Atelektáza často probíhá bez jakýchkoliv příznaků. Co tento problém způsobuje?

Co je atelektáza?

Jako atelektáza plic se obecně označuje nevzdušnost plicní tkáně nebo některé z jejích částí. Jedná se o chorobný stav, kdy dochází ke kolapsu průdušky a uzávěru části dýchacích cest v plíci, což následně způsobí nevzdušnost dané sekce s poruchou výměny dýchacích plynů. Tyto komplikace přitom mohou být akutní, ale i chronické.

Atelektáza je tedy odborný název pro úplný nebo částečný kolaps plicního křídla nebo pouze některé jeho části. Podle toho se pak rozlišuje několik druhů nevzdušnosti plicní tkáně, a to konkrétně atelektáza alární, lobární, segmentární či ploténková. K rozvoji těchto obtíží přitom může dojít vlivem kolapsu plicních alveolů nebo z důvodu vyplnění daného prostoru tekutinou.

Některé zdroje používají termín atelektáza v užším smyslu a označují tak pouze nevzdušnost plicní tkáně u novorozenců, jejichž plíce nebyly nikdy dostatečně rozvinuté. Stejný stav u starších pacientů, kdy plíce už rozvinuté byly, ale staly se sekundárně nevzdušnými, pak lékaři často nazývají kolaps. Jiné zdroje ovšem používají termín atelektáza obecně, nebo naopak pouze pro komplikace u dospělých.

Jaké má atelektáza příčiny?

U novorozenců bývá nevzdušnost plicní tkáně vrozená. Tyto komplikace přitom postihují děti z různých důvodů. Objevují se hlavně u nezralých novorozenců s nedostatečnou produkcí surfaktantu, ale trápí také miminka s poruchami ventilace v důsledku poškození centrální nervové soustavy, děti s deformací hrudníku nebo malé pacienty, u nichž došlo k masivní aspiraci plodové vody při komplikovaném příchodu na svět.

Pokud jde o kolaps plic u starších pacientů, lékaři rozlišují dva různé typy atelektázy podle toho, co tyto komplikace způsobilo. Jedná se o kolaps obstrukční, kdy dochází k ucpání dýchacích cest, nebo o kolaps kompresivní, jenž souvisí s vytlačením vzduchu z plicní tkáně vlivem přítomnosti patologického obsahu v pleurální dutině (krev, vzduch, tkáňový mok).

Obstrukční atelektáza způsobuje zúžení průsvitu či úplnou neprůchodnost průdušek z důvodu ucpání daného místa různými chorobnými nálezy. Může se jednat například o hlenovou zátku (hlen nahromaděný v dýchacích cestách, kterého se pacient nedokáže zbavit kašlem), plicní nádor vyrůstající z průdušky nebo plicní nádor stlačující průdušku.

Mezi vzácnější příčiny patří vdechnutí cizího tělesa, útlak průdušky prostřednictvím zvětšené mízní uzliny, krevní sraženina (koagulum) či granulom (uzlík tvořený zánětlivou tkání). Kromě toho pak atelektáza může vzniknout jako důsledek deformace průdušek a objevuje se také u pacientů potýkajících se s aneurysmatem (cévní výduť způsobená oslabením nebo poškozením její stěny).

V rámci kompresivní atelektázy dochází ke stlačení plicní tkáně patologickým obsahem pohrudniční dutiny, což může být tekutina nebo také vzduch. Na vině bývá například pneumotorax či voda na plicích (pleurální výpotek). Atelektázy ovšem mohou vznikat také u chronického zánětu poplicnice (pleuritida) a při poranění hrudníku, kdy dochází ke zlomení či naražení žeber.

V dnešní době představuje atelektáza plic jednu z nejčastějších pooperačních komplikací, kdy je hlavní příčinou celková anestézie prostřednictvím které se mění vzorec dýchání, což vede k úniku vzduchu z plicních sklípků. Kromě toho se však může tento zdravotní problém rozvinout také jako komplikace dalších onemocnění, jako je například cystická fibróza, zápal plic či jiná zánětlivá choroba.

Rizikové faktory

Z výše popsaných příčin je jasně patrné, že některé faktory mohou riziko vzniku atelektázy u pacientů výrazně zvýšit. Patří sem například následující činitelé:

• vyšší věk pacientů,
• operace v dutině břišní či hrudní,
• využití celkové anestezie,
• onemocnění plic, jako je CHOPN či rozedma plic,
• onemocnění způsobující poruchy polykání či dýchání,
• oslabení dýchacích svalů z důvodu nemoci či poranění míchy,
• užívání léků, které způsobují mělké dýchání,
• poranění v oblasti břicha, hrudníku nebo krku,
• kouření.

Jaké má atelektáza příznaky?

Ačkoliv jsou atelektázy poměrně často bezpříznakové, v některých případech se může dostavit celá řada zdravotních komplikací, které pacientovi výrazně znepříjemní život. Konkrétní příznaky nemoci přitom závisí hlavně na rychlosti uzávěru průdušek, na rozsahu postižení plicní tkáně, ale i na tom, zda je přítomna infekce, či nikoliv.

Především akutní formy a rozsáhlejší atelektázy se vyznačují dušností, rychlým a mělkým dýcháním (tachypnoe), stridorem (šelest při dýchání) nebo suchým kašlem. Dostavit se pak může také bolest postižené strany hrudníku nebo cyanóza a výjimkou není ani pokles krevního tlaku, zrychlení tepu, zvýšená teplota nebo dokonce šok.

