Lék na klíšťovou encefalitidu neexistuje. Jedinou účinnou obranou je očkování

Přinesli jste si z výletu do lesa nebo na louku přisáté klíště? Takovou situaci byste rozhodně neměli podceňovat, jelikož může být přenašečem nebezpečné klíšťové encefalitidy. Zatímco u některých pacientů bývají příznaky tohoto onemocnění nenápadné a mírné, jindy dochází k rozvoji závažných zdravotních komplikací, které nezřídka ohrožují člověka na životě.  

Co je klíšťová encefalitida?

Pod tímto názvem se ukrývá infekční virové onemocnění, které postihuje mozek a mozkové blány. V České republice se tato choroba vyvolaná virem klíšťové meningoencefalitidy řadí mezi nejčastější záněty centrálního nervového systému. O její rozšíření mezi lidmi se starají především klíšťata, ale existují i další způsoby, jak se člověk může klíšťovou encefalitidou (KE) nakazit.

Toto onemocnění, které lidé znají také pod názvem klíšťová meningoencefalitida (KME) nebo klíšťový zánět mozku, je hojně rozšířené hlavně v endemických oblastech Evropy a Asie. Má navíc sezónní charakter, což znamená, že se s ním můžeme setkat v období od března do listopadu, přičemž maximum případů lékaři evidují v letních měsících (od května do září).

Klíšťová encefalitida může probíhat pod obrazem meningitidy, meningoencefalitidy nebo závažnější encefalomyelitidy. Manifestace onemocnění přitom bývá variabilní, od forem s málo vyjádřenými příznaky až po typický dvoufázový průběh, kde dominuje postižení centrální nervové soustavy. V nejhorších případech se objevují vážné mentální a neurologické komplikace, které mohou způsobit smrt pacienta. [1, 2, 3]

Původce onemocnění

Za rozvoj klíšťové encefalitidy je zodpovědný malý sférický obalený RNA virus označovaný jako virus klíšťové meningoencefalitidy, který je mezi lékaři známý také jako TBEV (Tick-borne encephalitis virus). Řadí se do skupiny arbovirů (tedy virů přenášených členovci) z čeledi Flaviviridae, přičemž na základě různých obalových glykoproteinů můžeme ještě vyčlenit tři samostatné druhy:

  • evropský (západní, středoevropský),
  • sibiřský (či uralskosibiřský),
  • dálnovýchodní.

Klíšťová encefalitida se řadí mezi zoonózy, což jsou infekce přenosné mezi zvířaty a lidmi. Přirozeným rezervoárem viru KE se mohou stát různí živočichové, kam patří především drobní hlodavci, ale také šelmy, kopytníci nebo domácí zvířata. Člověk a větší savci (krávy, ovce, kozy, divoká prasata) se obvykle stávají náhodnými hostiteli, na které encefalitidu přenáší klíště.

Virus meningoencefalitidy se u klíštěte nachází ve slinných žlázách, takže k přenosu onemocnění na člověka dojde ve chvíli, kdy se tento tvor přisaje na kůži a začne sát hostitelovu krev. Nejčastějším přenašečem viru na našem území je klíště Ixodes ricinus, zatímco dálnovýchodní typ šíří hlavně klíště Ixodes persulcatus. Může se přitom jednat o larvu, nymfu i dospělého jedince.

K přenosu klíšťové encefalitidy stačí poměrně krátká doba, kdy je klíště s člověkem v těsném kontaktu. Kromě toho se ovšem pacient může nakazit také ve chvíli, kdy se snaží parazita odstranit a začne s ním neodborně manipulovat. Z toho důvodu je nutné vždy dodržovat správný postup, jak se zbavit klíštěte, a nikdy na něj nesahat bez ochranných pomůcek.

