Cyanóza označuje namodralé zbarvení kůže. Co ji způsobuje?

Co je cyanóza?

Jako cyanóza (nebo také cyanosa) se označuje namodralé či nafialovělé zbarvení kůže a sliznic, k němuž dochází v důsledku vyššího obsahu neokysličeného hemoglobinu v krvi pacienta. Tento potenciálně závažný příznak dostal svůj název podle řeckého slova „kyanos“, což v překladu znamená tmavě modrý nebo siný.

Modré zbarvení pokožky se objevuje ve chvíli, kdy obsah neokysličeného hemoglobinu v krvi stoupne nad hodnotu 50 g/l. Klinicky jsme pak schopní rozpoznat příznaky cyanózy ve chvíli, kdy saturace arteriální krve kyslíkem klesne pod 80 %.

Lékaři se s cyanózou setkávají hlavně u polyglobulie, což je onemocnění, při němž je u pacienta možné pozorovat zvýšené množství červených krvinek. V případě anémie, kdy je celkový obsah hemoglobinu v krvi nižší, naopak pacienti cyanózu většinou nepociťují. Mezi faktory, které mají na vznik cyanózy vliv, se řadí:

• absolutní množství hemoglobinu v krvi pacienta,
• stupeň saturace hemoglobinu kyslíkem,
• kvalitativní změny hemoglobinu,
• cirkulace krve.

Příznaky cyanózy

Když se lidským krevním oběhem šíří dostatečné množství kyslíku, odráží se to i na barvě pokožky, která mívá za normálních okolností růžový nádech. Jakmile však kyslíku není dostatek a krev nese převážně odpadní oxid uhličitý, její barva se z jasně červené mění na temnější rudý odstín. Neokysličený hemoglobin pak pokožkou pacienta prosvítá modře.

Jak již bylo zmíněno výše, mezi hlavní příznaky cyanózy patří právě domodra či dofialova zbarvená kůže, která může být studená (periferní cyanóza), ale i teplá (centrální cyanóza) na dotek. Nejvíce přitom bývají postižena tato místa:

• nehtová lůžka,
• konečky prstů
• ušní lalůčky,
• sliznice,
• místa, kde je kůže tenká.

Ačkoliv promodrávání vybraných částí těla obvykle trápí dospělé pacienty, cyanóza u dětí také není výjimkou. U novorozenců se několik hodin po porodu může rozvinout novorozenecká akrocyanóza, tedy promodrávání koncových částí těla.

Formy cyanózy

Na základě toho, co promodrávání pokožky či sliznic způsobilo a jaké další projevy se s tímto stavem pojí, lékaři rozlišují dva základní typy cyanózy, konkrétně cyanózu centrální a periferní. K tomu se někdy přidává také cyanóza smíšená, která se projevuje u levostranné srdeční slabosti a představuje kombinaci obou výše zmíněných typů.

Centrální cyanóza

Tento typ cyanózy se objevuje při nedostatečném okysličení tepenné krve v plicích (tedy při poklesu koncentrace hemoglobinu v krvi pacienta), ale může být také důsledkem methemoglobinémie nebo těžké polycytémie. Ke zmodrání pokožky dochází rovnoměrně po celém těle, což se může projevit nejen na trupu a končetinách, ale také na sliznicích, v oblasti rtů a jazyka.

Centrální cyanóza může nastat z různých příčin. Obvykle doprovází závažnější poruchy nebo onemocnění srdce, plic a centrálního nervového systému. Sem patří například:

• plicní embolie,
• zápal plic,
• atelektáza,
• rozedma plic,
• syndrom dechové tísně,
• srdeční vady s pravolevým zkratem,
• chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN),
• poruchy vědomí s útlumem dechového centra.

Kromě onemocnění srdce a plic mívá cyanóza příčiny také ve spojení s hypoventilací, jako je intrakraniální krvácení, sepse nebo zranění hrudníku. Specifickou příčinou centrální cyanózy jsou pak vrozené srdeční vady, jako je například Fallotova tetralogie, které způsobují, že se neokysličená krev dostává do systémového krevního oběhu.

Na vině pak může být i míšení tepenné a žilní krve, a to například u pacientů s defektem síňové či komorové přepážky. Výjimkou však není ani cyanóza ve velkých výškách při poklesu tlaku kyslíku ve vdechovaném vzduchu.

Periferní cyanóza

Druhý typ cyanózy se objevuje pouze na okrajových částech těla, jako jsou konečky prstů, uši nebo rty. Na rozdíl od centrální cyanózy tedy není modrání pokožky rovnoměrné a neprojevuje se na sliznicích, přičemž kůže je na dotek chladná. Za zvýšené odčerpávání kyslíku v okrajových částech těla jsou zodpovědné dva faktory, a to snížené tepenní prokrvení a zpomalení průtoku krve ve vlásečnicích.

