Anhedonie se projevuje útlumem v prožívání pozitivních emocí. Bývá symptomem různých potíží

Co je anhedonie?

Anhedonií se rozumí neschopnost zakoušet radost. Slovo pochází z řečtiny a lze ho přeložit spojením „bez potěšení“. Jedná se o stav, jenž člověku nedovoluje pociťovat potěšení ani při aktivitách, které ho dříve bavily. Takový člověk se čím dál více izoluje od svého okolí a vynechává naplánované akce. 

Nenechte se mýlit, je běžné, že se člověku mění zájmy, a tedy opadává nadšení z činností, kterých se dříve nemohl nabažit. Anhedonie se však definuje jako ztráta zájmu o činnosti a věci, jež většina populace pokládá za příjemné. Často se vyskytuje jako projev duševních potíží, například deprese. Dle vědeckých poznatků se při depresi dostavuje i anhedonie u 70 % postižených.

Rozlišují se dva typy anhedonie, a to sociální a fyzická. Pro sociální anhedonii je příznačné, že se dotyčný straní lidí, nemá potřebu se s nimi stýkat. Jak je z názvu druhého typu patrné, týká se fyzických prožitků. Vyznačuje se například tím, že je člověk nesvůj z fyzických projevů, jako je objetí, náladu mu nezvedne ani oblíbené jídlo či sex a potěšení nepřináší ani hudba či vůně. Na základě výzkumu se zdá, že fyzickou anhedonií trpí lidé s těžší formou deprese, tedy by se hypoteticky mohlo jednat o indikátor závažnosti této duševní nemoci. 

Specifickým typem je hudební anhedonie. Charakterizuje ji, že hudba v dotyčném nevyvolává potěšení, zatímco třeba prožívání emocí je nedotčeno. Dochází k ní jen vzácně, přičemž někdo se s ní už narodí, u jiných ji způsobí poranění mozku. Objevuje se přibližně u 5 % lidí na světě. Momentálně se zkoumá, jestli má spojitost s oslabenými sociálními vazbami u jedinců s autismem. 

Ejakulační anhedonie pak znamená, že se s vyvrcholením nedostavuje pocit potěšení. Stejně jako hudební anhedonie se objevuje jen zřídka, a proto není příliš probádaná. Ovšem zastává se názor, že souvisí s nerovnováhou hormonů v mozku, jmenovitě dopaminu. [1, 2, 3, 4, 5, 6]

Jaké má anhedonie příčiny?

U jedince s anhedonií je narušen mechanismus odměňování, centrum potěšení či odměňování se přitom latinsky označuje coby nucleus accumbens a najdeme ho ve ventrálním striatu. Kromě něj má na anhedonii vliv  amygdala (zpracování emocí), insula (sebeuvědomování) a prefrontální kůra (vyjadřování, plánování a odměňování). 

Ve striatu se produkuje dopamin (hormon dobré nálady), přičemž nerovnováha tohoto neurotransmiteru v mozku koreluje s výskytem a formou anhedonie. Záleží však na umístění dopaminu, jeho snížená hladina se v různých částech mozku může projevovat různě. Roli v rozvoji anhedonie může hrát i snížená hladina inhibičního neurotransmiteru GABA, serotoninu či excitačního neurotransmiteru zvaného glutamát.

Anhedonie většinou poukazuje na jiné onemocnění, z duševních poruch se může jednat o depresi, schizofrenii, bipolární poruchu, poruchu příjmu potravy, posttraumatickou stresovou poruchu nebo poruchy zapříčiněné užíváním návykových látek. Co se týče návykových látek, anhedonie se vyskytuje u lidí s postakutním abstinenčním syndromem. Je to dáno tím, že návykové látky jim dodávaly dopamin, místo aby si ho mozek utvořil sám. 

Dále se za ní může skrývat traumatické poranění mozku, chronická bolest, Parkinsonova choroba, cukrovka, ischemická choroba srdeční, ale i genetika. Nejvýrazněji se přitom anhedonie projevuje u lidí s těžkou depresí. 

Zdá se také, že anhedonii může vyvolat zánět. Při zánětu se totiž v těle zvyšuje hladina cytokinů a C-reaktivních proteinů. A právě jejich zvýšený výskyt dle studií souvisí se sníženým propojením mezi ventrálním striatem a prefrontální kůrou, a tedy i anhedonií. Cytokiny pak mohou způsobovat ztrátu chuti k jídlu, letargii, ospalost, citlivost na bolest či malátnost, což jsou některé příznaky deprese. [7, 8, 9, 10, 11]

Jaké má anhedonie příznaky?

Anhedonie se může projevovat následujícími symptomy:

• pokles zájmu o fyzickou intimitu a jiné činnosti,
• útlum v prožitku z fyzických vjemů (tanec, vůně),
• sociální izolace a uzavřenost,
• otupělost, apatie či nuda,
• negativita,
• nespavost,
• nedostatek energie,
• snížené sociální dovednosti,
• nedostatek prožívání radosti a jiných emocí nebo jejich předstírání. 

