Syndrom karpálního tunelu trápí hlavně ženy. Příčinou bývají hormonální změny i práce na počítači

Fixace karpálního tunelu

Trápí vás nepříjemné brnění, mravenčení či pálení prstů na ruce? Nebo jste snad zaznamenali ztrátu citlivost a ochabování svalů předloktí, což doprovází také velké bolesti? Na vině je pravděpodobně syndrom karpálního tunelu, který dnes patří mezi nejčastější onemocnění horních končetin. V počátečních stádiích se léčí pomocí konzervativních metod, ale často je nutné podstoupit operaci.

Co je karpální tunel?

Karpální tunel (canalis carpi) je anatomická oblast, která spojuje předloktí a zápěstí. Můžete si ho představit jako úzkou chodbu či štěrbinu, kterou prochází nervy, drobné cévy a šlachy flexorů, které umožňují pohyb zápěstí. Ohraničen je pak vyvýšeninami zápěstních kostí, přičemž zadní stěnu tvoří zápěstní kůstky a zepředu ho kryje zápěstní poutko ohýbačů.

Pomocí vazivové přepážky je karpální tunel rozdělený na dvě samostatné části, a to konkrétně na ulnární oddíl (na straně malíčku), který je o něco větší, a na radiální oddíl (na straně palce). Zatímco ulnární oddíl zahrnuje hluboký a povrchový ohýbač prstů, dlouhý ohýbač palce nebo středový nerv, obsahem radiálního oddílu je vřetenní ohýbač zápěstí.

Spolu s devíti šlachami ohýbačů tedy karpálním tunelem prochází mediální nerv (nervus medianus), jenž inervuje ruku, má na starosti jemnou i hrubou motoriku (reguluje pohyb ruky i lidský hmat) a zajišťuje senzitivitu. Pokud dojde k jeho útlaku okolními strukturami, pacienti hovoří o tom, že mají karpální tunel. Ve skutečnosti ale mají na mysli, že se u nich rozvíjí syndrom karpálního tunelu. [1, 2, 3]

Syndrom karpálního tunelu

Jako syndrom karpálního tunelu (syndroma canalis carpi, SKT) se v lékařské terminologii označuje bolestivé onemocnění zápěstí, které je způsobeno útlakem středního nervu v karpálním tunelu. Toto tlakové poškození přitom často souvisí s nadměrnou či nepřiměřenou zátěží vyvíjenou na zápěstí, ale při jeho vzniku může hrát roli kombinace většího množství různých faktorů.

V současné době představuje syndrom karpálního tunelu, který lidé někdy mylně nazývají zánět karpálního tunelu, jedno z nejčastějších onemocnění ruky, s nímž se potýká stále více pacientů. Patří mezi úžinové syndromy, což je specifická skupina chronických mononeuropatií, které jsou způsobeny útlakem nervu prostřednictvím okolních struktur. Zároveň se jedná o nejčastější nemoc z povolání.

Jako první popsal kompresi n. medianus v zápěstí po zlomenině distálního radia Sir James Paget, a to konkrétně roku 1854. Později lidé tomuto problému začali věnovat mnohem více pozornosti, jelikož se ukázalo, že jde o častější komplikace, než se zpočátku zdálo. Postižení navíc mnohdy bývá oboustranné, zhruba 4x častěji postihuje ženy než muže a průměrný věk pacientů se pohybuje v rozmezí od 40 do 60 let (ale samozřejmě mohou být i mladší, nebo naopak starší). [4, 5]

Příčiny obtíží

Etiologických faktorů, které mohou mít na rozvoji syndromu karpálního tunelu svůj podíl, je mnoho a mohou se dokonce kombinovat. Jakákoliv abnormalita nervu nebo jeho okolí, která vede ke zmenšení okolního prostoru, má za důsledek kompresi nervu. Chronický útlak pak může způsobit také strukturální změny s postupnou ztrátou funkce motorických a senzitivních vláken.