Dále pak existuje ještě jeden méně častý způsob nákazy, kterým je konzumace tepelně neupraveného mléka infikovaných zvířat (napasterizované ovčí, kozí nebo kravské mléko) a produktů z něj vyrobených (například nepasterizovaných sýrů). Jedná se ale hlavně o rodinné nebo lokální epidemie, jako byla nákaza 660 lidí u slovenské Rožňavy. Naprosto výjimečně se pak může infekce do těla dostat v průběhu transfuze nebo transplantace orgánů. [4, 5, 6, 7]

Výskyt klíšťové encefalitidy

Jednotlivé subtypy viru klíšťové encefalitidy se liší svými biologickými vlastnostmi, což znamená, že nemoc pak může mít jiný klinický průběh. Na našem území je rozšířený evropský subtyp viru KE, jenž způsobuje lehčí formu onemocnění (infikovanost klíšťat je zhruba 0,5-5 %), zatímco dálnovýchodní kmeny jsou známé tím, že u pacientů vyvolávají těžké encefalitidy.

Endemické rozšíření evropského subtypu zahrnuje pás, který sahá od jižních částí Skandinávie přes Slovinsko a Chorvatsko až směrem k východním zemím. V posledních letech byl ovšem zaznamenán i výskyt klíšťové encefalitidy v západní části Evropy. Celosvětově pak každý rok přibude zhruba 10 000-15 000 nových případů klíšťové encefalitidy, z čehož nejvíce připadá na Rusko.

Pokud jde o státy Evropské unie, v současné době je zemí s nejvyšším počtem nově hlášených případů klíšťové encefalitidy Česká republika, kde je tato nemoc známá od roku 1945. Každoročně zde lékaři zaznamenají zhruba 500-1000 nově nakažených, přičemž k nárůstu dochází ve všech krajích. V roce 2020 pak dokonce evidovali 854 případů nákazy, což bylo nejvíce za posledních 9 let.

Kromě endemického výskytu je pro klíšťovou encefalitidu typická také ohnisková lokalizace. U nás je tato choroba nejrozšířenější v oblasti jižních Čech a také v okolí větších řek (Posázaví, Podyjí, kolem Vltavy a Berounky). Za rizikové se však označují i některé části Jeseníků nebo Českomoravské vrchoviny. Mezi typická místa výskytu přitom patří:

  • biotopy se smíšenými a listnatými porosty,
  • oblasti s bujnou vegetací,
  • lesoparky, parky a zahrady,
  • okraje lesů, mýtiny a louky,
  • porosty v blízkosti lidských obydlí.

Během posledních let se nicméně klíšťová encefalitida objevuje také v oblastech s vyšší nadmořskou výškou, tedy v severozápadních Čechách, na severu Moravy nebo na Vysočině. To pravděpodobně souvisí s klimatickými změnami, které je možné pozorovat, ale také s pozměněným charakterem krajiny, s vysokou mobilitou obyvatelstva a se změnami jejich chování. [8, 9, 10, 11]

Kdo je nejvíce ohrožen?

Klíšťová encefalitida momentálně postihuje hlavně dospělé pacienty, přičemž u mužů se objevuje častěji než u žen. Riziko těžšího průběhu, rozvoje závažných zdravotních komplikací a trvalých následků pak zároveň stoupá s věkem. U dětí se tak dlouhodobé neurologické postižení vyskytuje asi ve 2 % případů, zatímco u dospělých to může být až 40 %.

Nejvyšší nemocnost lékaři zaznamenali u pacientů ve věku od 15 do 34 let a poté v kategorii starších dospělých od 55 do 64 let. Zatímco u mužů však bylo maximum případů odhaleno v poměrně mladém věku (20-24 let), u žen převažuje nákaza po čtyřicítce (45-54 let). Co se týče klíšťové encefalitidy u dětí a dospívajících, s nákazou se potýkají hlavně náctiletí pacienti (15-19 let). [12, 13, 14]

Formy klíšťové encefalitidy

Podle klinického průběhu onemocnění, jeho charakteristických symptomů a převažujícího postižení lékaři rozlišují několik specifických forem, kam patří konkrétně:

  • inaparentní forma – u pacientů dochází pouze k tvorbě specifických protilátek, ale neobjevují se žádné viditelné příznaky onemocnění,
  • abortivní forma – v tomto případě je možné zaznamenat necharakteristické projevy encefalitidy, které se podobají chřipce (bolesti hlavy, závratě, nevolnost, bolesti kloubů, horečka), které zhruba po 4-7 dnech odezní. U části nemocných pak následuje období, kdy se cítí zcela zdrávi, na což navazuje druhá fáze nemoci,
  • meningitická forma – rozvíjí se nejčastěji u malých dětí, přičemž v mozkomíšním moku bývá patrný nález, který svědčí pro nehnisavý zánět mozkových blan (aseptická meningitida). Tato forma postižení CNS má ovšem nejpříznivější průběh a obvykle se upraví během 10-14 dnů,
  • encefalická forma – typické je postižení šedé a bílé hmoty mozkové, objevují se neurologické symptomy (dezorientace, poruchy spánku, poruchy paměti a koncentrace) a nejčastěji bývají postiženy děti nebo mladí dospělí,
  • encefalomyelitická forma – kromě šedé a bílé hmoty mozkové jsou nejvíce postiženy přední rohy míšní, přičemž u pacientů se rozvíjí obrny (často obrna pažního pletence, někdy symetrické), a to obvykle až po poklesu teplot či v rekonvalescenci,
  • bulbocervikální forma – nejtěžší varianta postihující hlavně osoby starší 60 let, kdy je zasažena také prodloužená mícha, přičemž může dojít k selhání životně důležitých vegetativních center a ke smrti pacienta. [15, 16]

Klíšťová encefalitida: inkubační doba

Inkubační doba klíšťové encefalitidy se typicky pohybuje v rozmezí 7-14 dnů, ale může být výrazně kratší, nebo naopak o mnoho delší. V odborné literatuře se proto můžete setkat také s intervalem 3-30 dnů, což je krajní rozmezí. Období nakažlivosti pro klíšťovou encefalitidu stanoveno není, protože se nešíří z člověka na člověka (pokud v období virémie nedaruje krev nebo orgány).

K nákaze virem klíšťové meningoencefalitidy je vnímavý každý člověk, jehož organismus neobsahuje ochranné specifické protilátky. Po prodělání nemoci u dospělých pacientů vzniká celoživotní imunita. Pokud ovšem onemocní dítě nebo dospívající člověk, doporučuje se hladinu protilátek v krvi po 20-30 letech pro jistotu zkontrolovat a případně situaci dále řešit s lékařem. [17, 18]

Jaké má klíšťová encefalitida příznaky?

Průběh onemocnění včetně klinických příznaků klíšťové encefalitidy se u jednotlivých pacientů značně liší. Na základě sérologických průzkumů lékaři odhadují, že zhruba v 70 % případů se projevy podobají ostatním arbovirovým infekcím, což znamená, že nemoc probíhá asymptomaticky bez viditelných symptomů, nebo maximálně s mírnými příznaky. V případě manifestní formy pak onemocnění mívá typicky dvoufázový průběh, po němž následuje období rekonvalescence. [19, 20]

První fáze klíšťové encefalitidy

Jednotlivá stádia klíšťové encefalitidy se liší svými příznaky a důsledky, které mohou být u různých pacientů jinak závažné. V první fázi, která se někdy označuje také jako chřipková, onemocnění připomíná akutní virémii. Začíná tedy jako nespecifické horečnaté onemocnění, pro nějž jsou typické příznaky, jako je celková schvácenost, bolest hlavy, svalů a kloubů nebo třeba nechutenství a nevolnost.

První fáze obvykle trvá 2-7 dnů, po nichž následuje stav přechodného zlepšení, kdy pacient nepociťuje žádné obtíže. Asymptomatické období nicméně trvá pouze jeden nebo dva týdny (1-20 dnů), po nichž se rozvine druhá fáze nemoci. Existují pak i situace, kdy první fáze encefalitidy zcela chybí a rovnou následuje druhá fáze, nebo se u nakažených projeví pouze lehké nespecifické příznaky, které je nijak výrazně neobtěžují.

Projevy encefalitidy v 1. Fázi:

Druhá fáze klíšťové encefalitidy

Zatímco u některých pacientů po skončení první fáze dochází k úplnému uzdravení, až u 30 % nemocných se rozvíjí druhá fáze klíšťové encefalitidy, kdy virus proniká do nervové soustavy. Zpočátku dochází ke vzestupu tělesné teploty, k čemuž se přidávají také první neurologické symptomy. Další příznaky encefalitidy pak závisí na tom, s jakou konkrétní formou onemocnění se pacient potýká, přičemž akutní fáze obvykle trvá 2-3 týdny.

