Česko je v počtu transplantací srdce na milion obyvatel na předních místech na světě. dříve to byla polovina. ČTK to řekl přední český kardiochirurg profesor Jan Pirk.
První transplantaci srdce v bývalém Československu provedli lékaři 9. července 1968 v Bratislavě. Pacientka po operaci žila pět hodin.
„Změnila se operační technika, srdíčko se jinak přišívá. Modernější jsou také léky, které potlačí imunitní reakci organismu, aby srdce neodmítl,“ vysvětlil přednosta kliniky kardiovaskulární chirurgie Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Pirk. Letos má na kontě 21 transplantací, od roku 1984 bylo v IKEM provedeno 692 transplantací srdce. Nejdéle žijící pacient má nové srdce od roku 1984, žije a pracuje s ním už 24 let.
Lékaři umějí zachránit také pacienty, kterým selhávají se srdcem i ledviny, loni v IKEM provedli první kombinovanou transplantaci. Nyní připravují k vyšetření další nemocnou ženu, aby zjistili, zda ji lze operovat.
Šance pacientů na záchranu stouply podle Pirka i díky tomu, že do léčby bylo zavedeno umělé srdce. Mechanická podpora pomůže překlenout čekání na dárce lidem, kterým už srdce téměř nefunguje. Za pět let pomohlo umělé srdce 50 pacientům. „V těchto dnech jsme transplantovali srdíčko pacientovi, který byl na mechanické podpoře 69 dní. Kdybychom přístroj neměli, byl by přes dva měsíce mrtvý,“ poznamenal profesor.
Na čekací listině na transplantaci srdce je průběžně 60 až 80 lidí. Ze tří až čtyř měsíců se čekání prodloužilo na šest až osm. V Česku platí předpokládaný souhlas s darováním orgánu. Lidé se nově mohou zapsat do registru „odpíračů“, to však podle Pirka není hlavní důvod úbytku dárců.
Ředitel Koordinačního střediska transplantací Pavel Březovský Pirkova slova potvrdil. ČTK řekl, že úbytek dárců má více příčin. „Jasně se ukazuje, že traumatologická centra jsou schopna zachránit více pacientů, je tedy méně mozkových smrtí. Motorkáři, o nichž se mluví jako o 'dobrovolných dárcích orgánů', se při havárii rovnou zabijí, jejich srdce nelze použít,“ uvedl.
Na úbytek dárců mají podle Březovského vliv i regulační poplatky zavedené v lednu. U pacientů, kteří se mohou stát dárci, se prodlužuje hospitalizace, jde o vyhledání vhodného příjemce. „Prodlouží se to o dva až tři dny a lékaři musejí žádat od pozůstalých poplatek i za tuto dobu. Je to pro ně těžké,“ vysvětlil.
Situaci má zlepšit zákon o odpuštění regulačních poplatků novorozencům, který prošel parlamentem. Jsou v něm uvedeni i dárci orgánů a tkání. „Měli bychom vyjádřit vděčnost za to, že pacient či jeho rodina souhlasila s tím, aby orgány po smrti byly použity pro někoho jiného,“ shrnul Březovský.
Podle údajů Koordinačního střediska transplantací zachraňuje transplantace srdce lidi s pokročilým srdečním selháním, kdy už podání léků nepomáhá. Většinou jsou to pacienti s onemocněním věnčitých tepen a s poruchou funkce srdeční komory, často spojenou s vysokým tlakem. Příčinou jsou i chlopenní vady. Transplantaci nemůže podstoupit člověk s rakovinou, HIV pozitivní, závislý na alkoholu či drogách, s nadváhou více než 20 procent a s osteoporózou.
U dárce musí být potvrzena mozková smrt, nesmí mít kardiovaskulární onemocnění ani infekci. Ideální dárce je muž do 50 let a žena do 55 let. Příjemce se vybírá podle krevní skupiny, shoda je nezbytná.
Další pokrok v transplantační medicíně závisí na vývoji účinnějších léků na potlačení imunity. Hovoří se i o xenotransplantacích, kdy by se lidské srdce nahradilo srdcem jiného živočicha. Genové inženýrství se zaměřilo na vývoj prasat, která mají do genomu zabudované lidské proteiny omezující imunitní reakci na nový orgán. Vývoj je ale spojen s řadou etických otázek, závažné je také riziko přenosu infekce ze zvířete na člověka.
ČTK