Hodnocení stravovacích zvyklostí

Stravovací zvyklosti člověka jsou výsledkem působení mnoha faktorů, z nichž jako nejvýznamnější se jeví dostupnost potravin, senzorické vlastnosti stravy a faktory závislé na osobnosti spotřebitele…

1MUDr. Dana Müllerová, PhD., 2MUDr. Dagmar Matějková,

1Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Plzni, Ústav hygieny,

1, 2 Fakultní nemocnice Plzeň, I. interní klinika

Klíčová slova

výživa • inventorní analýza jídelníčku • energie a nutrienty

• výživové doporučení dávky • frekvenční potravinový dotazník • výživová pyramida

Souhrn

Stravovací zvyklosti člověka jsou výsledkem působení mnoha faktorů, z nichž jako nejvýznamnější se jeví dostupnost potravin, senzorické vlastnosti stravy a faktory závislé na osobnosti spotřebitele. Při hodnocení kvalitativního a kvantitativního obsahu stravy se používá několik metod, podrobně popsaných v článku, které jsou většinou zatíženy subjektivním hodnocením ze strany vyšetřovaného. Výsledky metody inventorní analýzy jídelníčku se hodnotí vzhledem k výživovým doporučeným dávkám. Výsledky metody s použitím frekvenčního potravinového dotazníku, ev. modifikované analýzy počtu porcí z obvyklého jídelníčku, se pak porovnávají s doporučeními tzv. výživové pyramidy. Mezi nejvýznamnější obecné problémy výživy v ČR nadále patří vyšší příjem energie, daný nadbytečným a nevyváženým příjmem živočišných tuků a bílkovin s nedostatečným zastoupením rostlinných sacharidů a vlákniny. Z mikronutrientů jde pak o nedostatečný příjem železa, jódu, vápníku, kyseliny listové, vitamínu D, pravděpodobně vitamínu E i selenu ve vymezených rizikových populačních skupinách.

Výživa je významný faktor životního stylu, který ovlivňuje zdraví. Poskytuje nejen pokrytí esenciálních potřeb energie a jednotlivých živin nezbytných k životu, ale je spojena i s emocemi, často s pocitem uspokojení. Výživa se společně s fyzickou aktivitou a genetickými dispozicemi podílí na výsledném výživovém stavu jedince. Nevyvážená abundantní strava, neodpovídající fyzickým nárokům, pak vede u disponovaných osob k rozvoji obezity a dalších závažných chorob hromadného výskytu, které ovlivňují zásadním způsobem nejen mortalitu jedince a celé populace, ale pravděpodobně i její reprodukci.

Mínění, že každý člověk si může sám za své rizikové faktory včetně nezdravého stravování, je již překonáno. Člověk je nerozlučně spojen se svým sociálně-geografickým prostředím, které ohraničuje prostor jeho volby a vymezuje jeho možnosti. Jednoduchým příkladem může být rozdílnost nabídky a běžné dostupnosti čerstvých ryb v přímořských a vnitrozemských oblastech. Mezi nejdůležitější faktory ovlivňující výběr stravy spotřebitelem s různou prioritou podle ekonomické vyspělosti, místních zdrojů a tradic konkrétní země patří: faktory limitující dostupnost potravin pro spotřebitele, senzorické vlastnosti stravy, faktory odvislé od osobnosti spotřebitele a další (Tab. 1).

Anglické názvosloví(1) rozlišuje při sledování spotřeby potravin (food consumption) terminologicky dvě rozdílné oblasti sledování:

1. příjem potravy podle jeho kvalitativní a kvantitativní stránky (food intake) ve smyslu energie a jednotlivých živin (nutrientů);

2. sledování „stravování se“ ve smyslu aktu jedení, tj. výběr a preference jídel, subjektivní zkušenosti hladu a sytosti, hedonistického pocitu z jídla (eating behaviour) atd.

