Antikoagulancia v léčbě hluboké žilní trombózy

Souhrn Hluboká žilní trombóza je častým onemocněním se závažnou prognózou (riziko smrtící či invalidizující plicní embolie či vývoj posttrombotického syndromu). Dominantním léčebným opatřením v léčbě i v profylaxi hluboké žilní trombózy je antikoagulační terapie. Vedle warfarinu, heparinu a léčiv od něj odvozených, které užíváme v prevenci a v léčbě řadu let, se dostávají do popředí nová perorální antikoagulancia, označovaná zkratkou NOAC (New Oral AntiCoagulants). Jejich zavedení do praxe vede ke zlepšení a zjednodušení dosavadní péče. Zlepšení je reprezentováno zvýšením účinnosti či bezpečnosti a zjednodušení tkví zejména v možnosti perorální aplikace a v bezpečné léčbě bez nutnosti monitorování efektu. V indikaci profylaxe TEN u ortopedických výkonů na velkých kloubech jsou schváleny k užití přímé inhibitory faktoru Xa (fXa) - rivaroxaban či apixaban a přímý inhibitor trombinu - dabigatran. V porovnání s nízkomolekulárním heparinem (enoxaparinem) jsou přímé inhibitory fXa významně účinnější při srovnatelné bezpečnosti, dabigatran pak je stejně účinný i bezpečný jako enoxaparin. Pro léčbu akutní žilní trombózy (a stabilní plicní embolie) je schválen ke klinickému užití zatím pouze rivaroxaban. V porovnání s dosud zavedenou léčbou kombinací enoxaparinu a antivitamínem K byla ve studii EINSTEIN DVT doložen