Nejčastěji se lékaři setkávají s virovým zánětem mozkových blan (serózní meningitida), pro který jsou typické nepříjemné bolesti hlavy, ale i světloplachost nebo zánět spojivek. Pokud nemoc probíhá pod obrazem zánětu mozku (encefalitida neboli meningoencefalitida), dochází k poškození hlavových nervů a mezi charakteristické projevy se řadí poruchy spánku, paměti, koncentrace a rovnováhy nebo dezorientace.

Dojde-li k postižení mozku a míchy (encefalomyelitida), u pacientů se objevují obrny, přičemž k nejčastějším projevům patří obrna pažního pletence. Ojediněle pak mohou být obrny symetrické a objevují se i kvadruparézy. Nejzávažnější formou klíšťové encefalitidy, která je ovšem velice vzácná, je forma bulbocervikální. V tomto případě se objevuje huhňavá řeč či porucha polykání a dochází k selhávání důležitých center v prodloužené míše, což nezřídka vede ke smrti pacienta.

Projevy encefalitidy ve 2. Fázi:

  • silné bolesti hlavy,
  • vysoké horečky,
  • poruchy spánku,
  • poruchy paměti,
  • poruchy soustředění,
  • poruchy rovnováhy,
  • poruchy koordinace (ataxie),
  • parézy hlavových nervů,
  • světloplachost,
  • dezorientace,
  • ztuhnutí šíje,
  • svalový třes,
  • nevolnost a zvracení. [23, 24, 25]

Možné komplikace

Nejzávažnější průběh klíšťové encefalitidy lékaři pozorují u dospělých pacientů, starších osob a jedinců s oslabeným imunitním systémem. Rizikovou skupinou jsou ale i lidé, kteří se potýkají s jiným onemocněním. V případě malých a dospívajících pacientů pak komplikace nebývají tak časté ani tak závažné, jako tomu je u dospělých, kde mohou být dokonce důvodem invalidity.

Mezi nejvýznamnější komplikace klíšťové encefalitidy se řadí postencefalický syndrom, jenž se rozvíjí až u třetiny nemocných (tedy mnohem častěji než u ostatních virových neuroinfekcí). Typické příznaky postencefalitického syndromu přitom zahrnují rozsáhlou skupinu reverzibilních nespecifických neuropsychiatrických obtíží, kam patří například:

  • bolesti hlavy,
  • závratě,
  • poruchy paměti,
  • poruchy soustředění,
  • emoční labilita,
  • nevýkonnost,
  • změna pacientovy osobnosti,
  • paralýza horních končetin,
  • obrna obličejových svalů,
  • problémy s řečí.

Dané komplikace mohou přetrvávat klidně i několik let po odeznění akutních příznaků encefalitidy. Některé pacienty může toto onemocnění dlouhodobě vyřadit z běžného života (nezřídka zameškají týdny i měsíce ve škole nebo v práci). Kromě toho se velice často potýkají s dlouhotrvající únavou a mohou se u nich rozvinout deprese.

Fatální průběh mívá klíšťová encefalitida hlavně ve chvíli, kdy je postižen také mozkový kmen. Nejčastější příčinou úmrtí pak bývá maligní mozkový edém, sekundární bakteriální superinfekce nebo bulbární postižení (soubor příznaků, které se objeví při narušení funkce IX.-XII. hlavového nervu). [26, 27]

Diagnostika klíšťové encefalitidy

Že se u pacienta rozvinula právě klíšťová encefalitida, je u populace žijící v endemické oblasti možné usuzovat podle pozitivních meningeálních příznaků a samozřejmě také na základě informací o přisátí klíštěte. Toho si ovšem nemocní často nevšimnou (například kvůli přisátí ve vlasech či na zádech), takže by lékaři měli sledovat hlavně typické obtíže, které se pojí s první a druhou fází nemoci.