Jednou z nejčastějších příčin syndromu karpálního tunelu bývá chronické přetěžování zápěstí a vystavení této oblasti dlouhodobému, nadměrnému (nepřiměřenému) a jednostrannému tlaku. K tomu dochází například v zaměstnání, kdy pacient celý den pracuje s počítačem. Trvalý tlak na zápěstí v takovém případě způsobí zbytnění vazu kryjícího karpální tunel, což vede k útlaku nervu.

Co se týče profesionálních příčin, riziková je také dlouhodobá práce s vibračními nástroji (motorová pila, sbíječka, vrtačka, pneumatické kladivo), s kleštěmi, se zahradními nůžkami nebo třeba se šroubováky. Pozor by si ovšem měli dát také lidé, kteří pravidelně hrají na hudební nástroje (zejména na ty strunné), nebo jedinci denně pracující s razítky.

Syndrom karpálního tunelu nicméně může vzniknout také na podkladě anatomických změn a odlišností, kam se řadí například kongenitálně úzký karpální tunel či hypertrofický karpální vaz. Problematické jsou pak samozřejmě také různé úrazy, zlomeniny či poranění v dané oblasti a rozvoji obtíží často předchází také zvětšení objemu tkání, které kanálem procházejí, a to například vlivem:

  • degenerativních změn synovie a vaziva,
  • otoku měkkých tkání v důsledku přetěžování,
  • anomálních odstupů šlach,
  • cévních anomálií,
  • hematomu,
  • akromegalie,
  • dny,
  • obezity.

Další příčinou rozvoje syndromu karpálního tunelu pak mohou být procesy, které zvyšují zranitelnost nervu a jeho citlivost na tlak, kam patří třeba neuropatie na podkladě onemocnění (cukrovka), alkoholismus nebo výživové karence. Velice často se pak karpály objevují v těhotenství, kdy u pacientek dochází k zadržování vody a typická je také tvorba otoků. Kromě toho se na rozvoji obtíží podílí také životní styl (kouření, nedostatek pohybu, nadváha, nadměrný příjem soli). [6, 7, 8]

Rizikové faktory:

Příznaky syndromu karpálního tunelu

Pacienty, u nichž se obtíže rozvinou, často nejvíce zajímá, jaké má karpální tunel příznaky a podle čeho je možné problém včas rozpoznat. Jako první se většinou objevuje brnění prstů postižené končetiny, nepříjemné mravenčení rukou nebo pocity pálení dlaní. Nejčastěji se přitom tyto symptomy týkají palce, ukazováčku, prostředníčku a poloviny prsteníčku.

Ačkoliv parestézie a dysestézie obvykle postihují hlavně oblasti 1.-4. prstu (tedy v v rozsahu senzitivní inervace n. medianus), někdy může pacient zaznamenat problémy v celé ruce. Brnění pak může zasahovat také mimo oblast prstů, a to až do paže a k ramennímu kloubu. Pacienti si zároveň stěžují na silné bolesti, které se z ruky často šíří směrem k loktu, ale objevují se také otoky a typická je ztuhlost zápěstí.

Velice často pak u lidí trpících syndromem karpálního tunelu dochází ke snížení citlivosti v prstech nebo k celkovému oslabení svalů a pacienti si také stěžují na pocity oteklé ruky, aniž by se zde otok skutečně vyskytoval. Nejsilnější pak bývá brnění rukou v noci, což může člověka dokonce probudit ze spánku. Intuitivně se pak snaží ruce protřepat, aby se nepříjemného pocitu zbavil, nebo si ulevuje ponořením prstů do studené vody.

Potíže, jako jsou oteklé prsty na ruce nebo brnění v prstech, se ovšem mohou akcentovat také při běžných denních činnostech, jako je zapínání knoflíků od košile či práce na zahradě, při zalomení zápěstí ve statické poloze (například během držení řídítek kola) nebo při zvedání horní končetiny (chytání se madla v dopravních prostředcích). Kromě oslabeného stisku nebo úchopu bývá ovlivněna také obratnost a pacienti často mívají problémy se psaním nebo s otevíráním dveří.

