Není divu, že se lidé tolik děsí eboly, a to navzdory skutečnosti, že se její epidemie dosud nikdy neodehrála v rozvinuté zemi. „Co když nás ebola všechny vyhladí?“ zeptal se v uplynulých dnech jeden z uživatelů Twitteru.
Náš strach je odrazem příběhů o nakažlivých nemocech, kterými je veřejnost krmena po celé roky - zdravotníky, médii i silnými příběhy v knihách a filmech o „bakterii nebo viru, které nás všechny zabijí“, uvádějí odborníci.
Drama nákazy a děsivé smrti, jakou s sebou přináší ebola, jen přispívá k naší morbidní pozornosti. „Epidemie nás fascinují,“ říká Philip Alcabes, ředitel veřejného zdravotního programu Střediska pro zdravotní inovace Adelphské univerzity. „Sledujeme, jak na opačné straně oceánu umírají lidé a kolem nich jsou lékaři v ochranných oblecích. Vypadá to jako ve filmu, a proto jsme naladěni na filmovou reakci,“ dodal. „Čekáme, že se zápletka bude vyvíjet stejně, jako na filmovém plátně.“
„Lidé to vnímají jako velmi dramatickou nemoc,“ uvedl odborný autor David Quammen, který napsal knihu Přelití: Zvířecí infekce a příští lidská pandemie. „Panuje téměř hysterický strach z eboly mezi daleko žijícími lidmi v rozvinutých zemích, kteří si myslí: 'Tohle sem přijde a dostane nás to',“ dodal.
Hysterie se obvykle začíná šířit ve chvíli, kdy zdravotníci nákazu označí za epidemii nebo pandemii, dodávají experti. Toto prohlášení vnímáme jako „začátek příběhu“, uvedla Priscilla Waldová, autorka knihy Nakažliví: Kultury, bacilonosiči a příběhy o epidemii. „Snadno přenosná, děsivá nemoc, se šíří z rozvojové země a hrozí stát se apokalypsou,“ shrnula zhruba zápletku takových filmů, jako Smrtící epidemie (1995) nebo knih, jako je Zákeřná ebola amerického spisovatele Richarda Prestona.
Smíšení prvků z filmů s realitou může vysvětlit všeobecné kořeny našeho strachu z nakažlivých nemocí. Ale naše obavy z eboly jsou ještě mnohem hlubší. „Ebola je nemoc, které se lidé na celém světě rádi bojí,“ uvedl Quammen. Připomněl, že epidemie nemoci SARS v roce 2003 nakazila o tisíce lidí víc než nynější epidemie eboly, a přitom ji provázel mnohem menší strach. „SARS nebyl tak dramatický, pokud jde o symptomy,“ dodal. „Nebyl tak živě hrůzný, jako je někdy ebola.“
Nákaza ebolou může způsobit vnitřní krvácení. To jeden online komentátor po svém interpretoval jako: “…vaše vnitřní orgány shnijí do krvavé kaše…“.
Podle Alcabese to souvisí s naší morbidní fascinací nemocemi, které způsobují znetvoření člověka. Přirovnává přitom současné postoje vůči ebole k tomu, jak se lidé před desetiletími obávali lepry - další choroby, která není příliš nakažlivá.
„Měli bychom se tedy děsit eboly? Ano i ne,“ říká Wardová. „Neměli bychom ji zcela pomíjet. Měli bychom jí věnovat přiměřenou míru obav, ale nenechat je přerůst do paniky.“
„Lidé by se měli bát rozumným způsobem,“ dodal Quammen. „Děsit se, že tenhle nový bubák přijde a sežere nás, je nejen nerozumné, ale také hloupé a špatné,“ uvedl. „Ebola je děsivá. Ale zabila mnohem méně lidí, než nemoci, které považujeme za běžné - spalničky, chřipka a malárie.“