Důležitou roli hraje při identifikaci klíšťové encefalitidy především sérologické vyšetření. V dnešní době se k nejpoužívanějším řadí diagnostické testy ELISA (Enzyme-Linked ImmunoSorbent Assay), které zkoumají přítomnost specifických imunoglobulinů typu IgM, ale také protilátky třídy IgG, u nichž lze stanovit aviditu. Výskyt daných protilátek pak obvykle signalizuje klíšťovou encefalitidu, ale může značit také nedávno prodělané očkování proti příbuzným virům.

Další vyšetřovací metody:

  • specifický virus neutralizační test,
  • vzestup specifických protilátek (HIT, KFR),
  • vyšetření mozkomíšního moku,
  • EEG v akutní fázi.

Při vyšetření likvoru se u pacientů, kteří trpí klíšťovou encefalitidou, objevují leukocyty, což se u zdravých pacientů nestává, a je tedy možné prokázat aseptický zánět. Kromě toho se pak výrazně zvyšuje také množství přítomných bílkovin. K odhalení klíšťové encefalitidy někdy navíc může pomoci EEG, jehož záznam bývá difúzně patologický s pomalými vlnami. Přímé diagnostické metody se naopak v praxi téměř nevyužívají. [28, 29, 30]

Léčba klíšťové encefalitidy

Pacienty, u nichž se objeví některé z výše zmíněných příznaků, obvykle nejvíce zajímá, jakou má klíšťová encefalitida léčbu a co je možné udělat, aby předešli rozvoji závažnějších zdravotních komplikací. Zde je ale nutné poznamenat, že průběh nemoci včetně následné rekonvalescence vždy závisí hlavně na obranyschopnosti organismu.

Specifická antivirová terapie klíšťové encefalitidy neexistuje, takže i v současné době bývá léčba tohoto onemocnění pouze symptomatická. Její nejdůležitější součástí je dodržování klidového režimu (ideálně odpočinek v posteli). To je možné podpořit také konzumací vitamínů a užíváním léků, které tlumí sekundární projevy nemoci, kam patří:

  • analgetika,
  • antiemetika,
  • antipyretika.

Parézy se léčí hlavně podáváním vitamínu B, což se kombinuje s pravidelnými rehabilitacemi. Kromě toho pak u nemocných s klinickými příznaky edému mozku bývá prospěšná také antiedematózní terapie (manitol, kortikosteroidy) a někteří doporučují i nootropika. Pacienti by se navíc měli vyhýbat třeba delšímu sledování televize, větší duševní zátěži a výraznějšímu působení slunečních paprsků.

V závažnějších případech je nutné pacienta okamžitě hospitalizovat na jednotce intenzivní péče, kde mu lékaři začnou podávat infuze pro zavodnění, které by měly odstranit ty nejhorší bolesti. Pomocí odběru krve je také možné zjistit, čeho se organismu nedostává a co zde naopak přebývá, a terapii podle toho upravit. Úlevu může přinést také odlehčovací lumbální punkce.

Pokud se rozvine postižení mozkového kmene a jsou navíc zasaženy základní životní funkce, pacient musí být včas přesunut na monitorované lůžko. Lékaři by pak měli co nejrychleji zajistit podporu vitálních funkcí formou umělé plicní ventilace nebo dočasné komorové stimulace. Kromě toho je nutné zaměřit se také na terapii sekundárních bakteriálních komplikací.

Zatímco v některých případech může postupem času dojít k samovolnému uzdravení, jindy má klíšťová encefalitida velice závažný průběh, může způsobit rozvoj trvalých následků a pacienta dokonce ohrozit na životě. Z toho důvodu je nutné vyhledat lékaře včas a poté se důsledně řídit jeho doporučením. Doba rekonvalescence se pak bude vždy odvíjet od toho, s jak závažnou formou nemoci se pacient potýká. [31, 32, 33]

Očkování proti klíšťové encefalitidě

Přestože neexistuje žádná cílená léčba, pacienti se mohou před klíšťovou encefalitidou účinně bránit pomocí očkování proti klíšťatům, které je momentálně dostupné nejen na našem území. Používá se pro aktivní imunizaci dětí starších jednoho roku (při zvýšeném riziku přenosu infekce výjimečně i dětí starších 6 měsíců) a dospělých pacientů, ale k postexpoziční profylaxi vhodné není.

