Co je scintigrafie?
Co se dozvíte v článku
Scintigrafie je nejpoužívanější diagnostická metoda nukleární medicíny, při níž je do pacientova těla aplikována radioaktivní látka zvaná radiofarmakum, která je určená ke dvojrozměrnému zobrazení částí těla.
Některá radiofarmaka se aplikují do žil a jiná se vdechují, což závisí na konkrétním typu vyšetření. Určité typy radiofarmak se poté v některých částech těla více, nebo naopak méně hromadí v postižených místech, konkrétně v oblastech s choroboplodnými zárodky a rakovinnými buňkami.
Nejčastěji se provádí scintigrafie skeletu a myokardu. Kromě toho ale lze provést scintigrafické vyšetření dalších orgánů (scintigrafie plic, ledvin, štítné žlázy a podobně). U většiny vyšetření je nutná prodleva mezi aplikací látky a snímáním, což může trvat i několik hodin. Během snímání je pak nezbytné vůbec se nehýbat a ležet v klidu. [1, 2, 3, 4]
Scintigrafie skeletu
V případě scintigrafie kostí jsou radiofarmaka aplikována injekčně do horní končetiny. Během vyšetření pacient leží na zádech s rukama nataženýma za hlavou. Celková doba tohoto vyšetření je tři až pět hodin, jelikož minimálně dvě hodiny trvá distribuce látky do kostí. Samotné vyšetření poté zabere dvacet minut až jednu hodinu.
Provádí se normální celotělová scintigrafie skeletu a cílená třífázová scintigrafie skeletu, přičemž třífázová scintigrafie zahrnuje průtok krve, kapilární prokrvení a kostní metabolismus.
Podané farmakum se v kostech váže úměrně intenzitě metabolismu a prokrvení, přičemž nejčastější příčinou zvýšené aktivity bývá zánět nebo nádor. Tyto změny se projeví zvýšenou koncentrací radiofarmak v postiženém místě. Scintigrafie kostí se provádí při podezření na:
- přítomnost metastáz rakoviny do kostí,
- přítomnost chronického zánětu v kostech, který nejčastěji vzniká po úrazech,
- přítomnost benigních nádorů skeletu,
- nepoznané fraktury,
- artritidy,
- avaskulární nekrózy,
- změny při systémových metabolických onemocněních. [5, 6, 7, 8, 9]
Scintigrafie myokardu
Díky perfuzní scintigrafii myokardu lze měřit průtok krve (perfuzi) srdcem v klidu a při zátěži. Touto metodou je tedy možné diagnostikovat špatně prokrvené oblasti srdce bez invazivních opatření. Pro scintigrafii srdce je využíváno thaliové radiofarmakum, které je aplikováno do žíly. Poté je sledováno jeho rozvrstvení a koncentrace v srdci.
Oblasti s nedostatkem kyslíku, tedy místa postižená ischemickou chorobou srdeční, a poinfarktové jizvy tak lze rozpoznat na základě nízké koncentrace radiační látky. Lékař vás může poslat na scintigrafii srdce například z těchto důvodů:
- bolest na hrudi, buď nově vzniklá, nebo vyskytující se po dobu několika dní a déle,
- diagnostikované onemocnění koronárních tepen,
- po srdečním infarktu k posouzení poškození srdečního svalu,
- k posouzení průtoku krve do oblastí srdečního svalu po operaci bypassu koronární tepny či angioplastice.
Klidová a zátěžová perfuzní scintigrafie myokardu
Vyšetření klidové scintigrafie probíhá se svléknutou horní polovinou těla na zádech s rukama opět za hlavou. Na tělo se připevňují elektrody na snímání EKG, zatímco kamera nástroje rotuje kolem hrudníku. Samotné snímání trvá přibližně dvacet minut.
Při zátěžové scintigrafii myokardu je využívána fyzická zátěž, většinou ergometrie na bicyklu. Tento typ diagnostického vyšetření hodnotí průtok krve do srdečního svalu při zátěži. Kamera nejprve pořizuje snímky srdce při zátěži a poté v klidu. Oba snímky jsou následně porovnány. [10, 11, 12, 13, 14]
Scintigrafie plic
Scintigrafie plic má velký význam především v diagnostice plicní embolie. Rozlišuje se přitom scintigrafie plicní perfuze a plicní ventilace a v ideálním případě se provádí tzv. ventilačně-perfuzní scan, který bývá označovaný také jako V/P scan.
Během ventilačního testu pacient radiofarmakum vdechuje a následně se provádějí snímky plic. Inhalovaná látka a její rozvrstvení v plicích ukáže, které části plic jsou vzdušné a které nedýchají.
