Při dehydrataci se zvyšuje zátěž na srdce, vysychají sliznice a jsou negativně ovlivněny kognitivní funkce. V zimním období, kdy mnoho lidí trápí nevysvětlitelné bolesti hlavy a únava, je proto nutné pít vědomě a nečekat na žízeň. Chráníte tím i sliznice, které potřebují více hydratovat a posílit před infekcemi.
Co se dozvíte v článku
Proč máme v zimě menší žízeň?
Pocit žízně není spolehlivým signálem toho, že je správný čas se napít. Žízeň se dostaví ve chvíli, kdy už je tělo dehydratované. Člověk by proto měl pít průběžně a nečekat na okamžik, kdy se dostaví pocit suchosti v ústech. K pití jsme více nuceni v létě, kdy vnímáme, že se potíme a je nám horko.
To ale neznamená, že v zimě bychom pít nepotřebovali. Kombinace nízkých teplot, suchého vzduchu a přirozených reakcí v organismu vede k tomu, že pijeme mnohem méně, aniž bychom si to uvědomovali.
Chladem utlumené centrum žízně v mozku
Centrum chuti, hladu a žízně obstarává v našem mozku hypotalamus. Jedná se o klíčovou část mezimozku, která je vybavena speciálními osmoreceptory. Ty sledují koncentraci sodíku a jiných látek rozpuštěných v krvi (tzv. osmolalitu), celkový objem tekutin v krevním řečišti a krevní tlak.
Na chladné prostředí reaguje naše tělo jevem známým jako chladová diuréza. Jedná se o proces, kdy se krev přesouvá z periferních částí těla do středu. Stačí mírná dehydratace, aby hypotalamus chybně vyhodnotil informaci o hydrataci. Objem tekutin v krevním řečišti se mu totiž jeví jako dostatečný, proto nevydá signál, abychom se napili.
Nenápadná vyšší potřeba močení
V důsledku centralizace krevního oběhu se při podchlazení zvyšuje produkce moči, i když je člověk dehydratovaný. Zvyšuje se prokrvení ledvin a zároveň se potlačuje funkce antidiuretického hormonu (ADH), který vodu zadržuje. Člověk pak ztrácí tekutiny, ale neuvědomuje si to.
Z evolučního hlediska sehrával tento mechanismus důležitou roli, protože měl zabránit případnému přetížení krevního oběhu ve velkém chladu. U moderního člověka ale spíše přispívá k nenápadné dehydrataci. Opět je nutno zdůraznit, že na rozdíl od léta tuto ztrátu tekutin většinou nekompenzujeme pitím, protože nemáme potřebu pít.
Na vině je také výdej tekutin dýcháním
Zimní vzduch bývá hodně studený a obsahuje jen málo vlhkosti. To je ale naprosto nevhodné pro naše sliznice a dýchací ústrojí. Než vzduch doputuje do plic, musí se dostatečně ohřát a zvlhčit. Ze sliznice dýchacích cest se proto odpařuje vlhkost. Čím nižší vzdušná vlhkost, tím více tekutin ztrácíme pouhým dýcháním.
Nejčastěji k tomu dochází v přetopených místnostech a kancelářích, kde může vlhkost vzduchu klesnout z ideálních 45–50 % na pouhých 25–30 %. Tyto ztráty tekutin jsou kontinuální a člověk si je vůbec neuvědomuje.
I v zimě se potíme
Dalším faktorem, který přispívá ke ztrátám tekutin a minerálů, je pocení. Potíme se i v zimě, jen to příliš nevnímáme a neuvědomujeme si to. Pocení totiž není jen reakcí na velké horko. Pořádně se můžete zapotit také při venkovní fyzické aktivitě v zimním oblečení. Třeba když odklízíte sníh, sekáte dříví na zátop nebo bruslíte na zamrzlém rybníku, zpotíte se docela dost.
Není však nutné provádět náročné činnosti. Kolikrát stačí jen svižnější chůze nebo časté přechody z mrazu do tepla. Silné vrstvy oblečení a teplotní skoky udělají své. Mezi další faktory, které mohou u některých lidí spustit pocení, patří stres a hormonální výkyvy. Na rozdíl od léta se ale pot v zimě rychle odpařuje či vsakuje do oblečení. Kolikrát tak vůbec nepostřehneme, kolik tekutin ztrácíme. Nic to však nemění na tom, že to má dopady na organismus.
