Druhy nebezpečných plynů a jak je poznat
Nebezpečné plyny lze rozdělit na výbušné a toxické.
Výbušné plyny, zejména pak zemní plyn a propan butan, tvoří se vzduchem výbušnou směs. Při jejich úniku do domácnosti pak stačí drobná jiskřička nebo třeba použití domovního zvonku a neštěstí je na světě. Tyto plyny mohou unikat z jakýchkoliv plynových spotřebičů, plynových lahví nebo rozvodů. Nejčastěji k úniku dochází při poškození, třeba při nevhodné manipulaci se spotřebiči, ale velice časté je i zhasnutí plamene, například sfouknutím nebo politím.
Mnoho lidí spoléhá na fakt, že tyto plyny jsou silně aromatizované, a tedy že je lze čichem odhalit i při nízkých koncentracích. To sice je pravda, ale v případě, že zrovna nejste doma nebo třeba spíte, takový únik pouhými smysly jednoduše neodhalíte. Plynové kotle se navíc často umisťují do místností, kde se běžně nezdržujete.
I obyčejná propanbutanová lahev může způsobit neštěstí.
V domácnostech se vyskytují i toxické neboli jedovaté plyny, zejména pak oxid uhličitý a oxid uhelnatý. Oxid uhličitý (CO2) je běžným produktem dýchání a za normálních okolností nedosahuje takových koncentrací, které by mohly vést k vážné otravě. Poznáte jej jako tzv. vydýchaný vzduch, který způsobuje únavu a nepříjemné bolesti hlavy.
Na druhou stranu oxid uhelnatý (CO) je extrémně nebezpečný, otrava tímto plynem je smrtelná. Oxid uhelnatý se totiž v organismu váže na hemoglobin, čímž brání přenášení kyslíku v krvi a u postiženého dochází k tzv. vnitřnímu udušení. Tento plyn v ČR způsobí ročně až 100 úmrtí a 1500 otrav, které mají dlouhodobé následky.
Oxid uhelnatý vzniká nedokonalým spalováním, tedy zejména pokud není k plamenu zajištěn dostatečný přísun kyslíku. Mezi nejčastější příčiny vzniku oxidu uhelnatého v domácnostech patří:
- slabý tah komínu,
- závada na plynových spotřebičích,
- doutnání ohně v krbu,
- spalovací motory,
- cigaretový kouř.
Oxid uhelnatý ani oxid uhličitý přitom nelze smysly odhalit – nemají barvu, vůni ani chuť. První příznaky otravy těmito plyny jsou navíc nespecifické, patří mezi ně bolest hlavy, únava a zmatenost.
První příznaky otravy CO si můžete snadno splést s migrénou či virózou
3 kroky k bezpečné domácnosti
Abyste zabránili výbuchu či otravě oxidem uhelnatým, je nutné dodržovat všechny 3 kroky, kterými jsou prevence proti úniku plynu, detekce úniku plynu a znalost postupu první pomoci.
Prevence
Nejdůležitější prevencí jsou pravidelné revize komínů a plynových spotřebičů a dostatečné větrání. Revize a čištění komínů výrazně snižují riziko jejich zanesení, a tedy vzniku oxidu uhelnatého. Revize plynových spotřebičů a rozvodů mohou včas odhalit praskliny či závady, které by mohly vést k úniku výbušných plynů. S plynovými spotřebiči nikdy nemanipulujte neodborně. V neposlední řadě dostatečné a časté větrání zajistí v domácnosti zdravý vzduch, a navíc také dostatečný přísun kyslíku k plamenům.
Detekce plynů
I přes dostatečná preventivní opatření může k úniku plynu dojít zcela náhle. Detekce úniku nebezpečných plynů je proto nejdůležitějším krokem, který vás jako jediný zaručeně ochrání před neštěstím. Kvalitní detektor odhalí únik již při nízkých koncentracích, takže budete mít čas zamořenou domácnost zajistit a opustit. Investice do detektoru plynů představuje pár tisíc korun, může vám ale ušetřit miliony, a zejména to nejdůležitější – zdraví vás a vaší rodiny.
