koleno si prohlédne a bude hledat známky otoku. K posouzení mobility se pak používá McMurrayův nebo Thessalyův test. 

McMurrayův test spočívá v ohnutí nohy do více než 90 °. Lékař uchopí koleno jednou rukou s prsty nad linií kloubu, druhou pak uchopí chodidlo. Test začíná flexí v koleni se zevní rotací bérce a vyvíjením tlaku abdukcí v případě vnitřního menisku a pokračuje postupnou extenzí v koleni s vnitřní rotací. U vyšetření vnitřního menisku dochází k flexi v koleni s vnitřní rotací bérce a vyvíjením tlaku addukcí, jedná se tedy o postupnou extenzi v koleni se zevní rotací. Test se opakuje s různými stupni flexe. Jestliže je na vnější nebo vnitřní straně kolene znatelné lupnutí či bolest, pravděpodobně je to způsobeno zablokováním přetrženého menisku. 

Thessalyův test je uzpůsoben k identifikování trhlin v menisku. Vyšetřující při něm drží pacienta za natažené ruce a ten stojí plnou vahou na postižené noze. Pacient rotuje kolenem dovnitř a ven, přičemž na utržený meniskus upozorní bolest a zablokování kolene. Přesnost testu dosahuje až 94 %. 

Dále je možné, že bude potřeba provést rentgenové vyšetření, aby se vyloučily zlomeniny kostí či jiné zdravotní komplikace. Někdy navíc může lékař doporučit i vyšetření magnetickou rezonancí, která umožňuje podrobnější prohlédnutí postižené chrupavky.  [14, 15, 16, 17, 18]

Komplikace spojené s meniskem

V případě, že se meniskus správně nezahojí či vůbec neošetří, mohou bolesti přetrvávat i nadále. Dalším důsledkem je nestabilita kolene, neschopnost ho ohýbat a potenciální doprovodné nepříjemné pocity. Mimoto může mít za následek rychlejší opotřebení kolenního kloubu a zvýšení rizika vzniku osteoartrózy. [19, 20, 21]

Meniskus – léčba 

Léčba se odvíjí od příznaků, věku a celkového zdravotního stavu pacienta. Rovněž závisí na tom, v jak závažném stavu se koleno nachází. Ve většině případů ruptury menisku postačí domácí léčba, někdy je ale operace menisku nevyhnutelná, zvlášť pokud jedince omezuje v každodenním životě. 

Domácí léčba

Při menších potížích lze poraněný meniskus vyléčit bez nutnosti operace. Urychlit zotavení můžete těmito postupy konzervativní léčby:

• odpočinek (omezení veškerých aktivit),
• ledování přes látku (15–20 minut každé 3–4 hodiny po dobu 2–3 dnů, nebo dokud otok či bolest neodezní),
• použití berlí či mastí a léků na zmírnění bolesti a potlačení zánětu (např. ibuprofen, aspirin či paracetamol),
• stlačení kloubu elastickou bandáží nebo návlekem, tedy tejpování kolene,
• cvičení na posílení a protažení svalů,
• vyvýšení kolene pod patou pomocí polštáře při sezení či stání.

Dodejme, že v případě malé trhliny ve vnějším menisku může dojít k samovolnému zhojení. Naproti tomu ruptury vnitřního menisku se samy zahojit nemohou, jelikož se zde nevyskytují cévy, které by přiváděly živiny potřebné k hojení.

Operace menisku: artroskopie a jiné zákroky

Je-li ruptura velká či závažnější, přistupuje se k artroskopické operaci, při níž dochází k sešití menisku. Jedná se o krátký, minimálně invazivní zákrok, během nějž je do kolene chirurgem přes malý řez (incizi) zavedena malá kamera (artroskop) za účelem přesnější diagnostiky zranění. Snímky z artroskopu se lékaři promítají na obrazovku, což mu umožňuje poškozenou část zašít. Pakliže je však trhlina příliš velká, dochází k odstranění menisku. Většinou se jedná o poměrně jednoduchý zákrok, po němž pacient může jít domů obvykle ještě týž den. 

Jestliže došlo k opravě menisku, doporučuje lékař v jistých případech nosit po nějakou dobu ortézu, která by koleno chránila. Pokud je pacientovi diagnostikována pokročilá degenerativní artritida, pravděpodobně mu doktor doporučí náhradu kolenního kloubu. Pro mladší lidi, u kterých potíže přetrvávají, ale artritidou netrpí, je vhodným řešením transplantace menisku. 

Za nevýhody podstoupení operace menisku se považuje jednak skutečnost, že jde o zásah do anatomických struktur, do nichž by se pokud možno neměl vkládat cizí předmět, jednak způsobení jizev.  [22, 23, 24, 25, 26, 27, 28]

Rekonvalescence a rehabilitace po operaci menisku

Doba rekonvalescence po operaci menisku závisí na mnoha faktorech včetně toho, jak závažná léze menisku byla. Úplné zotavení po operaci pak může trvat 4 až 6 týdnů. Je ale třeba pamatovat na to, že lidé se uzdravují různou rychlostí. Pokud je pro vás rekonvalescence příliš dlouhá, můžete vaše obvyklé sportovní aktivity prozatím nahradit plaváním, ovšem pouze se souhlasem lékaře.  

Po operaci je žádoucí praktikovat tzv. cévní gymnastiku. Mezi cviky tohoto typu patří přitahování k sobě a protahování do dálky špičky operované dolní končetiny či zatínání čtyřhlavého stehenního svalu. Posléze můžete zkoušet operované koleno pokrčit nebo ho propínat vleže na zádech. Zásadní pak je mobilizovat čéšku, čehož docílíte jejím pohybováním do stran a nahoru a dolů. U tohoto úkonu se doporučuje, aby ho prováděla jiná osoba než pacient. Sílu svalů lze zvýšit zvedáním celé dolní končetiny, ať už protažené, nebo natažené. Každý pacient i zranění jsou ale jiné, proto vždy konzultujte cvičení se svým lékařem. [28, 29, 30]

Prevence

Zabránit přetržení menisku není jednoduché, jelikož k němu obvykle dojde nehodou. Některá preventivní opatření však přece jen existují. Patří mezi ně:

• pravidelné posilování svalů podpírajících a stabilizujících koleno,
• regenerace (poskytnutí unaveným svalům dostatečného odpočinku),
• výběr vhodné obuvi,
• nošení kolenní ortézy, 
• postupné navyšování intenzity tréninku. [31, 32, 33]

Zdroje: my.clevelandclinic.org, wikiskripta.eu, hopkinsmedicine.org, webmd.com, mayoclinic.org, pennmedicine.org, nhs.uk, ncbi.nlm.nih.gov, dspace5.zcu.cz, uwmedicine.org, ortopedie.fnol.cz, ortopedickeoperace.cz, theses.cz, drnickcampos.com