U mnohých pacientů pak dochází ke zhoršení jemné motoriky, což znamená, že například nejsou schopní uchopit malé předměty (jehlu nebo špendlík). V horších případech se ale projeví i lehké ochrnutí a nemocní nedokážou ani uchopit hrnek za ucho. Příznaky karpálního tunelu pak mají zhoršující se tendenci.

V těžkém stádiu mohou senzitivní projevy mizet, ale objevuje se atrofie drobných svalů thenaru, která souvisí s těžkou denervací. Pokud pacient svůj stav neřeší, mohou být postupem času problémy ještě výraznější a objevují se i vegetativní příznaky. Vzácně onemocnění doprovází třeba fascikulace nebo spasmus thenaru a výjimkou nejsou ani změny teploty a zabarvení kůže a nehtů.

Vývoj příznaků:

  • fáze – tupý pocit v prstech po ránu,
  • fáze – noční brnění a pálení v prstech,
  • fáze – denní parestézie (hlavně při zvedání ruky nad hlavu),
  • fáze – celková neobratnost při provádění drobných pohybů. [12, 13, 14]

Formy onemocnění

V závislosti na tom, jakým způsobem se u pacienta potíže rozvinuly, lékaři rozlišují dvě formy syndromu karpálního tunelu. Akutní forma onemocnění je způsobena rychlým a výrazným zvýšením tlaku v oblasti karpálního tunelu, k němuž dochází třeba vlivem zlomenin nebo lokálních infekcí. Chronická forma onemocnění je mnohem častější, rozvíjí se postupně a příznaky se pozvolna zhoršují. [15]

Vyšetření karpálního tunelu

Jakmile se pacient trpící výše zmíněnými obtížemi rozhodne vyhledat lékaře, diagnostika se provádí pomocí důkladné anamnézy a fyzikálního vyšetření. Kromě toho je nutné doplnit tyto metody také o EMG vyšetření, které slouží k upřesnění a objektivizaci, a někdy se používají i zobrazovací metody, jako je sonografie, CT, magnetická rezonance nebo rentgen (pro odhalení patologických změn skeletu zápěstí). [16, 17, 18]

Objektivní nález

V rámci objektivního nálezu si lékaři všímají hlavně poruch citlivosti, které se posuzují na 2. prstu a výsledky pak porovnávají s 5. prstem. Dále je možné zaznamenat motorický defekt, což se prokáže třeba příznakem svíčky (když je ruka dlaní vzhůru a pacient se snaží tlačit palec do ní, lékař sleduje jeho odpor), přičemž vzniklá atrofie vytváří jamku laterálně na thenaru. [19]

Provokační testy

V klinické diagnostice syndromu karpálního tunelu se používá řada provokačních testů, které lékařům pomáhají odhalit, že se skutečně jedná o tento zdravotní problém. Patří sem:

  • Tinelův příznak – poklep kladívkem či prstem nad karpální tunel (objeví se bolest či parestézie, což bývá pozitivní asi u 60 % postižených),
  • obrácený Tinelův příznak – iritační příznaky se objeví v distálním předloktí a pokračují proximálním směrem,
  • Phalenův zápěstní test – flexe ruky v zápěstí po dobu 60 sekund (test pozitivní u 80 % pacientů),
  • obrácený Phalenův test – extenze ruky v zápěstí po dobu 60 sekund,
  • Durkanův test – komprese prsty nad karpálním tunelem 30 sekund,
  • Hand elevation test – zvednutí rukou po dobu 60 sekund.