Vakcína proti klíšťové encefalitidě s obsahem inaktivovaného viru poskytuje ochranu vůči všem subtypům, ale nechrání před rozvojem ostatních arbovirových encefalitid (horečka dengue, japonská encefalitida…). Není přitom omezeno ročním obdobím a doporučuje se hlavně rizikovým skupinám osob, kam patří například:

  • lidé žijící v rizikových oblastech,
  • lidé se sníženou obranyschopností,
  • lidé, kteří organizují dětské tábory,
  • lidé, kteří provádí sezónní práce v lese,
  • pacienti, kteří se často pohybují v přírodě,
  • osoby, které často sportují v přírodě,
  • lidé cestující do endemických oblastí (chataři, vodáci),
  • jedinci, kteří se věnují sběru hub nebo lesních plodů,
  • lidé, kteří pravidelně chodí na procházky s domácími mazlíčky.

Vývoj očkování proti encefalitidě se datuje do 70. let 20. století. V současné době jsou na našem území dostupné dvě různé očkovací látky, a to konkrétně typ FSME-IMMUN (Baxter) vytvořený roku 1976 a Encepur (Novartis) z roku 1991. Obě existují ve variantách pro dospělé i pro děti. [34, 35, 36]

Vakcinační schéma

Pacienti, kteří by se před útokem klíšťat rádi ochránili, se často ptají na to, jaké očkování klíšťová encefalitida vyžaduje a kdy očkovat proti klíšťatům, aby byla vakcína co nejúčinnější. Základní očkovací schéma se skládá ze tří dávek, které se aplikují do ramenního svalu. Druhá dávka následuje 1-3 měsíce po té první, třetí pak 5-12 měsíců po té druhé.

Vakcína začíná člověka spolehlivě chránit zhruba 14 dnů po aplikaci druhé dávky. V teplejším období pak může být schéma zrychlené, takže druhá dávka se aplikuje již 14 dnů po té první a třetí stejně jako v případě základního schématu (5-12 měsíců po druhé dávce). Pro zachování obranyschopnosti je nutné, aby pacient docházel na pravidelné přeočkování. To se poprvé provádí po 3 letech a poté vždy po 3-5 letech.

Vakcína proti klíšťové encefalitidě je většinou dobře snášena, ale v některých případech se mohou objevit vedlejší účinky, k nimž se řadí například bolest a vznik otoku v místě vpichu, celková únava, malátnost, nevolnost, zvracení, bolest hlavy, zvýšená teplota nebo horečka (četnost případů s věkem klesá) a vzácněji také svalová slabost. Obvykle však vymizí do 72 hodin po očkování. [37, 38, 39]

Cena očkování proti klíšťové encefalitidě

Pokud jde o to, jaká je u očkování proti klíšťové encefalitidě cena, informace o této vakcíně může pacient získat u svého praktického lékaře, ale i na specializovaných pracovištích, jako jsou specializované ambulance infekčních klinik a infekčních oddělení, různá očkovací centra nebo centra cestovní medicíny.

Cena vakcíny se může lišit v závislosti na místě, kde se pacient nechává očkovat, a samozřejmě také na jejím konkrétním typu. Za jednu dávku však člověk zaplatí zhruba 700-1000 korun, přičemž zdravotní pojišťovny někdy pacientům přispívají. Od 1. 1. 2022 pak nově mohou pojištěnci starší 50 let podstoupit očkování proti klíšťové encefalitidě zcela zdarma (je plně hrazeno ze zdravotního pojištění). [40, 41]

Režimová opatření

Součástí prevence by kromě očkování mělo být také dodržování opatření, která pomáhají člověka chránit před kontaktem s nebezpečnými klíšťaty. Řídit by se jimi měli lidé hlavně v případě, že se chystají na výlet do přírody, pracují na místech se zvýšenou aktivitou klíšťat nebo plánují strávit delší čas v rizikové oblasti.