Jak nám škodí mírná chronická dehydratace?
Na mírnou až střední dehydrataci poukazuje tmavší zbarvení moči, zvýšená žízeň, pocit sucha v ústech, slabost, únava a suchost kůže. V zimě bývá dehydratace opravdu mírná, takže většinou nedojde na akutní problémy v podobě zástavy močení, silných závratí, poklesu krevního tlaku, zrychlené srdeční frekvence a poruch vědomí.
Problém z ní však dělá to, že trvá dlouho a člověk si ji neuvědomuje. Chronická dehydratace pak může vést k mnoha nepříjemným projevům, které si lidé často vysvětlují jako „zimní únavu“.
Vyšší zátěž na srdce a horší prokrvení
Nedostatečný příjem tekutin vede ke změnám viskozity krve. Krev se stává koncentrovanější a hustší, takže srdce musí vyvíjet větší sílu, aby ji protlačilo cévami. Drobné cévy a kapiláry v periferních částech těla, konkrétně v kůži, prstech a mozku, jsou pak nedostatečně zásobeny krví. Tím se zvyšuje riziko vzniku bolestí hlavy a únavy. U kardiaků může chronická dehydratace zhoršit již existující kardiovaskulární onemocnění.
Sliznice vysychají a jsou citlivé
Dalším zásadním problémem je vysychání sliznice dýchacích cest. Ta je pokryta tenkým vlhkým filmem. Sliznice je vystlána řasinkovým epitelem, který posouvá hlen společně s nečistotami, prachem a mikroorganismy směrem ven. Když je člověk dehydratovaný, film se ztenčuje a sliznice vysychají.
Kvůli tomu mají sliznice sklony k popraskání a podráždění. Oslabuje se jejich ochranná funkce, v důsledku čehož se mohou mikroorganismy dostat hlouběji do dýchacích cest a způsobit respirační onemocnění. Lidé s chronicky vysušenými sliznicemi jsou pak náchylnější k infekcím, zahlenění, suchému kašli a zánětům dutin.
Býváte přes zimu dehydratovaní?
Zhoršují se kognitivní funkce
Mozek je jedním z prvních orgánů reagujících na dehydrataci. Mozková tkáň je z velké části tvořena vodou a je velice citlivá na změny vnitřního prostředí. Stačí tedy velice mírný nedostatek tekutin, aby došlo k oslabení kognitivních funkcí. Dehydratovaný člověk může trpět pocity podráždění či úzkostmi. Je pro něj obtížné se soustředit, reaguje zpomaleně a často cítí i velkou únavu.
Jak předcházet dehydrataci v zimních měsících?
Prvním krokem je uvědomění si, že v zimě opravdu dochází k významným ztrátám tekutin a je potřeba je doplňovat dříve, než se dostaví žízeň. Snažte se pít vědomě v průběhu celého dne. Základem by měla být čistá voda doplněná o bylinkové čaje. Teplé nápoje mohou pomoct s motivací, aby člověk ve studeném počasí více pil. Navíc příjemně zahřejí.
Pocením se ovšem neztrácí z těla jen voda, ale také důležité minerály. Proto je vhodné doplnit pitný režim o minerální vody, které pomohou s doplněním elektrolytů. Hodně vody a minerálů získáte rovněž z některých potravin a jídel. Zkuste teplé vývary, polévky, dušenou zeleninu a ovoce.
Příjem tekutin navyšte, pokud se věnujete zimním sportům a jste hodně fyzicky aktivní. Snažte se mít láhev s vodou nebo termosku vždy k dispozici, ať už jste v práci, nebo venku. V interiéru můžete vyzkoušet zvlhčovač vzduchu, zejména pokud pracujete v přetopeném prostředí. Snažte se zároveň sledovat první signály dehydratace. Když začne moč tmavnout, bolí vás hlava a jste unavení, tělo volá po vodě.
Zdroje: cpzp.cz, hradec.rozhlas.cz, pharmanews.cz, extension.psu.edu, edisoninst.com, massgeneral.org
