Co se dozvíte v článku
Co je lichořeřišnice?
Pod názvem lichořeřišnice se ukrývá rostlinný rod jednoletých nebo vytrvalých bylin, který se řadí do čeledi lichořeřišnicovité. Zahrnuje více než 90 různých druhů, kterým se dobře daří především v Jižní a Střední Americe, ale s některými z nich se můžete setkat také na našem území. Jde hlavně o lichořeřišnici větší, kterou si lidé někdy pletou s řeřichou.
Latinský název pro lichořeřišnici je Tropaeolum, což znamená trofej nebo vítězství na bitevním poli. Švédskému přírodovědci Carlu von Linné, který tuto rostlinu popsal, totiž její listy na první pohled připomínaly štíty a květy zase helmice, jež někdo probodl kopím a potřísnil krví. V češtině se pak můžete setkat i s lidovým pojmenováním kapucínka a lichořeřišnice anglicky se řekne nasturtium. [1, 2, 3, 4, 5]
Historický kontext
Odkud lichořeřišnice pochází? Tato rostlina byla původně rozšířená v severních tropických oblastech Jižní Ameriky, tedy v Ekvádoru, Peru nebo Kolumbii. Indiáni ji zde používali jako antibakteriální činidlo, přičemž dobře věděli, že nejlepší efekt má lichořeřišnice v čerstvém stavu. Ve formě obkladů ji přikládali na různé infikované rány a zároveň z ní připravovali extrakty pro léčbu vnitřních infekcí.
Později se lichořeřišnice rozšířila také na další kontinenty, jako je Severní a Střední Amerika, Austrálie a částečně i Afrika nebo Asie. Díky španělským dobyvatelům se pak lichořeřišnice dostala také na území Evropy, a to pravděpodobně z Peru. Místní obyvatelé ovšem s touto rostlinou zacházeli jinak než Inkové a na zahradách se začala objevovat především pro svou okrasnou funkci.
Na evropském území se ale lichořeřišnice začala používat také při léčbě různých onemocnění dýchacích cest a zároveň jako pomocník v boji proti akutním i chronickým zánětům močových cest. V příhodných podmínkách (subtropy a tropy) tato rostlina zplaněla a dále se množí bez jakéhokoliv lidského přičinění. Na našem území se to však stává pouze zřídka. [6, 7, 8, 9]
Jak vypadá lichořeřišnice?
Jde převážně o dužnaté byliny, které na první pohled zaujmou výraznými květy. Jejich lodyha bývá plazivá, může dosahovat až do délky 5 m a ke šplhání po různých okolních rostlinách jí napomáhají ovíjivé řapíky tmavě zelených nebo žíhaných listů, které bývají dlouhé klidně i 20 cm. Některé vytrvalé druhy pak mohou mít také oddenky nebo stonkové hlízy.
Zatímco hlíznaté druhy zpočátku bývají spíše vzpřímené, mají kratší lodyhy a často dosahují až do výšky 1 m, jiné druhy jsou naopak plazivé. Pokud jde o květy, ty jsou oboupohlavné a rostou na dlouhých stopkách. Nápadný kalich složený z pěti lístků může mít různé zbarvení, od žluté přes oranžovou až po červenou a fialovou, přičemž existuje i řada žíhaných kombinací.
Jakmile hmyz lichořeřišnici opyluje, objeví se třídílné tobolky, které mohou být svraštělé, ale výjimečně také křídlaté. Ty obsahují semena bez endospermu (vnitřní živné pletivo). Pokud jde o to, jaké má lichořeřišnice použití, při troše dobré vůle můžete zužitkovat celou rostlinu, tedy květy, listy, semena i čerstvou šťávu. [10, 11, 12, 13, 14]
Kde rostou lichořeřišnice?
Lichořeřišnice pochází z tropických oblastí Jižní Ameriky, odkud se postupem času rozšířila také na další místa, jako je Evropa, Severní a Střední Amerika, Austrálie nebo třeba Nový Zéland. Částečně se dostala také na území Afriky či Asie a najdete ji také na některých ostrovech v Pacifiku. Pokud má k růstu vhodné podmínky, zplaňuje a může se dále množit i bez zásahu člověka.
Například lichořeřišnice větší, která je mezi lidmi asi nejznámější, se v Evropě pěstuje údajně již od roku 1864. Z této rostliny se navíc podařilo vyšlechtit velké množství zajímavých kultivarů, které si našly místo v okrasných parcích i zahradách. Bylina přitom běžně zplaňuje hlavně v subtropických a tropických oblastech a například na Kanárských ostrovech se dokonce šíří invazivně. [15, 16, 17, 18]
K čemu se lichořeřišnice používají?
Lichořeřišnice dnes na zahradách díky svým zajímavým listům a květům plní hlavně okrasnou funkci. Využívají se tedy třeba jako ozdoba parků, ale pěstitelé je vysazují také do truhlíků nebo těmito rostlinami nechávají porůst různé zídky či ploty. Kromě toho se hodí také jako obruby záhonků a vysazují se i v blízkosti zahradních zástěn nebo pergol.
Aby toho nebylo málo, celé tyto rostliny jsou jedlé, a proto si své využití našla prakticky každá část lichořeřišnice. Zpracovat se tedy dají listy, květy, poupata, semena i čerstvá lichořeřišnicová šťáva. Některé elementy se dnes používají v kuchyni jako přísada do salátů či pesta, z jiných se připravuje tinktura nebo třeba čaj. Své místo si pak dané rostliny našly nejen v kuchyni, ale i v lidovém léčitelství nebo třeba v kosmetickém průmyslu. [19, 20, 21, 22, 23, 24]
Zdroje: pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, gardenia.net, pfaf.org, powo.science.kew.org, floranorthamerica.org, britannica.com, jstor.org, herbaria.plants.ox.ac.uk, biolib.cz, botany.cz, botanika.wendys.cz, missouribotanicalgarden.org, ucjeps.berkeley.edu, pladias.cz, pacificbulbsociety.org