Bohužel, často jsou tyto dva aspekty spotřeby potravin sledovány izolovaně a nelze pak postihnout vztahy mezi např. časovým rozvrhem jídla během dne (pattern of meal and snack) a pocity hladu nebo vztah mezi senzorickými vlastnostmi jídla a celkovým množstvím snědeného jídla nebo jeho jednotlivých nutrientů.

Hodnocení skutečného příjmu energie a jednotlivých živin, ať už na úrovni jedince či populační skupiny, je v přirozených podmínkách velmi obtížné. Je rozpracováno několik metodických přístupů (Tab. 2), které jsou s výjimkou chemické analýzy dvojité porce zatíženy chybou subjektivního hodnocení.

Inventorní analýza vzpomínaného jídelníčku z uplynulého dne (24 hours dietary recall) je nejběžněji užívanou metodou v klinické praxi. Vyšetřovaný je vyzván, aby si vzpomněl a uvedl z uplynulého dne veškeré jím zkonzumované poživatiny (potraviny včetně nápojů, pokrmy, potravní doplňky) včetně odhadu jejich množství. Zásadní z hlediska validity výpovědní hodnoty jídelníčku je motivovanost vyšetřovaného podat pravdivé, nijak nezkreslené informace. Důležité jsou dále kognitivní schopnosti vyšetřovaného, tj. neopomenutí snědených jídel, zapamatování si detailů o zkonzumovaných potravinách, tj. druh a bližší specifikaci potraviny, a odhad snědeného množství. V případě vyšetřování populačních skupin se používá u vyšetřovaných této metody opakovaně během roku. Formou mnohočetného vzpomínaného 24hodinového jídelníčku (multiple, non-consecutive 24 hour recalls) byl např. proveden celonárodní americký monitoring zdravotního stavu a výživy obyvatelstva(2).

Další variantou inventorní analýzy jídelníčku je několikadenní, průběžné zapisování jídelníčku vyšetřovanou osobou, která může velikost porcí jak odhadovat, tak ale také vážit. Na první pohled by se zdálo, že tato metoda vede k přesnějším a pravdivějším výsledkům. Některé studie však tento názor vyvracejí a poukazují na zkreslení zvyklého stereotypu stravování soustředěním se vyšetřované osoby na kvalitu výživy během zápisu a její ať již záměrnou, či pouze podvědomou modifikaci(3).

Proto je nutné při užití všech variant inventorní analýzy jídelníčku jak ověřování jejich validity, tak praktikování metod, které vedou k úplnosti záznamu. Metody zkvalitňující záznam spočívají v detailním vysvětlení požadované konkrétnosti a přesnosti před vlastním vyšetřením. K zpřesnění odhadu velikosti porcí se používá měrných pomůcek, tréninku vyšetřovaného před začátkem vyšetření, používání atlasů velikostí porcí apod. Optimální, ne vždy realizovatelné, je vážení porcí.

V průběhu vyšetření pak používání naváděcích a signálních metod ve formě vypsání nejčastěji zapomínaných jídel nebo formou kontroly pomocí časového scénáře. Důležité je i mnohočetné opakované procházení detailů a jejich upřesňování tazatelem v rozhovoru s vyšetřovaným nad zaznamenaným jídelníčkem. Tazatel prochází jednotlivá zaznamenaná jídla a upřesňuje detaily, ev. možné doplňky uvedených jídel (jako např. v kávě cukr?, smetana? apod.) nebo se tazatel ptá na příležitosti, při kterých bylo jídlo konzumováno, a podněcuje paměťové odhalení zapomenutých jídel. Častou, obtížně odstranitelnou chybou je, že vyšetřovaní neznají podrobnosti o konzumovaném jídle (použitý typ tuku, stravování mimo domov, příprava jídla jinou osobou apod.).