Akutně vzniklé atelektázy mohou vést také k rozvoji zápalu plic a uzávěry průdušek často způsobují hromadění hlenu před danou překážkou. Další komplikace zahrnují nízkou saturaci krve kyslíkem (hypoxémie), jelikož kyslík hůře proniká do plicních alveolů. Nedostatek kyslíku v plicní tkáni se pak může projevit otokem s tím, že se sklípky začnou plnit tekutým obsahem.

Při rozsáhlé atelektáze se bránice může posunovat směrem vzhůru a hrudní stěna pak může být oploštělá. Kromě toho někdy nastává posun srdce a mezihrudí směrem k postižené straně, přičemž strukturální změny v plíci vyvolají pokles tlaku kyslíku v tepenné krvi. S tím, jak organismus přizpůsobí plicní krevní řečiště danému stavu plicních sklípků, pak klesá krevní průtok v oblasti atelektázy.

Je-li na vině infekce (obzvláště ta chronická), plicní parenchym bývá poškozován fibrózou a bronchiektáziemi, což je stav, kdy se v plicích nemocného nacházejí oblasti s výrazně rozšířenými průduškami. Atelektáza pak často vede i k dechové nedostatečnosti, přičemž kolaps celého plicního křídla nebo jeho části může být dokonce život ohrožující.

Pokud se podaří příčinu obtíží brzy odstranit, kolabované plíce se opět normálně rozvinou. V opačném případě však dlouhotrvající nevzdušnost plic způsobí ztrátu dýchací plochy, což se označuje jako splenizace. Plicní tkáň je pak červenofialová, její konzistence se podobá slezině a tento stav je ireverzibilní.

Diagnostika

K odhalení komplikací slouží anamnéza pacienta, subjektivní klinické příznaky a objektivní fyzikální nález. Stěžejním diagnostickým nástrojem je při atelektáze RTG (rentgen plic), přičemž tento zdravotní problém bývá poměrně často náhodným nálezem.

Vždy je pak nutné pátrat také po příčině komplikací, k čemuž poslouží například bronchoskopie nebo počítačová tomografie. Dále se lékaři soustředí na odlišení atelektázy vzniklé v důsledku obstrukce od atelektázy, kterou má na svědomí stlačení plicní tkáně patologickým obsahem pohrudniční dutiny.

Léčba atelektázy

Pacienty většinou zajímá hlavně to, jaká existuje pro atelektázu léčba. V některých případech stačí, když jsou postižení lidé sledováni, a není nutné nasazovat žádnou speciální léčbu. Terapie ale vždy závisí na vyvolávající příčině a na tom, jaký mají tyto zdravotní komplikace průběh. Pokud je na vině jiné onemocnění, je potřeba nejprve přistoupit k léčbě těchto obtíží.

V rámci akutní atelektázy (včetně pooperačních případů) je nutné co nejrychleji odstranit mechanickou překážku. Nejde-li to provést intenzivní dechovou a fyzikální terapií, lékaři musí přistoupit k bronchoskopii, pomocí které lze odstranit hlenovou zátku nebo jiné výměšky a postižená plíce se pak znovu rozepne. Při podezření na vdechnutí cizího tělesa se bronchoskopie provádí ihned.

Pokud s rozvojem komplikací souvisí infekce, což je velice časté také u chronické atelektázy, podávají se různé léky, jako jsou širokospektrální antibiotika. V některých případech (například pokud je zdrojem obtíží nádor) pak lékaři uvažují také o chirurgickém odstranění postiženého úseku plíce. U neodstranitelných tumorů lze alespoň zmenšit obstrukci průdušky pomocí laseru.

Při léčbě nádorů se často užívají také další metody, kam patří například chemoterapie, radioterapie či biologická léčba. Někdy je pak nutné připojit pacienta na umělou plicní ventilaci nebo ECMO, což je extrakorporální membránová oxygenace. Plíce se tak lépe zotaví a měly by znovu začít plnit svou funkci.

Prevence

Jelikož riziko pooperační atelektázy výrazně zvyšuje silné kouření a chronický zánět průdušek, je vhodné před operací přestat kouřit a cvičit správné odkašlávání. Při celkovém znecitlivění by se pak lékaři měli u rizikových pacientů vyhýbat dlouhodobě tlumícím narkotikům, která potlačují kašlací reflex.

Po operaci by se měl pacient pravidelně obracet na lůžku, co nejrychleji vstát a zahájit chůzi. Důležitá je také intenzivní dechová rehabilitace a pročistit dýchací cesty je možné i prostřednictvím vdechování aerosolu s obsahem mukolytik. Někdy může zabrat fyzikální léčba (poklepová masáž hrudníku), ale jindy je tato terapie spíše riziková.

Pokud se objeví jakékoliv komplikace, jako je například pokles tlaku kyslíku v tepenné krvi, zrychlené dýchání nebo nález na rentgenovém snímku, u pacientů se zvlášť vysokým rizikem vzniku atelektázy, je nutné co nejrychleji přistoupit k vhodné léčbě. Jedná se přitom hlavně o nemocné s deformitami hrudníku, nervosvalovými poruchami či onemocněním CNS.

Zdroje: wikiskripta.eu, cs.medlicker.com, anamneza.cz