Rodinná péče o nemocného s Alzheimerovou chorobou

Demence je všeobecné označení pro postupnou degeneraci mozku zahrnující paměť, myšlení, chování a emoce. Tato nemoc se více než kterákoli jiná týká celého okolí pacienta. Péče o nemocného je velmi složitá a pacient by neměl zůstávat sám. Alzheimerova choroba (ACH) představuje nejběžnější typ demence (jde o 50–60 % případů demence.) Nároky a potřeby jednotlivých lidí s ACH se liší, nelze je jednoznačně definovat, řeší se postupně, jak vznikají. Pečující osoby – nejčastěji nejbližší příbuzní – proto musí znát příčiny chorobných jevů a způsoby, jak je zvládnout, resp. jim předcházet. Měli by vědět, že je vývoj onemocnění přinutí neustále se přizpůsobovat měnícímu se zdravotnímu stavu nemocného (2, 3). Principy fungování rodinné péče Role rodiny v životě chronicky nemocného je nezastupitelná. V rámci laické či odborné péče je rodina jednak zdrojem informací, které mohou ovlivňovat kvalitu péče, jednak může být účastníkem přímé péče, tj. rodinní příslušníci se aktivně podílejí na péči o nemocného. Bartoňová (2005) uvádí, že to, zda se rodina rozhodne starat o nemocného v domácím prostředí, ovlivňuje řada faktorů: 1. z pohledu rodiny: materiální stránka rodiny (ekonomické zdroje, zaměstnání, bydlení – spolu anebo odděleně), duševní stránka rodiny (rodinná dynamika, kulturní tradice, rozdělení rolí, rozdělení moci), sociální síť a oblast péče (intenzita péče, rozdělení úloh v rámci péče).