Jídelníčky některých skupin pacientů, jako jsou např. alkoholici, pacienti s mentální anorexií apod., jsou záměrně zkreslované a většinou neodpovídají realitě ani výživovému stavu pacienta a z toho důvodu je třeba je brát jako nevalidní. Také obézní lidé většinou systematicky podhodnocují a nezapisují všechna snědená jídla a všeobecně jí méně během kontrol nebo období zaznamenávání jídel(4). Toto zkrácení představuje 30–50 % energie a může být selektivní pro tuk(5).

Získané jídelníčky se vyhodnocují inventorní metodou na podkladě dat energetického a nutrientního složení potravin. Vysoká kvalita dat složení potravin je klíčovou potřebou pro odhadování nutričního příjmu.

V praxi je však nesmírně těžké udržovat kompletní a v čase odpovídající data o složení potravin dosažitelných v obchodech pro jejich neustálou obměnu a množství nových či nově dovážených výrobků, event. jejich označování dceřinými názvy, fortifikovanými modifikacemi apod. Také metodologie určující např. celkový obsah tuku v potravinách, event. stanovení zastoupení vlákniny vyžadují zlepšení. Neexistuje zde žádný zlatý standard a různé metodologie mají podstatné rozdíly ve výsledcích.

Udržování kompletní a časově odpovídající databáze vyžaduje, aby všechna jídla včetně tradičních etnických potravin, dovážených potravin a nových potravin nabízených na trhu, byla analyzována a data vkládána kontinuálně a zároveň opravována podle přesnějších výsledků, které jsou dosahovány vyvíjením zlepšených metodologií analýz. Priorita by měla být kladena na běžně konzumovaná jídla a potraviny, které jsou zdrojem nutrientů. V budoucnosti by se ale měly brát v úvahu také nikoliv nutriční, avšak fyziologicky aktivní látky.

V současné době je v České republice k dispozici oficiální verze nutričního složení potravin, vydaná Společností pro výživu ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR v knižní formě pod názvem: „Potravinové tabulky “, které byly vydány v roce 1992, a „Potravinové tabulky, II. díl“, vydané v Praze v roce 1993(6). Potravinové tabulky v první části vyjadřují chemické složení a energetický obsah poživatin v hodnotách jedlého podílu, v druhém díle jsou pak uváděny hodnoty „Jak snědeno“, což jsou hodnoty uvádějící obsah živin a dalších faktorů v potravině či pokrmu po odečtení ztrát kuchyňskou úpravou (vyluhováním do vody, vlivem tepelného zásahu, odpadu ze zpracování) a ztrát na talíři. Jde o databáze složení potravin, které obsahují vyčíslení následujících nutričních údajů: energie, bílkoviny, tuky, kyselina linolová, sacharidy, vápník, železo, vitamíny A, B1, B2, C. V dodatku jsou pak uvedeny hodnoty cholesterolu pro některé vybrané potraviny (kolem 180 údajů) a hodnoty vitamínu E (kolem 100 údajů). Řada v současnosti používaných nutričních softwarových programů proto využívá různých kompilací českých a zahraničních údajů složení potravin (Výživa hrou, Peroral)(7, 8).

Přestože zahraniční literární údaje výživových hodnot (nutrientů) poskytují více ukazatelů (jednotlivé podskupiny tuků, spektrum aminokyselin atd.), existují i v zemích, jako jsou USA a Německo, problémy s neustálým doplňováním a včleňováním údajů nových potravinářských výrobků, jejich fortifikovaných verzí, a kompatibilitou výsledků vyšetřovacích chemických analýz, zejména ve skupině tuků, vlákniny apod. Použitelnost cizích tabulek potravinového složení je předmětem v těchto letech právě probíhajících diskusí nutričních odborníků. Budoucnost se ale pravděpodobně bez kompilátu výsledků domácích a zahraničních analýz z důvodu finanční a technické náročnosti jednotlivých analýz a rovněž z důvodu mezinárodního trhu potravin neobejde. Bohužel dosud neexistuje instituce, která by byla státním garantem jak jednotných údajů energetického a nutrientního složení potravin dostupných na českém trhu, tak také garantem celonárodního a kontinuálního nutričního monitoringu populačních skupin v celé ČR.