První pomoc
Postup první pomoci se liší podle toho, zda se jedná o únik výbušného, nebo toxického plynu. Zvýšená koncentrace CO2 vás upozorní na nutnost vyvětrání, žádné další kroky podnikat nemusíte. Pokud se ovšem spustí detektor oxidu uhelnatého, okamžitě vyvětrejte a domácnost opusťte. V případě otravy vyneste postiženého na čerstvý vzduch. Při záchraně ale nesmíte za žádných okolností dýchat, a to ani přes ochranu dýchacích cest. Poté zavolejte záchrannou službu. Pokud postižený nedýchá, zahajte resuscitaci.
V případě úniku hořlavých a výbušných plynů neprodleně vypněte všechny plynové i elektrické spotřebiče, otevřete okna a opusťte dům. V žádném případě nesmíte používat žádná elektronická zařízení ani zapalovat oheň. Při úniku volejte nonstop pohotovostní linku 1239 a informujte o riziku blízké sousedy.
Dbejte na pravidelné revize komínů, plynových spotřebičů a rozvodů
Zaměřeno na detektory úniku plynů
Detektory plynů jsou dnes již běžnou součástí domácností. Pokud máte doma plynové spotřebiče nebo kotel na plyn nebo tuhá paliva, určitě byste je měli mít také. V hromadných garážích, průmyslu a na pracovištích, kde takové spotřebiče jsou nebo dochází ke spalování, povinnost detekce plynů dokonce ukládá zákon v rámci bezpečnosti práce.
Výběr detektoru plynu
Výběr detektoru se odvíjí od druhu nebezpečného plynu. Pokud doma spalujete zemní plyn nebo propan butan, zvolte kombinaci detektoru úniku hořlavých plynů a oxidu uhelnatého. Pro domácnosti s kotlem na tuhá paliva nebo krbem je nezbytným minimem hlásič kouře a oxidu uhelnatého. Detektor oxidu uhličitého neboli CO2 vás upozorní na sníženou kvalitu vzduchu v místnosti a je vhodným doplňkem do každé zdravé domácnosti.
Detektory vybírejte pouze od zavedených značek, levnější detektory mají mnohdy značně omezenou funkčnost. Detektory mohou mít světelné nebo zvukové alarmy, obecně se doporučuje jejich kombinace. Napájení může být ze sítě nebo z baterií. Baterie sice mají omezenou životnost, na blížící se vybití vás ale hlásič plynu včas upozorní. Na druhou stranu, detektory napájené ze sítě nefungují během výpadků elektřiny, což je velice rizikové.
Mnohé moderní detektory lze propojit s mobilní aplikací, která vás na nebezpečnou koncentraci plynů upozorní, ať už budete kdekoliv. Pokud si zvolíte model s displejem, budete mít vždy přehled o koncentraci detekovaných plynů v reálném čase.
Detektor oxidu uhelnatého Honeywell. Zdroj: Bola.cz
Umístění detektoru
Správné umístění detektoru plynu je naprosto stěžejní, jelikož každý plyn má jinou hustotu a drží se v jiné výši. Zemní plyn je lehčí než vzduch a v místnosti stoupá. Tento detektor proto umístěte pod strop, ovšem nikoliv přímo nad sporák, kde by se zanášel a mohl by se spouštět i při běžném vaření. Propan butan je naopak těžší než vzduch a drží se u podlahy. Detektory CO2 a CO se umisťují zhruba do výše očí. Detektory instalujte co nejblíže k možnému zdroji úniku – řiďte se dosahem konkrétního modelu, který uvádí výrobce.
Kromě toho je důležité zajistit, aby mezi možným zdrojem a čidlem úniku plynu nebyla překážka (například nábytek) ani průvan. Citlivost snímače plynu snižuje i vlhkost, prach a mastnota. Pro použití v koupelně či v jiných místnostech se zvýšenou vlhkostí je nutné mít detektor s krytím IP 44.
Údržba detektorů
Způsob údržby detektorů určuje výrobce, nicméně malé hlásiče úniku plynu pro domácí použití většinou žádnou údržbu nevyžadují. Je pouze nutné hlídat jejich životnost a stav baterií. Rovněž není nutná jejich pravidelná kalibrace, která se provádí pouze u velkých detektorů do průmyslu a garáží. Po uplynutí životnosti, která je většinou kolem 10 let, se tyto detektory jednoduše vyhazují.
Chraňte i vy své zdraví a majetek. Pokud ve vaší domácnosti hrozí únik nebezpečných plynů, nezanedbávejte prevenci, a především si pořiďte kvalitní detektory plynů.