Prevence dekubitů v ošetřovatelské praxi

Lidské tělo je určené k aktivitě a pohybu. Nemocní lidé mají z různých příčin problémy s pohyblivostí. Omezení pohybu může být způsobené geneticky, získaným handicapem, úrazem, degenerativním onemocněním, pooperačním stavem anebo akutním onemocněním. Imobilita proto s sebou nese riziko vážných komplikací (Workman, Bennett, 2006). K vážné komplikaci imobility patří právě dekubity. Dekubity v klinické praxi znamenají především ošetřovatelský problém s vysokou prioritou, přičemž prevence jejich vzniku je všeobecně považovaná za nejúčinnější metodu (Gažiová, 2013, s. 12). Jsou vážným problémem a zároveň zbytečnou komplikací pro pacienta. Zvyšují náklady na léčbu, prodlužují hospitalizaci nemocných, snižují kvalitu jejich života. Jsou jedním z kritérií kvality poskytované péče (Macková, 2013, s. 15). Proleženina (dekubitus, dekubitální vřed, proleženinový vřed, tlaková nekróza, tlakový vřed) je lokalizovaná oblast tkáňového poškození způsobená poruchou mikrocirkulace a z ní vyplývající hypoxie, vyvolané tlakem (Miklošová a kol., 2006; Krišková a kol., 2006). K faktorům ovlivňujícím vznik dekubitů patří: Tlak – svislá síla působící na kůži gravitací, pokožka a tkáně jsou stlačovány mezi kost a jiný tvrdý povrch (Miklošová a kol., 2006), nerozhoduje ani tak síla tlaku jako délka jeho působení. K rozvoji poškození tkání se udává čas trvání tlaku mezi jednou a šesti hodinami (Grancová, 2008).