Výsledkem inventorní analýzy jídelníčku jsou z vyhodnocovaného období průměrné denní příjmy energie a sledovaných živin. Ty jsou porovnávány s doporučovanými hodnotami v systému „výživových doporučených dávek“ (VDD). VDD původně vznikly v USA (recommended dietary allowances), kdy doporučovaná dávka je definována jako taková hladina esenciálního nutrientu, o které bylo rozhodnuto konsenzem nutricionistů, že je dostatečná k pokrytí známých nutričních potřeb u téměř všech zdravých lidí(9). Poslední verze podobně koncipovaných českých VDD vypracovaná Státním zdravotním ústavem byla vydaná v roce 1993(6). Jde o energii a z vybraných živin (bílkoviny, sacharidy, tuky, vápník, železo, kyselina linolová, vitamíny A, B1, B2, C, E) vždy pouze o jednu doporučovanou hodnotu pro věkem, pohlavím a fyzickou aktivitou vymezenou populační skupinu. Zvlášť jsou vyčísleny VDD pro těhotné a kojící ženy. VDD jsou revidovány vždy po několika letech, kdy se na základě nově získaných poznatků, event. podle odlišné interpretace dosavadních výsledků upřesňují VDD nově. V současné době jsou rozpracovány návrhy nové verze českých VDD. Ve světě se přechází od systému stanovení jedné dávky pro živinu ke stanovení určitého pásma. Např. Evropská unie má od r. 1993 platné „recommended dietary allowances“ (RDA), vymezující pro živinu nejnižší možnou, tzv. prahovou dávku (lowest threshold intake), dále hodnotu dostačující pro 98 % zdravých lidí, tzv. referenční populační dávku (population reference intake), v podstatě odpovídající dosavadním VDD. Jako třetí hodnota, pohybující se uvnitř pásma, je uváděna dávka průměrné spotřeby v populaci (average requirement). V případě, že ji nelze stanovit, uvádí se např. u biotinu, vitamínu D, sodíku apod. přijatelné rozmezí příjmu (acceptable ranges of intake)(10). Američané v novém současně rozpracovávaném vícehodnotovém pojetí uvádějí u některých živin i stanovení nejvyšší možné dávky(11).

Při hodnocení populačních skupin zdravých lidí České republiky inventorní metodou vyhodnocování jídelníčků vyplývají z našich zkušeností následující závěry: Zatímco výživa batolat kromě hraničního příjmu jódu a železa celkem vyhovuje současným doporučením(12), už od předškolního věku začíná být česká výživa typická nadbytkem stravy živočišného původu na úkor rostlinných zdrojů, což se odráží v nadbytku bílkovin a tuků na úkor sacharidů a v nízkém zastoupením vlákniny, vitamínu C, kyseliny listové. Nejvyšší příjem energie a tuků společně s nízkým zastoupením vlákniny a vitamínu C byl nalezen v profesně specifikované skupině vedoucích pracovníků mužů středního věku(13). U žen je kvalita i kvantita výživy asociována se vzděláním. U mladých žen s VŠ vzděláním v porovnání s kontrolním souborem věkově odpovídajících žen se SŠ nebo ZŠ byl zjištěn významně nižší energetický příjem s vyšším zastoupením vápníku a vlákniny, vitamínu C a nižším příjmem bílkovin a tuků(14). U nejstarších populačních skupin je nízký energetický příjem asociován zejména s nízkým příjmem vitamínu C a vápníku(15). Tzv. „dietující skupiny“ obyvatelstva se současně nízkým příjmem energie se vystavují širokému spektru mikronutrientních karencí, pokud tyto diety nejsou odborně vedeny. Rovněž alternativní směry ve výživě, zejména vegani a makrobiotici, trpí celou řadou nutričních deficitů (esenciální aminokyseliny, železo, vitamíny B12, D, B6, vápník, zinek, selen).