Periferní cyanóza se může rozvinout například z důvodu podchlazení, kdy dochází ke stažení tepének a roztažení vlásečnic. Na podobném principu pak stojí i akrocyanóza, jejíž symptomy se projevují hlavně na koncových částech těla (akrech), kam patří třeba rty, uši, nos, brada a prsty. Tyto zdravotní komplikace se často objevují u novorozenců, a to zřejmě v důsledku nestabilní vazomotorické reakce cév a novorozenecké polyglobulie.

V některých případech může být periferní cyanóza příznakem cévního onemocnění a krevních chorob, jako je například arterioskleróza, polycytémie, Buergerova nemoc či Raynaudův syndrom. Mezi závažné příčiny ovšem patří i septický či kardiogenní šok. Dále bývají na vině těžké chlopňové srdeční vady (zúžení aorty nebo dvojcípé chlopně).

Častým podnětem ke zpomalení periferního krevního proudu je pak i ztížení návratu žilní krve ze systémového tělního oběhu zpět do srdce, což se děje například při selhávání pravé srdeční komory nebo u pacientů trpících zánětem osrdečníku, ale také místní žilní onemocnění, jako jsou například záněty žil a varixy.

Methemoglobinémie

Ačkoliv tento zdravotní problém není příliš častý, v rámci diferenciální diagnostiky by na něj lékaři vždy měli myslet. Zatímco kongenitální (vrozená) methemoglobinémie bývá způsobena abnormálním hemoglobinem M či nedostatkem NADH dependentní methemoglobinreduktázy, získaná varianta se rozvíjí hlavně při expozici hemoglobinu oxidujícím látkám.

Methemoglobinémie se může objevit u kohokoliv, nebezpečná je však hlavně u kojenců, které často ohrožuje na životě. Organismus malého dítěte totiž nemá dostatečnou kapacitu na to, aby methemoglobin změnil zpátky na normální hemoglobin. To se projevuje celou řadou symptomů, kam kromě cyanózy patří bolesti hlavy, závratě, zmatenost, dušnost, křeče nebo dokonce kóma.

Cyanóza: diagnostika

Samotná cyanóza je při vyšetření dobře patrná na první pohled. Snížené okysličení krve v rámci centrální cyanózy lékaři následně mohou prokázat prostřednictvím pulzní oxymetrie, ale také díky vyšetření krevních plynů.

Vzhledem k tomu, že za rozvojem centrální cyanózy často stojí onemocnění srdce a plic, při promodrávání pokožky a sliznic se většinou provádí také další vyšetření, a to na základě aktuálního podezření na konkrétní příčinu obtíží. Sem patří například:

• rentgen plic,
• ultrazvuk srdce,
• spirometrie,
• EKG,
• ECHO,
• rozbor krve,
• ultrazvuk pro vyloučení trombózy,
• biochemická vyšetření.

Ke zjištění příčiny centrální cyanózy u novorozenců se používá kyslíkový test (test podle Moora). Dítě nejprve necháme po dobu 10 minut vdechovat 100% kyslík za pomoci dobře těsnící masky. Jestliže se saturace nezvýší, jedná se o kardiální etiologii. Pokud se naopak zvýší, na vině bývají respirační příčiny. Při měření saturace kyslíku na pravé ruce a dolních končetinách pak rozdíl větší než 10 % svědčí pro pravo-levý zkrat při diagnóze perzistující plicní hypertenze novorozence.

Léčba cyanózy

Vzhledem k tomu, že cyanóza je pouze příznakem jiných obtíží, se způsob léčby vždy zakládá na tom, co komplikace u pacienta vyvolalo. Po zjištění tohoto stavu je často nutné podat 100% kyslík (oxygenoterapie), aby ho všechny životně důležité orgány včetně mozku, srdce a nadledvin měly dostatek, nebo se uchýlit k umělé plicní ventilaci. Pokud se jedná o periferní cyanózu, postižená místa se mohou zahřívat. Dále je nutné monitorovat pacientovy vitální funkce.

Další postup pak již vychází z toho, co má cyanózu na svědomí. V první řadě je třeba vyloučit příčiny, jako je hypoventilace, plicní patologie, vrozené srdeční vady s pravo-levým zkratem, poruchy periferní cirkulace, sepse, hypoglykémie či abnormální hemoglobiny. Při respiračním distressu  se současným patologickým poslechovým nálezem (vrzot, pískot, slabé dýchání) je nutné myslet na respirační příčiny, ale na vině mohou být i případy kongestivního srdečního selhání.

Zdroje: wikiskripta.eu, stefajir.cz, rehabilita.info