Podle tíže klinického nálezu a příznaků, které se u pacienta rozvinuly, lze potom syndrom karpálního tunelu rozdělit do tří samostatných stupňů. Jedná se konkrétně o:

  • lehký stupeň – zahrnuje interminentní symptomy, iritace n. medianus není spojena se zánikovými příznaky, přičemž fyzikálně lze vybavit jen pozitivní provokační testy či hypersenzitivní odpověď na vibrační stimuly,
  • středně těžký stupeň – u pacienta jsou patrné pozitivní provokační testy, svaly jsou oslabené, vibrační percepce v distribuci n. medianus je snížená a může se objevit hypotrofie svaloviny thenaru,
  • těžký stupeň – typická je svalová atrofie, senzitivní symptomy v tomto případě bývají trvalé, zánikové příznaky jsou výrazné a objevuje se abnormální dvoubodové diskriminační čití. [20, 21]

Elektromyografie

K verifikaci diagnózy, ale i ke stanovení tíže postižení a objektivnímu sledování nemoci slouží elektromyografie (EMG vyšetření). Tato metoda spočívá ve vyšetření motorického a senzitivního vedení n. medianus a může být doplněna také jehlovou elektromyografií. Lékaři pak mohou odhalit, zda je o proces akutní, subakutní či chronický.

Postižený nerv vykazuje v kondukčních studiích demyelinizační známky poškození, přičemž lékaři si všímají hlavně snížené rychlosti senzitivního vedení a prodloužené distální motorické latence. Mezi časté nálezy se ovšem řadí také obraz disperze potenciálů. Senzitivní vlákna přitom bývají postižena dříve než motorická.

Časem dochází také k axonopatii, ke snížení amplitud sumačního akčního potenciálu senzitivního nervu (SNAP) a sumačního svalového akčního potenciálu (CMAP). Pokud jde o jehlovou EMG, lékaři zde nacházejí reinervační potenciály a abnormální spontánní aktivitu. Podle hodnot, které se v neurografii podařilo naměřit, se pak postižení kvantifikuje. [22, 23]

Diferenciální diagnostika

Jelikož se příznaky podobné syndromu karpálního tunelu mohou objevit také u řady dalších onemocnění, je nutné na tyto zdravotní problémy při stanovování diagnózy myslet, aby nedošlo k záměně. Mezi tyto choroby patří například:

  • cervikální radikulopatie (C6, C7),
  • syndrom pronátorového tunelu,
  • krční myelopatie,
  • polyneuropatie,
  • stenozující tendovaginitida,
  • Thoracic outlet syndrom,
  • Raynadův syndrom,
  • onemocnění šlach, pochev, úponů a kloubů,
  • souběh výše uvedených diagnóz se syndromem karpálního tunelu. [24, 25]

Léčba syndromu karpálního tunelu

Co pomáhá na brnění rukou a jaká existuje pro karpální tunely léčba? Pokud se potvrdí, že pacienta skutečně trápí syndrom karpálního tunelu, existuje několik způsobů, jak tento problém léčit. Vhodná terapie se přitom vždy vybírá podle závažnosti příznaků. Cílem je uvolnit tlak působící na nerv v karpálním tunelu a zmírnit nepříjemné příznaky. Léčba pak může být konzervativní nebo chirurgická.

Konzervativní léčba

Postižení způsobené útlakem středového nervu je zpočátku reverzibilní, ale pokud se dlouhodobě neléčí, mohou u pacienta nastat nevratné změny. Proto je vhodné zahájit léčbu co nejdříve a snažit se projevy onemocnění již dále nezhoršovat. Včasná léčba pak může během několika měsíců vést k výraznému zlepšení nebo dokonce k vymizení obtíží.

Základem konzervativní léčby je klidový režim. Pacient by měl změnit své návyky, aby předešel přetěžování zápěstí. V rámci snížení zátěže je nutné vyvarovat se opakování monotónních pohybů a snažit se, aby se postižená oblast zklidnila. Nemocný by se měl nějakou dobu vyhýbat hře na hudební nástroje či práci s vibračními nástroji a jinými pomůckami. Důležitá je pak i volba lepšího ergonomického vybavení pro práci s počítačem.