Problematickými mikronutrienty v české výživě je jód (batolata, předškolní děti, těhotné a kojící ženy), železo (batolata, adolescenti, ženy ve fertilním věku), vápník (adolescenti, senioři), kyselina listová (zejména těhotné ženy), zinek (děti, „dietující“), vitamín C (senioři, skupiny obyvatelstva s chybějící rostlinnou stravou), vitamín D (pokud jsou jeho potřeby organismem hrazeny pouze výživou a chybí oslunění, event. suplementace – děti, senioři), dále pravděpodobně v celé populaci vitamín E a selen. Rovněž při redukčních dietách o energetickém obsahu 5–6 MJ/den bývá zjišťován nižší příjem železa, vápníku, vitamínu A a vitamínů skupiny B.

Metoda zjišťování stravovacích zvyklostí pomocí frekvenčního potravinového dotazníku je založena na zjišťování frekvence příjmu jednotlivých potravinových skupin během vymezeného období. Vyšetřovaný odpovídá na otázky typu: „Kolikrát denně (týdně, měsíčně apod.) jíte mléčné výrobky?“ apod. Výsledkem není množství snědené potraviny, ale semikvantitativní údaje o jednotlivých položkách stravy, jejichž vzájemný poměr charakterizuje stravovací zvyklosti vyšetřované osoby (dietary habit). Problematické body této metody tkví v míře a způsobu vedení tazatelem, v míře specifičnosti potravin (jejich výběr, konkrétní jídlo nebo potravinová skupina), přijatelnosti a srozumitelnosti výrazů pro respondenta v závislosti na věku, etniku, vzdělání. Vzhledem k udržení pozornosti respondenta a ev. zkreslení únavou je důležité i řazení položek v dotazníku a rozsah odpovědí. S prodlužující se délkou hodnoceného období se s vyšší pravděpodobností podchytí sezónní variabilita stravy, avšak odpovědi se stávají méně přesnými. Některé studie potvrzují vliv aktuální stravy v době vyplňování frekvenčního dotazníku. Z toho důvodu je doporučeno vyšetřovat kratší období, ale opakovaně u jednoho člověka. Výsledkem dotazníků s uzavřeným výběrem odpovědí je převaha záznamu obvyklé diety nad konkrétní.

Častou chybou je podhodnocování frekvence některých záznamů, zejména sladkostí, alkoholu, nesprávné odhady počtu porcí nebo záměna frekvence za počet kusů apod. Důležitým kritériem užití frekvenčních potravinových dotazníků je jejich validita a reliabilita. O užití této metody i v kvantitativním odhadu se snaží někteří autoři převodem semikvantitativních údajů pomocí odhadu velikosti průměrných porcí a vyčíslení v konkrétních stravovacích podmínkách průměrného nutriční složení jednotlivých potravinových skupin(16).

V klinické praxi, v případě, že nejsou k dispozici programy vyhodnocující energetický a nutrientní obsah stravy inventorní metodou, je možno kombinovat metodu odběru tzv. „obvyklého“ 24hodinového jídelníčku a vyhodnotit jej pomocí jednotek porcí v příslušných potravinových skupinách, které jsou navrženy v doporučovaných modelech tzv. výživové pyramidy (food pyramide). Základna pyramidy znázorňuje základní komponentu stravy, na kterou ve snižujícím se zastoupení nasedají další potravinové skupiny. Podle lokálních stravovacích zvyklostí byla vypracována řada modifikací tohoto modelu. Pro příklad jsou uvedeny dva modely: původní klasická „Americká pyramida“ a novější „Kalifornská“, vypracovaná v roce 1997 v Los Angeles v Centru výživy člověka Kalifornské univerzity(17). V klasickém původním Americkém modelu pyramidy, vypracovaném Americkou dietetickou asociací, jsou do základny umístěny obiloviny (6–11 porcí denně), pak nastupují skupiny zeleniny (3–5 porcí); ovoce (2–4 porce); masa, vejce a luštěnin (2–3 porce); skupina mléka a mléčných výrobků (2–3 porce). Do vrcholu je umístěna skupina „tuk a sladkosti“ s doporučením užívat je střídmě. Tento model odpovídá zhruba 30% zastoupení tuků v celkovém energetickém příjmu.

