Cholerik je vznětlivý, ale stálý ve svých životních názorech. Jak na okolí působí?

Typologie osobnosti

Lidská osobnost představuje konstelaci vlastností, které charakterizují individualitu konkrétního člověka. Utváří se ve vztazích k sobě samému, k dalším osobám, ale i vůči prostředí a společnosti. Podle Hippokrata, který je dnes považován za otce lékařství, se přitom v každém lidském organismu nachází různý poměr čtyř základních tělesných tekutin, kterými jsou krev, žluč, hlen a černá žluč.

Známá Hippokratova humorální teorie dále tvrdí, že tekutina, která v těle daného člověka převládá, výrazně ovlivňuje jeho chování, prožívání a charakterové vlastnosti. Zároveň určuje, jaký typ temperamentu mu můžeme přisoudit. Každá tělní tekutina totiž odpovídá jednomu osobnostnímu typu a jednomu ze čtyř elementů, které jsou základními stavebními kameny světa:

• krev – vzduch – sangvinik (společenský, živý a komunikativní člověk),
• žluč – oheň – cholerik (rychlý, prudký a vznětlivý člověk),
• hlen – voda – flegmatik (klidný, pomalý a netečný člověk),
• černá žluč – země – melancholik (pesimistický a uzavřený člověk).

Hippokratovo rozdělení temperamentu je již na první pohled kategoriální. Čtyři povahové typy, které v minulosti představil, jsou navzájem neslučitelné. Jedna osobnost tedy z jeho pohledu nemůže být zároveň flegmatik i cholerik nebo třeba sangvinik a melancholik. Ve skutečnosti však situace není tak jednoduchá a setkáváme se s různými kombinacemi osobnostních rysů.

Teorii, se kterou přišel Hippokrates již ve 4. století před naším letopočtem, se rozhodl dále rozvíjet švýcarský lékař a psychoterapeut Carl Gustav Jung. Ten zkoumal typy osobnosti ve vztahu k okolnímu světu, konkrétně zda se člověk orientuje spíše ke světu vnějšímu, nebo naopak ke světu vnitřnímu. Podle toho pak definoval dvě různé skupiny lidí:

• Introverti – soustředí svou pozornost hlavně na svůj vnitřní svět, věří svým subjektivním pocitům a mají bohatou fantazii. Energii a inspiraci čerpají hlavně z vlastních myšlenek a prožitků, nebývají příliš hovorní a mají rádi svůj klid a soukromí. Kromě toho jsou uvážliví, drží se spíše v pozadí a nechtějí být středem pozornosti. Často jednají až ve chvíli, kdy vše předem promyslí, přičemž přemíra vnějších podnětů je stresuje.
• Extroverti – soustředí se především na vnější podněty, jsou otevření a často vyhledávají společnost. Energii a inspiraci čerpají hlavně z okolního světa, mají rádi, když se kolem nich něco děje, a stává se, že rychleji jednají, než myslí. Lépe snášejí změny, bývají více aktivní a mají rádi legraci. Mohou mít ale i sklony k netrpělivosti, jsou závislejší na mínění druhých a přílišný klid je vyčerpává.

Další významná teorie je připisována britskému psychologovi Hansi Eysenckovi, který ke studiu temperamentu využíval faktorové šetření osobnosti. Na základě vlastních i předchozích výzkumů pak vytvořil dimenzionální klasifikaci temperamentu, která předchozí typologie dala do souvislosti také s emoční stabilitou (pokoj a klid) a labilitou (nepokoj a podrážděnost). Tak vznikl diagram, který jednotlivé typy temperamentu shrnuje následovně:

• sangvinik – stabilní extrovert,
• cholerik – labilní extrovert,
• flegmatik – stabilní introvert,
• melancholik – labilní introvert.

V každém z nás převažuje jeden z výše jmenovaných osobnostních typů, který má potom výrazný vliv na naše chování a charakterové rysy. Ačkoliv si ale mnozí myslí, že narazili na čistokrevného cholerika, ve skutečnosti nikdo takový neexistuje. V lidech se totiž mísí více druhů temperamentu, přičemž v menší míře se u jediné osoby mohou projevit vlastnosti každého z nich, i když jeden bývá dominantní. [1, 2, 3, 4, 5, 6]

Kde je cholerik?

Cholerik patří mezi čtyři základní druhy temperamentu, které charakterizují povahu a náturu člověka. Hippokrates mu ve své typologii osobnosti jako tělní tekutinu přisoudil žluč (žlutou), protože jde o člověka prudkého, vznětlivého a neklidného. To je v podstatě i dnešní význam slova cholerik, které vychází z řeckého termínu cholé, jenž označuje právě žluč.