K dispozici jsou pak také různé možnosti fixace zápěstí (někdy používané pouze přes noc), což se provádí například pomocí ortézy, dlahy nebo snímatelné sádry. Vyloučí se tím nepříznivé vlivy, které na nerv působí, a podpoří se regenerace postižené oblasti. Nesmí se však jednat o úplné znehybnění pevným obvazem, které by mohlo situaci zhoršit.

Mezi další možnosti konzervativní léčby se řadí celkově podávaná antirevmatika či antiflogistika a lékaři někdy doporučují také vitamíny skupiny B. Nedílnou součástí terapie je v tomto případě i fyzioterapie (a případně i pooperační terapie), přičemž nejčastěji se používají techniky měkkých tkání, masáže, míčkování, protahování svalů ruky, zápěstí, předloktí, ramene a šíje nebo mobilizace drobných kloubů ruky, karpálních kůstek a dalších kloubů.

Potíže je možné zmírnit také přikládáním studených obkladů, které urychlují i samotné hojení. Bolesti nicméně pomáhají zmírnit i další metody, jako je ultrazvuk, laser, iontoforéza, magnetoterapie, galvanoterapie nebo hydroterapie. Kromě toho se pak provádí obstřiky s aplikací lokálních anestetik, kortikosteroidů nebo nesteroidních antirevmatik. Je-li na vině jiné onemocnění, lékaři by měli přistoupit také k léčbě tohoto problému. [26, 27, 28, 29, 30]

Chirurgická léčba

Pacienti trpící středně těžkým nebo těžkým syndromem karpálního tunelu jsou obvykle nuceni podstoupit chirurgický zákrok. To ovšem může platit i pro jedince potýkající se s lehkým syndromem karpálního tunelu, u nichž konzervativní léčba nemá žádný efekt, nebo jsou obtíže tak závažné, že výrazně ovlivňují jejich každodenní život. Vždy je proto nutné zhodnotit klinický nález i celkový stav pacienta.

Cílem chirurgické léčby je dostatečná dekomprese nervu prostřednictvím discize ligamentum carpi transversum. Možností, jak nerv uvolnit, je přitom hned několik. Lékaři nejčastěji volí klasický otevřený přístup, kdy je řez vedený v proximální části dlaně nad průběhem středového nervu. Další možností je pak endoskopická operace karpálního tunelu, jejíž výhodou je rychlejší rekonvalescence, menší bolest a nepřítomnost jizvy ve dlani.

Operace karpálů se typicky provádí ambulantně v místním znecitlivění a její úspěšnost je dnes vyšší než 90 %. Úleva většinou přichází 1-2 dny po zákroku a funkce horní končetiny by se měla stabilizovat během několika následujících týdnů nebo případně měsíců. Po operaci je nicméně nutné striktně dodržovat doporučení lékaře, přičemž plně zatěžovat ruku může pacient nejdříve za 3 měsíce. Během pooperačního režimu jsou důležitá tato opatření:

  • udržování rány v suchu a čistotě,
  • znehybnění ruky obvazem či dlahou, což napomáhá hojení,
  • nošení ortézy v nočních hodinách, což zápěstí zpevní,
  • polohování jako prevence otoku,
  • péče o jizvu po vyndání stehů (masáž, mast na karpální tunely, míčkování),
  • manuální lymfodrenáž, která slouží k regeneraci lymfatického systému,
  • relaxační a protahovací cviky,
  • procvičování hybnosti prstů a zápěstí, nácvik úchopu,
  • mobilizační a posilovací techniky.