Kalifornský model staví naopak svou základnu na ovoci a zelenině (5–11 porcí denně). Na ně nasedá skupina převážně celozrnných obilovin (6–9 porcí denně). Další úroveň pyramidy představují potraviny bohaté bílkovinami, které by měly být přednostně hrazeny z nízkotučných zdrojů, jako je vaječný bílek, drůbeží maso, netučné ryby, další „plody moře“, nízkotučné mléčné výrobky, a měly by zahrnovat i rostlinné zdroje – luštěniny, sójové boby, rýži. Do vrcholu pyramidy jsou umístěny pikantní potraviny, které mají zdravotně protektivní charakter navzdory vyššímu obsahu tuku v některých z nich. Zároveň zvyšují chutnost stravy a míní se jimi např. olivy, avokádo, česnek, cibule, ořechy, sýry, čili papriky, oleje bohaté na MMK, PMK. Kalifornská pyramida tak představuje pouze 20% zastoupení tuku v celkovém energetickém příjmu, které, společně s vyšším obsahem vlákniny a vysokým obsahem fytonutrientů, hraje významnou roli v prevenci chronických civilizačních chorob a je vodítkem zejména pro rizikové osoby z hlediska kardiovaskulárních chorob.

V praxi se dále používá pro potřeby nutričního monitoringu metoda potravinové bilance národního zásobování potravinami (national food suply – food balance sheets) s vyjádřením průměrné velikosti zkonzumovaných skupin potravin, připadajících na 1 průměrného obyvatele a rok. Tato hodnota se vypočítává na podkladě dat statistického úřadu o hrubé národní produkci potravin, jejich importu a exportu, a je vztažena k počtu obyvatelstva ve sledovaném roce. Tato data jsou využívána zejména pro plánování národní produkce potravin. Při hodnocení příjmu potravin lze využít i metody vyhodnocování potravinových rozpočtů v domácnostech (household food use – household survays, food basket studies) a finančně i technicky náročné metody chemické analýzy dvojité porce.

Tab. 1 – Nejdůležitější faktory ovlivňující výběr stravy spotřebitelem
-finanční dostupnost
-fyzická přítomnost nebo nepřítomnost potravin na trhu, závislá na domácí produkci, dovozu, ročním období a skladovacích možnostech potravin
-časová náročnost a míra vynaložené námahy spotřebitelem spojená s přípravou jídla
-chuť závislá na genetických dispozicích
-vzhled, vůně, barva, konzistence, čerstvost apod.
-hlad a fyziologické potřeby organismu
-výchova: přejímání stravovacích zvyklostí z rodiny, tradic lokality
-dosažené celkové vzdělání i úroveň znalostí vztahů mezi výživou a zdravím, možnost poznání jiných typů stravování (cestováním)
-stupeň a druh fyzické aktivity včetně druhu a náročnosti pracovního výkonu
-náboženství, ovlivnění alternativními směry ve výživě
-životní styl vycházející z personálních priorit jedince
-emoční naladění osobnosti (deprese, psychogenní stres)
-onemocnění
-kuřáctví a drogové závislosti
-pracovní podmínky (pracovní směny, vojenská prezenční služba apod.), pobyt v nemocnici a zařízeních sociální péče, závislost na zařízení společného stravování, na kuchaři apod.
-úroveň a nabídka veřejných stravovacích služeb
-reklama, komerční tlak
-klimatické faktory
Tab. 3 – Počty porcí jednotlivých potravinových skupin denně v Kalifornském a Americkém doporučení potravinové pyramidy
Kalifornská pyramida Americká pyramida
Ovoce a zelenina 5–11 5– 9
Obiloviny 6– 9 6–11
Mléko, mléčné výrobky, vejce, maso, ryby a luštěniny 4– 6 4– 6
Pikantní potraviny Tuky a cukry

1. HILL, AJ., ROGER, PJ. Food intake and Eating behaviour in Humans. In KOPELMAN, PG., STOCK, MJ. Clinical Obesity. London : Blackwell Science, 1998, p. 87–111.