Při perfuzním scanu je radiofarmakum aplikováno do žil a následně je pozorován průtok krve plícemi. Pokud je vyšetření kombinované, na závěr se výsledky obou vyšetření vyhodnotí společně. Kromě plicní embolie mohou být indikací k vyšetření:
Scintigrafie štítné žlázy
Scintigrafie štítné žlázy umožňuje hodnotit metabolickou aktivitu tkáně, a kromě toho i aktivitu případných uzlů. Před vyšetřením pacient spolkne tabletu nebo tekutinu obsahující radiofarmakum a následně se k pořízení snímků využije speciální kamera.
Pacient leží na zádech s bradou nahoru a nataženým krkem tak, aby štítná žláza vyplnila přibližně dvě třetiny průměru zorného pole. Kamera je umístěna velmi blízko krku a pořizují se tři snímky štítné žlázy.
Opět je důležité zůstat během snímání co nejklidnější, aby bylo možné získat snímky co nejvyšší kvality. Scintigrafie štítné žlázy může pomoci posoudit tyto stavy:
- uzly štítné žlázy,
- hypotyreóza,
- hypertyreóza,
- ektopická štítná žláza,
- malignita štítné žlázy,
- cysta thyroglossálního vývodu,
- benigní difuzní struma,
- zánět štítné žlázy,
- plánování radiační terapie. [19, 20, 21]
Scintigrafie ledvin
Scintigrafie ledvin se zaměřuje především na hodnocení funkce ledvin a obvykle na ni navazují další vyšetření, například močových cest. Radiofarmakum je aplikováno do horní paže a samotné skenování probíhá vsedě i vleže. Podle sledovaných hodnot se toto vyšetření dělí na dynamickou a statickou scintigrafii ledvin.
Dynamická scintigrafie ledvin
Dynamická vyšetření sledují pohyb látky v jednotlivých částech ledviny a využívají se především u pacientů s transplantovanými ledvinami ke sledování jejich funkce. Výsledky informují nejen o funkčním stavu ledvin, ale i o množství krve, které jimi proteklo.
Statické scintigrafie ledvin
Oproti tomu statické vyšetření ledvin sleduje záchyt radiofarmak ve tkáni ledvin. Statické metody zahrnují planární scintigrafii i SPECT. Využívají se zejména k porovnání ledvin a rozdílů mezi nimi. Lze je využít například k vyšetření následujících stavů:
- cysty,
- hematomy,
- maligní nádory,
- angiomy. [22, 23, 24, 25]
Princip scintigrafie
Na rozdíl od jiných zobrazovacích metod, jako je rentgen a CT vyšetření, při provedení scintigrafie nevychází záření z vyšetřovacího zřízení, ale přímo z pacienta. Snímací přistroj pak toto záření zachytává.
Podává se malé množství radiofarmaka, což je radioaktivní sloučenina vyzařující gama záření, které je poté detekováno gama kamerou. Gama kamera je umístěna nad snímanou oblastí a vytváří snímky, které ukazují distribuci radiofarmaka v těle.
Specialista na nukleární medicínu pak snímky analyzuje, aby diagnostikoval nebo vyhodnotil zdravotní stav. Toto vyšetření je časově náročné, nicméně je poměrně snadné a nebolestivé. [26, 27, 28]
Podstoupili jste někdy scintigrafii?
Rizika scintigrafie
Množství aplikované radioaktivní látky je opravdu velmi nízké a ozáření není větší než v rámci rentgenu hrudníku nebo břicha. Z hlediska ozáření pro vás tedy nepředstavuje nebezpečí. Existují zde rizika a vedlejší účinky spojené s podáváním léků, nicméně ty jsou extrémně vzácné.
V ojedinělých případech se u pacientů může objevit alergická reakce na injekci radiofarmaka, která může způsobit příznaky, jako je kopřivka nebo svědění.
Velkou kontraindikací je těhotenství, a to stejně jako u všech dalších vyšetření, která zahrnují záření. Je proto nezbytné hlásit jakékoli možné nebo současné těhotenství, aby bylo možné přijmout bezpečnostní opatření. [29, 30, 31]
Zdroje: nuklearnimedicina.cz, stefajir.cz, mou.cz, cancer.gov, fno.cz, cuni.cz, fnhk.cz, hopkinsmedicine.org, homolka.cz, radiologieplzen.eu, nuklearmedizin-freiburg.de, nemjc.cz, nemuh.cz, fnkv.cz, childrenshospital.org, radiopaedia.org, wikiscripta.eu, clinicbarcelona.org, alpath.com,