Nová vyhláška o předepisování léčiv nařizuje soukromým lékařům uvádět na receptu jejich adresu. MZ se odvolává na pokyn ministerstva vnitra, podle kterého by se na soukromé lékaře měly vztahovat stejné povinnosti jako na každý jiný podnikatelský subjekt. Mnohým lékařům toto nařízení vadí. Jaký je váš názor? Odpovídá Jiří Antonín Votýpka, další ze „stálých komentátorů“ Zdraví.Euro.cz.
Utajené, tajné, anonymní, obecné a neurčité, to vše je záhadné ale může být též nebezpečné. Nebezpečné při bujné fantazii, podezřívavosti a nedůvěře. Každá polotajná, výběrová nebo zcela utajená organizace je podezřelá. Člověk to prostě vůbec nemá rád. A to tím více, čím sám člověk, kterého se to tak dotýká, používá sám často tajností a utajení ve svém běžném životě.
Nedivím se lékařům, že nechtějí uvádět svoji přesnou adresu na každém receptu. To mi připadá až příliš nadbytečné. Něco jiného je, když na razítku pro recept bude uvedena plná adresa místa, kde je ordinace. To se mi zdá přiměřené a myslím, že většina lékařů s takovou identifikací bude souhlasit.
Již dnes se mi zdá těch identifikací pro zdravotnictví příliš. Ten, kdo přichází každý den s poukazy na vyšetření ví co mám na mysli. To je například uváděný dosažený stupeň vědecké hodnosti, IČO., IČZ, odbornost,č. účtu, atd.
To jsou tak přesné identifikační znaky, které žádný podnikatel dnes na svém razítku nemá. I zde by měla zákonitě přijít redukce identifikačních znaků. Profesor Brunecký již v roce 1967 předpokládal,že lidé s duševními poruchami mezi námi přibývají čtyřikrát rychleji než zdravá populace.
Je to hrozná představa, kdyby z tak rychle se šířící populace duševně narušených bylo jen 1% paranoidních stavů. Pak by určitě ochranu před atakou podobných osobností měla přijmout celá společnost a nejen lékaři.
Další postižení dnešní naší společnosti. Víra ve všemocnost peněz a nezbytnost bohatství pro život každého člověka. V takové společnosti jsou potencionálními zloději, podvodníky a zločinci již i někteří „slušní“ lidé, kteří tomuto bludu uvěřili. Zde se jistě dá počítat s předpokládaným vydíráním a obávám se, že lékaři patří k těm nejohroženějším. Také proto v tomto případě by neměli lékaři uvádět adresu svého bydliště.
Předpokládejme, že člověk nemocný, který se léčí u určitého lékaře není ani podvodník ani zloděj ani loupežník. Je jen zcela zaujat svojí chorobou a předpokládá, že by se mu měl jeho lékař věnovat více.
Nebo stačí , aby lékař byl velmi vstřícný a ve slabé chvilce pacientovi sdělil svoji adresu a soukromý telefon. Zde je opět nebezpečí, že takový lékař nebude mít chvilku pro sebe a bude stále i v dobrém obtěžován slušnými a vytrvalými ,ale vlastně bezohlednými pacienty. Tedy další důvod proč neuvádět adresu všude.
Tedy adresa, kde lékař bydlí, v žádném případě na razítko nepatří, měla by tam však být adresa ordinace.Tam kde jsou adresy shodné bych byl dokonce ještě striktnější. Uváděl bych jen místo obecně, aby nebylo na první pohled jasné, že se jedná o adresu ordinace a bytu.
Jiří Antonín Votýpka, www.Zdravi.Euro.cz
autor pracuje ve Státním zdravotním ústavu