S anhedonií teoreticky může souviset i přibírání na váze. Důvodem je stahování se ze sociálního života, přerušení aktivního života (koníčky, sportování) a u někoho za tím může být změna ve stravování. [12, 13, 14, 15, 16]

Diagnostika

Lékař pravděpodobně ze všeho nejdříve bude zjišťovat váš zdravotní stav, psychické rozpoložení, dříve diagnostikované duševní poruchy, ale i jestli neužíváte návykové látky. Následně se vyptá na příznaky, které jste u sebe zaznamenaly. Dále vám nejspíše předloží k vyplnění dotazník, pomocí nějž se anhedonie nejčastěji odhaluje. 

Za tím účelem se tedy zpravidla využívá testu, a to škály potěšení SHAPS (Snaith-Hamilton Pleasure Scale), FCPS (Fawcett-Clark Pleasure Capacity Scale) nebo škály fyzické anhedonie RPAS (Revised Physical Anhedonia Scale). Všechny se zaměřují na způsobilost reagovat na odměnu či potěšení. SHAPS je nejznámější a spočívá ve vyjádření souhlasu či nesouhlasu na přibližně 14 otázek, jako například trávíte-li rádi čas s rodinou a přáteli. 

FCPS je obsáhlejší, zahrnuje cca 36 otázek a dotyčný v nich hodnotí hypotetickou míru potěšení v různých situacích. Nejpodrobnější je metoda RPAS, která se skládá z přibližně 60 otázek orientujících se na schopnost umět prožívat potěšení. Otázky se týkají různých oblastí (např. jídlo, sex), přičemž z odpovědí se volí mezi pravdou a lží. 

Někdy se rovněž přistupuje k měření PANAS (Positive and Negative Affect Schedule), který se týká pozitivního a negativního afektu, tedy míry prožívání nadšení, bdělosti, ale i naopak pocitů znechucení, hněvu, strachu či nervozity. 

Lékař může také provést fyzikální vyšetření či požadovat různé testy k vyloučení jiných zdravotních příčin, dělají se například krevní testy, kde se měří hladina hormonů štítné žlázy či vitaminů kvůli případnému odhalení nedostatku vitaminu D. [17, 18, 19]

Léčba anhedonie

Cílem léčby je dotyčnému navrátit motivaci a pocit radosti a potěšení. Obvykle se řeší zdravotní problémy vyvolávající ji a kombinuje se při ní změna životního stylu s terapií a užíváním léků. Pokud jde o terapii, dobré výsledky přináší kognitivně-behaviorální terapie založená na rozhovoru mezi pacientem a odborníkem. Pacient je schopen si díky terapii uvědomit svůj problém a následně postupně měnit své negativní smýšlení. Také se při sezeních trénuje, jak zvládat náročné situace. 

Přispět ke snížení anhedonie může i léčba pozitivním afektem. Jedná se o intervenci cílící na zvýšení citlivosti mozku na odměny. V rámci ní se zaměřuje na plánování aktivit vedoucích k pocitu úspěchu, schopnost najít pozitivní věci v náročných situacích či integrování štědrosti do každodenního života. Jiná forma terapie zahrnuje týdenní úkoly, pomocí nichž by se postupně měl překonat nedostatek motivace. Mezi takové úkoly například patří pozvat přítele na večeři nebo přijít na večírek. 

Podání léků se pak odvíjí od přidruženého onemocnění, v případě Parkinsonovy choroby se předepisuje pramipexol, ropinirol či rotigotinu a při depresi pak antidepresiva (bupropion či agomelatin). U lidí se schizofrenií se nasazují antipsychotika (risperidon, olanzapin nebo quetiapin).  

Vypadá to, že by ke snížení projevů anhedonie mohl přispívat i ketamin. Jedná se o anestetikum podávané injekčně těm, co jsou rezistentní vůči antidepresivům. Je však třeba dalšího výzkumu. Zároveň se používá terapie transkraniální magnetickou stimulací, elektrokonvulzivní terapie či stimulace vagového nervu, která pomáhá lidem s depresí či se záchvatovými onemocněními. Posledně zmíněný typ využívá pulzní generátor, který se obvykle přikládá k hrudníku a přes bloudivý nerv posílá mírné elektrické impulzy do mozkového kmene.

Elektrokonvulzivní terapie spočívá v připevnění elektrod k hlavě, skrze něž proudí do mozku elektrický proud, zatímco je dotyčný v celkové anestezii. Při transkraniální magnetické stimulaci je k hlavě přichycena elektromagnetická cívka, jež do oblasti mozku regulující nálady vysílá krátké magnetické impulzy. Můžeme vás ujistit, že procedura je bezbolestná. 

V rámci domácího léčení se doporučuje provádět silový trénink či aerobní aktivity (běh), při nichž se vyplavuje adrenalin a dopamin. Dále se zkusit přinutit do činností, které vám dříve přinášely radost. Změna chování může vést ke změně myšlenek a emocí. Podpořit návrat k původnímu stavu lze i rozdělením si práce na menší úkoly, odměňováním se a připuštěním si, že ke změně nedochází hned, ale žádá si čas. [20, 21, 22, 23, 24]

Zdroje: webmd.com, health.com, osmosis.org, medicalnewstoday.com, my.clevelandclinic.org, verywellmind.com, psychologytoday.com, verywellhealth.com, thescientificteen.org, neurosciencenews.com, ncbi.nlm.nih.gov