Barvínek vyniká hlavně svými výraznými květy. K čemu se používá?

Co je barvínek?

Jako barvínek (latinsky Vinca) se označuje rostlinný rod z čeledi toješťovité, který zahrnuje vytrvalé byliny a polokeře. Dříve se mu mezi lidmi říkalo také brčál, přičemž na některých místech se s tímto pojmenováním můžete setkat i dnes. Typickým znakem daných rostlin jsou pak pohledné, často modrofialové květy, díky kterým lidé začali barvínky pěstovat jako okrasné rostliny.

Právě pro své výrazné květy si u našich předků barvínek vysloužil také řadu specifických přezdívek, jako je například barvenka nebo modránek. Samozřejmě ale nemohli opomenout ani vlastnosti barvínku, který dokáže snášet nepřízeň chladného počasí. Právě z toho důvodu ho někdy označovali jako zelenec, zimostráz či zimozelen. Ujala se ale i pojmenování vinka, plamínek nebo brněj.

Lodyhy barvínků bývají poléhavé nebo přímé (méně často), na bázi dřevnatí a obsahují vodnatou šťávu. Listy jsou pak jednoduché, vstřícné, kožovité a krátce řapíkaté nebo přisedlé, přičemž bývají celokrajné a nenajdete zde žádné palisty. Ačkoliv jsou obvykle stálezelené, v některých případech mohou na zimu odumírat společně s nadzemní částí stonků.

Květy barvínků typicky bývají jednotlivé a úžlabní. Jejich koruna mívá nejčastěji modrou až fialkovou barvu, ale existují i varianty, které kvetou červeně nebo dokonce bíle. Plodem je v tomto případě souplodí na bázi srostlých, válcovitých měchýřků, které později pukají břišním švem a obsahují lysá semena elipsovitého tvaru. [1, 2, 3, 4]

Druhy barvínku

Barvínky jsou momentálně rozšířené v Evropě, ale také na území Asie a severozápadní Afriky. Nejedná se o příliš početný rod, přičemž v České republice se můžete setkat pouze s jedním původním zástupcem, kterým je barvínek menší. Konkrétně pak do tohoto rostlinného rodu řadíme následující druhy:

• barvínek menší (Vinca minor),
• barvínek bylinný (Vinca herbacea),
• barvínek větší (Vinca major),
• barvínek dvoutvarý (Vinca difformis),
• Vinca erecta,
• Vinca soneri,
• Vinca ispartensis.

Pokud si chcete barvínek vypěstovat na vlastní zahradě, můžete zvolit některý z oblíbených kultivarů barvínku menšího, které se prodávají na internetu nebo v českých zahradnictvích. Patří sem například barvínek menší ‘Imagine’ nebo ‘Ralph Schugert’, což jsou klasické variety s modrými květy, barvínek menší ‘Alba’ (tzv. barvínek bílý), ale i barvínek menší ‘Verino’ či ‘Rubra’ (barvínek růžový) a mnoho dalších. [5, 6, 7, 8, 9, 10, 11]

Barvínek menší

Nejznámějším druhem barvínku na naše území je samozřejmě barvínek menší (Vinca minor), což je stálezelená rostlina s charakteristickými modrofialovými květy. Kromě tohoto klasického pojmenování se nicméně můžete setkat i s mnoha názvy, které se používaly v minulosti, jako je například brčál menší, brčál barvínek, zelenec nebo zimozelen.

Barvínek menší původně pochází z Evropy, a to konkrétně z poměrně široké oblasti, která se táhne od Pyrenejského poloostrova až po střed evropské části Ruska. Později se ovšem rozšířil i na další místa, kam patří například skandinávské státy, sever Britských ostrovů, ale i Východní Asie, jih Afriky, Severní a Jižní Amerika nebo třeba Austrálie a Nový Zéland.

Na území České republiky se s barvínkem můžete nejčastěji setkat v pásmu od nížin až po nadmořské výšky 800 m. Do volné přírody se typicky dostává zplaněním, a to z parků a zahrad v okolí rodinných domů, kde ho lidé pěstují. Daří se mu pak hlavně v podrostu křovin nebo ve světlých listnatých a smíšených lesích. Obecně ale preferuje teplejší místa ve stínu nebo polostínu.

Co se týče vzhledu, barvínek menší je vytrvalý, stálezelený polokeř, který dorůstá zhruba do výšky 5–20 cm. Z jeho plazivého oddenku o délce až 80 cm vyrůstají trsy lodyh, přičemž ty neplodné jsou poléhavé a ty květonosné rostou vzpřímeně či vystoupavě. Jednotlivé listy barvínku menšího mají krátké řapíky, jsou vstřícné a neopadavé a vyznačují se lysými, kožovitými čepelemi s výraznou střední žilkou.