Podle Eysenckovy charakteristiky, která navázala na Hippokratovu práci, představuje cholerik labilního extroverta. Jeho elementem je oheň, což odkazuje právě k cholerikově výbušnosti, nedůtklivosti, rychlosti prožívání a zápalu pro věc. Takový člověk rád pobývá mezi lidmi, je vášnivý a energický, ale snadno mu rupnou nervy i kvůli zdánlivým maličkostem. [7, 8, 9]

Jaké má cholerik vlastnosti?

Cholerika si lidé představí především jako nevyrovnaného člověka, kterého dokáže vytočit i sebemenší problém. Když se pak uklidní, velice rychle ho může něco opět naštvat a tak pořád dokola (jako oheň rychle vzplane a rychle zase pohasne). Kromě toho, že má horkou hlavu a problémy se sebeovládáním, jsou pro něj typické také přehnané reakce.

Mezi charakteristické vlastnosti cholerika se řadí také skutečnost, že musí mít vždycky ve všem pravdu, za každou cenu chce zvítězit a musí stát neustále v čele. Není si schopný připustit, že by se mohl mýlit, a nechce ztratit svou tvář. Svým nadřazeným postojem a snahou mít neustále navrch nicméně může osoby ve svém okolí vystrašit, rozčílit nebo zcela odehnat.

Spousta choleriků se řadí mezi workoholiky, kteří neumí vysadit z pracovního tempa. K tomu navíc cholerik nutí i své okolí, jelikož rád vede lidi k lepším výkonům. Zároveň bývá netrpělivý, velmi špatně snáší slabosti ostatních a netoleruje selhání. Kvůli tomu většinou nevychází příliš dobře s lidmi, kteří jsou nerozhodní, pomalí nebo nevyužívají naplno své schopnosti.

Lidé však často zapomínají na to, že cholerik má i řadu pozitivních vlastností. Jedná se o dynamickou osobnost, která je velice aktivní a ctižádostivá. Ačkoliv je cholerik povaha vznětlivá, mívá skvělé organizační schopnosti a umí prosadit změnu, když vidí, že něco není v pořádku. Zároveň je spolehlivý, rozhodný, problémy řeší rychle a díky svému odhodlání poměrně často dosáhne toho, co si přeje.

Kromě toho je cholerik známý tím, že je stálý ve svých životních názorech a hodnotách, je vstřícný a již od útlého věku mívá vůdčí sklony. Dokáže velet prakticky všemu, a to bez ohledu na okolní podmínky a na znalosti dané problematiky. Nejde mu přitom o to, aby se někomu zalíbil, ale soustředí se pouze na splnění zadaného úkolu nebo dosažení svého cíle.

Lhostejnost nebo depresivní nálady jsou cholerikovi obvykle cizí. Bývá naopak optimistický, zapálený pro věc a velice iniciativní. Navíc rád překonává překážky, nevadí mu konkurence, protože si rád poměřuje síly nebo znalosti s ostatními, a exceluje při řešení krizových situací. Často pak dokáže odhadnout situaci lépe než ostatní a bez váhání bojuje za lidská práva.

Hlavní rysy cholerika:

• neklid a netrpělivost,
• aktivita a energičnost,
• tvrdohlavost a zásadovost,
• vůdčí sklony a panovačnost,
• nepředvídatelnost a náladovost,
• vznětlivost, nedůtklivost, útočnost,
• neschopnost tolerovat slabosti ostatních,
• optimistická a vstřícná povaha,
• ctižádostivost a rozhodnost,
• činorodost a iniciativnost,
• skvělé organizační schopnosti,
• vášnivost a hluboké emoční prožitky,
• schopnost dokončit větší díl práce než ostatní.

Co se týče mezilidských a partnerských vztahů, pro choleriky je typická vášnivost a intenzivní prožívání emocí. Ty jsou často velice hluboké, ale mohou mít v některých případech krátké trvání. Kromě toho je cholerik sice spontánní a nechybí mu zajímavé nápady, ale může být zároveň impulzivní nebo zbrklý.

Nálady choleriků poměrně rychle kolísají a na okolí mohou působit jako neřízené střely. Vzhledem ke své nedůtklivosti a vznětlivosti se také mohou zdát agresivní. Ačkoliv se tedy nebojí seznamovat s novými lidmi, většinou mívají menší množství blízkých přátel, kteří se s jejich negativními vlastnostmi umí vyrovnat a tolerují je.