Jelikož se klíšťata nejvíce pohybují na místech vzdálených do 60 centimetrů od země, největší pozornost by pacienti měli věnovat spodní polovině těla. To ovšem neznamená, že další místa mohou zanedbat. Pozor by si pak měli dávat také na některé produkty, prostřednictvím kterých se člověk může klíšťovou encefalitidou nakazit. Lékaři proto doporučují:

  • v období zvýšené aktivity klíšťat se vyhněte rizikovým místům,
  • noste do přírody vhodné oblečení, které zakryje celé tělo,
  • vždy volte pevnou (ideálně kotníkovou) obuv, do které zastrčíte kalhoty,
  • při cestě do přírody se raději vyhněte nošení šortek, krátkých triček a sandálů,
  • pokaždé použijte vhodný repelentní přípravek,
  • po návratu z přírody důkladně zkontrolujte sebe i oblečení,
  • pokud najdete přisáté klíště, co nejrychleji ho odstraňte,
  • místo vpichu dostatečně dezinfikujte,
  • nikdy s klíštětem nemanipulujte holýma rukama,
  • místo vpichu pravidelně kontrolujte a případně kontaktujte lékaře,
  • pijte pouze pasterizované mléko a konzumujte tepelně upravené výrobky. [42, 43, 44]

Klíšťová encefalitida u dětí

Ze všech pacientů, kteří touto chorobou onemocní, představují děti asi 16 % případů. Nejvíce zasaženi bývají mladiství ve věku od 15 do 19 let (častěji chlapci), zatímco u malých pacientů do 4 let bývá klíšťová encefalitida spíše výjimečná a obvykle mívá lehký průběh. To ovšem neznamená, že by toto onemocnění nemohlo postihnout pacienty v batolecím či novorozeneckém věku.

Jelikož u dětí a dospívajících pacientů dominuje meningeální forma klíšťové encefalitidy, průběh nemoci bývá o něco mírnější než v případě dospělých pacientů. Až v 75 % případů je ovšem dvoufázový. Klasické neurologické následky, kam se řadí především epilepsie či ložiskové neurologické postižení, se pak u dětí objevují velice vzácně.

Pro první fázi jsou typické příznaky klíšťové encefalitidy, které zahrnují hlavně teploty, bolesti hlavy, bolesti dolních končetin, celkovou únavu a spavost nebo dokonce neschopnost chůze. Vzhledem k tomu, že lékaři v prvních momentech jen zřídka přemýšlí o tom, že by na vině byla klíšťová encefalitida, symptomy mohou být snadno zaměněny třeba za akutní faryngitidu, maxilární sinusitidu nebo katarální anginu.

Pokud jde o to, jaké má encefalitida projevy u dětí, během druhé fáze dominují bolesti hlavy (až v 95 % případů), ale také myalgie a celková únava. Tři čtvrtiny malých pacientů zaznamenají horečky vyšší než 39,5 °C a téměř polovina dětí a mladistvých, kteří trpí klíšťovou encefalitidou, také pociťuje nevolnost a zvrací. Typickým klinickým nálezem jsou meningeální příznaky a v laboratorních nálezech mohou být patrné výrazné známky bakteriálního zánětu.

Pokud jde o trvalé následky, které může na malých pacientech klíšťová encefalitida zanechat, nejčastěji se jedná o poruchy učení, poruchy paměti, poruchy soustředění, dlouhodobé bolesti hlavy nebo problémy se spánkem. Kromě toho je možné zaznamenat deficit kognitivních funkcí, který může být poměrně závažný i v případě, kdy dítě prodělá relativně mírnou meningitidu. [45, 46, 47]

Prognóza

Letalita klíšťové encefalitidy je poměrně malá, pohybuje se v rozmezí 0,5-2 %. Rozlišovat ovšem musíme mezi jednotlivými druhy viru klíšťové meningoencefalitidy. Zatímco smrtnost evropského subtypu představuje zhruba 1-2 %, u sibiřského subtypu jde o 1-3 % a v případě dálně-východního subtypu se jedná dokonce až o 20 %. [48, 49]

Zdroje: szu.cz, nzip.cz, internimedicina.cz, pediatriepropraxi.cz, medicinapropraxi.cz, solen.cz, klistova-encefalitida.cz, vakciny.net

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top