Na koncích větviček se pak od března do června objevují jednotlivě květy, které se vyznačují jasně modrou až fialově modrou barvou (vzácně mohou být i zcela fialové nebo dokonce bílé). Plodem je vztyčené souplodí dvou měchýřků, které obsahují dvě až tři bradavičnatá semena hnědé barvy. Ty velice rádi rozšiřují mravenci. [12, 13, 14, 15, 16]

Obsažené látky

Barvínky obsahují malé množství alkaloidů (průměrně asi 0,3 %), kam patří například pervincin, vinkamin, vinkamidin, isovinkamin nebo vinkaminorein. To znamená, že jsou tedy mírně jedovaté. Někteří lidé si nicméně tyto látky pletou s vinka alkaloidy, které se používají při léčbě rakoviny, ale ty pocházejí z odlišné rostliny (barvínkovec růžový). Kromě toho pak barvínky zahrnují také třísloviny, saponiny, hořčiny, pektin, flavonoly nebo kyselinu ursolovou a flavonovou. [17, 18, 19, 20]

Jaké má barvínek léčivé účinky?

V minulosti byl barvínek známý hlavně jako léčivka, používal se pro odstranění různých zdravotních neduhů, ale údajně se také přidával do nápojů lásky a jeho pětičetné květy sloužily jako ochranné talismany. Sbírala se hlavně jeho nať, která obsahuje různé druhy alkaloidů, saponiny, pektiny, třísloviny, hořčiny a další účinné látky. Ta se pak využívala k přípravě různých nálevů.

Vzhledem k obsaženým látkám může mít barvínek vliv na kardiovaskulární systém. Pomáhá například při oběhových potížích a srdečních i cévních problémech, přičemž alkaloid vinkamin snižuje vysoký krevní tlak, a proto se i dnes používá jako součást různých medikamentů určených k léčbě hypertenze. Kromě toho může být prospěšný také v terapii aterosklerózy či demence.

V lidovém léčitelství se barvínek dále používal třeba k odehnání zlých snů a nočních děsů, lidé jím léčili záněty dásní, ústní vředy a záněty hltanu (v podobě kloktadla či ústní vody) a snažili se jím vyléčit také záněty dýchacích cest nebo kašel. Jelikož navíc zastavuje krvácení, používal se mimo jiné i k léčbě vnitřních zranění, příliš silné menstruace nebo třeba krvácení z nosu. Působí ovšem také jako nootropikum a při aplikaci na rány má barvínek hojivé účinky.

Postupem času se nicméně v lidovém léčitelství od používání barvínku upustilo, jelikož je rostlina kvůli obsaženým alkaloidům pro člověka mírně toxická a vyhýbají se jí i zvířata. Větší dávky mohou například vést k nevolnosti, bolestem hlavy, závratím nebo alergickým reakcím. Momentálně lékaři ovšem zkoumají, zda by bylo možné barvínek menší využít k léčbě leukémie a rakoviny, jelikož vinkaleukoblastin způsobuje pokles počtu bílých krvinek a potlačuje nádorové bujení. [21, 22, 23, 24]

Využití barvínku

V minulosti se barvínek používal hlavně v lidovém léčitelství a byl považován také za magickou rostlinu. Ačkoliv se postupem času od užívání barvínku pro léčení nemocí upustilo, jelikož může být mírně jedovatý, výtažky z různých druhů barvínků a konkrétní izolované alkaloidy bývají součástí některých medikamentů a zkoumají se pro další lékařské využití. Své místo si kromě toho barvínek menší našel také v homeopatii.

Momentálně plní barvínky také okrasnou funkci. Lidé je s oblibou vysazují jako půdokryvné rostliny, a to třeba na zahradách, na skalkách, v parcích nebo také v okolí kostelů či na hřbitovech. Existuje přitom hned několik různých forem a kultivarů, které se od sebe navzájem liší svou velikostí nebo barvou květů, přičemž narazit můžete i na kultivary s panašovaným listem. [25, 26, 27, 28, 29]

Pěstování barvínku

Zaujala vás tato oblíbená rostlina a přemýšlíte, zda se dá snadno sehnat a jak zvládá barvínek pěstování na našem území? V tom případě vás jistě potěšíme. Jedná se totiž o původní druh květeny České republiky, který často zplaňuje a vyskytuje se v naší přírodě poměrně hojně. Barvínek je navíc poměrně nenáročný, přičemž prospívá hlavně v polostínu a ve stínu, ale snese i slunná místa.

Nejlépe se barvínkům daří na stanovištích, kde je vlhká a na živiny bohatá půda (zásaditá až neutrální). Většinou se množí vegetativně a dělí se hlavně řízkováním nebo odřezáváním zakořeněných lodyh. Pokud tedy někdo z vašich známých na zahradě barvínek má, určitě nebude problém od něj rostlinku získat. Zakoupit ovšem můžete i sazenice konkrétního kultivaru nebo semena barvínku.

Přestože je barvínek oblíbený hlavně pro své půdokryvné vlastnosti, zároveň musíte počítat s tím, že jakmile se někde rozroste, začne se rychle rozšiřovat do okolí. Máte-li z toho obavy, můžete pěstovat barvínek v truhlíku. Půda by přitom měla být dostatečně vlhká, ale se zálivkou to určitě nepřehánějte. Kromě toho vás jistě potěší, že tato rostlina dobře snáší zimu i mrazy a navíc je odolná proti škůdcům a chorobám. [30, 31, 32]

Zdroje: botany.cz, kvetenacr.cz, bylinkyprovsechny.cz, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, bylinkovo.cz, naturalmedicinalherbs.net, poison.org, web.archive.org, worldfloraonline.org, efloras.org