2. BUZZARD, IM., SIEVERT, ZA. Research priorities and recommendation for dietary assesment methodology. AM J Clin Nutr, 1994, 59, p. 275–289.

3. SMITH, AF. Cognitive psychological issues of relevance to the validity of dietary reports. Eur J Clin Nutr, 1993, 47, p. S6–S18.

4. HEITMANN, BL., LISSNER, L. Dietary under-reporting by obese individuals: is it specific or non-specific? BMJ, 1995, 311, p. 986–989.

5. MERTZ, W., TSUI, JC., JUDD, JT., et al. What are people really eating? The relation between energy intake derived from estimated diet records and intake determined to maintain body weight. Am J Clin Nutr, 1991, 54, no. 2, p. 291–295.

6. SPOLEČNOST PRO VÝŽIVU. Potravinové tabulky. Potravinové tabulky II. díl. Praha : Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1992 a 1993.

7. MÜLLEROVÁ, D., MÜLLER, L., AUJEZDSKÁ, A., at al. Softwarový program: „Výživa hrou pro starší žáky“. Národní program podpory zdraví. HEM MZ ČR: projekt č. 280/ 96, 1996.

8. MÜLLER, L., KREUZBERGOVÁ, J. Softwarový program: „Peroral“, 1998.

9. Recommended Dietary Allowances. 10th ed., National Research Council. Washington, D. C. : National Academy Press, 1989.

10. COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES. Nutrient and energy intakes for the European Community. Report of the Scientific Committee for Food (Thirty-first series). Luxembourg : Commission of the European Communities, Directorate-General Industry, 1993.

11.INSTITUTE OF MEDICINE, FOOD AND NUTRITION BOARD. Dietary Reference Intakes for Thiamin, Riboflavin, Niacin, Vitamin B6, Folate, Vitamin B 12, Pantothenic Acid, Biotin, and Cholin. Washington, D. C. : National Academy Press, 1998.

12. ČELAKOVSKÝ, J., MÜLEROVÁ, D., AUJEZDSKÁ, A. Výživa batolat z hlediska inventorní analýzy jídelníčku. Vojenské zdravotnické listy. R. LXX, 2001, č. 3, s. 129–131.

13. AUJEZDSKÁ, A., MÜLLEROVÁ, D., MÜLLER, L. Dietary intake in the Czech Republic. Culinary arts and sciences from Global and National Perspectives. Boston : Computational Mechanics Publications Southampton, 1996, p. 306–314.

14. MÜLLEROVÁ, D., AUJEZDSKÁ, A., ZLOCH, Z., MÜLLER, L., MATĚJKOVÁ, D. Výživový stav a problematika obezity u mladých lidí České republiky ve vztahu ke vzdělání. Sborník lékařský, 2000, vol. 101 č. 1, s. 51–54.

15. MÜLLEROVÁ, D., AUJEZDSKÁ, A., NOSKOVÁ, H. Cross sekční studie zdravotně nutričního stavu důchodců. Medi 98. Prevence v medicíně. Sborník abstrakt, 1998, s. 26.

16. FIALA, J., BRÁZDOVÁ, Z., KOZINA, V. Nová metoda hodnocení výživových zvyklostí. Hygiena, 1999, 44, č. 1, s. 15–23.

17. HEBER, D. The Resolution Diet. Garden City Park, NY : The Avery Publishing Group,1999.

e-mail: muller@lfp.cuni.cz

Ohodnoťte tento článek!