Jako každý chirurgický výkon může být operace karpálních tunelů spojená s výskytem zdravotních komplikací, ačkoliv jsou tyto problémy obvykle minimální. Pacient může zaznamenat například strukturální poškození nebo jizevnaté změny. U některých pak přetrvávají původní obtíže, zatímco jiní si stěžují na bolestivost jizvy, bolesti v zápěstí, úbytek svalové síly ruky nebo rozvoj pooperační infekce. [31, 32, 33, 34]

Babské rady na syndrom karpálního tunelu

Přemýšlíte, jak ulevit od bolesti karpálního tunelu svépomocí? Existuje hned několik způsobů, pomocí kterých je možné příznaky tohoto onemocnění alespoň částečně zmírnit. Vždy je ovšem dobré nejprve navštívit lékaře a poradit se s ním o dalším postupu. Pokud totiž člověk problém neřeší, může se jeho stav postupem času výrazně zhoršit, což následně vyřeší pouze operace.

V některých případech se aplikují na karpální tunel masti, a to konkrétně třeba měsíčkový olej nebo konopná mast. Kromě toho se na zápěstí doporučuje přikládat studené obklady a nápomocné může být také podávání vitamínu B6, jenž pomáhá regenerovat tkáň, či bromelinu, což je enzym s protizánětlivým účinkem, který se vyskytuje třeba v ananasu. Žádná z těchto metod ovšem nebude účinná, pokud pacient nezavede klidový režim a nepřestane zápěstí přetěžovat. [35]

Možnosti prevence

Pokud se chce člověk syndromu karpálního tunelu vyhnout, měl by v první řadě myslet na prevenci. To platí především pro osoby, jejichž zaměstnání se řadí mezi rizikové. Důležité je přitom myslet na správnou ergonomii pracovního prostředí. Při práci na počítači se užívají například speciální podložky pod zápěstí, vertikální počítačové myši a pohodlné židle, které dbají na správné držení těla.

Pracuje-li pacient například s klávesnicí, údery by měl provádět jemně a opatrně. Dalším důležitým opatřením je snaha omezit ohýbání zápěstí nahoru nebo dolů. Člověk by měl naopak držet zápěstí v uvolněné střední pozici. V případě fyzicky namáhavých profesí by pak lidé měli používat všechny předepsané pomůcky a postupy, dělat si krátké a časté přestávky, a je-li to možné, střídat pracovní úkoly.

Kromě toho by se pacienti měli dostatečně věnovat odpočinku a protahování šlach v zápěstí, což snižuje tlak a brání přetěžování dané oblasti. Dobré je také dělat při práci pravidelné přestávky na celkové protažení paží, ramenních kloubů, krční páteře, zápěstí, dlaní a prstů, střídat činnosti tak, aby zápěstí nebyla namáhána dlouhodobě, a myslet na správné držení těla. Také se pak doporučuje vyhýbat se práci v příliš chladném prostředí a udržovat dlaně i zápěstí v teple. [36, 37, 38]

Zdroje: neurologiepropraxi.cz, internimedicina.cz, solen.cz, wikiskripta.eu, nhs.uk, orthoinfo.aaos.org, mayoclinic.org, webmd.com

