Problémy s duševním zdravím už dávno nejsou společenské stigma. Naopak, čím dál více lidí se snaží své potíže aktivně řešit. Bez pomoci psychiatra to někdy nejde, přičemž farmakologickou léčbu je vždy vhodné doplnit terapií. Mnoho moderních terapeutických směrů vychází právě z behaviorální terapie.
Co se dozvíte v článku
Co je behaviorální terapie?
Behaviorální terapie je terapeutický směr založený na tom, že poruchy chování jsou naučené. Pomocí správných postupů je tedy možné je přeučit. Cílem behaviorální terapie je eliminovat nežádoucí chování a nahradit ho jiným. Její velkou výhodu představuje možnost změnit opravdu nezdravé a sebedestruktivní chování. Využívá se u celé škály poruch, od úzkostí a depresí po poruchy příjmu potravy, fobie či sebepoškozování. [1, 2, 3, 4]
Pro koho je vhodná behaviorální terapie?
Terapeutické metody rozvíjející principy behaviorální terapie jsou vhodné pro dospělé, seniory i malé děti. Terapie se vždy přizpůsobuje individuálně tak, aby se zaměřovala na to, co klienta aktuálně trápí, a nabízela možná řešení. Behaviorální terapie se dá použít třeba při léčbě:
- depresí,
- úzkostných poruch,
- bipolární poruchy,
- poruch příjmu potravy (PPP),
- panické poruchy,
- fobií,
- obsedantně kompulzivní poruchy (OCD),
- alkoholismu,
- zneužívání návykových látek.
Protože se jedná o druh terapie zaměřený na řešení konkrétních problémů, lze tímto způsobem třeba pomoct i klientovi, který má potíže se sebeovládáním a zvládáním vzteku. U dětí se často uplatňuje terapie hrou, která může být hodně nápomocná u jedinců s poruchami autistického spektra či poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). [5, 6, 7, 8]
Druhy behaviorální terapie
Pojem behaviorální terapie je obecný. V současné době zahrnuje hned několik specifických terapeutických směrů, které si z behaviorální terapie berou základní princip, a to že poruchy chování jsou naučené a dají se změnit. Nejpopulárnější a nejvyužívanější v praxi je určitě kognitivně behaviorální terapie.
Kognitivně behaviorální terapie (KBT)
Jde o mimořádně populární typ terapie, kde je behaviorální terapie doplněna kognitivní složkou. To znamená, že se neřeší jen vzorce chování, ale hlavně myšlení, které je s nežádoucím jednáním spojeno. Při terapii se řeší kognice (myšlenky), které vedou k negativním emocím. Emoce pak ovlivňují chování. Takže pokud člověk změní své myšlení, projeví se to i na úrovni prožitků a chování.
Jedná se o poměrně intenzivní druh terapie, který vyžaduje aktivní přístup klienta. Soustředí se primárně na to, co se děje v současnosti, a jaké myšlenkové pochody jsou s aktuální situací klienta spojeny. Terapeut ho učí rozpoznávat nežádoucí vzorce, pojmenovávat je a eliminovat. [9, 10, 11, 12]
Nedirektivní terapie hrou
Tento typ kognitivně behaviorální terapie je upraven tak, aby byl vhodný pro děti. Funguje na tom principu, že hra je přirozeným způsobem, jak se může dítě vyjádřit. Při terapii se využívají hračky, pastelky a jiné výtvarné pomůcky a další potřeby, pomocí kterých se dítě učí projevovat své emoce, pocity a myšlenky. Terapeut do hry nijak nezasahuje a neřídí ji, naopak dítě sleduje a podporuje.
Prostřednictvím pozorování pak analyzuje a identifikuje, jaké má dítě potíže. Zkušený terapeut dokáže pomocí hry dítěti pomoct naučit se chovat a myslet jinak. Tento druh terapie se jeví jako velice nápomocný u dětí, které prochází těžkou životní situací (rozvod rodičů, úmrtí v rodině, stěhování), trpí emočními problémy, úzkostmi či výbuchy vzteku, u dětí s autismem nebo u dětí, které nedokážou komunikovat. [13, 14, 15, 16]
Dialektická behaviorální terapie (DBT)
Dialektická behaviorální terapie původně vznikla jako program vhodný především pro jedince s hraniční poruchou osobnosti (HPO). Tento terapeutický směr vytvořila americká psycholožka Marsha M. Linehanová.
Lidé trpící hraniční poruchou osobnosti mají potíže se stabilitou nálady a objevují se u nich návaly extrémních emocí, které neodpovídají daným situacím. Pacienti nedokážou s těmito emocemi pracovat, takže se často uchylují k maladaptivnímu chování – sem patří třeba sebepoškozování, zneužívání návykových látek a závislost na alkoholu. U těžkých forem se často objevují opakované pokusy o sebevraždu.
Při DBT se klienti učí hledat rovnováhu a dovednosti, které jim doposud chyběly. Na místo extrémů se pak snaží přijmout své pocity, nacvičovat relaxační techniky, regulovat své emoce a nastavit asertivnější způsob komunikace s okolím. [17, 18, 19, 20]
Máte zkušenosti s behaviorální terapií?
Terapie přijetí a závazku (ACT)
Terapie přijetí a závazku představuje jeden z moderních terapeutických směrů vycházejících z kognitivně behaviorální terapie. Podstatou terapie je naučit se přijímat to, co člověk cítí, a zavázat se k určitým nezbytným změnám. Nepotlačovat a nedusit v sobě emoce, ale akceptovat je a pracovat s nimi.
Součástí terapie je šest procesů:
- Odstup: distancovat se od zatěžujících myšlenek a naučit se, jak se jimi nenechat ovládat.
- Přijetí: přijmout vlastní pocity a emoce, ať už jsou jakékoliv, namísto vyhýbání se jim nebo potlačování.
- Všímavost (mindfulness): pozorovat vlastní myšlenky a pocity bez snahy o změnu či posuzování. Vědomá pozornost pomáhá se soustředěním a zvyšuje pohodu.
- Já-jako-kontext: vnímat sám sebe jako celistvou osobnost s identitami. Vnímat, že já není definováno jen prožitky a momentálními pocity či myšlenkami.
- Hodnoty: zvolit si principy, podle kterých chcete žít.
- Závazek: podniknout konkrétní kroky, které jsou v souladu s hodnotami a které povedou k pozitivním životním změnám.
ACT je velice účinná, co se týče odstraňování negativních myšlenek. Díky ní přestanete věnovat nadměrnou pozornost negativním myšlenkám a budete se cítit sebevědomější a optimističtější, protože se naučíte přijímat své emoce a zkušenosti a zároveň budete schopní aktivně jednat. [21, 22, 23, 24]
Zdroje: nih.gov, verywellmind.com, psychologytoday.com, mind.org.uk, terapeutickerodicovstvi.com, terapie.cz, nzip.cz, cskbt.cz, psycholog-adicare.cz, fnbrno.cz, projektgradient.cz, psychiatriepropraxi.cz