Cholerik ve vztahu často vyhledává osoby, které jsou klidné a umí nahlížet na problémy zeširoka. Proto si dobře sedne třeba s flegmatikem. Ačkoliv se nachází na opačné straně spektra (labilní extrovert x stabilní introvert), ve skutečnosti se mohou skvěle doplňovat. Každý člověk je ovšem unikátní, takže vždy záleží na tom, jestli si budou rozumět a jejich životní cíle se budou shodovat. [10, 11, 12, 13, 14]

Řeč těla a mimika

Pokud si nejste jistí, jaký typ osobnosti na vás pasuje nebo s jakým máte co do činění u svého partnera, napovědět by vám mohla řeč těla, gestikulace a výraz tváře. Jednotlivé druhy temperamentu se totiž často dají odhalit na základě toho, jak chodí, mluví nebo reagují na své okolí. Pro cholerika jsou typické následující znaky:

• Chůze – cholerik mívá pevný a rázný krok, rozhodně míří za svým cílem a kráčí většinou přímo vpřed. Nedá se jednoduše svést jiným směrem.
• Pohled – je rozhodný, pevný a ostrý. Cholerik se přitom na věci často dívá kriticky, vypočítavě a někdy až tvrdě, což může být pro jeho okolí velice nepříjemné nebo dokonce strašidelné.
• Pozdrav – jelikož cholerik kráčí tvrdohlavě za svým cílem, obvykle zdraví jen v případě, že to považuje na nutné a účelné. Když už někoho pozdraví, nelze to přeslechnout. Obvykle ale nebývá dotěrný.
• Podání ruky – bývá podobné jako styl cholerikovy chůze. Ruku ostatním tiskne pevně, jistě a sebevědomě.
• Řeč – většinou si věci dopředu promýšlí a pak je říká jasně a střízlivě. Snaží se nemluvit zbytečně, ale když už něco řekne, obvykle se projevuje hlučně a důrazně. Jeho výraz přitom bývá rozhodný a může se na první pohled zdát příliš tvrdý či kritický.
• Úsměv – směje se pouze ve chvíli, kdy mu to za to stojí, ale pak vždy hlučně a srdečně.

Existuje ovšem i celá řada dalších oblastí, v nichž jednotlivé druhy temperamentu vykazují svá specifika. Sem patří například styl oblékání, kdy cholerik preferuje účelné, praktické a reprezentativní šaty, ale vyhýbá se přílišné noblesnosti a nápadnosti. Neberte to však doslova. I žena cholerik se při odpovídající příležitosti ráda ve společnosti blýskne hezkou róbou.

Ve volných chvílích pak cholerik často pracuje, protože nesnáší bezúčelně strávený čas. Pokud pracovat nemůže, vyhledává užitečné činnosti, do kterých by se mohl pustit, a neustále plánuje. Práci si umí skvěle rozvrhnout a nenechá si do ní mluvit. Vstává okamžitě, když zazvoní budík, zbytečně se nezdržuje a včas se pouští do úkolů, které je v daný den potřeba splnit. [15, 16, 17]

Cholerik a tělesná konstituce

Typ osobnosti údajně souvisí také s tělesnou konstitucí, což popisuje morfologická teorie temperamentu publikovaná německým psychiatrem Ernstem Kretschmerem. Podle toho existuje souvislost mezi stavbou pacientova těla, jeho charakterovými vlastnostmi a duševními chorobami, které se u něj případně mohou rozvinout. Ve své konstituční typologii přitom rozlišuje tři druhy osobnosti:

• Astenický typ – takový člověk má obvykle štíhlou, vytáhlou postavu, nízkou váhu, úzká ramena i boky a dlouhé končetiny. Bývá uzavřený a přecitlivělý, občas ho vytočí úplné maličkosti a na své okolí může působit chladnokrevně. Často si vytváří vlastní svět a mívá omezený okruh zájmů, ale zároveň se vyznačuje pořádkumilovností a důsledností.
• Pyknický typ – pro tohoto jedince je typická zavalitá postava, krátký krk, kulatá hlava a výrazná brada. Široký hrudník pak doplňují kratší končetiny a daný člověk může mít sklony k tloušťce nebo plešatění. Jde přitom o aktivní osobnost se smyslem pro humor, která se dobře cítí ve společnosti, ale zároveň vykazuje rychlé střídání nálad a rozporuplné emoce. Někdy navíc bývá daný člověk příliš pohodlný.
• Atletický typ – jedná se o osoby s širokými rameny, štíhlýma nohama a svalnatou postavou, které toho příliš nenamluví. K jejich charakteristickým vlastnostem se řadí vyrovnanost, cílevědomost a analytické myšlení. Jejich prožívání není příliš hluboké a bývají flegmatičtí.

Jak je z výše uvedených informací patrné, zařadit člověka do jedné z vybraných kategorií není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Cholerik například může vykazovat některé rysy astenického typu (důslednost a výbuchy vzteku kvůli maličkostem), ale i znaky typu pyknického (aktivní osobnost, společenskost, střídání nálad). Navíc existuje ještě dysplastický typ bez vyhraněné somatické konstituce, který Kretschmer popsal později. [18, 19, 20, 21, 22]

Zdroje: pfyziolmysl.upol.cz, is.muni.cz, studium-psychologie.cz, researchgate.net, szscb.cz, fourtemperaments.com