6 comments

  • Syndrom karpálního tunelu je NEJČASTĚJI způsobován blokádou dolní krční páteře. Jedním z příznaků jsou otoky na periferii horní končetiny a to nejčastěji ráno. Pokud otok je v oblasti prstů, nejde ráno navléknout večer sundaný prstýnek. Pokud postihne klouby prstů, nelze ráno sevřít ruku v pěst. Pokud otok postihne zápěstní tunel, vyvolá sy. karpálního tunelu, všetně pozitivního EMG (zpomalení rychlosti vedení nervů v oblasti zápěstí, kdy se měří jen vzdálenost předloktí-prst.)
    Kdyby to bylo od přetížení, proč by příznaky byly v noci a ráno?
    Blok CTh přechodu je nejčastější poruchou páteře, protože z našeho života vymizel záklon. Na pohybech v předklonu hlavy a ve střední rovině se podílí jen horní a střední část krční páteře. Dolní část se nepohybuje, tím se ztrácí výživa chrupavek niitrokloubní tekutinou, klouby začínají drhnout (je to někdy i slyšet) a tím dochází k tlaku nebo tahu na tudy procházející nervy horní končetiny. Test na pohyblivost dolní krční páteře je rotace (otáčení) hlavy v maximálním záklonu, kterým jsou blokovány horní 4/5 krční páteře. Tento test si může provés každý sám. Pokud jsou rotace nesymertické, nebo jejich dotah bolí, je to známka blokády. Příznaků této může být více: závrati,
    nauzea, nesymetrická ztuhlost šíjových svalů, až po poruchy hrudní a bederní páteře (které jsou léčeny právě jen zde). Blok totiž může způsobovat obranné stažení svalů od lebky až po pánev a způsobovat bolesti bederní páteře, někdy i s útlakem nervů do dolních končetin.kriz-rehab@iol.cz

  • Syndrom karpálního tunelu je NEJČASTĚJI způsobován blokádou dolní krční páteře. Jedním z příznaků jsou otoky na periferii horní končetiny a to nejčastěji ráno. Pokud otok je v oblasti prstů, nejde ráno navléknout večer sundaný prstýnek. Pokud postihne klouby prstů, nelze ráno sevřít ruku v pěst. Pokud otok postihne zápěstní tunel, vyvolá sy. karpálního tunelu, včetně pozitivního EMG (zpomalení rychlosti vedení nervů v oblasti zápěstí, kdy se měří jen vzdálenost předloktí-prst.) Brnění, porucha citu (vypadávání předmětů) jsou další příznaky.
    Kdyby to bylo od přetížení, proč by příznaky byly v noci a ráno? Proč by sahaly až na předloktí či do ramene?
    Blok CTh přechodu je nejčastější poruchou páteře, protože z našeho života vymizel záklon. Na pohybech v předklonu hlavy a ve střední rovině se podílí jen horní a střední část krční páteře. Dolní část se nepohybuje, tím se ztrácí výživa chrupavek nitrokloubní tekutinou, klouby začínají drhnout (je to někdy i slyšet) a tím dochází k tlaku nebo tahu na tudy procházející nervy horní končetiny. Test na pohyblivost dolní krční páteře je rotace (otáčení) hlavy v maximálním záklonu, kterým jsou blokovány horní 4/5 krční páteře. Tento test si může provés každý sám. Pokud jsou rotace nesymetrické, nebo jejich dotah bolí, je to známka blokády. Příznaků této může být více: závrati, nauzea, sklon ke kolapsu!, nesymetrická ztuhlost šíjových svalů, až po poruchy hrudní a bederní páteře (které jsou léčeny právě jen zde). Blok totiž může způsobovat obranné stažení svalů od lebky až po pánev a způsobovat bolesti bederní páteře, někdy i s útlakem nervů do dolních končetin.kriz-rehab@iol.cz

  • Není mi jasné, proč se tedy léčí zápěstí a ne krční páteř. Mám tento problém, otoky žádné nemám, jen někdy v noci běhám po bytě a klepu rukama.
    Někdy se mi ozve artritida, to pak mám oteklé malé klouby, že nenandám prstýnek a nesevřu dlaň. Když to nechám “rozjet”, tak neobuji boty. Pomáhá mi v raném stádiu to utnout Aulinem. Na karpály zatím žádnou zaručenou radu nemám.

  • Dobře vědet

  • Po 15 létech práci na počítači jsem taky musela operaci podstoupit. Už jsem necítila prsty a to byl problém při psaní. Zákrok byla velká úleva a jsem ráda že sem návštěvu Forme clinic déle neodkládala. Zatím prsty nebrní což je příjemné. 

  • Zatím mi ruka neotéká ale ma pobolívá dlaň v levé ruce a prsty se mi těžko ohýbají

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top